Že nám v Bruselu z tamních paláců pod značkou EU vládnou  různá individua, o tom již dnes není pochyb. Například bývalý aktivní činitel „Portugalské komunistické strany pracujících - Revolučního hnutí proletariátu“, napoleonským komplexem postižený vyznavač maoistické ideologie pan José Barrossa a spolu s ním „prezident Evropské unie“ Belgičan pan Herman Van Rompuy,  jehož charisma přirovnal jeden anglický poslanec k hadru na podlahu a spolu s nimi těmto uvedeným "expertům" podobní nikým nevolení a mnohdy s korupcí propojení jedinci, rozhodují o životech i budoucnosti  půlce miliardy Evropanů.  Tito pak, spolu s dalšími taky odborníky z řad evropských poslanců jednotlivých evropských zemí, každoročně stojí Evropany, a tedy i nás, kupy miliard. Když si vzpomenu na všeznalého experta Špidlu a některé další naše evropské poslance, tak dnes, kdy již mohu vidět a posoudit výsledky jejich činnosti, je mi jasné, že podobní lidé našemu národu nikdy prosperitu nepřinesou. A hrozím se, když si představím kam nás asi  tito lidé vedou !

   S tou přišel Václav Havel „a měl na tom lví podíl“ zakrátko po svém nástupu na Hrad, když už vyčichla sametová euforie a lidé začínali brblat nad tím jak se různí „zasloužilí jedinci“ pakují na úkor všech ostatních. Zkrátka když lidé začínali chápat, že ta slibovaná demokracie, v níž si budou všichni navzájem rovni a kde také budou mít všichni stejná práva, je jen pouhou ilusí, pomocí které nově vznikající politická elita zakrývá své skutečné cíle. Jimiž bylo, jak posléze všemi svými činy a postoji tato nová politická reprezentace prokázala, jenom získání pevného postavení na nejvyšších příčkách společenského žebříčku, z něhož už je nikdo a nikdy poklidnou cestou nedostane ... a které budou především také nevyčerpatelným zdrojem osobního blahobytu těch, kteří se na ně vyšplhají. Hodně dlouho trvalo, než se většině našich spoluobčanů v hlavách rozsvítilo. Ty, kteří nové moci poslušně sloužili, si tato moc vychytrale korumpovala různými sliby budoucích výhod a veškerou ostatní společnost zastrašovala nebezpečím pramenícím z přežívající strany našich komunistů. A ono to zabíralo a stále ještě zabírá. 

   Historie nám připomíná mnohé události. Často ve své podstatě věcně velmi podobné, za nimiž vždy stáli nějací významní lidé. A soudí a posuzují je zase lidé. Ovšem v jiné době a na základě jiných společenských hledisek. Takže se často stává, že jedna historiky připomenutá situace vychází jako zavrženíhodná a druhá situace, probíhající v přítomnosti téměř stejně, je hodnocena jako proces, který je zapotřebí podpořit. To je ta prapodivná realita pohledu.

   Nejen pro celý svět, ale díky naší současnosti i pro nás zejména. Ale vraťme se nejprve k tomu prvotnímu datu. Když za podzimního času roku 1917 v carském Rusku vyvolal bolševický revolucionářský vůdce V. I. Lenin, důkladně finančně podpořený při svém návratu ze Švýcarského exilu tamními bankami, spolu se socialistickým intelektuálem Trockým výstřelem z křižníku Aurora a útokem bolševických hord na Zimní palác revoluci, která přerostla v rozbití carského samoděržaví, byl u nás tehdy již listopad. Ale v Rusku, kde se čas počítal podle juliánského kalendáře, byl ještě říjen. A tak si to, co se tam odehrálo, připomínáme jako „Velkou říjnovou revoluci“.  Ale to není tak podstatné. Rozhodující je to, že to byl to začátek hrůzné éry teroru, který zasáhl podstatnou část Evropy a ovlivnil do jisté míry i ostatní svět.

KORUPCE, KORUPCE A STÁLE KORUPCE

     Mentalita běžných lidí často nestačí s prudkými změnami držet krok. Jsou uzavřeni ve svých každodenních starostech – komunisté předali moc postkomunistům, privatizace, korupce, hospodářská krize, znovu korupce – lidé nevěří, nechápou, nerozumí. Nechápou, že se jejich životy dostaly do rukou polistopadových zločinců. 

   "Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."

