ANEB konec kabaretu Václava Moravce a jeho pojízdného cirkusu

     Změna a zlepšení našich životů nastane, až zde přestanou vládnout komunisté a prospěcháři bez rudých knížek, postkomunisté. Až zde bude opravdová demokracie. Demokracie je a vzniká, když jsou svobodné volby. Volby, ke kterým jde člověk obeznámen anebo má možnost se seznámit s názory všech stran vstupujících do voleb. Tuto možnost občan České republiky nemá. Politické strany nemají stejnou možnost prezentovat své názory v médiích a nemají stejnou možnost oslovit voliče. Veřejnoprávní televize mimoparlamentním stranám nedává stejnou možnost oslovit voliče a odvolává se na výsledky průzkumu veřejného mínění – soukromých společností, které teoreticky i prakticky mohou i za peníze politických stran ovlivňovat výběr stran pro pořady např. pojízdného cirkusu Václava Moravce anebo pro nedělní kabaret téhož servilního moderátora. Pokud by průzkumy společností byly tak přesné a čestné, pak k čemu jsou volby?

     Naše tiskoviny jsou cenzurované a v ulicích jsou jiné než vládní názory potlačované jako v r. 1989 těžkooděnci. Nežijeme ve svobodě a natož v demokracii. Ano, kdo má peníze může svobodně cestovat. To ale ještě neznamená svobodu. Stejně jako v pohádce O pyšné princezně se švec běžel vykřičet do království Miroslavova, ale pak se vracel domů do království strachu, výběrčích daní a vydřiduchů. Stejný pocit mám, když se vracím do své vlasti České republiky.

Janda NP

     Páteří státu jsou státní úředníci, ale ta páteř musí být pružná a pevná. Nikoliv nabubřelá, arogantní, líná a přemnožená. V r. 1989 bylo, a to bez počítačů, na 15 milionů obyvatel Československa asi 560 tisíc státních úředníků. To znamenalo jeden státní úředník na 26 lidí. Dnes na 10 milionu obyvatel České republiky jich údajně máme 750 tisíc. To by bylo na 13 lidí jeden státní úředník. Chceme snížit stav státních zaměstnanců až o 40%. A dobře víme kde!

NP

     Daně přímé i nepřímé jsou jen pomocným a doplňujícím nástrojem k řízení státu. Proto je nutná solidní daňová reforma, ale ta může vzniknout pouze za předpokladu, že stát budou řídit odborníci nezatíženi komunistickou minulostí. Komunista prospěchář, který odhodil rudou knížku a stal se z něho zuřivý demokrat, je extremista. Extremisté vytvářejí extremistické zákony a extremistické daňové reformy. Opravdu solidní daňová reforma musí být nastavena ve prospěch národa.  Jsme přesvědčeni, že není třeba zvyšovat daňovou zátěž občanů, ale naopak. Musíme zastavit plýtvání, gigantomanii, rozkrádání, korupci. Je nutné ucpat veškeré únikové otvory, které umožňují odliv peněz a především musí být vráceno vše, co bylo ukradeno. Musí se zodpovídat ti, kteří národ dostali do těchto problémů.

                                                                                                       Jindra

     Tak se snaží neschopné vlády rozeštvat proti sobě národ a vládnout. Daněmi a dalšími zákony, staví ti, co vládnou proti sobě zdravé a nemocné, chudé a bohaté, mladé proti starým atd. Lidé bojují proti sobě, místo aby volali k zodpovědnosti ty, co je vrhli do stavu, v jakém jsou. Na to váže stará pravda. Národ je složen na straně jedné z morální a vzdělané elity a na straně druhé z  bezcharakterních, často přímo darebáků. Mezi oběma póly stojí většinová společnost. Pokud se, například po revoluci, dostane k moci moudrá elita, většinová společnost se k ní přidá a přichází období prosperity. Když se však dostanou k moci datebáci, vytvoří mafii, společnost se k nim nepřidá, ale ani z důvodu stádové ustrašenosti, proti nim nic nepodnikne. Přichází období bídy a úpadku. Každý ať si odpoví sám, v jakém období nyní žijeme a kdo nám vládne.

