Máme po volbách do EU a media se opět mohou předvádět jako ochránci naší demokracie a jak mají ve zvyku pomocí lží plných nenávisti napadat zejména odpůrce evropského, Evropskou unii. A ani na Ukrajinu nezapomínají. I tam přece začala významná část občanů proti EU projevovat odpor a zvláště zřetelným způsobem! I se zbraní v ruce! Každý, kdo není úplně padlý na hlavu musí vidět a slyšet všechny ty nenávistné lži valící se z médií proti těm, kteří se nechtějí nechat ovládat a hnát jako stádo. Lžou o lidech, kteří odmítají připravované novodobé feudální otroctví EU. Každý, kdo nejde pokorně jak krysa za iluminátorským proevropským krysařem, je dnes populistou či extrémistou a je nejen zastrašován, ale i umlčován.

   Poslední vlna “národního obrození”, která přeběhla přes naši zemi v časech vzniku Československa, dávala jistou naději, že odplaví všechny ty kaly nanesené do naší země v dobách poroby. Nejenom v celém státním systému, ale logicky i v našem školství. Ale než se tehdejším národoveckým politikům podařilo náš státní systém pořádně vybudovat, postihla naši zemi další pohroma. Přišel rok 1938 a s ním anexe nacistických hord do naší mladé republiky. A jak se po vzniku našeho Československa začala systematicky vytvářet nová školská soustava, založená na národních základech, byl s tím konec. Prolnula do ní násilně okupantská němčina a o výuce nějakého českého národopisu nemohlo být ani řeči.

    Do 17. listopadu ´89 tady o nich nikdo neslyšel. Ale když to tady tak říkajíc “prasklo”, začali najednou přijíždět, překypujíc nadšením nad koncem komunistické nadvlády a plni plánů jak nám tady pomohou republiku zrenovovat podle západních zvyklostí. A koho že tím myslím ? No přece naše zahraniční krajany, kteří po roce 1948 utekli před novým režimem na západ. A také potomky těch, kteří tam odešli ještě před II. světovou válkou. Ale, jak občas tvrdí někteří “zlí jazykové”, mezi těmi navrátilci byli dokonce i jedincí, které si ve vlastním zájmu tam na západ potají vyslal nový poúnorový režim a kteří se dnes vydávají za oběti komunistické zvůle. 

   Důvodů k odporu proti všemu, co jen trošku souviselo se Sovětským svazem (SSSR), jsme měli před listopadem 1989 víc než dost. Tento odpor se táhl od února 1948, koncem padesátých let postupně slábl, po 21. srpnu 1968 znovu zesílil a tak se to táhlo naší společností až přes listopad 1989. A za ty dlouhé roky se v myšlení našich lidí natolik usadil, že v myšlení mnohých lidí přežívá podnes. A zdálo-li se v letech devadesátých, že pro jiné starosti v myslích lidí tiše zapadne, nestalo se tak. Stačila slova všemi tenkrát opěvovaného Václava Havla a ten utichající odpor byl restartován. a po Havlově smrti se o to, aby vydržel, postarali jeho spolu-zakladatelé “režimu pravdy a lásky”. A tak i po rozpadu bývalého SSSR a všech změnách, které přitom proběhly, ten odpor proti všemu ruskému dál v lidech přetrvává.

   Dnes nás straší kolem dokola Ruskem, prezidentem Putinem a ruskou armádou. Jsou toho plná media i internetové sítě. Ti, kteří za tím strašením stojí, nečiní tak proto, že by se skutečně takového nebezpečí obávali. Ale proto, že potřebují abychom žili ve strachu a byli jich poslušnější ! Abychom se přestali zajímat o marasmus v němž žijeme a nevěnovali pozornost   zlodějinám, korupci a neschopnosti těch, kteří by měli být ostatním občanům vzorem ….. tedy politikům. A je jedno zda se jedná o politiky z naší České republiky,   EU, anebo z USA, jichž bychom se měli bát. Rusové však pro nás nebezpečím v žádném případě nejsou. Oni nás totiž k ničemu nepotřebují ! Jediné co je na nás zajímá je, zda řádně platíme za nerostné suroviny, které nutně potřebujeme a které nám dodávají. 

