Dnes a denně slyšíme od politiků ČR a v médiích o našich údajných spojencích a snaží se v lidech vyvolat pocit lásky, vděčnosti a zavázanosti k našim údajným spojencům v NATO a EU. Z falešných úst politiků, kteří byli většinou v minulém režimu členy KSČ nebo SSM a vyvolávali hesla se Sovětským svazem na věčné časy, řeči o spojencích vyvolávají jen trpký úsměv, Podobné je to i s prodejnými médii.

   I ten nejobezřetnější politik se občas ukecne. A právě na takové situace samozřejmě napjatě všude čekají političtí soupeři. Nyní se to stalo předsedovi KSČM Filipovi, a zle na to doplatil jen proto, že neuváženě, a navíc trochu kostrbatě, popsal situaci za invaze sil Varšavských dohod z 21. srpna 1968, a především účast soudruha Brežněva na spuštění této akce. A také účast Ukrajiny. Na což z médií a stranických klubů naší opozice zadul okamžitě proti jeho slovům doslovně protestní uragán.

   Tak jako se chovají živočišní paraziti v těle svého hostitele, užírající jej až do jeho konce, se u nás chovají tak zvané ,,politické neziskovky“, které často pod taktovkou cizí moci parazitují na naší zemi, s cílem oslabit ji a následně zničit ! V současné době počet “nevládních neziskových organizací” se zkratkou NNO, označovaných běžně jako „politické neziskovky“, u nás již dávno přerostl míru snesitelnosti a řada z nich se již Infiltrovala i do mnoha vlivných složek vlády natolik, že to nemá obdoby !

   Tohoto hesla se držívaly již české regimenty za Rakouska-Uherska, když je rakouská generalita hnala s bodáky ze zákopů proti carskému ruskému vojsku, které jako člen “Dohody” - protimocnářského spojenectví Francie, carské Rusi a Británie – stálo ve válce proti rakouským a německým armádám. A protože v našich rekrutech český vlastenecký duch výrazně převyšoval vynucovanou rakouskou podřízenost, vojáci našich regimentů v příhodných chvílích odhazovali “rakouské kabáty”, zabalili to a hromadně přebíhali k Rusům, kteří jim byli bližší než Vídeňský diktát.

   Setkávají se s ní zejména naši starší občané a drobní živnostníci, které trápí především prudký nástup elektronizace přenosu dat, rozvoj komunikace přes internet, nutnost používání počítačů a dalších prostředků výpočetní techniky i tam kde je to naprosto zbytečné. To vše přináší starším osobám vlastnícím menší firmy nemálo strastí, protože počítačová gramotnost těchto osob zpravidla není, až na mimořádné jedince, zdaleka na takové úrovni jako u mladší generace.

   Další tři vojáci, zaměstnanci Ministerstva obrany, zemřeli na území cizího státu pro cizí zájmy. Nemyslíme si, že se v Afghánistánu bojuje i za ČR. Mnozí veteráni, kteří v Afghánistánu byli, hovoří otevřeně o naplňování zájmů USA a jejich nadnárodních korporací našimi vojáky a vojáky z dalších zemí členů NATO.  

   Že se nemá opisovat, to už známe ze svých školních let. Ale i dnes naši žáčci ve školách občas opisují. Ale když tak činí i lidé dospělí, je to na uváženou. Jenže nad těmi nestál pokaždé nějaký pan učitel, který by jim to opisování zarazil, a pak z toho je občas průšvih. Někdy až po letech. I stalo se to právě nyní i dvěma bývalým studentům, na které to opisování zpětně tvrdě dopadlo.

   … se rozezněl Sněmovnou vzápětí poté co opozice musela při hlasování o důvěře vládě spolknout nadpoloviční většinu pracně splácané “dvoj-koalici”, podpořené při hlasování stranou třetí. Opozice zuby zaskřípala, ale ruce do klína nesložila. Všech pět předsedů opozičních stran ihned začalo před médii rozebírat v čem to udělali chybu. Pět verzí zaznělo, slovesně sice se v jednotlivostech lišících, ale věcně “na jedno brdo”. A samozřejmě si přitom páni předsedové neodpustili kritický ohlas k těm dvěma “bídníkům”, kteří vznik “menšinové koaliční vlády” nakonec přece jen umožnili.

