Nedávno jsem se šel trochu projít do přírody, abych si z hlavy vyhnal všechny ty provokativní provládní bláboly, kterými nás bez ustání krmí naše televize. A tu jsem na cestě u lesíka nečekaně potkal neznámého dědečka. Z okolí to nikdo nebyl, takového dědu jsem tu ještě neviděl. Byl to někdo neznámý, a jak jsem se na něho díval, náhle mi svým vzhledem připomenul kouzelného dědečka z pohádek. Alespoň tak opravdu vypadal. A jako dobře vychovaný člověk jsem neznámého dědu slušně pozdravil a chystal se jít dál. Ale dědovi se asi zachtělo řeči a hned se mne začal vyptávat, co říkám počasí a pak najednou zaměřil na dnes tak obvyklé téma otázkou co říkám současné době. Tak mi nezbylo nežli odpovědět, alespoň ze slušnosti. Ale vrátil jsem dědovi otázku zase otázkou. Zeptal jsem se jej co si myslí on o této době a zda myslí, že už někdy v té naší zemi konečně bude líp. A myslel jsem si, že děda raději půjde dál a já budu mít klid. Ale ouha, dědu ta má otázka nevyvedlo z míry ... 

   Toto heslo mi včera proletělo hlavou. A v poslední době se mi to stává nějak častěji a častěji. Manželka totiž byla nakupovat v zahraničním supermarketu a s vědomím, že se zima blíží, koupila tam mimo jiné i lahev rumu. Aby bylo doma něco na zahřátí. Sice by, jak ji znám, šla raději do obchodu čistě českého, ale v našem městě už bohužel nic takovém neexistuje. Vládnou tu jen zahraniční řetězce a Vietnamci! A co se nestalo. Když manželka přišla s nákupem domů, všiml jsem si, že na tom rumu je starý kolek a že se na něm nedá zjistit datum výroby. Takže jsem ten nejistý rum sebral a jel jej vrátit a vyměnit za rum řádně novým kolkem označený. Paní vedoucí ani moc neprotestovala. Sdělila mi jen, že "rodný list" alkoholu by snad mohli mít na ústředí, ale že mohu rum vrátit a dostanu zpět peníze. Slepotu jsem riskovat nechtěl a tak jsem si raději vzal nazpátek peníze. 

   Dne 5. 10. 2012 bylo pražské Ruzyňské letiště přejmenované na "Letiště Václava Havla". Paní Dagmar Havlová k tomu ve svém projevu důrazně připomenula, že Václava Havla nejen všichni znají, ale také si ho váží. Tak mezi ty všechny já nepatřím a určitě nejsem v tomto sám. A vůbec už mne v poslední době některé věci, jimiž nás politici krmí, doslovně lezou krkem. Holokaust, pozitivní diskriminace, pravda a láska i s Havlem, a vůbec celá ta naše pomatená demokracie naruby. Holokaust nikterak nezpochybňuji, ale jen připomínám, že za války u nás neumírali jenom Židé. V bývalém Československu přišlo za války o život asi 360 000 lidí a z toho bylo Židů asi 265–270 tisíc. A další tisíce Čechoslováků zemřelo po válce pro různé následky protektorátních strastí. A nelze zapomínat na další desetitisíce Čechoslováků, kteří svůj život za vlast obětovali ve vojenských sborech západní i východní fronty. Nezemřeli jen židé, ale ostatní příslušníci národů žijících v Československu. Ale na ty nikdo nevzpomíná.

   Jedovatý metylalkohol v nápojích? Co to symbolizuje? Nevyvratitelně především neschopnost vládního aparátu i zákonodárců a také zhoubné vlivy úpadkového systému nazývaného Evropská unie! 

