Bývalý premiér Nečas, po absolvování výslechu na policii ve věci "standardních politických kšeftů", se před novináři nad způsoby vyšetřování policie a státního zástupce doslovně rozfňukal. Prý je nátlaková vazba jeho milenky a stranických kolegů uměle prodlužována a poukazoval na to jaký dopad to má na psychiku zadržených. Prý jsou na nich ostatní členové jejich rodin existenčně závislí a navíc je ničen jejich společenský status.

   To je ale objev pane expremiére. To, co prožíváte nyní vy a vaši kámoši, není nic proti tomu, co zažívají mnozí naprosto nevinní občané. Vás, ani vám blízké „soudruhy", policie při zatýkání neválela po zemi, ani vás nevodila v předklonu s rukama vykroucenýma za zády a se zavázanýma očima. Proč jste proti takovým praktikám policie a státních zástupců neprotestoval, když jste byl premiérem ? Dobře jste přece věděl například o víc jak roční vazbě dvou mladých lidí, vězněných jen proto, že někde vylepili samolepku s textem proti globalizaci. 

   Před parlamentními volbami v televizním pořadu k otázkám korupce v roce 2010 řekl náš zástupce, že do státní správy prolínající korupce pramení ze samotných parlamentních stran, servilně podporovaných sdělovacími prostředky. A řekl také, že dle názoru naší strany jsou také státní firmy, přeměněné na akciové společnosti, právě těmi kdo vytváří pro korupční jednání živnou půdu. Nám pak nezbývá než teď konstatovat, že do dnešních dnů tehdejší slova našeho představitele naší strany vše co se dnes děje jenom potvrzuje. 

   S tou naší demokracií to šlo ne od deseti k pěti, jak se říká, ale pomalu už téměř k nule. Vládnoucí pravicová koalice každým svým postojem dávala najevo, že ji v jejím vzestupu k metám nejvyšším nikdo a nic nezastaví. Ale jak je vidno v tom se přepočítali a přišla chvíle, kdy přišel pád a koaliční premiér musel odstoupit.  Ale ani to koaličním partnerům nevzalo víru v to, že jedině jejich strany mají právo vládnout nade všemi. A drze prohlašovali, že je nesmyslné aby kvůli nějakému osobnímu úletu premiéra definitivně padla celá vláda. Že postačí, když se jen vymění osoba premiéra a ostatek vlády pojede dál v původní sestavě. Což samozřejmě vyvolalo silné pnutí u opozice a byl z toho pěkný poprask. A když do toho vstoupil prezident a místo toho aby vyšel koalici i opozici v něčem vstříc, pověřil nezávislého ekonoma sestavením „vlády odborníků“, která by měla dovést zemi k předčasným nebo řádným volbám, pravici i levici to vzalo dech a úplně je to rozhodilo.

   Kritizovali-li novodobí polistopadoví politici tak rádi předlistopadový režim kde neomezeně „vládla strana a vláda“, dnes svým strachem z toho, že bychom mohli mít vládu bez „politických svatozáří“, dokazují, že sami nejsou jiní a že všechny ty tzv. „totalitní předlistopadové manýry“ jsou jim víc než blízké. A jak mají ve zvyku dál ve svých projevech děsí veřejnost „návratem komunistů k moci“, i když v současné situaci je to totální nesmysl. Takže jen čas a nové volby ukáží, co bude dál. Zda se pohnou ledy a všechen ten nahromaděný „politický rmut“ si vezmou sebou pryč. Už by bylo načase ….   

            Strana NÁRODNÍ PROSPERITA 

Stále aktuální článek z roku 2010 - u nás změna nemožná

     Přísloví – studený máj ve stodole ráj – neplatí vždy a všude. Alespoň ten letošní přinesl na Moravu zátopy, sesuvy půdy, lidské tragedie a velké materiální škody. Víme, že komunistické heslo „poručíme větru, dešti“ bylo a je zbožné přání, ale otázkou je, zda zátopy a sesuvy půdy musely být tak rozsáhlé a zda na celé věci nemá podíl komunistické řízení státu od roku 1948 až po dnešek. Po roce 1948 začali komunisté rozorávat meze, vysušovat melioracemi rozsáhlé plochy polí a luk, ničili remízky, těžkými stroji zhutňovali půdu, regulovali a narovnávali řeky a potoky. Drancovali lesy a káceli stromy všude, kde se jim nehodily do jejich scelování pozemků.  Postkomunisté (rozuměj komunisté po odložení rudé knížky a nyní demokraté) ničí tento národ a stát stejně, ale rychleji. Co komunisté nestačili za 40 let, to postkomunisté zvládli za 20 let.

   Komedie kolem Putny zakryla i zradu EU. Naše politická "elita" a "hnůj-media", jak je nazval prezident Zeman, s radostí uvítala hysterii kolem údajně homosexuálně orientovaného Putny. Celé to šílenství mělo dva důvody.

   Lidem se do hlavy valil mediální cirkus a média, která už ani nezakrývají, že jsou zaprodaná, v tichosti přešla jiné důležitější informace. Ta hlavní zpráva, která se v tichosti přešla, bylo odmítnutí výjimky z Lisabonské smlouvy EU, kterou podmínil svůj podpis prezident Klaus. Tato výjimka mohla pomoci uhájit Benešovy dekrety. S výjimkou z Lisabonské smlouvy to dopadlo tak, jak se dalo očekávat. Stejně jako v Mnichově. ZRADOU. Evropský parlament se odmítl výjimkou z Lisabonské smlouvy vůbec zabývat, ač to bylo EU slíbeno prezidentu Klausovi. Svoji výjimku z Lisabonské smlouvy si vynutilo Polsko i Británie a nebyla zpochybněna. Naše však ano. Je to snad tím, že máme tak bezvýznamné politiky? Jakou také asi může mít naše republika vážnost, když se premiér Nečas uctivě lámal v pase před sudetskými Němci? Český národ byl v minulosti často podveden a zrazen ostatními národy Evropy. Je tomu tak i nyní. Čas ukáže dopady této zrady. 

