CHLÉB A HRY

motto

Když chleba dochází, hry na řadu přichází !              

   Už za vlády římských císařů se stávalo, že lid římský začal výrazněji projevovat nespokojenost se svým životem. Pro takové situace ale římští vládcové měli pohotově heslo "Panem cirnenses", které jsem v českém překladu z latiny použil jako titulek. A bylo to, jak historici zjišťují, heslo všestranně využitelné. Pokud na tom právě stát byl dobře, mezi ty, kteří byli schopni vyvolat nějakou lidovou bouři, rozdal chleba. Což vznětlivé plebejce zpravidla na čas uklidnilo. Ale taková situace nebyla moc častá. Státu, který vysílal své legie i daleko mimo teritorium Říma, což znamenalo nemalé výdaje, častěji peníze na ten chléb jednoduše chyběly. Nu a pak přišla na řadu ta druhá část hesla - hry ! Mnohem jednodušší a hlavně levnější, než nakrmit mnohatisícové davy plebejců, bylo přece nasnadě. Stačilo zainteresovat slibem daru svobody pár gladiátorů, kterých vždy bylo několik k dispozici, pustit je spolu s nějakou dravou zvěří do arény, vyhlásit velké hry a to většinou senzacechtivému davu stačilo k uspokojení. 

   Vynikající to heslo. Dokonce použitelné i dnes, kdy se náš stát díky letité přímo břídilské nekompetentnosti našich vládců topí v dluzích a kdy na mnohé lidi už doslova začíná doléhat nuzota. Samozřejmě na to, aby organizovali takové velkolepé hry, jako kdysi pořádali pro lid vládcové římští, ti naši vládcové nemají. Jak finančně, tak mentálně. A tak organizují akce sice menší, ale stejně senzační. Například teď, když na Nečasovu vládu dolehl nečas a lid se nám nějak začíná bouřit, stěhuje se do Prahy ze skanzenu mnohatunový "růžový tank", aby zde z pontonu plovoucího po Vltavě poblíž Národního divadla všechny upozornil, že je čas vzpomenout zásluh těch, kteří zorganizovali v naší zemi odchod těch příslušníků vojsk sovětské armády ** měli jsme tu zhruba 1 500 tanků, 650 děl, 90 víceúčelových raketometů a 300 leteckých strojů (z toho 120 helikoptér), včetně stíhaček Su-25, neupřesněný počet důstojníků a vojáků ** kteří nás tu po dlouhé roky celkem nenápadně hlídali. A poslední železniční transport Sovětské armády opustil československé území 21. června 1991.    

    Nehledě k tomu, že ten dnes tak oslavovaný růžový tank neměl s odchodem vojáčků SA nic společného ** měl v původním vybarvení pro budoucnost připomínat události května 1945 ** tak je to víc než uhozené. Připomínat onen odchod cizího vojska v době kdy už dávno se většina těch, kteří odcházeli odložit své uniformy do své domoviny, navrátila v civilním provedení ** ještě navíc posílena dobře vyškolenými mladšími a dravějšími silami ** a začala zde v širokém záběru podnikat, je výsměchem všem těm, kteří po dlouholetých zkušenostech by tu raději tyto imigranty neviděli. Ale pro naši politickou elitu ** v níž v osobnosti premiéra stále ještě zřejmě hárá jeho předlistopadová svazácká minulost ** jsou tito imigranti tou pravou zdravou krví, kterou naše země tak potřebuje! A počítají asi na to, že "plovoucí neobvykle zabarvený tank na pontonu upoutá pozornost a diskuse v mediích natolik, že alespoň část občanů přestane brblat nad vládou, protože připomenutí takové události jako byl odchod vojsk SA z Československa ** což byla prý podle medií světová událost! ** v jehož rámci určitě bude také připomenuto hrozící nebezpečí ztráty majority naší modro-černo-duhově vybarvené pravicí, kterou by mohly urvat "socani" spolu s komunisty. A toto "strašidlo" přece vždy u lidí, pro které je přemýšlení zbytečnou námahou, zabralo. Proč by tedy nemělo zabrat teď, když preference našich rozpolcených koaličníků tak rychle letí ke dnu….

/Pavel K./