 Za dvacet let se našim polistopadovým zločincům podařilo zdecimovat naši zemi natolik, že naše národy přišly o většinu majetků, které po mnoho generací vytvářel rozum a mozolnaté ruce našich předků i současníků. .Budou-li zlovolně zaprodanou "politickou elitou" prosazeny církevní restituce, nebo dokonce prolomeny Benešovi dekrety, přijdeme i o ten zbytek.   Od okamžiku kdy se po listopadu 1989 k moci lavinovitě prodraly utajovaně dlouho předem zřejmě připravované komunistické kádry, převlečené narychlo do nových kabátů s odznaky ODS, ČSSD a dalších prohnaných parlamentních stran na klopách, tak jednoznačně, za intenzivní spolupráce hlasatelů falešné pravdy a lásky, začali zatahovat lid našich národů do žumpy úpadku. 

   Heslo, které jak se zdá nevyvratitelně ovládá podvědomí a mysl veškeré naší politické elity. Ačkoli před veřejností se sveřepě všechna ta partajní uskupení předhánějí v tom jak před lidmi ta ostatní znectít a znevážit, v jednom okamžiku jsou z ničeho nic svorní, až se člověk nestačí divit. Jako kdyby jim najednou něco připomenulo ty pověstné „Svatoplukovy pruty“ a poučení z té báje vyplývající. A kdy že se tomu tak stane? To jste ještě nepostřehli? Přece tehdy, když jde o koryto! Zvláště je-li hojně naplněné. To se i ti nejsveřepější protivníci najednou navzájem vrhnou do obětí a je po svárech. A jak jsou pospolu u koryta, pro jistotu hned uzavřou pakt o vzájemném neútočení. Dnes tomu ovšem říkají jinak. Dnes je to koalice! Ono není radno připomínat nějaké ty historické pakty, které se nakonec nevyvedly. Jako třeba ten, který uzavřel s mocným vládcem „Velké Rusi“ J. V. Stalinem říšský vůdce Adolf Hitler. Tehdy to dopadlo tak, že nejdřív se sice podělili o koryta i kořist, ale nakonec si vjeli do vlasů a byla z toho válka ... 

Zveřejněno Národní prosperitou v Parlamentních listech. 

   Evropou zřejmě opět vane zatuchlý duch Stalinova velikášství. Duch jeho mocichtivosti začíná zcela prokazatelně omamovat mnohé evropské politiky. Snahy evropských politických špiček po přetvoření naší současné Evropy na „velestát“, ve kterém ve vší tichosti budou umlčeny veškeré hlasy volající po zachování plné suverenity a individuálnosti národních státních celků, postupně v posledních letech sílily a sílí. Když nedávno například italský premiér Monti, v návaznosti na krizový stav některých států Evropské unie a nakonec i unie jako celku, varoval před hrozícím nebezpečím zničení všeho, co bylo Evropskou unií na cestě ke sjednocení Evropy již vykonáno, vyslovil se zároveň pro zvýšení nezávislosti vlád jednotlivých členských států Evropské unie na národních parlamentech! Ale to by přece byl jen další krok k centralistickému ovládnutí Evropy, k ustanovení jisté obdoby despotického systému, ke kterému v určité části Evropského kontinentu po dlouhé roky mířil právě J. V. Stalin a následně trochu ze setrvačnosti i jeho nástupci, i když ti s mnohem menším důrazem.

   Náš český národ ve své minulosti zakusil nemálo strastiplných údobí, za nichž mu hrozil zánik. Překonávat tato období se většinou podařilo jen díky tomu, že lid našich národů se dokázal proti společnému nepříteli pevně semknout, že si zachoval svoji národní hrdost a čest! Náš národ, Češi, Moravané a Slezané, byl pro mnohé naše mocnější sousedy odjakživa lákavým terčem. Snahy mnohých mocností po rozvrácení naší státnosti a rozvrácení soudržnosti našeho národa z historie naší země i Evropy nikdo nevymaže! Obětí zločinecké zvůle jiných jsme se měli stát v minulém století jak za německé okupace, tak i za okupace sovětské v časech oficiální komunistické totality. 