   Od „řízeného rozpadu“ Československa a vzniku samostatné České republiky jsme až do letoška měli dva prezidenty, zvolené v parlamentním mezi stranickém klání, což samo o sobě předem usměrnilo názorové zaměření obou těchto prezidentů a jejich vztah k oběma stranicky založeným komorám Parlamentu a vládám.  Že se to podepsalo na dalším vývoji naší společnosti, o tom není pochyb. Nechme však dnes oba bývalé prezidenty historikům a politologům a podívejme se na našeho nového současného prezidenta Miloše Zemana. Na prezidenta, který vzešel z celorepublikové přímé volby, tedy z vůle rozhodující většiny občanů.

   Slovo „růst“ je na všech politických úrovních dnes omílané kolem dokola a v mediích jím šermuje kdejaký tlachal. Televize, noviny, rozhlas, ti všichni na nás denně chrlí informace o prorůstových opatřeních již po několik let. Růst, růst, a zase růst, je občanům jako tvůrce lepší budoucnosti představován už po léta, ale je to jen fata morgána, jakési "světélko v černém dlouhém tunelu". A občané v tom "tunelu" tápou, šlapou po sobě a k tomu slibovanému "světélku", k růstu, bezhlavě následují své "tuneláře". Nejdříve byla našim občanům Evropskou unií a naší vládou naordinována realizace cesty k tomu růstu … usilovným šetřením. Nyní se zase na radu EU a naší vlády máme vydat cestou opačnou, cestou usilovného investování. Asi korupčníkům již docházejí finanční zdroje a potřebují nové státní zakázky. Strana Národní Prosperita je přesvědčena, že ani jedna z výše uvedených cest našemu národu "růst" nikdy nepřinese. 

   Text, který uvádíme za tímto úvodním odstavcem, objevil a nám poslal čtenář našeho webu. S poznámkou – „To jsem netušil, že by Putin mohl být takový vlastenecký národovec“. Tak jsme si to přečetli a rozhodli se, že to na naší stránce uveřejníme, s naším dodatkem.

   Dne 4. února 2013 ruský prezident Vladimir Putin oslovil Dumu - ruský  parlament, projevem o narůstajícím napětí mezi menšinami v Rusku, v němž řekl: „V Rusku žijí Rusové. Kdokoliv menšinový, odkudkoliv, chce-li žít v Rusku, pracovat a jíst v Rusku, by měl mluvit rusky a respektovat ruské zákony. Pokud někdo upřednostňuje zákony Shari'ya, pak doporučujeme, aby šel tam kde to je to právo země. Rusko nepotřebuje menšiny! To menšiny potřebují Rusko a my jim nebudeme poskytovat zvláštní výsady, nebo se snažit změnit naše zákony tak, aby vyhověly jejich touhám, bez ohledu na to jak hlasitě křičí o diskriminaci. Pokud máme přežít jako národ, měli bychom se poučit ze sebevražd Ameriky, Anglie, Holandska a Francie. Ruské tradice a zvyky nejsou kompatibilní s nedostatkem kultury nebo primitivními způsoby většiny menšin. Když tento čestný zákonodárný orgán myslí na tvorbu nových zákonů, měl by mít na paměti na prvním místě národní zájmy!“ Bouřlivé ovace politiků v Dumě prý trvaly pět minut!

   Ta tři slova z titulku, která tak prudí většinu příslušníků novodobých „vládců času“, jsou pro tyto tvory víc než pohádkovými strašidly z knížek pro děti. Nad těmi se děti usmějí, ale u těch druhých z řad mocných už jen při pouhé zmínce těmto zřejmě v žilách tuhne krev. Alespoň jejich reakce to potvrzují. A přitom pro většinu z nich, a stejně tak pro nás „obyčejné smrtelníky“, jsou to pojmy, kterým pomalu nikdo nerozumí. Ti „mocní“ si je vykládají jinak a my zas také jinak. Povětšinou zcela protichůdně. A tak mne o letošní zimě, když bylo lepší setrvat doma za kamny, napadlo, že se pokusím podívat těm novodobým strašidlům na zoubek.

   To říká jedno naše české staré přísloví. Poprvé jsme si jednu takovou nežádoucí návštěvu prožili v roce 1938, když ji k nám poslali naši západní „spojenci“. A byla to návštěva vskutku impozantní. Hordy vyslanců Velkoněmecké Říše připochodovaly za zvuků píšťal a bubínků, prodrali se až na náš Hrad, zkrášlili jej svým rudým praporcem se svastikou. Pak všem oznámili, že od druhého dne se na silnicích začne jezdit vpravo a jen tak mimochodem oznámili, že se Československá republika ruší a nahrazuje se jakýmsi „protentokrátem“. A protože se jim u nás zřejmě moc líbilo, hned se tu zabydleli.  V květnu 1945, když jim pak už nic jiného nezbývalo, jenom neradi odcházeli. Ještě dnes na to vzpomínají a nejraději by se zas k nám vrátili ….