Pokud si dobře pamatujeme, tak před naším vstupem do EU, unikl údaj o našem příspěvku do pokladnice EU. Tento „příspěvek“ má činit 26 miliard ročně. Do roku 2013 nám měla EU na „projektech“ vyplatit asi 700 miliard. Jak bláhové. Zatím Česká republika obdržela, jak bylo oficiálně uvedeno, za 7 let asi 50 miliard. A to musíme děkovat a ohýbat hřbet. Pokud byl údaj pravdivý, EU jsme za tutéž dobu zaplatili, včetně předsednictví, platů poslanců a voleb, asi 200 miliard Kč. Nemáme miliony pro slepé, staré, nemocné a jinak postižené. Vy se tomu divíte?                                                                                                                                                                                                                        Zbyněk

     Na den 2. 3. 2010 byl pozván náš zástupce do pořadu „Politické spektrum“. Česká televize nás pozvala poprvé za více jako 10 let naší existence. Asi se domnívali, že náš člen bude hovořit poníženě a servilně, jako to vidíme v ostatních politických pořadech, obzvláště v „kabaretu“ Václava Moravce.

     Téma politického spektra byly daně, přímé i nepřímé, a jak je možné je ještě zvýšit. Další dva účastníci začali řešit jejich možné navýšení. Náš člen NP uvedl, že je nutné provést nejdříve analýzu proč je třeba daně zvyšovat. Abychom jasně označili důvod, proč jsme tam, kde jsme. Po té, co je prošustrováno národní dědictví, které se shromažďovalo z generace na generaci. Zmínil zlatý poklad – téměř 100 tun zlata, sice ne moderní, ale funkční český průmysl, nezadlužený stát, naše pohledávky vůči jiným státům atd. atd.

      Zmínil také, že za 20 let vlády ČSSD a ODS, včetně jejich dalších parlamentních pomocníků, byli jen dva ministři financí s ekonomickým vzděláním /Klaus a Kočárník/. Poté prohlásil, že zvyšování daňové zátěže je především znakem neschopnosti dobře a moudře vládnout. Naše strana je přesvědčena, že je pro náš národ nutné změnit ekonomický model. V současnosti národ slouží hospodářství, ale je nutné, aby hospodářství sloužilo národu. Televize toto a další neunesla a pořad neodvysílala.

     Přímo k daním uvádíme, že jsme pro dvojí zvýšení daní:

1.     Hazard, který chceme tvrdě potlačit

2.     Stejně, jako prezident Obama v Americe, chceme zdanit 98% zpětně za 20 let všechny nadstandardní, nadhodnocené odměny a zlaté padáky všech manažerů stávajících i bývalých státních a polostátních firem, včetně členů představenstev a dozorčích rad a státních úředníků.

   Někdo může křičet: „To je populismus“. Ano, ve státě, kde je pravda a poctivost populismem, je snadnější zvyšovat daně a z populismu osočovat jiné.

                                                                                                                 Láďa     

     Dne 17. listopadu 2009 jsme oslavili 20. výročí pádu komunismu s vládou bývalých komunistů – Fišera po odložení rudé knížky a s jedním bývalým svazákem /Pecinou/.

     25. února 2010, jsme si připomněli 62 let od komunistického nástupu k moci se stejnou vládou Fišera. Ano, je to již 62 let co ničí celé generace našeho národa hydra komunismu. A že starého psa novým kouskům nenaučíš je vidět a znát na každém kroku. Téměř na všech vedoucích místech jsou bývalí komunisté s komunistickými manýry. 

Když přijde v mediích řeč na příčiny neutěšeného stavu, do něhož jsme se dostali, naše nová politická šlechta ihned sborově spustí pokřik, že to jsou ty neblahé důsledky předlistopadové minulosti, desetiletí totalitního komunistického režimu. Pravda však je skryta úplně jinde. V samotné základní koncepci, z níž naši "polistopadoví tvůrci demokracie" vycházeli. Snažili se vytvořit něco nového, nebo chcete-li pokoušeli se obnovit něco co tu už jednou bylo za časů první československé republiky, tedy demokracii, ale základní koncepci převzali beze zbytku od svých nomenklaturních předchůdců. Halasně nás sice přesvědčovali, že s nomenklaturními zvyklostmi z časů totality už je konec, ale ve skutečnosti se jich dál drželi, jako klíšťata! 

Proces první – středověký :

Motto: "Nebezpečná pravda - upalte kacíře !"

     Začátkem XV. Století stanul před koncilem kostnickým náš mistr Jan Hus jen proto, že se odvážil veřejně postavit proti zlořádům mocných. Za pravdu, vyslovenou z kazatelny, byl nazván extrémistickým kacířem a postaven na hranici. A když se Češi, s Janem Žižkou v čele, na protest proti tomu bezpráví pozvedli, vyhlásili mocní Evropy proti neposlušným Čechům křižácké tažení. Aby silou umlčeli všechny, kteří jim nebyli po chuti …....