   Tak se nám zase poslanecká sněmovna pobavila. Však to také paní poslankyně a páni poslanci při své náročné práci a ubíjejícím vypětí občas potřebují. A co vyvolalo to úsměvné, ve sněmovně nepříliš časté prostředí ? Inu, my Češi strašně rádi ironizujeme chyby druhých a u nás přece stačí „pouhé smítko“ … a je na zábavu zaděláno. Tak stalo se i ve sněmovně, když řečnický projev pana vicepremiéra Babiše natolik vzrušil pana poslance Korteho, známého to chronického sněmovního češtinářského hnidopicha, že neodolal a rozhodl se také „přispět s něčím do krámu“. A tak pan poslanec, vystupující za TOP 09 a všeobecně známý ve sněmovně svými kritickými lingvistickými projevy, vznesl oficiální žádost, aby byly projevy pana vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše “tlumočeny do češtiny”. Odkazoval se přitom na sněmovní jednací řád, stanovující, že cizojazyčné projevy musí být ve sněmovně řádně profesionálně přetlumočovány. 

  Mnozí lidé, pokud mají učinit závažné rozhodnutí, si předem ujasní, jaké výhody či nevýhody to přinese a teprve pak, dle toho co převládne, se pro něco vysloví. Ovšem, jak se ukazuje, takoví lidé dnes nejsou pro vládnoucí kasty příliš žádoucí a tak se z nich politici prostřednictvím medií všemožně pokoušejí udělat poslušné nemyslící stádo. A ono jim to vychází !

   Když se dnes ohlédneme zpět do doby kdy se rozhodovalo o našem vstupu do EU, tak nám nezbývá než konstatovat, že většina těch, kteří se tehdá zúčastnili hlasováni v referendu „o vstupu ČR do EU“, většinou hlasovali bez dostatečných informací jako to tupé stádo tak, jak je politici nasměrovali. Nelze jim to zazlívat. Pro to, aby se mohli kvalifikovaně rozhodnout, by museli tehdy mít k dispozici kvalitní informace o tom kam EU bude směřovat, jakých cílů chce dosáhnout a jaké výhody, či třeba i menší a nepříliš významné nevýhody, nám členství v unii přinese. Tyto informace měli jen politici a ještě ne všichni ! Obyčejní lidé je neměli ani náhodou ! Vždyť státní moc před referendem potencionálním oponentům přístup k veřejnoprávním mediím administrativním zásahem znemožnila!   

     Přísloví jako vyšité pro dnešní dobu. Ať se děje co se děje, nikdo za nic nemůže. Do dokonalosti dotažený alibismus zaznívá zejména z řad těch, kteří se tak rádi ujímají za nás občany "přetěžkých úkolů" spojených se správou obce, města, kraje, a třeba i celé země. Z úst nám všem tak věrně oddaných "zastupitelek a zastupitelů" slyšíme většinou ale jen bohapusté žvanění. Ať se stane,co se stane, a naše veřejnost náhodou odhalí někoho konkrétního, kdo má na svědomí že “něco nevyšlo”, a že my všichni na to nějakým způsobem doplatíme, potrefený hned vyrukuje s desítkami "objektivních příčin" proč to nešlo zabezpečit lépe. A z řad jeho kolegů, ale i soupeřů (!), ihned zazní celé tirády na jeho obhajobu. A pokud to stále ještě nestačí, tak se to přece dá svést na "dědictví po komunistických nomenklaturách" a to i po více než 20-ti letech, které od jejich oficiálního pádu už uplynuly !

     Když tak lidé, tedy ti "obyčejní" / kteří nepatří ani mezi politickou šlechtu, ani mezi velké zbohatlíky/  mezi sebou rozprávějí o tom jak při nákupech docela běžných životních potřeb musí téměř každodenně konstatovat, že to či ono zas nějak podražilo, moc vesele se netváří. Ono totiž toho jim k radosti v poslední době zůstává stále míň a míň. On ten náš průměrný "nákupní košík" nám nějak systematicky hubne a hubne .......

    Říkávalo se to. Za časů kdy každý věděl, že rodinou je otec a matka s dětmi. Tehdy byl svět ovšem ještě normální. Americký ekonom Buchanan, lokaj "Nového světového řádu", k tomuto tématu kdysi řekl: „Podporuje-li někdo rodinu, tak vědomě či nevědomě diskriminuje jiné. Například homosexuály  a jim podobné.“ A přesně toto je zaklínadlem všech zastánců budování "Nového světa". Ti co řídí projekt "Nový světový řád" a chtějí se zmocnit vlády nad světem a zřídit totalitu pro zbytek lidstva, dobře vědí, že rodina je opravdovým základem, svorníkem státu a národa. Kdo rozvrátí rodinu, rozvrátí  i národ a stát !