   Hrůza zachvátila politiky. Policie si dovolila udělat něco, na co čekal národ celá desetiletí od nástupu "pravdy a lásky". Policisté začali lovit v nejvyšších patrech moci. Media zveřejnila podezření policie vůči bývalé ministryni obrany a dnešní místopředsedkyni sněmovny - paní Parkanové. Mezi mocnými to vzbudilo zděšení a obzvláště jako čert z krabičky začal vyskakovat pan ministr Kalousek a společně s premiérem Nečasem začali odsuzovat policii. Přes páně Kalouskovu agresivitu v televizním pořadu bylo na něm zřejmé, že má strach. Jak by také ne, vždyť jeho politická kariéra je už až přespříliš dlouhá a ne vše zůstává zapomenuto. 

   Uznávám potřebu a právo lidí v něco věřit a být ve společnosti lidí podobně smýšlejících. Tomuto účelu dobře slouží církve a to celá staletí. Problém ale je, že představitelé církví brzy pochopili, že lidské víry a někdy až fanatismu se dá lehce zneužít a ještě se dá z víry učinit výhodný byznys. A je jedno, o kterou církev se jedná. Říká se, že římskokatolická církev je největší firmou světa. Já, ač také pokřtěný římský katolík, věřím v boha, ale nepotřebuji k tomu prostředníka, církev. Uznávám, že církev, pokud by se držela toho, co hlásá, a je jedno která z církví by to byla, /všechny tvrdí, že co činí je vždy dobro pro své věřící / bylo by to jistě pro lidi přínosem. Činit "dobro" se však zvrtlo i tak, že stejná církev žehná zbraním dvou válčících stran. Řekl bych však, že honba za majetkem a mocí je především to, co všechny církve světa spojuje. 

   Václav Klaus se do historie našeho národa po roce 1989 zapsal výrazným způsobem, ale zároveň také velmi rozporuplně. O době, kdy byl premiérem a o kupónové privatizaci se toho napsalo už mnoho. Ale méně již o jeho "balíčcích", které "zařízly" malé a střední podnikatele a znamenaly katastrofální dopad na banky a celé hospodářství. Navíc ale také umetly cestu různým pochybným zahraničním podnikatelům a podvodníkům, samozřejmě na úkor českého občana.      

   Celkově docházíme k názoru, že působení Václava Klause ve funkci premiéra mělo pro naše národy a náš stát skutečně katastrofální dopad. Ale pravdou je i to, že i doby, za nichž byli premiéry Zeman či Topolánek, hrubě postrádaly pozitiva. Znamenaly už jenom další pokračování úpadku. Pouze "úřednický" premiér Fišer nestačil nadělat tolik zkázy, jako jeho předchůdci. Samozřejmě jen díky tomu, že mottem jeho kabinetu byla zásada, že kdo nic nedělá, také nic nezkazí. Fišer, a spolu s ním všichni ministři jeho vlády, staří komunisté, tedy až na Pecinu, který pro svůj věk byl v roce 89 "jen" aktivním svazákem, měl zajímavý hlavní úkol. Oslavy 20. výročí pádu komunismu. Jaká to ironie!

   Na druhé straně Václav Klaus, až na malé výjimky, si velice vedl a vede jako náš prezident dobře. A jako prezident statečně odolává nepřátelům zahraničním i vnitřním. ČSSD, ODS, Zelení, TOP 09, Lidovci, všichni jako jeden muž, tlačili na Václava Klause, aby podepsal pro náš národ omezující i silně nebezpečnou Lisabonskou smlouvu, která může vést k prolomení Benešových dekretů. Ale byl to Václav Klaus, kdo se k jejich nelibosti stal hlavní pevnou překážkou, která všem ještě brání v cestě k prolomení Benešových dekretů a k dalšímu rozvracení našeho už tak dost Evropskou unií podrobeného státu. Za tento postoj Václavu Klausovi, jak strana vlastenecky založená, opravdu upřímně tímto děkujeme. 

