K té řeči - za minulého režimu se tomu říkalo soudružská čínština. Za vrchol politiky bylo vydáváno to, že politik řečnil dlouhé hodiny, používal ustálené obraty - a v podstatě nic neřekl. Dnes se tomu tak trochu blížíme. Místo toho, aby politik odpověděl na položenou otázku a řekl jasně názor, tak raději mlží. A pan Gazdík, kterého přitom leckteří pokládali za vzor nového slušného politika, se brzy stal přímo ukázkovým příkladem