Zas jenom “podobnost ryze náhodná”. V letech šedesátých až sedmdesátých století minulého používali jedovatou látku “Agens Orange” Američané ve válce ve Vietnamu jako defoliant, kterým úspěšně ničili celá obrovská lesní území, v nichž se skrývali bojovníci “Vietkongu”, jen proto, aby bomby Američanů snadněji likvidovaly “nepřátelské cíle”.

   Dnes je však doba jiná. Někde se sice dál válčí, ale ty války již mají zcela jiný charakter. Jsou techničtější a to víc zákeřné. Již není zapotřebí užívat  zmíněné chemické defolianty, vždyť družicová technika “vidí” doslova i za roh. Ale defolianty zcela ze scény nezmizely. Jen si je lidé ještě víc “k obrazu svému” zpotvořili. Místo oněch chemických si vyvinuli defolianty, které bychom mohli nazvat “defolianty mediálními”. A ty jsou svým široko spektrálním  rozsahem ……. dokonalými  “vymývači mozků” !

Pravověrní Angličané se dokázali sjednotit a proti veškeré tamní přistěhovalecké nekultivované chásce prosadili svými hlasy dne 23. června 2016 svůj DEN NEZÁVISLOSTI na Evropském unijním molochu. 

Otevřete si nyní následující odkaz a položte si otázku zda i vy, občané našeho Národa českého, dokážete si vzít z Angličanů příklad, též se sjednotit, a otevřít si rovněž cestu k obnovení naší nezávislosti a suverenity !

Odkaz:          https://youtu.be/GJWzqJ-E1j4

                                                            NÁRODNÍ PROSPERITA

   Před listopadem 1989 byla kulturní oblast bez výjimky řízena a organizována na nejvyšších úrovních Ministerstvem, na nižších úrovních okresními a krajskými územními orgány a zcela dole úřady obecními. Zcela logicky na všech těchto  stupních měly rozhodující vliv příslušné orgány KSČ. Zkrátka kterákoliv kulturní aktivita musela být na odpovídajícím stupni oznamována a schvalována. Od  divadelního vystoupení místního amatérského ochotnického souboru, až po bál pořádaný místními dobrovolnými hasiči, nebo velký koncert Národní filharmonie. 

   Vši? Co je to za pitomost? My jsme přece kulturní zemí, do které dnes vši mohou zanést akorát ti nekultivovaní migranti, kterými by Evropská unie tak ráda zaplavila naši zemi stejně, jako to udělala Francie s Británií.

   Ano, pokud se pamatuji, ani za války se u nás vši nějak moc u dětí nevyskytovaly. I když mýdlo tenkrát patřilo mezi nedostatkové prostředky, naše děti do školy chodily čisté, v čistém oblečení, a to i ti nejchudší! A podle slabě ostré vůně z nich bylo cítit, že u nich doma se  prádlo vyváří a pere ve vodě se sodou. 

Zpráva z tisku: “16 června 2016 byla na ulicI anglického městečka Bristall zavražděna jednačtyřicetiletá Mrs. Jo Coxová, matka dvou dětí, poslankyně za levicovou Labour Party, která byla zastáncem přílivu imigrantů a setrvání Británie v Evropské unii. Útočníkem byl padesáti dvouletý Thomas Mair, který na ni vypálil tři rány z pistole a poté svůj útok ještě dokonal nožem. Mrs. Jo Coxová poraněním po převozu do nemocnice podlehla.”

   V roce 1920, krátce po konci 1. světové války, píše Karel Čapek na základě zkušeností s Německem v dobách války své varovné drama “RUR” (Rossum’s Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti). Jako kdyby předvídal další vývoj situace v tom největším středo-evropském militantním státě, varuje lidstvo před tamním postupným vyhrocováním situace, které by mohlo vést k dalšímu válečnému konfliktu. To, že se slovo “robot” dostalo do všech světových slovníků, není důležité. Stěžejní je to jak autor popisuje vznik a vývoj totalitní nadvlády robotů nad lidmi !