Květen 2012                                                                         Strana NÁRODNÍ PROSPERITA

   Odsuzujeme věznění lidí pro jejich politické názory kdekoliv na světě. Že existují političtí vězni i v našem státě, o tom se nemluví, ale my o tom nepochybujeme. Roční věznění dvou mladých lidí, kteří vylepovali samolepky s textem proti globalizaci anebo žena vězněná v blázinci jen proto, že označila předlistopadového "kádra" za bývalého člena STB, jsou jen malým výčtem politického pronásledování dnešní doby v ČR. U bývalé ukrajinské premiérky Tymošenkové nedokážeme posoudit, zda je vězněna z politické msty anebo pro hospodářskou kriminalitu. Její manžel-miliardář žijící v naší republice, to může naznačovat i důvody hospodářsko-podnikatelské. To, že je takový humbuk kvůli věznění p. Tymošenkové má hlavní důvod ten, že expremiérka Tymošenková je varováním pro všechny potentáty u nás i ve světě. Vrchnost děsí představa, že by i oni mohli stanout před soudy za své zločiny, zlodějiny, korupci, špatná rozhodnutí atd. Proto představitelé vlád, prezidenti a úředníci EU tlačí na ukrajinskou vládu, aby propustila Tymošenkovou. Co kdyby si lidé vzali z Ukrajiny a věznění p. Tymošenkové příklad? I náš parlament shodil rychle ze stolu zákon o odpovědnosti úředníků státní správy za svá rozhodnutí. Jsme tak v situaci stejné jako ve středověku. Aristokracie beztrestně jednala se svými nevolníky jako s dobytkem a dnešní potentáti usilují o stejné. Globalizace-spojení aristokracie, nadnárodního kapitálu a vrcholových státních potentátů usiluje o beztrestnost pro ně a nevolnictví pro "obyčejný lid".

   Byl to Václav Havel, kdo začátkem roku 1990, záhy po svém pozdvižení na pražský Hrad, honem spěchal do Němec s omluvou za poválečné útrapy, které jsme my Češi v roce 1945 způsobili příslušníkům německé národnosti odsunem z naší obnovené republiky ! A díky jeho filosofii „pravdy a lásky“, která  tak ráda odkládá některé prokazatelné pravdy k zapomenutí do historických depozitářů, bychom měli raději zapomenout na vše to, co za II. světové války němečtí nacisté způsobili lidem našich národů. Protože dnešní Německo je už jiným Německem a nebylo by prý dobré do něho s nějakými historickými vzpomínkami nezřízeně šťourat. Zkrátka to, co prožívali sudetští Němci po prohrané válce, to byla zvěrstva a vše ostatní musí zůstat zapomenuto! Zejména to, co v časech druhé světové války napáchali nacisticky naladění Němci u nás i jinde. To připomínat by podle našich politiků mohlo naší zemi jen a jen uškodit ... ... ! 

   To bylo pořád řečí, že se konečně vrátíme zpátky do Evropy, když se staneme členem Evropské unie a že budeme zas plnoprávnými občany kulturního světa, který již na nás netrpělivě čeká. A hle, ona ta Evropa na ty sliby nějak pozapomenula. Když se jí to nehodí, tak se to hodí, ale pod stůl.

   Proč ta skepse, ptáte se? To není skepse, to je konstatování vyplývající z reality! Právě teď jsem se dočetl na teletextu, že Švýcarsko se rozhodlo omezit přistěhovalectví hned z osmi východoevropských zemí Evropské unie, mezi které prý patří i ta naše! A hrom do škopku. Široce otevřená náruč Evropy, vítající neoliberalisticky každého cizozemce, jemuž se doma ve vlastní zemi nedobře daří a který se tedy vydá do Evropy, do země snů, v níž se naši místní „domorodci“ o nové příchozí ochotně postarají, se z ničeho nic začíná uzavírat. 

