Že názory tzv. “obyčejných lidí” od názorů politiků přečasto až přespříliš liší, to naše oficiální media zpravidla přehlížejí.Zkusme se nad tím s námi zamyslet. Vytáhli pár následujících titulků blogů jednoho občana, pana Vladimíra Kapala. Zde je máte: ***Zdivočelá ukrajinská soldateska páchá strašlivá zvěrstva na civilistech, *** Tenhle stát už není pro lidi. *** Stáváme se cizinci ve vlastní zemi. *** Česká televize neustále lže a zatím nám hrozí třetí světová válka. *** Pro tohle jsem na Letné nemrznul. *** Lidi, copak jste ztratili paměť ? *** Uvádíme jen ty titulky, ale celé texty si každý může postupně najít na našich stránkách. My jsme si je pročetli. A dáváme je do kontrastu k textu “Základny NATO u hranic s Ruskem mají zelenou u politiků i u Zemana”, který se dne 28.8. 2014 objevil na "Seznamu" v “Novinkách”.

    V deníku REFERENDUM se Patrik Eichler, muž spíše ještě středního věku, vyjadřuje k maďarskému premiéru Viktoru Orbánovi takto:

"Orbánovy politické teze jsou nebezpečné pro levici i pro demokracii.*** Chce budovat společnost založenou na práci. Čímž jde zjevně proti levicové tezi, podle které mají stroje brát lidem práci, ale zachovávat výdělek, protože tak budou lidé mít prostor pro osobní rozvoj. Zato se nijak neliší od fašizujících politiků, kteří chtějí prací podmiňovat tu sociální podporu, tu rovnou volební právo."  *** Pak přeskakuje do jiné roviny se slovy: "Maďarský – zjevně jazykově určený národ v Karpatské kotlině – chce budovat jako jednotné národní společenství. Hlasy zahraničních Maďarů mu kromě jiného pomohly k dvou třetinové většině v novém parlamentu. Jeho teze nutně skončí snahou budovat národní společenství jednotně uvnitř jedněch hranic. *** A dodává ještě: "Pokud pak jde o Orbánovy údajně nové myšlenky, tak snaha o regulaci nadnárodního kapitálu i ochranu lidí před chudobou patří k rutinní výbavě politiků demokratické levice napříč Evropou. Co politiky demokratické levice odlišuje od Orbána, je důraz na universalitu prosazovaných řešení, podpora veřejného vlastnictví a programová neochota vystoupit v politickém boji z parlamentních lavic."

   Jsem Čech a považuji se za vlastence. I když se to dnes už nenosí a namísto hrdosti na svou minulost, na předky a na to, co jsme dokázali, se raději schováváme za jakési evropanství. Stejně jako v minulosti stačilo, aby se v Moskvě zamračili a my popravili Miladu Horákovou, jejíž výročí smrti, strašlivé smrti, si připomínáme, i dnes se na nás zamračí všemocná a totalitní Evropa a my se strachy klepeme.

   Byl jsem minulý týden na premiéře hry Burtona Lanea v přepisu Voskovce a Wericha "Divotvorný hrnec" v přírodním divadle v Českém Krumlově, na světově unikátním otočném hledišti. Až na to, že byla příšerná zima, bylo jenom osm stupňů, bylo představení v podání Jihočeského divadla skvělé. Naplněné hlediště, které má kapacitu 655 diváků, v průběhu představení několikrát aplaudovalo. Mladí herci podávali, a opět musím podotknout, že ve veliké zimě, nádherné výkony a představitel Čochtana dal vzpomenout na nezapomenutelného Jana Wericha. Dokonce se objevily i náznaky tolik proslavené forbíny.

   Snad jen v národu potácejícím se v bažinách rozkladu najdou se lidé, kteří neumějí nic jiného než kydat urážky na výjimečně schopné předky vlastního národa. Nejlépe jim to jde jedná-li se o ty naše předky, kteří žili před mnoha staletími a nemohou se tedy bránit. Třebas to, jak dokáží takoví lidé dnes házet jedovatými slinami po jednom z největších synů našeho národa Jana Žižku, nesvědčí nic o svobodě slova, jak tito lidé prohlašují, ale jen to potvrzuje skutečnost, že od onoho kritického roku 1989 nám vládnou pokleslí pohrobci největšího nepřítele, zaprodance a zrádce českého národa, falešně uctívaného samovládce “Vencla z Hrádečku”.

   Kdesi jsem četl, že za všechny ty etnické zmatky a s nimi spojenými trendy "multykulty" svým způsobem mohou ty bývalé koloniální evropské země, které, poté co pustily své kolonie k vodě, připustily hromadnou migraci domorodců z opuštěných koloniálních území do vlastních zemí. A že dnes nesou důsledky všech těch neuvážených rozhodnutí a hledí se nežádoucích etnických přistěhovalců zbavit tím, že je "rozdávají" a v některých případech i nepřímo "přidělují" ostatním zemím EU. Když se k tomu přidá oficiální přistěhovalectví z východu i nekontrolovatelná divoká migrace různých příslušníků některých zaostalých etnik, začíná to i u nás přerůstat v těžko řešitelné problémy.

