Program Strany

02. 09. 2009

Vážení spoluobčané,

otevíráte program strany „Národní prosperita“. Strany, na kterou jste zřejmě ještě v tisku ani v televizi nenarazili a která je tedy pro vás zatím velkou neznámou. Naše strana byla řádně zaregistrována již 22. března 1999 a je jednou z těch, které se naší současné politické elitě příliš do jejích plánů nehodí a které proto publicisté, komentátoři a redaktoři v tiché shodě s vládnoucími parlamentními stranami neviditelně blokují přístup do všech sdělovacích prostředků. A mimoto se vládnoucí politická moc také pilně stará o to, aby naší straně i stranám nám podobným co možno nejvíce omezila činnost a pomocí různých byrokratických obstrukcí vstup před veřejnost znesnadnila.

Vznik naší strany nebyl iniciován žádným politickým či ideologickým uskupením. Popud k jejímu vzniku a registraci vyšel od skupiny řadových občanů, nespokojených s tím jak se v naší republice začala situace vyvíjet po listopadu 1989. Od občanů, kteří nechtěli být jen věčně ohlupovaným a podváděným “mlčícím davem“, který se bez protestu nechá vláčet kamkoli, jak se vládnoucí elitě zlíbí!

Nevěříme ve „všemocnost ruky volného trhu“ a v extrémně přeháněnou liberalizaci společnosti, ale také nehledáme nějaký návrat před listopad 1989! Ve svých názorech a návrzích řešení společenských i ekonomických problémů, vycházíme z prosté logiky zdravého rozumu, která říká, že politika není nástrojem pro vytváření nadstandardních podmínek pro vládnoucí politické strany a jejich pohlaváry. Jsme přesvědčení, že hlavním úkolem politiků je zabezpečit občanům rozumné podmínky pro život i pro jejich duševní i materiální rozvoj. Protože jen to je cesta vedoucí k prosperitě celé společnosti a k rozvoji našeho národa i všech spořádaných občanů naší země.

Nepatříme k těm novátorům světa, kteří by nejraději vytvořili nějaké nové lidstvo, promísením a zkřížením všech možných národností, které by oni mohli neomezeně ovládat. Nepatříme ani k těm, kteří by nejraději za minulostí našich národů, jak za tou dávnou tak za tou nedávnou, udělali hodně tlustou čáru, nebo ještě lépe zahrabali vše do hlubin archivů, aby to upadlo v zapomenutí. Historie našich národů neobsahuje jenom stinné stránky, jak se nás často politici snaží přesvědčit. Více je přece toho, za co se stydět nemusíme!

Byly-li v historii našich národů doby zlé, je třeba se z nich poučit a ty, kteří je způsobili, postavit na pranýř historie. Anebo, je-li to ještě možné, tyto jedince i jejich uskupení, díky jimž se dostalo některým našim občanům i naší společnosti jakékoli újmy a škody, popohnat k odpovědnosti. Národ, který se nedovede vyrovnat s vlastní minulostí a který nedokáže ubránit vlastní národní svébytnost, ten si nikdy nemůže vytvořit lepší budoucnost!

Naše strana je přesvědčena, že naše národy nesmí utonout v rozplizlosti „nového světa“ a že mají právo zachovat si svoji suverenitu a svébytnost. Chceme, aby naši občané opět stali stejnými vlastenci, jakými jsou Američané, Švýcaři, Poláci, ale také především Židé a příslušníci mnohých dalších národů světa. Stydíme se za servilitu našich politiků i mnohých občanů, projevovanou až přespříliš zřetelně vůči určitým větším národům a státním celkům, která nemá ve světě obdoby. Neměli bychom zapomínat na Mnichovskou zradu, na které měly podíl i země, kterým se nyní naši politici bezdůvodně tak ochotně podřizují. Stejně tak bychom neměli zapomínat, kam nás zavedlo poválečné područí světa Sovětů! Po svém vzniku naše Československá republika patřila mezi pět nejvyspělejších států Evropy a byla to jenom nacistická a posléze komunistická anexe naší země, co nás srazilo do řad zemí ekonomicky i kulturně zaostalých! Proto se důrazně stavíme za naprostý zákaz jakékoli propagace jak nacistické, tak i komunistické ideologie.

Přežili jsme mnohá krutá a ponižující období a to by nás mělo posílit i pro časy další! Chceme, abychom byli v Evropě rovnoprávným státem, jenž má právo zachovávat své národní tradice a právo rozhodovat o vlastní zemi tak, aby byla skutečným domovem pro každého jejího spořádaného občana. Je-li někdo hrdý na svůj národ, to přece není žádný nacionalismus ve špatném smyslu slova, jak se nás dnešní politici snaží přesvědčit. Je to jedna z nejvyšších etických hodnot, k níž bychom se měli ve vlastním zájmu vrátit! A za nedílnou povinnost našich politiků pokládáme to, že vždy a ve všem musí hájit především zájmy naší vlastní země a jejího lidu a že nesmí nepřipustit jakýkoli velmocenský nátlak jiných, který by nás odsunoval do role druhořadého státu!

