Když jsem se před lety pozastavoval nad tím, kam naše nová politická elita vede naše školství, většina přátel na mne hleděla jako na přiblblíka, který se nemůže smířit s tím, že se něco má změnit k lepšímu. A mým slovům, že to s tím naším školstvím dopadne špatně, se tenkrát halasně vysmívali. A dnes ti samí, když slyší povzdechy odborníků o tom, jak naše školství upadá a jak úroveň vědomostí žáků a studentů jde horem pádem dolů, mi nyní přiznávají, že jsem tenkrát měl pravdu.

     Za stavu kdy stačilo naše školství jen oprostit od určitých "ideologických nánosů", kterými jej zaneřádila předešlá éra a rozšířit základní osnovy o výuku světových jazyků, spustili naši "polistopadoví myslitelé“ reformní smršť, stejně jako i v jiných oblastech. Najednou podle nich vše, co bylo vytvořeno do té doby, bylo špatné, zavrženíhodné a muselo se to proto z našeho života vymést. Systém státních škol byl kvalifikován jako zaostalý a obdobně jako v oblasti ekonomické začali naši reformátoři razit názor, že jedině privátní subjekty naše školství dokáží pozvednout.

     Od "slavné sametové revoluce" jsme jich už měli hezkou řádku a dnes už můžeme jen říci, že nejen to životní prostředí, které měli chránit, ale i my sami, jsme na jejich "odbornou způsobilost", u některých navíc okořeněnou jakýmsi "zeleným fanatismem", krutě doplatili. Bezohlednost, s níž někteří z nich prosazovali zákony vytvářející mimořádné podmínky pro podnikání v oblasti "udržitelných zdrojů energie", přinesla sice nadstandardní příjmy malé skupince "ekopodnikatelů", ale pro obyčejné obyvatele naší země to přineslo jenom prosté zvýšení cen energií.

     Teď máme nového ministra, poté co ten předešlý si "nadrobil problémů", když díky některým mediím prasklo, že jeden ministerský úřad se zřejmě chystal "napojit některé stranické pokladny", samozřejmě ne vodou, ale přímo "milionovými koktejly". Vstoupí-li do historie polistopadových vlád jako další "blafoun", který toho, podobně jako většina jeho předchůdců, hodně namluví a ukáže-li se, až skončí své vládní působení, že zase s ničím nepohnul, to teď nechme stranou. Jednou ta chvíle kdy se, jak se říká na Chodsku "hin se ukáže“!

     Jak tak sleduji to politické rojení v tom našem politickém šantánu, nemálo mne zaujal  zájem ODS i ČSSD o to, aby byl při volbě policejního prezidenta dodržen zákon. To je přece v naší zemi, kde vládnoucí moc jinak na zákonnost moc nehledí, opravdová zvláštnost. Ne že by se mi nelíbilo jak se najednou naše vládnoucí politická elita stará o dodržování zákona. Ale po nedávném korupčním skandálu na ministerstvu životního prostředí mám dojem, že spíše si si obě uvedené politické strany uvědomily nebezpečí, které by jim možná hrozilo, kdyby se policejním prezidentem stal nějaký opravdu nezávislý „metr“ a policie pod tímto novým policejním prezidentem začala naplno pracovat tak, jak má. 

     Asi i s panem ministrem. A kam konkrétně? Nejspíš do areálu největší pražské psychiatrické léčebny! Už to tak vypadá. Podle toho jaké koncepční výstupy pan ministr a jeho tvůrčí team představují občanům. Posuďte sami.

     Podle zprávy teletextu ze dne 26. 12. 2010 hodlá ministerstvo zdravotnictví řešit krizovou situaci, která by vznikla hromadným odchodem lékařů z našich nemocnic, tím, že nemocnice, které nebudou schopny pro nedostatek personálu plnit úkoly, přemění na střediska první pomoci, ze kterých budou pacienti po poskytnutí nejnutnějšího ošetření převáženi sanitkami nebo autobusy dál do některé ještě plně existující nemocnice.

     To opravdu mohl vymyslet jen někdo kdo to má v hlavě pomotané. Neboť tím, bychom se už definitivně zařadili někam za Ukrajinu, mezi ty nejzaostalejší rozvojové země.

     A nakonec teď dokonce pan ministr přišel s tím, že by vláda mohla vyhlásit "nouzový stav", na základě kterého by krajští hejtmani mohli lékařům nařídit, aby nastoupili do práce. Pan ministr tedy není jen bezohledný, ale také alibista, který chce svou vlastní odpovědnost přehodit na hejtmany, aby sám měl ručičky čisté. Pane ministře, jste lékař, ale jak se ukazuje potřebujete sám léčení, nejlépe někde u lopaty ...