Jana

     Státní dluh je vizitkou vlády ČSSD, ODS a dalších vládnoucích stran do r. 1990. Oficiální dluh činí bilion a 300 miliard.  Další bilion chybí na opravu katastrofálního stavu mostů a silnic. Další bilion dluží domácnosti. Chybí další miliardy, kam se podíváme. Nedivíme se, že i starší lidé uvažují o emigraci jako za komunismu. Za 20 let se nejen prošustrovalo to, co generace vybudovali, ale ještě jsme zadluženi. To by nedokázali snad ani nepřátele našeho státu ani sabotéři. O to se postarali „odborníci“ ČSSD, ODS a koaličních parlamentních stran.

                                                                                                             Petr

Pokud si dobře pamatujeme, tak před naším vstupem do EU, unikl údaj o našem příspěvku do pokladnice EU. Tento „příspěvek“ má činit 26 miliard ročně. Do roku 2013 nám měla EU na „projektech“ vyplatit asi 700 miliard. Jak bláhové. Zatím Česká republika obdržela, jak bylo oficiálně uvedeno, za 7 let asi 50 miliard. A to musíme děkovat a ohýbat hřbet. Pokud byl údaj pravdivý, EU jsme za tutéž dobu zaplatili, včetně předsednictví, platů poslanců a voleb, asi 200 miliard Kč. Nemáme miliony pro slepé, staré, nemocné a jinak postižené. Vy se tomu divíte?                                                                                                                                                                                                                        Zbyněk

     Na den 2. 3. 2010 byl pozván náš zástupce do pořadu „Politické spektrum“. Česká televize nás pozvala poprvé za více jako 10 let naší existence. Asi se domnívali, že náš člen bude hovořit poníženě a servilně, jako to vidíme v ostatních politických pořadech, obzvláště v „kabaretu“ Václava Moravce.

     Téma politického spektra byly daně, přímé i nepřímé, a jak je možné je ještě zvýšit. Další dva účastníci začali řešit jejich možné navýšení. Náš člen NP uvedl, že je nutné provést nejdříve analýzu proč je třeba daně zvyšovat. Abychom jasně označili důvod, proč jsme tam, kde jsme. Po té, co je prošustrováno národní dědictví, které se shromažďovalo z generace na generaci. Zmínil zlatý poklad – téměř 100 tun zlata, sice ne moderní, ale funkční český průmysl, nezadlužený stát, naše pohledávky vůči jiným státům atd. atd.

      Zmínil také, že za 20 let vlády ČSSD a ODS, včetně jejich dalších parlamentních pomocníků, byli jen dva ministři financí s ekonomickým vzděláním /Klaus a Kočárník/. Poté prohlásil, že zvyšování daňové zátěže je především znakem neschopnosti dobře a moudře vládnout. Naše strana je přesvědčena, že je pro náš národ nutné změnit ekonomický model. V současnosti národ slouží hospodářství, ale je nutné, aby hospodářství sloužilo národu. Televize toto a další neunesla a pořad neodvysílala.

     Přímo k daním uvádíme, že jsme pro dvojí zvýšení daní:

1.     Hazard, který chceme tvrdě potlačit

2.     Stejně, jako prezident Obama v Americe, chceme zdanit 98% zpětně za 20 let všechny nadstandardní, nadhodnocené odměny a zlaté padáky všech manažerů stávajících i bývalých státních a polostátních firem, včetně členů představenstev a dozorčích rad a státních úředníků.

   Někdo může křičet: „To je populismus“. Ano, ve státě, kde je pravda a poctivost populismem, je snadnější zvyšovat daně a z populismu osočovat jiné.

                                                                                                                 Láďa     

     Dne 17. listopadu 2009 jsme oslavili 20. výročí pádu komunismu s vládou bývalých komunistů – Fišera po odložení rudé knížky a s jedním bývalým svazákem /Pecinou/.