   Nedávno jsem se šel trochu projít do přírody, abych si z hlavy vyhnal všechny ty provokativní provládní bláboly, kterými nás bez ustání krmí naše televize. A tu jsem na cestě u lesíka nečekaně potkal neznámého dědečka. Z okolí to nikdo nebyl, takového dědu jsem tu ještě neviděl. Byl to někdo neznámý, a jak jsem se na něho díval, náhle mi svým vzhledem připomenul kouzelného dědečka z pohádek. Alespoň tak opravdu vypadal. A jako dobře vychovaný člověk jsem neznámého dědu slušně pozdravil a chystal se jít dál. Ale dědovi se asi zachtělo řeči a hned se mne začal vyptávat, co říkám počasí a pak najednou zaměřil na dnes tak obvyklé téma otázkou co říkám současné době. Tak mi nezbylo nežli odpovědět, alespoň ze slušnosti. Ale vrátil jsem dědovi otázku zase otázkou. Zeptal jsem se jej co si myslí on o této době a zda myslí, že už někdy v té naší zemi konečně bude líp. A myslel jsem si, že děda raději půjde dál a já budu mít klid. Ale ouha, dědu ta má otázka nevyvedlo z míry ... 

   Toto heslo mi včera proletělo hlavou. A v poslední době se mi to stává nějak častěji a častěji. Manželka totiž byla nakupovat v zahraničním supermarketu a s vědomím, že se zima blíží, koupila tam mimo jiné i lahev rumu. Aby bylo doma něco na zahřátí. Sice by, jak ji znám, šla raději do obchodu čistě českého, ale v našem městě už bohužel nic takovém neexistuje. Vládnou tu jen zahraniční řetězce a Vietnamci! A co se nestalo. Když manželka přišla s nákupem domů, všiml jsem si, že na tom rumu je starý kolek a že se na něm nedá zjistit datum výroby. Takže jsem ten nejistý rum sebral a jel jej vrátit a vyměnit za rum řádně novým kolkem označený. Paní vedoucí ani moc neprotestovala. Sdělila mi jen, že "rodný list" alkoholu by snad mohli mít na ústředí, ale že mohu rum vrátit a dostanu zpět peníze. Slepotu jsem riskovat nechtěl a tak jsem si raději vzal nazpátek peníze. 

   Dne 5. 10. 2012 bylo pražské Ruzyňské letiště přejmenované na "Letiště Václava Havla". Paní Dagmar Havlová k tomu ve svém projevu důrazně připomenula, že Václava Havla nejen všichni znají, ale také si ho váží. Tak mezi ty všechny já nepatřím a určitě nejsem v tomto sám. A vůbec už mne v poslední době některé věci, jimiž nás politici krmí, doslovně lezou krkem. Holokaust, pozitivní diskriminace, pravda a láska i s Havlem, a vůbec celá ta naše pomatená demokracie naruby. Holokaust nikterak nezpochybňuji, ale jen připomínám, že za války u nás neumírali jenom Židé. V bývalém Československu přišlo za války o život asi 360 000 lidí a z toho bylo Židů asi 265–270 tisíc. A další tisíce Čechoslováků zemřelo po válce pro různé následky protektorátních strastí. A nelze zapomínat na další desetitisíce Čechoslováků, kteří svůj život za vlast obětovali ve vojenských sborech západní i východní fronty. Nezemřeli jen židé, ale ostatní příslušníci národů žijících v Československu. Ale na ty nikdo nevzpomíná.

   Jedovatý metylalkohol v nápojích? Co to symbolizuje? Nevyvratitelně především neschopnost vládního aparátu i zákonodárců a také zhoubné vlivy úpadkového systému nazývaného Evropská unie! 

 Za dvacet let se našim polistopadovým zločincům podařilo zdecimovat naši zemi natolik, že naše národy přišly o většinu majetků, které po mnoho generací vytvářel rozum a mozolnaté ruce našich předků i současníků. .Budou-li zlovolně zaprodanou "politickou elitou" prosazeny církevní restituce, nebo dokonce prolomeny Benešovi dekrety, přijdeme i o ten zbytek.   Od okamžiku kdy se po listopadu 1989 k moci lavinovitě prodraly utajovaně dlouho předem zřejmě připravované komunistické kádry, převlečené narychlo do nových kabátů s odznaky ODS, ČSSD a dalších prohnaných parlamentních stran na klopách, tak jednoznačně, za intenzivní spolupráce hlasatelů falešné pravdy a lásky, začali zatahovat lid našich národů do žumpy úpadku. 

