VŘE TO V CELÉM SVĚTĚ ......... !

     Koncem předešlého a začátkem současného tisíciletí to občas zajiskřilo jak v některých částech Evropy - především na Balkáně - tak na blízkém východě. Kde se již dlouholeté rozpory mezi Izraelem a Palestinci staly doslovně chronickým stavem, z něhož Evropská unie nedokázala zatím nalézt východisko. Ale vše to byly zatím jenom lokální problémy. Až do teď!

     Ale jako se občas "zblázní počasí", tak nějak začal bláznit skoro celý náš svět. V doposud celkem klidném Egyptě to z ničeho nic zahučelo, lidé vyšli do ulic a vytrvali se svými protesty dokud  se dlouholetý absolutistický režim prezidenta Mubaraka nerozsypal. A kupodivu to byla armáda, která do té doby byla hlavní oporou prezidenta, kdo se postavil na stranu protestujících. Zprvu jen svým pasivním přístupem k probíhajícímu dění, ale nakonec i aktivně. Dnes je už v Egyptě prakticky klid a vše se připravuje na první svobodné volby po 30ti letech totality. Zkrátka Egypťané si už chtějí doma udělat svůj pořádek. Snad se jim to podaří i bez cizí pomoci. Zejména bez takové jakou by jim velice rád poskytl náš premiér předáváním sametových zkušeností z našeho přechodu od totality k tržnímu kapitalismu. S takovou pomocí, kdyby na ni Egypťané dali, by to mohlo s Egyptem špatně dopadnout.

     Ale to, co se stalo v Egyptě, se zřejmě stalo signálem i pro řadu dalších afrických a dalších zemí blízkého východu, ve kterých to s tou občanskou svobodou také dlouhé roky nebylo také nějak moc slavné. Zatím tam sice tamní vládní orgány většinou veškeré demonstrace rozhánějí, ale tam jiskra již zapálila a se dá očekávat, že i když budou vzplanuvší ohně uhašeny, ve skrytu to tam bude dál doutnat a nikdo nemůže vědět, kdy to zase znovu naplno zaplane.

     V žádném případě zde ale nechci dlouze rozebírat politickou situaci a charakter jednotlivých politických režimů afrických zemí a zemí blízkého východu. Ale už je zřejmé, že názory tamních lidí na kvalitu a charakter vládnoucího režimu v té či oné zemi se nějak začínají sbližovat, i to, že snahy po prosazení suverénních svobod se stále více začínají v tamních zemích drát do popředí. A také v řadě členských zemí Evropské unie, i u nás, se též touha po návratu k národní suverenitě začíná projevovat!

     Říkat, že u nás vládne absolutistický režim, by sice bylo za vlasy přitažené, ale zároveň si musíme přiznat, že už nám tu díky naší "politické elitě" znovu vyklíčily a nemálo zmohutněly určité "nomenklaturní zvyklosti předlistopadové minulosti“, o kterých jsme si mysleli, že se už nikdy nemohou vzpamatovat. A do jisté míry i jisté záblesky absolutistické moci nám tu také občas důkladně zajiskří. Takže i v naší vlastní zemi by se jednoho dne mohlo stát, že některá z těch jisker i tady vyvolá oheň protestů a odporu proti moci! I přesto, že se naše politická elita se prozíravě již předem postarala o to, aby nebezpečí vzplanutí takového "společenského požáru" bylo minimální. Od samého počátku přece dělala vše pro to, aby se naše společnost co nejvíce drobila na malé navzájem nekoordinující části, ať už šlo o strany, spolky, hnutí, nebo postavení ve společnosti. Protože kde není jednota, tam se nejlíp vládne! Což naši vrcholoví politici moc dobře vědí. Ale kdo si to pořád není chopen uvědomit to jsou naši občané!

     Uvedená skutečnost poskytuje současnému mocenskému uskupení téměř nesmrtelnost. Změnit se něco v tomto směru může jenom tehdy, když naši občané zapnou hlavy a začnou táhnout za jeden provaz. Že takový postup může přinést kladný výsledek, to nám dokázali nyní svojí akcí "Děkujeme, odcházíme!“ naši lékaři. A že té naší vládnoucí elitě pořádně nadzvedli mandle, to nelze popřít .........

/F.R./

________________

Dovětek Národní prosperity :

     Naše strana se již několikrát pokoušela o sjednocení těch neparlamentních stran, které jsou si programově i názorově blízké, ale vždy to ztroskotalo na jednotlivých představitelích takových stran, kteří se nedokázali vyrovnat s tím, že by ztratili svou jedinečnost. S tím, že by mimo nich mohl do věcí mluvit ještě někdo další.

     Ano, je tu několik neparlamentních stran, které volají po poctivém demokratickém systému, ale bez nějaké vzájemné součinnosti se k něčemu rozumnému jen těžko dopracují a pro veřejnost dál zůstanou neznámé. A jsou tu také strany, které už širší veřejnost, díky tomu jak se prezentují různými hromadnými akcemi, začíná vnímat, ale bohužel ne příliš kladně. A co víc, programově sice tyto strany dokáží vyjmenovat celé spousty chyb a nedostatků našich vlád, ale rozumná řešení jmenovitých problémů a potřebný státnický postoj postrádají.

     A ještě jedno je třeba si uvědomit. Že ze situace, v jaké jsme jako republika uvízli, se dokážeme jednou vyprostit jen za předpokladu, že si naši občané uvědomí, že bez návratu k vlasteneckým ideálům a bez sjednocení naší záměrně roztříštěné společnosti budeme dál jen stádem, které si bude politická elita postrkovat kamkoli se jí zlíbí.