     Maturoval jsem v roce 1953. Byli jsme poslední oktávou. Po nás už studium na gymnasiu končilo septimou. Protože strana a vláda (KSČ) nějak došla k názoru, že toho studia je nějak moc a že když se to o jeden rok zkrátí, tak že o to dřív se budou moci mladí lidé konečně zapojit do budování socialismu. To, že idol veškerých vyznavačů rudého náboženství V. I. Lenin kdysi vyslovil "svatá slova" - UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE - jim asi nějak z hlav vypadlo. Pokud tam ovšem někdy něco vůbec měli. Ale i mezi straníky se přecejen občas našel někdo, kdo se studia Leninových tlustospisů nezalekl a prokousal se až k těm jeho "svatým slovům". Na našem gymnasiu to byla profesorka ruštiny, vnučka starého českého spisovatele Jakuba Arbese, která byla dílem "velkého bolševika" a ideologií sovětů tak uchvácena, že se nepodepsala jinak… než azbukou. A právě díky jí jsem, spolu se svým spolužákem, dostal poznámku do třídní knihy. Kde soudružka profesorka zapsala : "Studenti T a Z se urážlivě vychechtávali slavnému výroku V.I. Lenina, což mně natolik rozrušilo, že jsem ani nemohla dokončit hodinu. Ščedra "(mělo to být Štědrá, ale bylo to azbukou se "šč" na začátku). A co se stalo a co nás vyprovokovalo k tomu smíchu? Nu jen to, že když s. profesorka pronesla ta "svatá slova", zeptal se mne šeptem kamarád, jestli vím kdy to Lenin řekl a když jsem zakroutil hlavou jako že nevím, dodal "no přece když viděl Stalinovo vysvědčení." A já se rozchechtal tak, že jsem nakazil i jeho a všechny okolo .......

      Zatímco v předešlých letech byly veškeré vzpomínkové akce k 17. listopadu 1989 - připomínající tragický zásah policie na pražské Národní třídě proti pokojnému průvodu studentů k příležitosti úmrtí studenta Jana Opletala, který byl 28. října 1939 při protinacistické demonstraci nacisty smrtelně postřelen a který svým zraněním 17. listopadu 1939 podlehl - od pádu komunistické totality vždy laděny pietně. Letos se však magistrát hl. města Prahy rozhodl, že to musí být  pro tentokrát jinak. Moderněji, jak si doba žádá. Takže vymysleli si, že  na té naší pražské Národní třídě uspořádají jakýsi "happening", při kterém si lidé budou moci poslechnout hudební vystoupení módních kapel a pokochat se pohledem na "alegorická vozítka", připomínající "nedostatková zboží" z doby totality (moto-banán, obří role toaletního papíru apod.). A toho samozřejmě hned pohotově využili různí "stánkaři", takže jen pár kroků od místa kde je v loubí domu umístěna pamětní deska, připomínající tragedii 17. listopadu 1989, se pekly na dřevěném uhlí klobásy a jaternice, čepovalo pivo i víno a grog. Aby se měl lid kde občerstvit. Aby jej náhodou nenapadlo přemýšlet o tom, zda se to u nás po tom listopadu 1989 vyvíjelo správným směrem ke skutečné demokracii, či ne. Našim mocným zřejmě někdo moudřejší připomenul staré římské heslo, že lid chce chléb a hry a že pokud ten chleba není, že i ty hry k uklidnění vášní lidu stačí. A protože dnes mnohým lidem, především mladým rodinám s dětmi a důchodcům, ale také příslušníkům tak zvané "střední vrstvy", už toho po zaplacení ostatních nutných položek, jako je nekřesťanské nájemné, vodné, elektřina a plyn, už moc na ten chleba v kapse nezbývá,  došlo zas na ty hry. Tedy na ten "happening", jak se dnes vzletně říká .......

     V naší současnosti se pro naši společnost doslovnou hrozbou stávají různé etnické a "odchylkové menšiny". Které do naší společnosti pronikají, jak kosatky do hejna tuleňů a obdobně v ní řádí.
    Ano, pro nás, kteří jsme součástí většinové části společnosti a kteří patříme k původnímu obyvatelstvu našich zemí, se různé menšiny doslovně stávají predátory. Jak ty menšiny, které jsme tu už měli, tak ty, které nám tu vznikají díky liberály probuzené a všemožně podporované migraci. V některých dislokacích se stávají pro ostatní občany doslovnou pohromou. Svými necivilizovanými způsoby života a v neposlední řadě často i svou nechutí k jakékoliv poctivé výdělečné činnosti. I svojí neochotou respektovat zvyklosti, které u nás platí odedávna! Ovšem ruce, které by jen braly, mají pořád natažené a stále je jim to, co jim naše společnost velkoryse a většinou nezaslouženě poskytuje, málo! A pokud jde o ty "odchylkové menšiny", jako jsou homosexuálové a narkomani, je tomu obdobně. 

         aneb Jak dojít globalizací ke skonu demokracie

Stěžejním heslem našich nových politiků, když uchopili moc po komunistických aparátčících, byl slogan "Stát je špatný hospodář...“!  Jejich prvořadým rozhodnutím pak to, že proto se musí na prvním místě provést hromadná privatizace. Protože jenom konkrétní vlastník prý nám zaručí, že podnik půjde nahoru, bude prosperovat a státu se pak dostane patřičného příjmu z daní. 

