… nejen naděje na objasnění otázky kam (a hlavně ke komu…?) odtekly různé stamiliony, které dnes chybějí v našem zdravotnictví. Ale vytrácí se při tom shonu i některá rozumná opatření, jejichž negaci nelze nazvat jinak než porušováním zásad "Mezinárodní úmluvy o právech dítěte“! Kde je v článku 3, v bodě 1. psáno (cituji) : "Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány." 

motto

Když chleba dochází, hry na řadu přichází !              

   Už za vlády římských císařů se stávalo, že lid římský začal výrazněji projevovat nespokojenost se svým životem. Pro takové situace ale římští vládcové měli pohotově heslo "Panem cirnenses", které jsem v českém překladu z latiny použil jako titulek. A bylo to, jak historici zjišťují, heslo všestranně využitelné. Pokud na tom právě stát byl dobře, mezi ty, kteří byli schopni vyvolat nějakou lidovou bouři, rozdal chleba. Což vznětlivé plebejce zpravidla na čas uklidnilo. Ale taková situace nebyla moc častá. Státu, který vysílal své legie i daleko mimo teritorium Říma, což znamenalo nemalé výdaje, častěji peníze na ten chléb jednoduše chyběly. Nu a pak přišla na řadu ta druhá část hesla - hry ! Mnohem jednodušší a hlavně levnější, než nakrmit mnohatisícové davy plebejců, bylo přece nasnadě. Stačilo zainteresovat slibem daru svobody pár gladiátorů, kterých vždy bylo několik k dispozici, pustit je spolu s nějakou dravou zvěří do arény, vyhlásit velké hry a to většinou senzacechtivému davu stačilo k uspokojení. 

   Doslova zvyklostí se u nás stávalo, že naše "hlavy moudré", když ve vládních úřadech sesmolili spolu se sněmovnou nějaký zákon, zpravidla jaksi k němu opomenuli připojit nějaký nepřekroutitelný paragraf stanovující sankce za nedodržování daného zákona. A ti, kterým zákony chronicky nevoněly, měli cestu k podvodům otevřenu, aniž by se museli obávat, že nějaký státní úředník si na ně došlápne. A aby to měli ještě jednodušší, dostalo se některým státním úředníkům výsady omilostňovat přestupníky, kteří byli přistiženi při nějaké té lumpárničce, která státní pokladnu ošidila o nějaké ty stamiliony.

   Když našim politikům tak říkajíc "teče do bot", to jest, když se vyvalí před veřejnost něco neblahého, co bude mít nepříjemný dopad téměř na všechny občany - vrcholových politiků a vybrané elity se to samozřejmě netkne, ti už jsou dávno "za vodou" - okamžitě naši politici pohotově prostřednictvím "přizpůsobivých medií" vyletí s všeobjímajícími zaklínadly. Která zní: „To vše je neblahé dědictví po komunistické minulosti!“ Nebo v modernější podobě: „Za to vše jsou na vině komunisti a socani!“

   Co je to zase za nesmysl? Jací " kdybové „? Ale, ale, vy je neznáte? Vždyť určitě se s nimi dost často setkáváte. To jsou přece ti naši spoluobčané, kteří jsou ke všemu skeptičtí, ať se děje co se děje. Poznáte je snadno. Hrozně rád ke všemu říkají, "ale co kdyby ..." ! A zelená je barva  jejich  ... !

   Co se událo, že evropským "kdybům" náhle najednou tak narostl hřebínek? Jen to, že Japonsko mělo tu smůlu, že je potkaly najednou hned dvě přírodní katastrofy. Mimořádně silné zemětřesení a k tomu ještě tsunami a odnesla to jaderná elektrárna. Že to byla a je pro Japonce tragická událost, to nikdo nemůže přehlédnout. Ale to jak si to pohotově ryze populisticky "přeložili" západoevropští " kdybové ", to je otřesné. Ihned začali srovnávat nesrovnatelné a evropská politická reprezentace, která také příliš neoplývá moudrostí, jim to, jak se lidově říká "zbaštili i s plechovkou". 

Bakterie E-coli řádí Evropou!

Kdo ji roznáší? Okurky ze Španěl? Nebo německé klíčky?