/sestra v.v./

     Již více lidí na adresu Národní prosperity vzneslo otázku – co říkáme lichvářům, lichvě a exekutorům. Tento stát se díky lidem, kteří jej už od roku 1948 vedou /sice různé tváře, ale s marxistickým myšlením/ chová hanebně vůči vlastním občanům. Nejen, že vlastní občany ždíme, ale upřednostňuje cizí firmy na úkor příslušníků vlastního národa. Žádný stát ze všech států bývalé RVHP nezprivatizoval všechny banky. Banky působící v ČR si půjčují v České národní bance naši měnu za 0,75 % úrok, tyto peníze pak půjčují našim spoluobčanům za desetinásobek a více. K tomu poplatky a odřou naše občany o stovky miliard, které formou zisků vyvezou do zahraničí. 

[ glosa ]

     Právě teď byly Běloruska i toho co se tam děje plné noviny i obrazovky. A ochránci lidských práv ronili slzy nad tím, jak tam režim zachází s občany. Ale takové věci se přece nedějí jen tam. I jinde, třeba u nás, můžeme najít něco obdobného! Tam i tady se člověk může dostat do kriminálu. Hlavně když projeví nějak otevřeně nesouhlas s vládnoucí garniturou. To když jeden něco zpronevěří, nebo když si ukrojí ze státního krajíce potají pár desítek milionů, je na tom líp. I kdyby jej začali vyšetřovat, odbude se to bez těch mříží, vyšetřováním na svobodě.

     Ale v něčem jsou na tom ti protivládní kverulanti v Bělorusku opravdu líp. Tam je ty mříže čekají teprve tehdy, když si vyrazí do ulic a na náměstí s křikem demonstrovat proti režimu. Zkrátka když udělají pořádný poprask. To u nás podobným jedincům stačí vylepit na kandelábr "protestní nálepku" a už mají pobyt za katrem jistý. Na rok i déle! Tak kruci, kde to mají lepší?

/T.Rouba/

     Slogan, který dnes a denně zaznívá z úst většiny našich čelních politiků. Zleva, ze středu, zprava. Až na komunisty. Ti jenom z povzdálí občas přihodí, k tomu co se nyní v naší zemi děje, nějakou tu ironickou poznámku.

     A děje se vůbec něco neobvyklého? Něco nového, co jsme tu ještě neměli? Že se zase provalila zpráva o nějakém dalším korupčním zakrmování pokladnice některé z vládnoucích stran? To už tu přece bylo několikrát a vůbec nic se nestalo! Pro naše politiky, tedy pro ty, kteří tak chorobně touží po moci a hlavně po dobré pozici u mocenského koryta, je to přece běžný způsob života. 

     V jedné staré písničce Karla Hašlera se mluví o té naší české zemi. Ale dnes se už musíme ptát, zda je ta naše země ještě opravdu naše! Naši politici nás sice, jak ten kolovrátek, kolem dokola přesvědčují, že naším členstvím v Evropské unii [ EU ] ze své suverenity nic neztrácíme a že od EU přece získáváme tolik dobrého, že si to někdy ani nezasloužíme. Ale je to skutečně pravda? O tom, že to pravdou zdaleka není, si již pomalu štěbetají i vrabci po střechách! 

     Dnes již je většině z nás jasné, že se naše země po listopadu 1989 dostala do rukou hordy polovzdělaných reformátorů, jimž nic není svaté. Nakolik jim chybějí vědomosti, znalosti a schopnost systémové práce, natolik naopak přímo překypují sebevědomím, přerůstajícím u mnohých až do nadutosti. Tito nám vládnou a dle toho to také vypadá! 

     Když tato horda začala s reformami, varovali jsme před jejich nedomyšlenou uspěchaností, která může mít zlé následky. Jenomže naše hlasy bohužel zanikly v halasu zfanatizovaných davů, jásajících nad zhroucením mocenského postavení komunistů. Dnes vše dokazuje, že naše varování před tou zbrklostí a nesystémovostí zahájených reforem bylo opodstatněné. Stejně jako poukazování na to, že komunisté ztratili jen své oficiální mocenské postavení a pohotově se rychle přesunuli do sféry podnikatelské, ve které, právě díky prováděným reformám, obsadili špičkové pozice. Podívejme se tedy nyní, co naši reformátorští liberálové dokázali….

     V předcházejících stoletích bývala Afrika kontinentem, do něhož se Evropané vydávali především za lovem otroků, které potřebovali na svých plantážích v různých částech světa. V současné době se zdá, že se naše malá zemička, jejíž představitelé často až moc přeochotně přikyvují těm představitelům Evropské unie, kteří se pasují na vládce nad celou Evropou, se stává obdobným, i když nesrovnatelně maličkým, ostatní Evropou vytěžovaným teritoriem, ve kterém se snadno dá získat řada novodobých otroků, které doma potřebují ti velcí a mocní!

