Mgr. Ing. Bc. Ladislav Bátora, Ph.D., člověk, ze kterého současná mocenské kruhy v očích veřejnosti vytvořili zločince, zvláště nebezpečného ultranacionalistického extrémistu a rasistu, kulminujícího k antisemitickému fašismu. Člověk, kterému na základě své mocenské nenávisti ke každému kdo má jiné názory a smýšlení, naše "elita", která mu nesahá vzdělanostně i morálně ani po kotníky, za pomoci zmanipulovaných a zaprodaných medií tak říkajíc "nasadila psí hlavu". S cílem zkompromitovat jej před lidmi a zničit natolik, aby mu byl znemožněn každý další pokus o vstup do politického boje za spravedlivější a vlastenecky naladěnou demokracii. 

   Stalo se nečekané, stalo se nepochopitelné. V zemi, jejíž političtí představitelé do celého světa vytrubují, že jsme se stali zemí demokracie, společností respektující lidská práva v níž každý má právo svobodně vyjadřovat své názory, se její představitelé vůči jedinci uchylují k ryze totalitním způsobům likvidace nežádoucího oponenta, jaké praktikovaly komunistické nomenklatury v letech padesátých minulého století!

   Pan Ladislav Bátora má jedinou chybu. Že důvěřoval v naši demokracii. Že si myslel, že naši politici dokáží jít v rámci politického názorového soupeření zpříma, bez lživých podrazů. V tom se ale šeredně mýlil. Naší současné politické reprezentaci, veškeré od listopadu 1989 až po dnešek, naprosto chybí rovný charakter a civilizované chování.

   Pro naši NÁRODNÍ PROSPERITU je pan Bátora především poctivým člověkem, který se nestydí za svoji vlast a který chce aktivně něčím přispět k jejímu rozkvětu a ochraňovat ji před všemi, kteří ji ponižují a zaprodávají!  

   Cosi takového asi proletělo premiéru Nečasovi hlavou, když na jednom zasedání špiček ODS pan ministr přes pole, louky a lesy udělal tu nesmírnou chybu, že se nesouhlasně vyjádřil k návrhu pana premiéra na prodloužení mandátní období předsedy ODS. Právě v době kdy si pan premiér trápil hlavu otázkou jak to zaonačit, aby se mu do cesty k osobní hvězdné budoucnosti nikdo nepletl. Vypočítal si totiž, že na té vratké cestě k božským výšinám to díky opozici nepůjde tak rychle jak předpokládal a že by bylo vhodné délku stranického předsednictví trochu natáhnout a také se rychle zbavit všech vnitrostranických šťouralů. Co kdyby po nějakém takovém dalším „šťouchnutí“ spadl do propasti zapomenutí? Takže ministrův nesouhlasný postoj pana premiéra v té chvíli značně naprudil. Na věčně rozzářené tváři ztvrdly rysy, zastřel ji temný stín a pan ministr to měl sečteno. 

   Gestapo ..... Sbor národní bezpečnosti ..... Policie ..... Mocenské složky zdánlivě vzdálené. Jsem člověk, perzekuovaný komunistickým režimem pro svůj odpor k tomuto režimu a se znepokojením sleduji zvůli a brutalitu České policie a zvůli a kriminalitu mnohých státních úředníků a politiků. Ač jsem byl v dobách komunismu sám zatčen a komunisty pronásledován, musím zodpovědně prohlásit, že jsem nikdy nezažil takovou policejní brutalitu, jakou sleduji u nynější České policie v posledních letech. V současnosti je vidět na televizních obrazovkách, jak policisté zasahují proti protestujícím lidem, kteří svými těly brání kácení stromů na Šumavě. Proti těmto lidem je zasahováno nepřiměřeně.          

 Pro který by různí vykukové a zbabělci byli ochotni nejen simulovat stav rovnající se téměř invaliditě i duševní onemocnění, která jim v žádném případě neumožní absolvovat základní vojenskou službu. Samozřejmě vyskytovali se i takoví, kteří na to šli tak říkajíc „od lesa“ pomocí tvrzení, že víra náboženské sekty, jíž jsou členy, jim nedovoluje styk se zbraněmi. Ano, zatímco většina mladých mužů rukovala a prodělávala základní dvouletý vojenský výcvik, ti kteří jakýmkoliv způsobem získali „modrou knížku“ si naprostém klidu prohlubovali svoje vzdělání, nebo si častěji jen tak žili svůj způsob života, založený na odporu proti všemu a všem.

 . . .  že naše země začíná znovu prožívat to, co se tu dělo na počátku padesátých let minulého století, jen dnes v jiném kabátě. Ale způsoby těch, kteří se svévolně povýšili na nedotknutelná mocenská božstva a pro které se všichni ostatní lidé stali jen stádem ovcí, které existují jen na to, aby vládnoucímu klanu dodávaly svoji stříž, si proti těm ze století minulého v ničem nezadají. A ti, kteří se proti božstvům vzepřou a nějak to veřejně projeví, jsou přímo a bez soudu posíláni na porážku.

