V létě roku 1992 nás navštívil osmnáctiletý syn jednoho našeho vzdáleného příbuzného, který žije už druhou generaci v USA. A ten hoch, když viděl, že naše dcera si čte nějako knížku, se začal zajímat co to čte. A protože v ruce měla dcera knížku Jacka Londona "tulák po hvězdách" tak mu jen suše řekla název knihy, v domění, že tu knihu i autora (slavného amerického autora !) bude znát. Ale neznal. Ani knihu, ani autora. A když mu dcera řekla, že je to jeden z nejslavnějších amerických spisovatelů, jen kroutil hlavou a že na "hight school", kterou absolvoval, nic takového neslyšel.
Ale jak nám později potvrdili mnozí v USA žijící další přátelé, ti starší a moudřejší, takový je v USA stav běžný. A když v dalších letech opětovně navštívili svoji rodnou vlast a Prahu, velice se divili tomu co se dělá s naším školstvím a varovali, že ty zaváděné novoty mohou aše školství jen potopit. A skutečně to dopadlo tak jak předpokládali. Z našich škol vycházejí ned