Vážení spoluobčané, to co budete číst v dalších pasážích, to jsou zásady a návrhy opatření, o nichž jsme přesvědčeni, že by přispěly k výraznému ozdravění naší společnosti i ekonomiky naší země, ale není to nějaké vše zachycující dogma, ve kterém není možno něco změnit, protože si dobře uvědomujeme, že během času se vše vyvíjí v návaznosti na momentální podmínky a situaci v okolním světě.

NAŠÍM CÍLEM JE PRÁVNÍ A ŽIVOTNÍ BEZPEČÍ A PROSPERITA NAŠICH NÁRODŮ

* * *

SVĚT, EVROPA, MY A NAŠE ZAHRANIČNÍ POLITIKA

Naše země, ležící v pohořími chráněné kotlině středu Evropy, byla ve své historii mnohokrát předmětem zájmu našich agresivnějších a rozpínavějších sousedů. Jak od západu, tak od východu. A pokud nám někdy některé evropské státy naslibovaly ochranu, na niž se naši politici naivně spolehli, vždy nás nakonec všichni nechali na holičkách a na pospas těm, kterým se zlíbilo udělat z nás zotročenou zemi.

Dopadli jsme tak de facto i po 17. listopadu 1989. Ač se zprvu zdálo, že se opět vrátíme ke statutu plně svéprávného demokratického státu. S tím vědomím jsme se přece také hlásili k Evropské unii. Ale stalo se, že v této unii, jejímiž členy jsme se stali, některé zakladatelské západní státy začaly uplatňovat svoji nadřazenost jak nad novými členskými zeměmi, tak i nad celou Evropou. Naši politici sice tvrdí, že z jejich strany nejde v žádném případě o diktát, ale v mnohém to diktát přece jen je! Různé situace to potvrzují. Mluvit dnes o naší svébytné zahraniční politice je prakticky nemožné. Ostudnou Lisabonskou smlouvu, mířící jenom k přenášení pravomocí do Bruselu a k omezování suverenity naší republiky, pokládáme za skrytou přípravu federalizace Evropy. Vytváření evropské vlády, s jakýmsi "evropským prezidentem" v čele, je toho důkazem.

Nejsme proti spolupráci mezi národy, ale musí to být spolupráce založená na rovnosti všech států a národů. Naše strana za současné situace dochází k názoru, že pro naši spolupráci s jinými státy je plně dostačující OECD a že by pro nás nebylo žádnou pohromou, kdybychom z EU vystoupili. Zatím nás víc svazuje, než povznáší. Pohádky o politickém povznesení naší země i o finanční výhodnosti našeho členství v EU jsou opravdu jenom pohádkami!

Dle našeho názoru již dnes máme právo postavit se proti těm ustanovením Evropské unie i proti jakýmkoli rozhodnutím našich vlastních politiků, pokud ohrožují zájmy naší republiky a našich občanů. Nechceme se opět stát jen napůl svéprávnou zemí, která musí poslušně přijímat vše, co mocensky silnější státy Evropské unie za servilního přikyvování našich politiků vymyslí a ustanoví! A pokud jde o tolik opěvované „bezpečnostní záruky“, musíme připomenout, že spoléhat se na nějaká prohlášení v době kdy politici velkých států mění své názory podle toho, jak jim to zrovna vyhovuje, je víc než naivní!

Jako svobodní občané chceme žít ve státě, který se nebude před kýmkoli jiným podlézavě ohýbat. Chceme žít ve státě hrdých občanů, kteří se nebudou stydět za své vlastenectví a kteří se nebudou muset lokajsky hrbit před cizinci, jen proto, že tito vládnou velkými penězi a žijí v představě, že si za ně mohou koupit cokoli a kohokoli.

Své zájmy a své občany tvrdě hájí všechny vyspělé státy! USA, Británie, Francie. Příkladem vlasteneckého nacionalismu, tedy toho co naši politici tak rádi odsuzují, mohou být izraelští Židé a ty přece nikdo neodsuzuje! Ale pro naše politiky a všechny vlády, od roku 1948 až po dnešek, vlastenectví zřejmě nebylo nikdy hlavním programovým bodem. Místo toho, z prostředků které vytvořili a formou daní vládě dali k dispozici naši občané, podlézavě podporují kdekoho ve světě a vůbec se nepozastavují nad tím, že tím poškozují občany vlastní země. Jsme toho názoru, že v době kdy chybějí peníze na mnohé nezbytné potřeby pro naši zemi a její občany, se nejprve musíme starat o prosperitní rozvoj své vlastní země a teprve pak můžeme uvažovat o pomoci zemím jiným. Neubráníme-li svoji zemi proti různým globálním nátlakům, na které nakonec vždy jenom doplácíme, nikdy se naše země skutečné prosperity nedočká.