   Heslo, které jak se zdá nevyvratitelně ovládá podvědomí a mysl veškeré naší politické elity. Ačkoli před veřejností se sveřepě všechna ta partajní uskupení předhánějí v tom jak před lidmi ta ostatní znectít a znevážit, v jednom okamžiku jsou z ničeho nic svorní, až se člověk nestačí divit. Jako kdyby jim najednou něco připomenulo ty pověstné „Svatoplukovy pruty“ a poučení z té báje vyplývající. A kdy že se tomu tak stane? To jste ještě nepostřehli? Přece tehdy, když jde o koryto! Zvláště je-li hojně naplněné. To se i ti nejsveřepější protivníci najednou navzájem vrhnou do obětí a je po svárech. A jak jsou pospolu u koryta, pro jistotu hned uzavřou pakt o vzájemném neútočení. Dnes tomu ovšem říkají jinak. Dnes je to koalice! Ono není radno připomínat nějaké ty historické pakty, které se nakonec nevyvedly. Jako třeba ten, který uzavřel s mocným vládcem „Velké Rusi“ J. V. Stalinem říšský vůdce Adolf Hitler. Tehdy to dopadlo tak, že nejdřív se sice podělili o koryta i kořist, ale nakonec si vjeli do vlasů a byla z toho válka ... 

Zveřejněno Národní prosperitou v Parlamentních listech. 

   Evropou zřejmě opět vane zatuchlý duch Stalinova velikášství. Duch jeho mocichtivosti začíná zcela prokazatelně omamovat mnohé evropské politiky. Snahy evropských politických špiček po přetvoření naší současné Evropy na „velestát“, ve kterém ve vší tichosti budou umlčeny veškeré hlasy volající po zachování plné suverenity a individuálnosti národních státních celků, postupně v posledních letech sílily a sílí. Když nedávno například italský premiér Monti, v návaznosti na krizový stav některých států Evropské unie a nakonec i unie jako celku, varoval před hrozícím nebezpečím zničení všeho, co bylo Evropskou unií na cestě ke sjednocení Evropy již vykonáno, vyslovil se zároveň pro zvýšení nezávislosti vlád jednotlivých členských států Evropské unie na národních parlamentech! Ale to by přece byl jen další krok k centralistickému ovládnutí Evropy, k ustanovení jisté obdoby despotického systému, ke kterému v určité části Evropského kontinentu po dlouhé roky mířil právě J. V. Stalin a následně trochu ze setrvačnosti i jeho nástupci, i když ti s mnohem menším důrazem.

   Náš český národ ve své minulosti zakusil nemálo strastiplných údobí, za nichž mu hrozil zánik. Překonávat tato období se většinou podařilo jen díky tomu, že lid našich národů se dokázal proti společnému nepříteli pevně semknout, že si zachoval svoji národní hrdost a čest! Náš národ, Češi, Moravané a Slezané, byl pro mnohé naše mocnější sousedy odjakživa lákavým terčem. Snahy mnohých mocností po rozvrácení naší státnosti a rozvrácení soudržnosti našeho národa z historie naší země i Evropy nikdo nevymaže! Obětí zločinecké zvůle jiných jsme se měli stát v minulém století jak za německé okupace, tak i za okupace sovětské v časech oficiální komunistické totality. 

   Hrůza zachvátila politiky. Policie si dovolila udělat něco, na co čekal národ celá desetiletí od nástupu "pravdy a lásky". Policisté začali lovit v nejvyšších patrech moci. Media zveřejnila podezření policie vůči bývalé ministryni obrany a dnešní místopředsedkyni sněmovny - paní Parkanové. Mezi mocnými to vzbudilo zděšení a obzvláště jako čert z krabičky začal vyskakovat pan ministr Kalousek a společně s premiérem Nečasem začali odsuzovat policii. Přes páně Kalouskovu agresivitu v televizním pořadu bylo na něm zřejmé, že má strach. Jak by také ne, vždyť jeho politická kariéra je už až přespříliš dlouhá a ne vše zůstává zapomenuto. 

   Uznávám potřebu a právo lidí v něco věřit a být ve společnosti lidí podobně smýšlejících. Tomuto účelu dobře slouží církve a to celá staletí. Problém ale je, že představitelé církví brzy pochopili, že lidské víry a někdy až fanatismu se dá lehce zneužít a ještě se dá z víry učinit výhodný byznys. A je jedno, o kterou církev se jedná. Říká se, že římskokatolická církev je největší firmou světa. Já, ač také pokřtěný římský katolík, věřím v boha, ale nepotřebuji k tomu prostředníka, církev. Uznávám, že církev, pokud by se držela toho, co hlásá, a je jedno která z církví by to byla, /všechny tvrdí, že co činí je vždy dobro pro své věřící / bylo by to jistě pro lidi přínosem. Činit "dobro" se však zvrtlo i tak, že stejná církev žehná zbraním dvou válčících stran. Řekl bych však, že honba za majetkem a mocí je především to, co všechny církve světa spojuje.