   Proletáři všech zemí spojte se, anebo "podřadní spojte se proti nadřazeným"? Po pádu "železné opony" v roce 1989 se v Evropě stále více a více vytváří sociální rozdíl mezi občany. Často již od lidí slyším, že nejsou jen "obyčejní lidé a panstvo" jako za komunismu, ale dnes se prý dělíme na "podřadné a nadřazené". Ti "podřadní" se topí v dluzích a každodenních existenčních starostech o sebe a svoji rodinu a ti "nadřazení" - aristokracie, multimiliardáři a politická honorace, kteří vydělávají miliardy často i na státních zakázkách, jsou mnohdy i beztrestní. V České republice, stejně jako v jiných zemích východního bloku, lidé žehrali na rovnostářství, ale po roce 89 jsme spadli do žumpy kapitalismu, umocněné žvaněním o pravdě a lásce. A jakoby to nestačilo, pod rouškou evropanství, globalizace a nového "světového řádu" tito "nadřazení", údajně dle slov republikánského kandidáta na nominaci o prezidentské křeslo USA senátora Paula, vymýšlejí jak nastolit časy, kde by "podřadným" vládli "nadřazení“ stejně neomezeně, jako tomu bylo ve středověku, to znamená pro ně bohatství a moc a pro "podřadné" totalitu a otroctví. Zdá se Vám to nesmyslné? Omyl. Aristokracie a církve celá staletí "pilují" jak lidi ovládat. Otázkou ale je, zda se to dá ještě zastavit. "Nadřazení" - nadnárodní kapitál, nejbohatší židovské rodiny Rockefellerů a další miliardáři, aristokraté včetně církví budou moci díky moderní technice vládnout celému světu. Jejich obrovské možnosti jsou tak velké, aby mohli potlačit veškeré protesty "podřadných". Bičovaný, vražděný, mučený, znásilňovaný nevolník - otrok byl pro aristokrata méně než jeho pes. Myslíte si, že to bude jiné, až se podaří dokončit "nový světový řád"? Jeho strůjci jsou i strůjci EU a tito "nadřazení" se nás snaží přesvědčit, že máme žít dneškem a ne se otáčet do minulosti. Tvrdí to především proto, abychom zapomněli na minulost a nebrali si z ní poučení. Nezapomeňme proto, že naše předky stálo mnoho krve, mučení, utrpení, bolesti a útisku než se jim podařilo zbavit se aristokratických parazitů, kteří žili a své majetky nabyli z mozolů, krve a slz "podřadných". Nezbavujme se jako idioti toho, co pro nás naši předci vytrpěli a vybojovali. Židé čerpají ze své tisícileté historie a berou si z ní poučení. Proto jsou tak úspěšní. Učiňme tak i my. Braňme se snaze o postupné ovládnutí našeho národa "nadřazenými". Bojujme za svoji svobodu, která je čím dál více oklešťována. Bez svobody je člověk otrokem.

   V každém národě si většina lidí je vědoma, že k bytí národa jest zapotřebí vůdců. A lidé se zpravidla modlí za to, aby se dočkali tak říkajíc "vlády osvícené", pro kterou zájmy země a jejího národa budou vždy na prvém místě. Náš národ ovšem má již celá staletí na své "vůdce" tradiční smůlu. Jen doba první republiky byla zábleskem slibujícím lepší časy. Nic se v tomto směru ale nezměnilo ani po předání moci komunisty jejich postkomunistickým následníkům po roce 1989. Tito jenom dokončují dílo zkázy, ve prospěch nového zahraničního kurátora. Mám dojem, že parlamentní a vládní strany se jen předhánějí v tom kdo z nich vymyslí větší zrůdnost a způsob kterak vyrvat z těla národa co největší kus, jak se co nejvíce zavděčit cizímu panstvu bez ohledu na to jaké to bude mít důsledek pro naše národy a naše budoucí generace.