   V Německu několik lidí onemocnělo a 83letá žena z Diepholze u Hannoveru první obětí. Anamnesa - krvácivé průjmy vyvolané enterohemorhagickou bakterií Escherichia coli (EHEC). A počty nakažených narůstají. V Hamburku zachytila media zprávu, že nositelem nákazy jsou okurky ze Španělska. Zpráva se rozletí Evropou a španělským pěstitelům zeleniny hrozí krach. 

   Že jejich předvoj, tedy KSČ, si dal do znaku hvězdu s nářadím, to jsem chápal. Vycházelo to z jejich vazby na Moskvu a její stěžejní marx-leninskou ideologii. Ale proč si jejich následnická KSČM do znaku dala třešničky, to mi moc jasné nebylo. A přišel jsem na to teď, když se v tržnici tak lákavě začervenaly kupky třešní, že jsem neodolal a tašku jich přinesl domů. S chutí na třešňové kynuté knedlíky, posypané hezky tvarohem, práškovým cukrem a polité rozpuštěným máslem. A knedlíky byly, ale trochu jsem to přehnal a tak manželka usoudila, že bych měl nějaké třešně do foroty zavařit. 

JÁ CHTĚLA U VÁS POSTAVIT KARLŠTEJN A ON HO POSTAVILA ŇÁKEJ VÁŠ KÓDL

   Něco na ten způsob se stále častěji odehrává vůči naší republice. Někoho něco napadne, nějaký podnikatelský záměr, jak se teď říká, nějaká naše státní instituce v souladu s pravidly Evropské unie vyhlásí výběrové řízení a máme na průšvih zaděláno. K projektu se přihlásí několik firem, kolem státních úředníků se jako vosy začnou rojit lobisté, kterým z kapsy podbízivě vykukuje svazeček lákavých bankovek a o ty úředníky, na nichž bude záležet, kdo projekt slízne, projeví nebývalý zájem i naše politické špičky. A tak se to mele až do chvíle kdy je vyhlášen vítězný uchazeč. 

   Ach ty reformy. Čert aby se v tom vyznal. Ale pan ministr zdravotnictví to je kofr. Vysvětlil nám to stručně a jasně! Dle něho standardem bude obvyklé ošetření a léčení, které každému, kdo se pro něj rozhodne, pojišťovna uhradí. A nadstandardem pak takové ošetření a léčení, při kterém se využívá složitá a drahá technika, ale které v konečném výsledku je stejně účinné, jako to tradiční. Ale na to bude pojišťovna přispívat jen z části a ostatní si bude muset doplatit pacient! 

   ... jak tvrdí pan ministr Kalousek ? Není tomu jinak ? Pan ministr sice občas nečekaně přijde s něčím překvapujícím, ale teď se zdá, že to trošičku přehnal.  Tím, že pronesl neuváženě slova nejenom zmatená, ale i dosti urážlivá.

   I když na druhé straně je třeba přiznat, že pro mnohé mladé opravdu jsou tzv. „kupecké počty“ velkým problémem natolik, že mají-li si zkontrolovat nepříliš velký nákup v supermarketu, bez kalkulačky se skutečně neobejdou. Že by právě z toho pan ministr vycházel? Kdepak, to bychom panu ministrovi křivdili. Ten obvykle nestřílí od boku a nad takovými drobnostmi je nadnesen.          

   Ale tentokrát opravdu střelil vedle. Uvážíme-li, že zhruba 80% našich občanů lze spolu s těmi nejchudšími zařadit do skupiny tzv. „nízko a středně příjmových“, musíme si zároveň připomenout, že tito lidé jsou ve svém životě běžně zvyklí otočit každou korunu nejméně 2x než ji vydají! Říkat tedy o nich, že jsou „finančně negramotní“, to dokáže jen člověk, který je nejenom zcela odtržen od běžného života prostých lidí, ale který také zrovna nepatří mezi ty charakterově nejčistší.

   Podle pana ministra Drábka je to jediná cesta, která jednou zajistí těm, kteří se dožijí důchodového věku slušné dožití. Každý přece musí pochopit, že na důchod si musí naspořit během života. A upozornil důrazně, že důchody se nevypočítávají z nějakého celostátního průměru, jak se prý někteří lidé domnívají, ale jen z toho co daný jedinec vložil. A neopomenul dodat, že tedy ten kdo po celý život nebude pracovat, tedy také žádný důchod nedostane. Mohla by to být pravda, ale o takové by se určitě naši politici, kdyby to byli stejného ražení jako ti současní, postarali. Jako teď, prostřednictvím různých sociálních dávek!