   Všechny režimy, které staví na poslušnosti “vymytých mozků”, včetně toho našeho současného, k úspěšnému výkonu své moci odjakživa  potřebují nejenom nějaký ten “zářný idol”, ale k němu také nějaký snadno zasažitelný terč, na němž by si mohly davy poslušných občánků vybíjet svoji cíleně “naočkovanou nenávist”. Na nějaké “ideály”, jako je třeba “vlastenectví”, si tyto režimy ovšem nepotrpí. V tomto směru jsou ochotny nanejvýše připustit jen nějaká bezzubá, ale zvučná “jalová hesla”. A to platí zcela obecně, celosvětově.

   Jak v přírodě, tak v životě platí, že určitá rovnováha a vyrovnanost jsou jistou zárukou stability. Bohužel v dnešní “moderní době”, zejména v oblasti vytváření společenských a státních systémů, většinou té vyrovnanosti nalézáme pramálo. Nerovnovážnosti se začaly výrazněji projevovat zejména v dobách přetváření feudálních, monarchistických, nebo diktátorských systémů na tzv. systémy demokratické. Tedy poté co lidé “začali uplatňovat svá přání” prostřednictvím vznikajících politických stran. V nichž se především do čela dostávali zejména jedinci  humanistického zaměření, vynikající “velkohubostí” a vyznačující se schopností propagandisticky manipulovat s lidmi.

   Tak zahájil náš současný premiér svoji budoucí kariéru. Vědom si skutečnosti, že nad ním bude stát silný prezident jemuž asi nebude po chuti, postaral se především za pomoci uměle vytvořeného  “komplotu” o zlikvidováni možných soupeřů, jimž by naopak mohly prezidentovy názory ladit a zároveň si tím zajistil oddaného nohsleda, který se na ministerské křeslo, které mu bylo odměnou, jen třásl.

   Ovšem to na úplné vítězství ještě nestačilo. Potřeboval stvořit koalici v níž by mohl hrát “první housle”. A to nebylo tak lehké. Jeden potenciální partner tu byl a přeskočit jej nešlo. Vždyť jeho strana dostala pomalu skoro stejně hlasů, jako ta premiérova vítězná. A dalo se očekávat, že dík svým svérázným názorům bude v jakékoliv koalici premiérovi “koukat na prsty”. Ale na sestavení vládní většiny jen takové společenství bohužel nestačilo. Ještě potřeboval někoho třetího. A vsadil na “mini-stranu”, která i za “předlistopadové totality” s vládnoucí stranou v rámci Národní fronty “táhla basu”. Vyšlo mu to. Nový předseda dané straničky, v politice sotva dostudovaný nováček, který už se viděl ve vládě v “teplém křesílku” po tom ochotně skočil. A co ani tehdy premiér ani netušil, měl za sebou silnou oporu v jisté zaoceánské moci.

To jste možná ani netušili. ČSSD ve svém programu podporuje imigraci, multietnickou a multikulturní společnost, globální vládnutí a nový světový řád. (31. 5. 2016 15:48 - Parlamentní listy)

ČSSD má ve svém programu podporu imigrace i multietnické a multikulturní společnosti. Sociální demokraté se též zasazují o politické sjednocení Evropy (tedy jinými slovy jeden evropský stát), globální vládnutí a nový světový řád.

Uvádí to" Dlouhodobý (základní) program ČSSD". Procesy globalizace a evropské integrace, spjaté s volným pohybem osob a kapitálu, povedou podle ČSSD v nadcházejícím období k jevu, „se kterým česká populace nemá dostatečné zkušenosti, neboť se v posledním dějinném období vyvíjela jako národnostně homogenní a v podstatě uzavřená před příslušníky jiných národností i jiných kultur. Bude se proto muset začít vyrovnávat s výzvami a vlivy rostoucí mezinárodní migrace, s koexistencí více národností i více kultur. Lze očekávat, že v příštích letech bude vývoj naší společnosti v tomto směru daleko rychlejší než dosud. Nevyhnutelně se bude zvyšovat podíl příslušníků jiných národností žijících na našem území, a naopak čeští občané budou častěji žít v jiných zemích integrované Evropy.“