     25. února 2010, jsme si připomněli 62 let od komunistického nástupu k moci se stejnou vládou Fišera. Ano, je to již 62 let co ničí celé generace našeho národa hydra komunismu. A že starého psa novým kouskům nenaučíš je vidět a znát na každém kroku. Téměř na všech vedoucích místech jsou bývalí komunisté s komunistickými manýry. 

Když přijde v mediích řeč na příčiny neutěšeného stavu, do něhož jsme se dostali, naše nová politická šlechta ihned sborově spustí pokřik, že to jsou ty neblahé důsledky předlistopadové minulosti, desetiletí totalitního komunistického režimu. Pravda však je skryta úplně jinde. V samotné základní koncepci, z níž naši "polistopadoví tvůrci demokracie" vycházeli. Snažili se vytvořit něco nového, nebo chcete-li pokoušeli se obnovit něco co tu už jednou bylo za časů první československé republiky, tedy demokracii, ale základní koncepci převzali beze zbytku od svých nomenklaturních předchůdců. Halasně nás sice přesvědčovali, že s nomenklaturními zvyklostmi z časů totality už je konec, ale ve skutečnosti se jich dál drželi, jako klíšťata! 

Proces první – středověký :

Motto: "Nebezpečná pravda - upalte kacíře !"

     Začátkem XV. Století stanul před koncilem kostnickým náš mistr Jan Hus jen proto, že se odvážil veřejně postavit proti zlořádům mocných. Za pravdu, vyslovenou z kazatelny, byl nazván extrémistickým kacířem a postaven na hranici. A když se Češi, s Janem Žižkou v čele, na protest proti tomu bezpráví pozvedli, vyhlásili mocní Evropy proti neposlušným Čechům křižácké tažení. Aby silou umlčeli všechny, kteří jim nebyli po chuti …....

     Maturoval jsem v roce 1953. Byli jsme poslední oktávou. Po nás už studium na gymnasiu končilo septimou. Protože strana a vláda (KSČ) nějak došla k názoru, že toho studia je nějak moc a že když se to o jeden rok zkrátí, tak že o to dřív se budou moci mladí lidé konečně zapojit do budování socialismu. To, že idol veškerých vyznavačů rudého náboženství V. I. Lenin kdysi vyslovil "svatá slova" - UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE - jim asi nějak z hlav vypadlo. Pokud tam ovšem někdy něco vůbec měli. Ale i mezi straníky se přecejen občas našel někdo, kdo se studia Leninových tlustospisů nezalekl a prokousal se až k těm jeho "svatým slovům". Na našem gymnasiu to byla profesorka ruštiny, vnučka starého českého spisovatele Jakuba Arbese, která byla dílem "velkého bolševika" a ideologií sovětů tak uchvácena, že se nepodepsala jinak… než azbukou. A právě díky jí jsem, spolu se svým spolužákem, dostal poznámku do třídní knihy. Kde soudružka profesorka zapsala : "Studenti T a Z se urážlivě vychechtávali slavnému výroku V.I. Lenina, což mně natolik rozrušilo, že jsem ani nemohla dokončit hodinu. Ščedra "(mělo to být Štědrá, ale bylo to azbukou se "šč" na začátku). A co se stalo a co nás vyprovokovalo k tomu smíchu? Nu jen to, že když s. profesorka pronesla ta "svatá slova", zeptal se mne šeptem kamarád, jestli vím kdy to Lenin řekl a když jsem zakroutil hlavou jako že nevím, dodal "no přece když viděl Stalinovo vysvědčení." A já se rozchechtal tak, že jsem nakazil i jeho a všechny okolo .......