Z blogu redaktora "Brandýských novin" Vladimíra Kapala:

Autorovo motto:

Nehodlám se hádat s těmi, kteří neumějí nic jiného nežli dštít

na všechny a všechno oheň a síru a plivat na každého

kdo má jiný názor jedovaté sliny.

   ... a zatím nám hrozí třetí světová válka. Domníval jsem se, že změnou režimu po osmdesátém devátém skončila doba lhaní v hlavních médiích, tedy v televizi a všech novinách. Mýlil jsem se! To, co předvádějí hlavní média nyní, a mám na mysli nejen všechny televize loajální k současnému režimu, ale i všechny hlavní internetová zpravodajství, by muselo potěšit Josefa Goebelse v dobách jeho největší slávy. Taková masáž, tolik lží a zavádějících informací, se hned tak nevidělo ani v dobách před druhou světovou válkou ani za komunistů.

Autor: David Hibsch | 23.6.2014 - Zveřejněno na této stránce se souhlasem autora a strany Národní Demokracie.

   Když bylo před lety nastoleno téma tzv. registrované partnerství, setkával jsem se u piva s kamarády „ženáči“ a řeč se občas stočila i na manželky. Mnozí z nich drželi hlavu v dlaních a vyprávěli tragikomické historky, jak tuhle probírali registrované partnerství se svou drahou polovičkou a téměř vždy to skončilo hádkou. Manželky totiž soucítily s  homosexuály a přály jim vše dobré, tedy registrované partnerství a zlobily se na své manžely, že se jim na tom něco nezdá. Zajímavý úkaz. Člověk by si myslel, že by ženám mohlo naopak vadit, že mohou mít v lásce konkurenci, třeba v sousedovi od vedle. Že jim nebude příjemná představa, že jednou přijdou z nákupu a jejich manžel bude v objetí s mužem a oznámí jim, že odchází od rodiny neb se konečně našel. Jenže takto ony neuvažují. Kladl jsem si tehdy otázku, proč se převážně ženám zdá registrované partnerství jako dobrý nápad a co za tím je. Po nějakém čase jsem tomu snad přišel na kloub. Za daných okolností mediálního uragánu to bylo vlastně přirozené, byť smutné.

    Starou českou báji o praotci Čechovi a o zemi jenž mlékem a strdím oplývá, už pomalu dnes již jen málokdo zná. Vychvalovat mléko ? Kdepak, ta namodralá tekutina, kterou nás nyní zásobuje naše tržní hospodářství, si pochvaly moc nezaslouží. Jsou přece jiné lákavější tekutiny. Ale i v těch si doba už zařádila. Na nějakou tu staročeskou medovinu, z toho strdí vyrobenou, již člověk narazí nanejvýš s povídkách Svatopluka Čecha, ale ty už dnes také jen málokdo čte. A i náš rum, díky novým trendům Evropy, přestal existovat. I když naštěstí  jen v názvu a svou chuťovou podstatu si zachoval. Alespoň ten nepančovaný. Ale v módě již také není. Nějaký čas jej vytlačila vodka, pak knížecí “Becher” a teď zas jsou to samé exotické “drinky” a “whisky”. Jen to naše české pivo, které dávno díky privatizaci z velké části v rukách českých už není, se pořád ještě drží. Zkrátka časy se mění a s nimi i báje.

    Kdysi lovecká zbraň australských domorodců, nyní dětská hračka. Ale jak se ukazuje existuje i “slovní bumerang”. Stejně účinný jako ten dřevěný a stejně nebezpečný. Je-li hozen a cíl není trefen, vrací se nazpátek a sražen je často ten, kdo jej vyslal. Dneska se s takovým “slovním bumerangem” můžeme setkat překvapivě často. A nemusíme jej nějak pracně vytvářet. Stačí, má-li někdo nějakou dobrou myšlenku o níž si myslí, že by mohla přinést něco všeobecně prospěšného uskuteční-li se, a vyšle ji k některému z mocných. K někomu, kdo právě má na svědomí něco z toho co šlo na základě té myšlenky poopravit či přímo napravit. Takový “cíl” na 100% té myšlence uhne a ta se obloukem navrátí k výchozímu místu a rozbije hlavu toho, kdo ji hodil.

   Maďarský premiér, dle toho co zveřejnila media, řekl: “Naše budoucnost není v Evropské unii. My se nyní pokoušíme najít způsob zorganizování společnosti, jenž bude odtržen od dogmat a ideologií západní Evropy.” Upozornil také na to, že v zemi (Maďarsku) působí různé "neziskové organizace” a také různí političtí aktivisté, prosazující zahraniční zájmy, za finanční podpory ze zahraničí, což není většinou maďarských občanů přijímáno s nějakým nadšením.