   Každou chvíli se někde "semele něco", co se stane vítanou záminkou pro USA a jejich evropské spojence (z EU, tedy včetně nás !) k tomu, aby mohli osočit některého ze států, které nerady skákají tak, jak uvedené velmoci nařizují. A i když rozum ukáže, že ten osočený s tím neměl vůbec nic společného, tak díky tomu že to už  media důkladně přetřásla, mnoho lidí uvěří, že USA spolu s EU opravdu káply na pachatele a pokles reputace uvedených velmocí se na čas zastaví. Čili cíle je dosaženo.

   Premiér spolu s dalšími politiky, samozřejmě ruku v ruce s nevěrohodnými médii, halasně vyhlásil svoji podporu výstavbě nové haly v Brně, určené pro americkou firmu Amazon. Hlavním argumentem těch, kteří s tím přišli, byl předpoklad vytvoření až 1300 nových pracovních míst. Projekt podpořil i prezident a vláda uvedené americké investorské firmě dokonce přislíbila, že ze státních prostředků, tedy za peníze daňových poplatníků, zajistí k objektu i výstavbu nového dálničního přivaděče. Vše jen proto, aby americký investor byl za každou cenu spokojen.

   Našim podnikatelům vláda zvyšuje daně a zahlcuje je navíc dalšími a dalšími byrokratickými nesmysly. Když pak brněnští zastupitelé tento hloupý nápad s výstavbou gigantického "překladiště" opakovaně zamítli, spustil vládní, politický a mediální ansábl velký rámus. Zkrátka potvrdilo se zde u nás tak často praktikované pravidlo, že jakmile v tomto státě udělají naši regionální zastupitelé nečekaně něco dobře, jsou za to "kamenováni".

   Tuto otázku dnes často lidem předkládají především naši novináři, politologové a politici (řazeno dle stupně investigativnosti), ale také lidé mladší, kteří se při vypuknutí "sametové revoluce" ve školách teprve učili abecedu a základy počtů. A v jakých souvislostech tato otázka padá? Zejména tehdy, když někdo projeví nějaké pochybnosti o solidnosti současné Ruské federace i jejích představitelů a činů. Jsou-li ty pochybnosti vysloveny dokonce na kameru, nebo před mikrofonem, dostává ta otázka hodně tvrdý akcent. A běda tomu kdo hned necouvne a dál  svůj názor hájí. To se mu ihned dostane důrazného připomenutí „tedy tak ne !“ či výstražného varování „zadrž, zmlkni, nebo …"

   Co to znamená? S něčím podobným jsme se přece mohli někdy potkávat jen my starší tak v těch letech padesátých a šedesátých století minulého. Ale dnes, v demokracii? U těch novinářů, politologů a politiků, jejichž heslem je „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“, mnohým z nich už dávno individuální myšlení zdárně k radosti mocenských struktur utlumila naše media a peníze ! Jednoduše řečeno, co se mocenským strukturám nelíbí, tak i kdyby to bylo stokrát pravdivé a chvályhodné, opět je to „tabu“.

   Když pan Barroso v Bruselu vítal amerického prezidenta Obamu, řekl přitom: "Vítám vás v našem hlavním městě Evropy". A my hlupáci si mysleli, jak nás ve škole učili, že Evropa je světadíl a Brusel jen hlavní město Belgie. Že je tomu již jinak, to nám jindy tak pohotoví novináři, lajdáci jedni mizerní, opomenuli sdělit. Asi je to tím, že mohou psát jenom podle politického zadání. Nebo že by se snad pan Barroso jen přeřekl a pustil do éteru něco, co ještě zatím mělo být utajeno? Je zřejmé, že tento malý maoista s napoleonským syndromem se asi už vidí, společně se spiklenci "Nového světového řádu" / tj. s vládami a majiteli nejbohatších nadnárodních bank, vlastníky nadnárodních korporací, aristokracií i zasloužilými politiky a jejich přisluhovači/, v čele připravovaného super státu Evropa. Tento "Stát Evropa" a život občana-otroka v něm, popisoval ve své knize již v roce 1954 Orwell. Je to stát feudálů a otroků. Otroků v pravém smyslu slova .......

"Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět bude mít generaci idiotů. "

 Albert Einstein

   Promiňte, že se opět vracíme k výroku takového geniálního jedince, jakým byl nevyvratitelně Albert Einstein, který, jak se ukazuje, nebyl jenom velkým fyzikem, ale i člověkem, jenž dokázal poodhrnout oponu zakrývající budoucnost. Zdá se, že jeho předpověď už se  začíná naplňovat. U osob úředních a "imunitou" obdařených veřejných činitelů, dokonce zvláště výrazně. O tom zda je tomu tak si ovšem úsudek musí každý udělat sám.