   Okupace nebo "bratrská pomoc“? Když 21. srpna 1968 na základě údajného "zvacího dopisu" vstoupila do Československa vojska Varšavské smlouvy, byl tento vojenský zásah označován státy tvořícími vojenské uskupení Varšavská smlouva, které jsme byli členy, jako bratrská pomoc československému lidu. Vojska Sovětského svazu, Maďarska, Polska a Bulharska vstoupila v noci na území našeho státu a chovala se stejně barbarsky, jako kterýkoliv jiný nepřítel. Většina lidí v Československu však tuto "bratrskou pomoc" nazývala OKUPACÍ! 

   V situaci kdy se Evropa i Spojené státy americké zapotácely pod úderem finanční krize, potkal Evropskou unii jako blesk další úder. Nejprve se zablesklo v Norsku jakoby na časy díky fanatické pomatenosti zvrhlého jednotlivce a ještě ani ohlasy na tento úder nezapadly v mediích do pozadí a přišlo bouřlivé běsnění těžko zvladatelných necivilizovaně zvrhlých davů přistěhovalecké chátry v Anglii. Které dohnalo britské politické představitele k pro Anglii těžko představitelnému kroku. K rozhodnutí, že policie, která v Anglii tradičně mezi lidi chodila beze zbraně a která nikdy, s výjimkou severního Irska, nepoužívala takové zásahové prostředky, jako jsou vodní děla apod., že změna je nevyhnutelná. Stačila jedna bouřlivá noc, za níž vzplály mnohé ulice Londýna a rozhodnutí premiéra Camerona dát policii nová práva i pravidla bylo na světě. 

LONDÝN A ŘADU DALŠÍCH MĚST OVLÁDLA CHÁTRA VYDRANCOVANÉ OBCHODY, LIDÉ NA ÚTĚKU 

   To jsou britské obrázky současnosti! V Londýně hoří celé ulice a nepokoje se již rozšířily i do řady dalších britských měst. Organizované skupiny nepřizpůsobitelných, jimž Angličané neprozíravě poskytli nový domov, se dnes jejich zemi odvděčují terorem, násilím, loupežemi, drancováním. Domy v plamenech, vydrancované obchody, převrácená a zapálená auta, děsivý odpor proti všem marným snahám policie o obnovení pořádku. To je ta dnešní britská realita ....... ! 

Po Internetu proletěla v Novinkách dne 11. 8. 2011 následující zpráva : 

Kůrovec na Šumavě hyne ve velkém, zaúřadovali paraziti           

   "Vlekoucí se spor ohledně kácení či nekácení kůrovcem napadených stromů v nitru šumavského národního parku nakonec zřejmě rozřeší příroda. Brouka totiž kvůli chladnému a vlhkému počasí, které momentálně panuje, hubí viry, plísně a houby. Správa národního parku proto v některých lokalitách přeruší do pondělí těžbu a o dalším postupu se rozhodne až po vyhodnocení situace." Ve čtvrtek to uvedl náměstek ředitele šumavského parku Jiří Mánek.      

   Když s námi naše nová politická elita, tedy ta „polistopadová“, zamířila do náruče Evropské unie, podpořilo ji v zinscenovaném referendu asi 65% občanů, ale řadě dalších se to už tehdy moc nelíbilo. Příznivého ohlasu se ovšem zprvu dočkalo zejména „zneviditelnění hranic“ v rámci EU. Které uvítali především různí dopravci, kteří hned začali k nám valit náklady všemožného zboží, často dosti podřadného, ale u nás do jisté míry nedostatkového. První mráčky se však na té jasné obloze objevily hodně brzo. Když si lidé začali uvědomovat, že otevření hranic se zvýšenou aktivitou začínají využívat i různé nekalé živly. Ale to už bylo pozdě.

   . . . říkají klokani. A Australané, i když jim někdy klokani a klokánci lezou na nervy, na ně přesto nedají dopustit. A jak zbytky původních obyvatel, tak i potomci těch, kteří od XVIII. století Australský kontinent dobrovolně i z donucení osidlovali, si své země váží a je pro ně vlastí, o kterou se dokážou dělit jen s těmi, kteří jsou ochotni respektovat a plnit australské zákony a také tamní tradiční styl života. A proti dnes tak propagovaným trendům multikulturních společností, založených na pestrém přistěhovalectví, se nebojí otevřeně vystoupit. Protože má-li být Austrálie jejich vlastí, chtějí si ji zachovat takovou, jakou po mnoho generací budovali. Ale bohužel mnozí z těch, kteří si Austrálii vyberou za své nové sídlo, se jen těžko přizpůsobují místním zákonům, pravidlům, tradicím i zvyklostem a přinášejí víc problémů než dobrého! 

   V médiích nám neustále omílají, že EU nám zafinancovala to či ono. Kdekoliv se někde postaví s finančním příspěvkem EU třeba i jenom kadibudka, musí hned dostat mosaznou ceduli s informací, že toto veledílo bylo vybudováno s finanční spoluúčastí EU.

   Ale proboha, vždyť to nejsou peníze EU, to jsou peníze, které posílá každoročně Česká republika do EU a ta je jen přerozděluje, jak se jí to hodí a značný podíl z toho sama spotřebovává pro svůj přebujelý byrokratický a královsky placený aparát. A tak by tomu mělo být od teď až do nekonečna.