Jiří Svoboda – 14. 05. 2017

   Poslanecká Sněmovna ohrožuje základní principy demokratického státu a svobodu občanské společnosti tím, že si v záchvatech strachu a zuřivosti přisvojuje moc, která Poslanecké sněmovně nepřísluší. Měla by být rozpuštěna dříve, než voličům zhnusí politiku víc, než jak se jí to úspěšně daří!

… pověsili by disidenty na lampy

21. ZÁŘÍ 2017 - Petr Hampl v PL

„Češi jsou národem, který přišel s požadavkem svobody projevu už v roce 1420 a který raději čelil vyhlazovací válce, než by se vzdal ideálu svobody projevu,“ upozorňuje sociolog Petr Hampl. Současně ale říká, že když tradiční strany hovoří o svobodě, je tím myšlena pouze možnost korporací přeměnit lidi na své otroky. Hampl upozorňuje, že jsme přeceňovali nebezpečí komunismu, a podceňovali nebezpečí havlismu. „Myslím, že třeba Václav Klaus ten problém viděl celou dobu. Jenže říci v 90. letech, že havlovští intelektuálové představují větší hrozbu než komunistické mafie, to bylo nemyslitelné,“ uvedl Hampl.

PL: Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život tím, jak se jí žilo před listopadem 89. Zejména lidé nad 50 let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Dle sociologů na ně spíše dolehla nejistota v zaměstnání, zejména kolem ekonomické krize, zadluženost a exekuce, nízké mzdy či výdaje spojené s výchovou dětí. Kde je původ toho, že mnozí lidé mimo Prahu nepovažují tento režim za svůj?

   Představa, že volení zástupci lidu, poslanci, senátoři, vládní úředníci, dělají vše nejlepší pro blaho vlastních lidí a kultury, je doslova a do písmene iluzí! Političtí vůdci a zdebilizované masy, včetně mládeže, utvořily kooperující systém dekadence mravního rozkladu a humanitního šovinismu. Za dané situace a v přímém ohrožení vlastního státu, rodin a sociálně kulturního prostředí, jsou politické elity rakovinou a zhoubným nádorem. Představa, že tito lidé jsou schopni adekvátní reakce a tvrdé obrany zájmu vlastních lidí je mimo realitu. Je nepřijatelné, aby nám nadále vládli lidé, kteří nenávidí vlastní kulturu a svou vlast!

Toto si mezi sebou rozesílá 3 miliony důchodců, kteří by v ČR mohli rozhodnout volby! Budete zírat:

   *Jsme troubové, že si necháme líbit to, co se tady děje, „jsou nás 3 miliony důchodců, kteří by mohli rozhodnout volby“. Proč to nezkusit? V každých příštích volbách volme stranu, která slíbí, že:

– bude odpovědně postupovat v řešení imigračního procesu (nulová tolerance) ne kam vítr tam plášť, a brát vážně názory občanů

– okamžitě „rekonstruuje“ Českou televizi (buďto zrušením našich poplatků a výměnou 80% pracovníků, pokud je to neprůchodné, pak zruší ČT zcela.) Jsou televize, které i bez dotací 7 miliard ročně umí pracovat nezávisle

– okamžitě začne řešit a urychleně dořeší otázku cikánů v naši zemi (nic nemožného – jen zabezpečí, že se k cikánům začne stát chovat tak, jako k ostatním občanům, tečka)

– okamžitě zruší bez náhrady všechny „neziskové organizace“ v naši zemi, stát získá okamžitě desítky miliard ….

   Ve skutečnosti jde o pracovní tábor, což je veřejně známé. Přesto se tato pravda bude stále zkreslovat. Cui bono? Byl to tábor pro ty, kterým se nechtělo pracovat, proto zde silně převažovala tato entita. Nedopouštím se trestného činu, píšu-li nekorektní pravdu o této entitě? Vím však, že tento totalitní zákon, který neměli ani komunisté, se připravuje. 

Před časem napsal jeden občan – Jiří Očenášek – na internetu ve svém článku následující slova:         

   Když v listopadu 1989 nadšené davy zvonily klíči, všichni tvrdili, že je to zvon svobody. Kdyby tehdy někdo špitnul, že tam slyší i první tóny umíráčku, tak by ho dav něžně ušlapal.

   V roce 1918 měla Československá republika svou modlu T.G.Masaryka. V roce 1989 si našla další ikonu, Václava Havla. Dnes už jen pán Bůh ví, co v jeho projevech a činech byla romantická vize a co záměrná lež. Nebo vizionářská lež, či lživá vize. Každému z té doby zůstalo v paměti něco jiného.

   Bez přehánění je možné mluvit o válce v Evropě. O tom je bývalý český prezident Václav Klaus přesvědčen.  Podle něj na jedné straně konfliktu stojí svoboda, demokracie a tradiční rodina, a na té straně druhé jakási politická korektnost, multikulturalismus, nebo šéfka německé vlády Angela Merkelová (CDU).

   Podzimní parlamentní volby a následné prezidentské rozhodnou o dalším směřování České republiky v rámci Evropské unie. Budeme následovat Velkou Británii, nebo opustíme myšlenku dosavadní vzájemné spolupráce států V4 vůči Bruselu, a přidáme se tak k premiérovi Slovenské republiky, který se k překvapení mnohých přihlásil k tzv. jádru EU a upřednostnil tím spolupráci Bratislavy s Berlínem a Paříží na úkor zemí Visegrádu? Dají voliči přednost neustále omílané ekonomické prosperitě, nebo suverenitě země? Dosáhnout obojího za současné krize Evropské unie možné není.

Paní V. Vítová z Aliance národních sil v jednom ze svých textů napsala:

   "Podle statistických údajů přechod západoevropských zemí na euro představoval v těchto zemích zvýšení cen v průměru o 40 %. V tzv. východoevropských pak o 50 %. Vážně to chceme dopustit?

   Momentální premiér B. Sobotka plánuje připoutat Českou republiku více k eurozóně. A to navzdory mínění většiny obyvatel. V podstatě si bere Českou republiku jako rukojmí. Na závěr svého mandátu totiž chce vláda pod jeho vedením požádat, aby mohl být český ministr financí přítomen na jednání svých kolegů ze zemí platících eurem. Cílem je, aby měla ČR možnost udržet se mezi tzv. tvrdým jádrem EU.