      Zatímco v předešlých letech byly veškeré vzpomínkové akce k 17. listopadu 1989 - připomínající tragický zásah policie na pražské Národní třídě proti pokojnému průvodu studentů k příležitosti úmrtí studenta Jana Opletala, který byl 28. října 1939 při protinacistické demonstraci nacisty smrtelně postřelen a který svým zraněním 17. listopadu 1939 podlehl - od pádu komunistické totality vždy laděny pietně. Letos se však magistrát hl. města Prahy rozhodl, že to musí být  pro tentokrát jinak. Moderněji, jak si doba žádá. Takže vymysleli si, že  na té naší pražské Národní třídě uspořádají jakýsi "happening", při kterém si lidé budou moci poslechnout hudební vystoupení módních kapel a pokochat se pohledem na "alegorická vozítka", připomínající "nedostatková zboží" z doby totality (moto-banán, obří role toaletního papíru apod.). A toho samozřejmě hned pohotově využili různí "stánkaři", takže jen pár kroků od místa kde je v loubí domu umístěna pamětní deska, připomínající tragedii 17. listopadu 1989, se pekly na dřevěném uhlí klobásy a jaternice, čepovalo pivo i víno a grog. Aby se měl lid kde občerstvit. Aby jej náhodou nenapadlo přemýšlet o tom, zda se to u nás po tom listopadu 1989 vyvíjelo správným směrem ke skutečné demokracii, či ne. Našim mocným zřejmě někdo moudřejší připomenul staré římské heslo, že lid chce chléb a hry a že pokud ten chleba není, že i ty hry k uklidnění vášní lidu stačí. A protože dnes mnohým lidem, především mladým rodinám s dětmi a důchodcům, ale také příslušníkům tak zvané "střední vrstvy", už toho po zaplacení ostatních nutných položek, jako je nekřesťanské nájemné, vodné, elektřina a plyn, už moc na ten chleba v kapse nezbývá,  došlo zas na ty hry. Tedy na ten "happening", jak se dnes vzletně říká .......

     V naší současnosti se pro naši společnost doslovnou hrozbou stávají různé etnické a "odchylkové menšiny". Které do naší společnosti pronikají, jak kosatky do hejna tuleňů a obdobně v ní řádí.
    Ano, pro nás, kteří jsme součástí většinové části společnosti a kteří patříme k původnímu obyvatelstvu našich zemí, se různé menšiny doslovně stávají predátory. Jak ty menšiny, které jsme tu už měli, tak ty, které nám tu vznikají díky liberály probuzené a všemožně podporované migraci. V některých dislokacích se stávají pro ostatní občany doslovnou pohromou. Svými necivilizovanými způsoby života a v neposlední řadě často i svou nechutí k jakékoliv poctivé výdělečné činnosti. I svojí neochotou respektovat zvyklosti, které u nás platí odedávna! Ovšem ruce, které by jen braly, mají pořád natažené a stále je jim to, co jim naše společnost velkoryse a většinou nezaslouženě poskytuje, málo! A pokud jde o ty "odchylkové menšiny", jako jsou homosexuálové a narkomani, je tomu obdobně. 

         aneb Jak dojít globalizací ke skonu demokracie

Stěžejním heslem našich nových politiků, když uchopili moc po komunistických aparátčících, byl slogan "Stát je špatný hospodář...“!  Jejich prvořadým rozhodnutím pak to, že proto se musí na prvním místě provést hromadná privatizace. Protože jenom konkrétní vlastník prý nám zaručí, že podnik půjde nahoru, bude prosperovat a státu se pak dostane patřičného příjmu z daní. 

     Ulovili a vysáli celou Evropu!  Kdo? Evropští mocipáni!  Jak? Jako pavouci! Ti, když se v jejich síti zatřepe moucha, vyrazí ze skrytu, do své kořisti vstřiknou z kusadel jedovaté trávící šťávy, nějaký čas počkají, až šťávy kořist vnitřně rozloží a pak z ní vše vycucnou, prázdný nestravitelný zbytek odhodí a rozhlížejí se po další kořisti. Stejně tak to udělali ti, kteří dnes ovládají a vysávají už prakticky skoro celý evropský kontinent. Kteří ty evropské země, které ještě neovládali a jichž se chtěli zmocnit, polapí do svých tenat, vstřiknou do nich svůj jed bezbřehého liberálního individualismu, sobectví, chamtivosti, majetnické nadutosti, amorálních sexuálních nenormalit i úděsnou pakulturu a pak jen vyčkají, až se společnost ulovené země rozloží. Aby z ní potom mohli vysát vše, co do ní celá její společnost v minulosti vložila.