O tom co se ve světě děje, a jak to v které zemi vypadá, se většina z nás dozvídá jen z médií, nebo vzácně od přátel, kteří do toho ostatního světa vycestovali buď za prací, nebo v rámci turistiky. Pokud jde o ten svět na západ od nás, tak o tom slýcháme z médií samé chvály, ale o tom světě východním jen odsuzující kritiky plné opovržení. Tak jsme se rozhodli poskytnout vám reálnější pohled k tomu směru východnímu, a vybrali jsme k tomu konkrétně Moskvu, a jako informátora solidního Martina Kollera, který Moskvu již několikrát navštívil, a který nemá nejmenší důvod nějak zkreslovat pravdu kterou viděl na vlastní oči. A z jeho šestistránkové reportáže jsme pro vás vybrali to nejpodstatnější.

   Na úvod, než začneme názory paní Lenky Procházkové citovat, nám dovolte osvětlit proč jsme se rozhodli její slova přenést na naši stránku. Důvod byl prostý. Paní Procházková je jednou z mála poctivých signatářů Charty 77, a solidní spisovatelkou, která se dokázala postavit i proti svým disidentským přátelům svým věcně zdůvodněným a přesvědčivým nesouhlasem s průběhem církevních restitucí. A i její pohled na minulost i současnost rovněž věcnost nepostrádá.

   Osvícený panovník Josef II. kromě zrušení nevolnictví a církevních restitucí naruby (roku 1781 zrovnoprávnil Tolerančním patentem ostatní náboženství a zabavil skoro třetinu církevního majetku, který se pak rozprodal v dražbách), taky stanovil dvouměsíční letní prázdniny Rakouska-Uherska. Pekelně dlouhé, protože důvod byl tehdy, že žáci pomáhali doma při žních.

   Toto varování možná už přichází pozdě. Ale snad se ještě něco dá zachránit.  Historie nám říká, nárůst různých “nenormalit” není ničím neobvyklým, že to bývá jen takové “dočasné onemocnění” jádra společnosti, ale zároveň připomínají, že jakýkoliv “nárůst nenormalit” by měl být pro společnost “varovným signálem” volajícím ji k tomu, aby se pořádně zamyslela.

   Zemřel senátor, člen horní komory kongresu USA  Mc. Cain,  jeden ze stovky stávajících senátorů dvoukomorového Kongresu. A naše Česká televize, poplatná nikoliv svým koncesionářům, ale všemu co přichází z USA či EU, nás po čtrnáct dní masírovala informacemi o nemoci, smrti a pohřbu senátora. Co to měl ale pan senátor společného s ČR?  Jsme snad kolonií USA za které pan senátor bojoval ?

   Historické záznamy potvrzují skutečnost, že přijde-li někdo s patřičným halasem před veřejnost s nějakou “novou ideologií”, hned spousta lidí v ní najde návod, jak bez velkého vypětí sil zbavit celou společnost všech problémů a následně ji ovládnout. A začnou tu novou ideologii šířit dál, a brzo je z toho “ideologická lavina”. A i když po čase mnozí takoví “amatérští věrozvěstové” dojdou k závěru, že jde o totální pitomost, nechají si to raději pro sebe, ale ideologie se samozřejmě vesele šíří dál, což někdy může mít přímo nedozírné následky.

   Ano, jsou doslova zlatá, a na každou situaci se nějaké najde. A sedí, neboť jsou prověřena staletími. Vhodné přísloví hodící se k současné situaci, v níž se nalézá Evropa a tedy i naše země jsme nemuseli dlouho hledat. Stačilo si uvědomit, že v současnosti celou Evropu trápí problémy s migranty a vhodné přísloví nám vyskočilo z hlavy jak čertík z krabičky. A které je to přísloví? To, které říká: “Dej čertu prst a vezme ti celou ruku!”.

   Jsou lidé, které bychom snad ani neměli lidmi nazývat. Člověčí “korouhvičky”, které se točí dle toho, jak vítr fouká, jednou sem, podruhé zas tam. Někdy sice občas také trochu zadrhnou a zaskřípají, ale stačí aby je někdo „trochu podmazal“, a zas se točí poslušně podle větru. A kupodivu jsou docela žádaným druhem, zvláště u politiků. Ti na takových lidských korouhvičkách dokáží postavit i “babylonskou věž”.

   Pokud jde o paměť tak v tom jsou lidé prapodivná stvoření. Někteří si sotva zapamatují, co dělali před dvěma dny, jiní zas ve své paměti uchovávají různé situace přes celá desetiletí, a někdy i mnohem déle. Ta první varianta není pro člověka nějak nebezpečná, jen většinou pobaví, nebo i naštve, své okolí. Zato ta varianta druhá může být člověku v životě sice nemálo prospěšná, neboť mu pomáhá mu lépe prožívat jeho životní úděl, ale pokud ji v sobě nosí člověk něčím vyšinutý, mohou v něm vzpomínky vyhrabané z minulosti vyvolat snahy ještě jednou si to vše zopakovat. A udělá-li to, většinou u ostatních lidí pro to jen těžko nalezne pochopení.

28.08.2018 – Erik Best

    Premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman nikdy, nikdy nedopustí, aby se Miroslav Poche stal ministrem zahraničních věcí. Vidí v něm přímého zástupce lidí, kteří se je už roky snaží vystrnadit z politiky. Zástupce lidí, kteří zosnovali kauzu Čapího hnízda, stvořili Jiřího Drahoše, platí protestující za výkřiky „StB, StB”, financují antibabišovská a antizemanovská média, ovládají Českou televizi a podstrkávají negativní příběhy do západních médií.