     Za souhlasu našich poblouzněných ultraliberálů se koncem října 2010 v Praze pořádal 1. mezinárodní "job veletrh lékařství a zdraví", na kterém zástupci třiceti dvou klinik z Německa a jedné klinika z Rakouska lákali české lékaře a odborný zdravotnický personál, aby odešli pracovat k nim! Zájem o tuto nabízenou práci v cizině byl obrovský, zejména u mladých lékařů. První den jich přišlo na "veletrh" víc než tisíc.

Dne 26. 10. 2010 do naší České republiky z daleké Kuby přicestoval propuštěný kubánský politický vězeň s rodinou, kterého tamní režim z vězení propustil pod podmínkou, že odejde i s rodinou do nějaké jiné země. Po tomto verdiktu se naše republika přihlásila a nabídla propuštěnci pobyt v naší zemi. Dostane zde pro začátek od nás tlumočníka, zařízený byt i další pomoc, aby se mohl zapojit do života mezi námi. Přejme mu to, ale zamysleme se nad tím hlouběji.

     Hle, jak vstřícný přístup dokáže náš stát projevit vůči propuštěnému odsouzenci, který byl doma vězněn za vylepování plakátů a letáků, které se tamnímu vládnoucímu režimu natolik nelíbily, že jej za to nechal sedět zhruba 7 let za mřížemi. Což naši novináři i někteří politici hodnotili jako příšerné omezování svobody slova a lidských práv. 

Právě dnes zas pokračoval u obvodního soudu v Praze 1. proces s několika údajnými extrémisty, obžalovanými z propagace a podpory neonacistických myšlenek. Jeden z nich, řádný student filosofické fakulty KU, který je držen ve věznici na Pankráci již víc než rok [dnes je to už 369 dnů] aniž by byl vynesen nějaký pravomocný rozsudek, je viněn z převelice nebezpečného trestného činu, jehož se údajně měl dopustit tím, že vylepoval po ulicích samolepky s nápisem „Nacionalismus místo globalizace“. Což je v zemi, jejíž političtí  představitelé se každou chvíli bijí v hruď a zaklínají plamennými hesly o svobodě slova, rovnosti a lidských  právech, jak se zdá zločinem toho druhu, za které se ve středověku upalovalo na hranici !

     Taková jasně zadaná otázka si zaslouží jasnou odpověď. Tu je. Nejsme stranou již si někdo z ryze prospěchářských důvodů, vytvořil pomocí různých utajovaných a pochybných sponzorů a která se nyní s ostatním pere o tučná koryta u kterých je možno důkladně se nakrmit.

     Nejsme také spolkem, který se ochotně zaprodá komukoli, jen když jej připustí k nějakému tomu dalšímu korytu. Patříme mezi ty, pro které je naše země nedotknutelnou vlastí a jsme připraveni ji bránit proti všem světoběžnickým novotám, které z nás ve vlastní zemi dělají jen druhořadý druh.

     Jsme stranou, která již od zaregistrování narážela na určitou mediální diskriminaci i na mnohé obstrukce ze strany úřadů, vyvolané zjevně odporem některých politických sil k našim názorům na naši státní politiku. Již celých 10 let upozorňujeme na ty zásadní chyby vládních orgánů, které zatahují naši zemi do problémů, díky jimž jsme nyní v krizi. Ale nikdo nás nechtěl slyšet. A nyní s tím, co jsme my už dávno říkali, přichází naše politická elita a tváří se jakoby objevila onu už dávno objevenou Ameriku.

     Proto říkáme, přidejte se k nám a pojďte s námi cestou, která naši zemi může vyvést ze současného marasmu!

 Předsednictvo strany Národní prosperita.

     Když se v době hluboké komunistické totality u nás natáčela pohádka o "Pyšné princezně", nikdo netušil, že to pohádkové "Půlnoční království" se jednou stane vzorem pro polistopadové politiky naší země. Jako jsou jim zřejmě vzorem také ti pohádkoví chamtivostí nakažení rádcové, kteří v tom pohádkovém příběhu dělají vše pro to, aby život poddaných, z nichž daně doslova ždímají, byl co nejméně snesitelný a kterým většina z toho, co na daních vyberou, zůstává tak říkajíc za nehty. Když člověk sleduje co se u nás teď děje a vzpomene si na uvedenou pohádku, najde podobnost víc než hrůznou.

Zpravodajské prameny 30.8.2010 stručně oznamovaly : Šílená střelba na bratislavském sídlišti Devínská Nová Ves - výsledná bilance, osm obětí a patnáct zraněných - střelec po zásahu policie spáchal sebevraždu - za vyvražděním šestičlenné rodiny pravděpodobně stály dlouhodobé sousedské spory - romská rodina, která se stala terčem, prý  podle sousedů byla hlučná a problémová.