ZBYTEČNO JEST HÁZET PERLY ...... !

   Máme Parlament, dokonce dvoukomorový, máme vládu, ale máme také Národní ekonomickou radu vlády (NERV). Stal-li se už náš Parlament jen pouhou arénou, v níž se malicherně, nadutě a často přímo omezenecky mezi sebou trumfuje vládní koalice s nevládní opozicí a škorpí-li se vládní koaliční strany místo řádné práce o ministerská koryta, NERV oproti tomu ověřuje situaci, přemýšlí, pracuje a jak se od něho očekávalo, také radí. Jenomže jak se ukazuje, radí marně. Vláda dnes na nějaké rady nemá čas. Teď má jiné a pro jednotlivé koaliční partnery mnohem důležitější starosti. O to které ministerstvo připadne tomu a které onomu a kde všude by se dali dosadit do funkcí ministerských náměstků ti zasloužilí straníci, na které křeslo ministra nevybylo. Takže práce odborníků z NERVu se vypařuje do ztracena. Škoda té energie, té práce a úsilí. Kdyby vláda pracovala jen z 10% tak jako pracuje NERV, určitě by na tom naše země byla už mnohem líp ! ! !   

   Je-li Parlament tou pověstnou „žvanírnou“, s lavicemi občas poloprázdnými, zvláště když jde jen o projednávání nějakého zákona, který po zavedení do stranických pokladnic nic nepřinese, nebo jde-li o poslanecké interpelace na premiéra a ministry, tak když jde o schvalování nějakých zákonů, jimiž hodlá vládnoucí většinová koalice zas o kousek těm méně šťastným občanům utáhnou opasky, jsou lavice nacpané skoro do posledního místa. A stalo se již několikrát, že na takové hlasování strana přivlekla poslance s lékařským doprovodem téměř na nosítkách. A samozřejmě, jakkoli třeba při interpelacích oslovovaní páni ministři chybějí, ačkoli by ze zákona měli být přítomni, při takovém stěžejním hlasování nastoupí ministři v jednom šiku s premiérem v čele.

   Měla-li být vláda především dělným orgánem plným činorodosti, ta naše bohužel k té činorodosti má vesmírně daleko. A měla-li být vláda teamem odborníků na slovo vzatých, z nichž každý ve svém resortu dokáže jeho chod dobře ukočírovat, v naší zemi něco takového je jenom pohádkovou vizí. Všehoschopných a universálních adeptů na obsazení jakéhokoliv ministerského křesla sice naše parlamentní strany mají někdy přímo přebytek, ale kdyby u nich měl skutečného odborníka, měl někdo najít. I Sherlock Holmes by s tím měl problém! Tedy pokud by nenarazil na NERV. Protože tam by takové skutečné odborníky nalezl bez dlouhého hledání. A ty, které by tam s ohledem na požadovanou odbornost nenalezl, členové NERVu by mu určitě poradili kde je bez problémů hledat!

   Jenomže z naší země se díky mentalitě nově zrozené polistopadové politické elity stalo zvykem, že ti, kteří se díky svým ostrým loktům, velké hubě a i díky jistému morálnímu útlumu proderou do nějakých mocenských pozic, okamžitě nabývají přesvědčení, že je z těch vydobytých pozic už nikdo nemůže vystrnadit. A takový mocenský element, když na něho praskne něco nekalého, jak mnohé případy prokázaly, dokáže lhát v mediích tak přesvědčivě, že veřejnost v něm záhy začne vidět nevinnou oběť s andělsky čistým štítem.

   Jsme tedy, jako občané, odsouzeni osudem k dalšímu dlouholetému životu pod politickou kuratelou novodobých stranických grémií, pro která zájmy občanů jsou až někde na devátém desátém místě? Je pravdivým ono přísloví o tom marném házení perel? Asi ano. Tedy pokud si to házení nevyzkoušíme staročesky. Jak bývalo zvykem. To jest, nedobrého úředníka vzít tak říkajíc za flígr, za kalhoty a hopla s ním na smetiště. A myslím si, že většina lidí by byla ochotna těm, kteří by na nějaká ta smetiště dokázali vyexpedovat všechnu tu naši politickou verbež, jenž naši společnost dovedla ke špatným koncům a která to chce udělat ještě horším, po ukončení zásahu měli dát hodně a hodně velkou medaili!

/Petr D./