     Ulovili a vysáli celou Evropu!  Kdo? Evropští mocipáni!  Jak? Jako pavouci! Ti, když se v jejich síti zatřepe moucha, vyrazí ze skrytu, do své kořisti vstřiknou z kusadel jedovaté trávící šťávy, nějaký čas počkají, až šťávy kořist vnitřně rozloží a pak z ní vše vycucnou, prázdný nestravitelný zbytek odhodí a rozhlížejí se po další kořisti. Stejně tak to udělali ti, kteří dnes ovládají a vysávají už prakticky skoro celý evropský kontinent. Kteří ty evropské země, které ještě neovládali a jichž se chtěli zmocnit, polapí do svých tenat, vstřiknou do nich svůj jed bezbřehého liberálního individualismu, sobectví, chamtivosti, majetnické nadutosti, amorálních sexuálních nenormalit i úděsnou pakulturu a pak jen vyčkají, až se společnost ulovené země rozloží. Aby z ní potom mohli vysát vše, co do ní celá její společnost v minulosti vložila.

     Přijde-li řeč na Evropskou unii (EU), obyčejní lidé slyší ze všech stran takovou záplavu argumentů o její potřebnosti, ne-li přímo nutnosti, že jsou z toho nakonec dokonale zblblí. To, co na ně politici chrlí, je natolik zamotané, že tomu už asi nerozumí ani ti, kteří existenci a potřebnost EU tak snaživě propagují. Ale potřebuje Evropa opravdu unii? To jest tu kontinentální organizaci, která už dnes zjevně míří k jakémusi nenápadnému "znárodnění členských zemí" a vytvoření evropské varianty dnes už neexistujícího SSSR? 

     Komu to prospěje, bude-li "Lisabonská smlouva" zpečetěna všemi zeměmi Evropské unie ? Těm, kteří si pospíšili a ratifikovali ji jako první ? Nebo tomu kdo ji bude ratifikovat jako poslední ? Což asi budeme my, nestane-li se zázrak, který znemožní pro budoucnost její zneužití způsobem, který by nás jak celek, nebo jednotlivě, nějak ohrozil. Nejspíš to nebude ani to první, ani to druhé! Pokud to někomu prospěje tak to budou členové neoficiálního klanu nové evropské elity, kteří už si brousí zuby na to, jak budou neomezeně vládnout celé Evropě, aniž by jim v tom někdo mohl zabránit !!!

     Jak tak člověk sleduje přímo i prostřednictvím medií dění v naší zemi, narazí na celou škálu názorových variací. Samozřejmě převládají variace šířené těmi "oficiálními" medii, kterým se dostalo požehnání od vládnoucích "ideologických lóží", nás denně krmí denní tisk i televizní stanice (včetně té "veřejno-právní"). Díky této dobře a promyšleně zorganizované "názorové masáži" podstatná část naší populace připomíná zhypnotizované na dálku ovládané loutky. Které, když dojde na volby, si dokáží doma zabrblat, ale nakonec splní očekávání mocenské aliance a dají této své požehnání na další období ...

     Kdysi naše republika měla svůj zlatý poklad. Celých 100 tun zlata! je fuč. Postarali se o tom naši pováleční soudruzi. A aby nám to nebylo líto, dali nám hned poklady dva. Jeden, tak zvaný "košický zlatý poklad", nepříliš velký a mající spíše uměleckou hodnotu, je právě v Praze vystavován. A tím druhým pokladem, alespoň Klement Gottwald se svými soudruhy to tvrdili, byl "Košický vládní program". Který nás vrhl do náruče komunistické totality.
     Takže hledat dnes nějaký poklad v naší zemi by mohl jen nějaký blouznivec, který věří na noc svatojánskou, při níž se ve skalách skryté poklady otevírají. Protože i o ty menší zlaté pokládky, jako bylo naše "bílé zlato" - tj. řepný kostkový cukr, nebo naše "zelené zlato" - náš český chmel, jsou fuč .......

/L.T./ 

     ... tak to řekl po vzniku Československa v jednom ze svých projevů předseda vlády Antonín Švehla. Škoda, že si na toto heslo nikdo z našich nových polistopadových politiků nevzpomenul. Kdyby si jej ta naše "nová elita" - o které jeden přítel, když je ve společnosti a nechce být vulgární, říká, že jsou to "jelita" - vzala za své, mohlo to s tou naší zemičkou dopadnout docela jinak.