   Úspěšný film “Konec vodníků v Čechách” určitě diváky dobře pobavil, ale náš virtuální film na téma “Konec morálky v Čechách” vás pobaví jen těžko. Ten pouze ukáže v plném světle skrývanou tvář naší současné společnosti. Nebude však polemizovat o problematice politické morálky a ani se nebude zabývat nějakou podnikatelskou morálkou založenou na jistém kořistnictví, jakou předvádějí někteří vlastníci tzv. “ubytoven”. Ani se nebude zabývat morálním stavem některých našich menšin. Jen povšechně poukáže na úroveň chování některých částí naší společnosti na veřejnosti. Platí to jak o městských celcích, tak pro venkov.

Motto: Zazněly opoziční “trouby nebeské”.

   Poslanecká sněmovna 11.7.2018-09,30: Předseda Sněmovny Radek Vondráček zahajuje schůzi sněmovny jejímž jediným bodem programu je hlasování o důvěře vládě Andreje Babiše. Po zahájení a kontrole účasti oznámil předsedající příchod prezidenta Zemana, kterého poslanci uvítali za zvuku fanfár povstáním. Ve svém projevu se po vstupním oslovení Sněmovny prezident zaměřil především na obsah programového prohlášení vlády, ve kterém kladně vyzvedl zejména dlouhodobý investiční program a zaměření investic na infrastrukturu a energetiku. V závěru pak popřál vládě takové úspěchy v práci, které budou ku prospěchu naší zemi i všem občanům.

Převzato z EuroZprávy.cz – 13.7.2018 - autor zn. „sul“.

   Samotná debata před hlasováním o vládě byla vše jiné než konstruktivní a vyvážená. Opozice v ní předvedla svojí praktickou vyprázdněnost. O programu vlády jsme slyšeli málo, a pokud, tak že jsou to nesplnitelné sliby. To, jak by situaci řešila opozice, která byla ve vládě často více než dekádu a půl jsme neslyšeli nic. Slib osekávání administrativy pro podnikatele, když u moci dělaly dnešní opoziční strany opak, už skutečně nikoho nemůže zaujmout.

Z blogu Jana Bartoně v idnes.cz z 13.7.2018

   Takové bylo jednání poslanecké sněmovny o důvěře vládě. Každý, kdo si udělal alespoň pět minut na pozorování dění v poslanecké sněmovně při jednání o vyslovení důvěry vládě, byl svědkem nárazu na „tvrdou realitu“. Vzletné proklamace a ostudné provokace vítězily.

   V době kdy začínal migrační zátah afrických utečenců na evropský kontinent, přihlíželi tomu západoevropští budovatelé sjednocované Evropy téměř s netajeným nadšením. V přílivu afričanů z počátku viděli levné vyřešení evropského nedostatku  manuálních pracovníků, a později k tomu přidali doslova zhovadilou myšlenku, podle níž přímísení “africké krve” zdárně “omladí evropskou krev” a zastaví v Evropě hrozivý pokles porodnosti. Něco vskutku tak zhovadilého mohly opravdu vymyslet jen chorobné mozky.

   Před **HADEM ´89** [čti: Havlovo demokracií ´89] se o demokracii veřejně příliš nemluvilo. Vládly nám zde již víc než 40 let **komunistické nomenklaturní kádry**      a lidé si už za ta léta zvykli na **socialistické soužití**. Vlády **nomenklaturních kádrů** tehdy prakticky oficiálně podporovala celá společnost, jak poslušnými aktivitami  **registrovaných komunistů**, tak i **mlčením nestraníků**. Demokracie žila jenom v myslích malé části přežívajících pamětníků první republiky, nebo ve filosofických slovnících. A ke slovu se dostala až s nástupem **Velkého Havla**.

   Vlastenecký bojovný duch Jana Žižky z Trocnova přežíval v našem národě přes pět století. Ještě za druhé světové války dokazovali naši českoslovenští vojáci v zahraničních armádách, jak východních, tak západních, že v nich ten duch stále ještě přetrvával. Teprve, až po válce, v souladu se “socializací” naší armády podle sovětského vzoru, kdy se dostal ke slovu stereotypní dril podbarvený navíc levičáckou demagogií “hrozby smrtelně nebezpečného západu”, začal v myslích mladých lidí ten duch Jana Žižky upadat do zapomnění.