V poslední době se stal pro politiky a různé filosofující politology [kteří v mnohém připomínají bývalé politruky komunistické éry! ] doslova módou boj s extremismem a extrémisty. Ale nikdo z nich zatím nedokázal nějak rozumně vysvětlit co to vlastně extremismus je, co obnáší, jak a čím se projevuje.

   Někteří politologové sice tvrdí, že oni v tomto směru mají jasno, ale veškeré jejich s danou problematikou související výroky, když se nad nimi člověk zamyslí, dokazují, že jasno mají v jediném - jak vyhovět mocenským strukturám natolik, aby jim to umožnilo zbavit se těch nežádoucích jedinců, kteří se názorově vymykají ze stanovených pravidel. Zkrátka dnes podle politiků a jejich mediálních přisluhovačů je extrémistou každý kdo má samostatný rozum!

Vaše akce "Děkujeme, odcházíme!“ skončila a přišel tedy čas, kdy vám už na této naší stránce můžeme něco říci. V době kdy akce naplno probíhala jsme se slov zdrželi, aby se toho nemohl nikdo z medií chytit a obvinit vás že věci politizujete. Sledovali jsme průběh vašich jednání s panem ministrem Hegerem a s dalšími aktéry velmi pozorně a poctivě teď říkáme, že z vaší strany nezaznělo při jednáních jediné křivé slovo. A to, co bylo včleněno jako rozumným oboustranný kompromis do závěrečného komuniké, jste poctivě dodrželi. Oproti některým nižším představitelům druhé strany, kteří zřejmě nedokázali přenést přes srdce skutečnost, že vám v něčem museli ustoupit. To co někteří ředitelé nemocnic vůči některým vašim kolegům předvedli, to nebylo ničím jiným než ubožáckou pomstou zhrzených jedinců, pro které charakter je asi jenom kusem hadru.

     Svým protestem jste všem ukázali, že v jednotě je síla, která může v mnohém pomoci v řešení všemožných společenských i jiných problémů. Že báje o prutech Svatoplukových ještě úplně nezapadla v zapomenutí. Akci jste ukončili se ctí a se štítem. A že po vás někteří méně charakterní a inteligentní lidé v mediích i jinak plivají, toho si nemusíte všímat. Vás to urazit nemůže.

     Mnoho úspěchů ve vaší další odborné činnosti vám přeje strana Národní prosperita!  

   Vezměte si například novou důchodovou reformu. Byla vymyšlena nejgeniálnějšími mozky našeho národa. A že jich moc nemáme. Nedávno nám musel vypomoci exministr dopravy – Slovák Slamečka, nebo našemu národu pomáhá Rakušan – kníže Schwarzenberg. Místo, aby obyčejní lidé byli rádi, že nejchytřejší lidé pomohou vyřešit důchody občanů České republiky a cizinců v naší republice žijících, tak stále žbrblají. A to ještě pomlouvají pana ministra Drábka, že je to údajně myšák Alexandr z Včelky Máji.

A jaké mají tito kverulanti argumenty proti geniálně vymyšlené důchodové reformě? 

     Koncem předešlého a začátkem současného tisíciletí to občas zajiskřilo jak v některých částech Evropy - především na Balkáně - tak na blízkém východě. Kde se již dlouholeté rozpory mezi Izraelem a Palestinci staly doslovně chronickým stavem, z něhož Evropská unie nedokázala zatím nalézt východisko. Ale vše to byly zatím jenom lokální problémy. Až do teď!

     Důchodová reforma připravovaná vládou - z informací, které získáváme v posledních dnech z médií i ze závěrů Bezděkovy komise je pro pracující občany a ty, kteří pečují o své blízké velice špatná.

     Ti, kteří zavinili tristní stav naší země a hospodářství, si s důchody lámat hlavu nemusí. Mají „našetřeno“ ne jen pro sebe, ale i pro další generace svých potomků. „Reforma“, která se připravuje, je, jak se domnívám, jen dalším pokusem o vyždímání finančních prostředků
z  kapes občanů pro tzv. „soukromé důchodové fondy“, za kterými se skrývá zahraniční nadnárodní kapitál a někteří naši „vážení spoluobčané“, kteří záhadným způsobem pohádkově zbohatli. V této zemi se nevládne pro blaho národa, ale pro blaho úzké skupiny vyvolených na úkor národa. Ti vyvolení by si měli uvědomit, že v parlamentu zasedají proto, že byli zvoleni občany tohoto státu, aby je zastupovali, hájili jejich potřeby a zájmy a neměli by si plést pojmy „ZVOLENÝ A VYVOLENÝ“. 

     Lékaři, kteří hrozí odchodem, policisté, vyhrožující obdobně, co si vláda a politici mohou přát více? Občané, znepokojení vidinou dalších problémů, zdražováním a nezaměstnaností, hltají zprávy ve sdělovacích prostředcích a v duchu se modlí, aby nepřišlo nic dalšího, co by se jich osobně mohlo dotknout.

     Mnoho, vládě a parlamentním stranám loajálních redaktorů a médií, šikovně rozehrává velmi nebezpečnou hru. Občané jsou v permanentním napětí a to je oč tu běží. Je hrozné, když se opět provalí korupce, ale na to si už občan České republiky za 20 let zvykl. Sice další korupční skandály za miliardy lidi nadzvednou, ale hrůza z toho, kde budou rodit, léčit se atd., je pro ně hrozivější. Když někdo okrádá národ, je to špatné, ale nedej Bože, aby to nepotkalo mě osobně. Košile bližší než kabát. 

     To je strategie, kterou používali komunisté Československé republiky v letech změn, odehrávajících se v Sovětském svazu jak v 50. letech po smrti Stalina, tak za Gorbačova koncem 80. let minulého století. Tyto změny měly jedno společné. Uvolnění útlaku a represí. V těchto případech komunisté vyčkávali, jak se situace vyvine, aby nepostupovali rychleji než jejich učitelé v Moskvě. Proto ještě do 17. listopadu 1989 policie i STB zakládaly nové spisy na občany, kteří nesouhlasili s vládou KSČ a byli zavíráni do vězení. Represe, to je jiná. Tam byli komunisté, členové KSČ, velice čilí a aktivní, aby udělali radost sovětským soudruhům v Moskvě. Otroctví, mučení, věznění, popravy, tam byli akční. Stejně tak pokračují komunisté bez rudé knížky  - dnes bezpartijní nebo demokraté. Uctivě sledují, co řekne vrchnost v Bruselu v sídle EU. 

     Už od sametové revoluce jde naše republika z jedné reformy do druhé. A naši politici, kteří to mají na svědomí, se vždy, když zas přijdou s nějakou novou, hrdě všem oznamují, že právě tato reforma bude všem občanům ku prospěchu. A přes všechny dosavadní zkušenosti jim převážná část naší společnosti obvykle „skočí na špek“ a pak o volbách znovu tupě dá svůj hlas některé z těch reformátorských stran. I přesto, že jsou to zjevně tzv. „slibotechny“, od nichž nelze čekat nic dobrého. Taková je u nás praxe!