   Spíše to druhé, ale nesnažte se jej o tom přesvědčit. Člověk, kterému se v hlavě zabydlí nějaká ta "fixní idea", to jest "utkvělá myšlenka", bude na svém trvat do roztrhání. Zbavit jej toho nedokáže ani svěrací kazajka. Takže je-li přesvědčen pan ministr o tom, že délka života v naší společnosti poroste a zas poroste a že tedy dokážeme aktivně a kvalitně pracovat třeba i po sedmdesátce, nechejme jej přitom. On ministrem nebude na věky, brzy se dočká toho, že se bude muset živit jinak a pak se mu určitě v hlavě rozsvítí.

   Ti, kteří dnes protestují proti nesmyslnosti vládních představ o prodlužování aktivního věku lidí, se většinou věnují takovým profesím, jako jsou třeba horníci či hutníci. Ale ony jsou i jiné profese, které na to zdánlivě nevypadají, ale které se tomu hornictví svou náročností nejen vyrovnají, ale někdy jej dokonce v tomto směru předčí. My jsme si jako příklad vybrali kantořinu. A přiznejte si, že střílíme do správného terče. Dnes, při úpadku morálky našeho "progresivního mládí", jsou učitelé a učitelky, trop už v padesáti! A zkuste si představit, jak by dokázali ještě učit v sedmdesáti. To by dokázali nanejvýš přihlížet, jak za ně učí nějaký počítačově řízený robot. Zaměřený pouze na to, aby ze svých lidských  žáků vychoval živoucí roboty ....

/ex-kantor/  

   Zamysleli jste se vůbec někdy hlouběji nad tím, co si v naší společnosti myslí lidé o našem současném politickém systému? Že u nás se už pomalu u našich lidí vžilo přesvědčení, že ty, kteří doteď byli u koryta, nemá cenu měnit, protože by to mohlo být ještě horší. Že ti staří už mají nakradeno dost, kdežto nějací noví by se hleděli co nejrychleji také pořádně zakrmit, takže bude lepší vše ponechat, jak to bylo. Je to zvrácenost, ale taková je realita. A navíc lidé neustále zapomínají jednu věčnou pravdu. Že ten kdo má hodně, chce ještě víc a že s jídlem roste chuť! Což obojí pro většinu profesionálních politických tlučhubů platí dvojnásob. 

Podnikový záměr za miliardy ?

     Je tomu tak 5-6 let, co jsem byl společně s manželkou v Hejnicích  u Frýdlantu. Chtěli jsme se podívat do známého hejnického kostela. Před kostelem stálo mnoho krásných aut, mnohá měla diplomatické značky. Uvnitř kostela bylo plno. Podle oblečení dam a pánů bylo zřejmé, že jsou to lidé majetní. Tři faráři kázali v českém a německém jazyce. Celé kázání mělo jedno téma:  Český národ je národem plebejců neschopných si vládnout. Jedině aristokraté jsou ti, co těmto plebejcům mají vládnout a aristokraté a jejich čest je předurčuje k vládnutí a je nutné, aby se řízení českého státu /státu plebejců/ ujala aristokracie.  Odešli jsme s manželkou a uvědomili jsme si, že šlechta buď založí vlastní novou stranu anebo si koupí politiky. Podobně nepříjemný pocit jsme měli při vstupu ruských vojsk v roce 1968. I tehdy šlo o osud národa.

   Že jsou naši vrcholoví politici pěknou sebrankou, o tom si už neštěbetali jen vrabci po střechách, ale konstatoval to dokonce již i jinak k naší vládní elitě velmi vstřícný český tisk spolu s televizními stanicemi. Ale pořád se to pohybovalo jen tak na ostří nože a nikdy to tak říkajíc neřízlo do živého. A když se už něco přece jen provalilo, vždy se to naší slavné elitě podařilo rychle zakamuflovat tak, aby na to veřejnost zapomenula dřív, než o tom započne přemýšlet. Dokonale promyšleným krycím tahem se stalo to, že se znenadání vyvalilo něco dalšího, co na čas odvedlo pozornost medií od causy předešlé. A tak to šlo pořád dokola. Ale jak se říká, jednou se vždy to bahno ode dna vyvalí a zkalí i to co se zdálo být čistší než čisté. A to se stalo u nás nyní našemu panu premiérovi. Jemuž si dovolujeme nabídnout novou vládní standartu ......