Říká se, že I zahraniční diplomacie státu patří k jeho obraně. Vždy platívalo, že diplomat, který prvořadě nehájí zájmy své země, je špatným diplomatem! V případě naší země zatím jsme dobrých diplomatů bohužel měli pramálo. V žádném případě proto nemůžeme souhlasit v oblasti zahraniční politiky s tím, aby se naše politická reprezentace skláněla před nějakým nátlakovým lobbingem reprezentantů jiných států, když směřuje k něčemu, co bude naší republice a nám všem v budoucnu k neprospěchu. V mezinárodním měřítku bude naše strana vždy prosazovat, aby byla důsledně dodržována ze strany našich diplomatů povinnost prvořadosti zájmů naší republiky. Naši diplomaté se nikdy nesmí podřizovat nátlakům silnějších státních celků či jejich uskupení, jak je tomu začasto nyní!

Stav, ve kterém se naše diplomacie potácí, vyplývá z toho, že dnešní naše politická elita upřednostňuje jakési euro/světové světoběžnictví a zcela popírá společenský význam tradičního vlasteneckého nacionalismu pro naši zemi. Význam toho, co u nás bývalo hybnou silou veškerého společenského pokroku i kulturnosti. To naše strana pokládá za největší propad naší společnosti a vždy bude na straně těch, kteří se vracejí k našim vlasteneckým tradicím.

Budeme důsledně požadovat, aby do diplomatických služeb byli zařazováni jen kvalifikovaní odborníci a aby se definitivně skoncovalo s dosavadní praxí, dle které jsou místa v diplomatických službách často jen jakousi “trafikou“ pro opotřebované politiky a stranické funkcionáře. Chceme, aby naše zahraniční diplomacie dosáhla profesionální úrovně, byla v souladu s naší důsledně svobodomyslnou politikou a vždy vystupovala především jako představitelka suverénního a kulturního státu.

ZÁVĚREM

Stojíme za tím, že nejvyššími držiteli moci v demokracii nejsou politici, ale občané! Kteří výkon moci politikům jen svěřují! Pokládáme za nutné, pro budoucnost naší země a našich národů, aby už konečně politici vymetli ze svých hlav myšlenku, že každý projev národního uvědomění a snaha o kontrolu práce politiků, je nežádoucím extremismem, se kterým je v dnešní nové době třeba skoncovat! Chceme zdůraznit, že každý zdravý národ usiluje o své území, chce mít své hranice a svůj stát. Nechceme-li se stát ve světě přehlíženým odpadem, musíme všem dát jasně najevo, že svoji národní identitu nezaprodáme a že si uchováme vše, co nám naši předkové odkázali.

Naše České země, včetně Moravy a Slezska, byly v historii Evropy jedněmi z prvních v oblasti kulturní i společenské. A naše první Československá republika byla jako demokratický stát v mnohém dále než jiné země Evropy, osobující si dnes právo nadřazenosti. Ale doba minulá vnutila našim občanům do hlav přesvědčení, že jsme pouhým malým národem a že bez nadvlády jiné cizí mocnosti se neobejdeme. A toto v myslích našich občanů i nadále přetrvává a navíc jsou v tomto zejména mladí lidé utvrzováni ze strany politiků bláboly o tom, že národní státy jsou odsouzeny k zániku a že trendem budoucnosti je jakési novodobé světoběžnictví. Takové myšlení pokládáme za zvrácené. Nedejme se těmito politickými proklamacemi o významu světoobčanství zmást. Vedou jen k nežádoucímu mísení těžko slučitelných etnik, jehož jediným výsledkem může být beztvará, snadno manipulovatelná masa lidí, žijících jenom pro současnost a ovládaných „klanem sjednocovatelů“. Pro které je to nejjednodušší cestou k mocenskému ovládnutí evropského kontinentu.

Sjednocovatelé Evropy nám rádi dávají za příklad vznik Spojených států amerických. Ale tam byly podmínky zcela jiné než zde v Evropě. Spojili se tam lidé různého původu a vzniklý mnohonárodnostní stát byl pro ně jediným východiskem. Evropa však byla odjakživa kontinentem národnostních států, které ve svém souhrnu tvořily svými kulturními hodnotami pestrou kytici! V trendech Evropské unie, pokud se nezmění, by se však mohla stát, v přeneseném slova smyslu, jen hnijícím snopem slámy, smíšené s všemožným plevelem, který už nebude dobrý ani na podestýlku!

Do situace, kdy o naší vlastní zemi budou rozhodovat jiní, se nikdy nechceme dostat! Naše strana se proto plně staví za plné zachování naší národní identity, za obnovení národní hrdosti a zachování našich kulturních i společenských tradic! A též za morální očistu celé naší společnosti! Proto odmítáme všechny trendy, které propagují „nový věk“ založený na rozkladu etických pravidel a klasických hodnot.

Demokracie nemusí být pouhou „fatou morgánou“, která se z ničeho nic může rozplynout. Je-li vybudována na poctivých základech, může ji rozbít jen násilný zásah. Ale bohužel ta naše současná demokracie je po pravdě jen pouhou pouťovou sádrovou atrapou, lživě vydávanou našimi politiky za skutečné "umělecké dílo" trvalého charakteru. Což je kardinální lež. Tu pravou demokracii si teprve budeme muset vytvořit.

Strana Národní prosperita

Únor 2009

Počet komentářů: 82 | Přidat komentář |