Dostanou-li se k moci a funkcím politicky aktivní, ale odbornými předpoklady příliš neoplývající „zasloužilí straníci“, bývá zle. A právě takovými v průběhu tzv. „sametového období“ a následného „období transformace“ naše vrcholové politické strany doslovně prošpikovaly jak ministerstva, tak státem řízené či kontrolované instituce a podniky. Doslovným paradoxem přitom je, že právě ti, kteří se takto „propracovali“ na většinu rozhodujících míst díky pasportu „stranického klíče“, velice rádi kritizují a odsuzují své předlistopadové předchůdce právě pro jejich bývalé nomenklaturní praktiky. 

Vstupní informace: Ke konci června 2011 Dánsko obnovilo na svých hranicích hraniční kontroly. 

   Toto opatření, které je prakticky zrušením základní zásady Schengenských dohod. Dánové odůvodňují nutností zabezpečení před průnikem různých zločineckých a nežádoucích živlů do země. Díky Schengenským dohodám, prosazeným Evropskou unií, se Evropa stala neděleným prostorem, ve kterém přestaly mezi jednotlivými státy prakticky existovat hranice a s nimi související hraniční a celní kontroly. Podle budovatelů Evropské unie (dále jen EU) si to vyžádalo především zavedení volného trhu a samozřejmě to také přispělo k prohloubení osobních svobod evropských občanů. A naše republika se, díky lokajské podlézavosti našich politiků vůči všemu s čím nás EU ''podarovává'', k oněm dohodám poslušně připojila. Aniž by se někdo z těch, kteří to s takovým jásotem uvítali, alespoň trošku zamyslel (že by neměli čím?) nad tím co to přinese a s jakými problémy se díky tomu v budoucnu budeme rnuset potýkat!

   Máme Parlament, dokonce dvoukomorový, máme vládu, ale máme také Národní ekonomickou radu vlády (NERV). Stal-li se už náš Parlament jen pouhou arénou, v níž se malicherně, nadutě a často přímo omezenecky mezi sebou trumfuje vládní koalice s nevládní opozicí a škorpí-li se vládní koaliční strany místo řádné práce o ministerská koryta, NERV oproti tomu ověřuje situaci, přemýšlí, pracuje a jak se od něho očekávalo, také radí. Jenomže jak se ukazuje, radí marně. Vláda dnes na nějaké rady nemá čas. Teď má jiné a pro jednotlivé koaliční partnery mnohem důležitější starosti. O to které ministerstvo připadne tomu a které onomu a kde všude by se dali dosadit do funkcí ministerských náměstků ti zasloužilí straníci, na které křeslo ministra nevybylo. Takže práce odborníků z NERVu se vypařuje do ztracena. Škoda té energie, té práce a úsilí. Kdyby vláda pracovala jen z 10% tak jako pracuje NERV, určitě by na tom naše země byla už mnohem líp ! ! !   

   Jedině tak se dá hodnotit práce současné vlády premiéra nepohody ! Oficiálně neoficiální víkendová i noční jednání představitelů koaličních stran, která většinou končí beze shody a ze kterých jednou ta, podruhé jiná, strana uraženě odchází, jsou dokonalým předobrazem časů budoucích. A trošku připomínají i časy minulé. Ty předlistopadové! Vzpomeňte si jak to tenkrát bylo. Ať šlo o cokoli, mnohdy i o úplnou banalitu, rozhodovala "strana a vláda". Ale vždyť dnes jsme na tom skoro stejně. Jen nám dnes vládnou strany hned tři a těmito stranami pracně uplácaná pestrobarevná vláda! 

   Tak vláda už jim nestačí. Nejdříve k tomu přibyla "dohadovací šestka", teď už je z ní "devítka" a pořád se nemohou a nemohou dohodnout. Jak by ne, když jde o to co je dnes nejdůležitější. O koryta !!! Nějaká starost o zabezpečování a řízení chodu země, to je přece druhořadé.

   Oficiálně vláda při svých nyní tak častých tiskovkách vláda kolem dokola přesvědčuje veřejnost, že pracuje do úpadu jen na opatřeních, která nás mohou zachránit před pádem řeckého typu. Člověk, který by to slyšel poprvé by si nejspíš řekl, že za takovou starostlivou vládu můžeme jen děkovat. Ale člověk, jenž ty tiskovky sleduje pravidelněji, na to má určitě názor zcela opačný. Že to vše je pouhý laciný populismus, pomocí kterého se vládní činitelé snaží zakrýt skutečnost, že jenom látají záplatu na záplatu a že o nějakém systémovém řešení nemůže být řeč! Protože to s čím páni ministři přicházejí, jsou jenom dílčí a navíc nepříliš systémově přínosné změny, které nemálo připomínají střelbu do terče se zavázanýma očima. Přímo příkladnými jsou v tomto směru pan ministr zdravotnictví Heger spolu s panem ministrem obrany Vondrou. To s čím obvykle přicházejí skutečně připomíná pouťového vyvolávače, který se všemožně snaží udělat senzační číslo ze zcela běžného vystoupení nějakého provinciálního artisty.

   Nám i všemu světu náš pan ministr školství hrdě oznámil úspěšné zakončení „státních maturit“ při nichž neuspěla zhruba pětina studujících (20%) a jako třešničkou na dortu to ještě přizdobil žebříčkem deseti nejúspěšnějších gymnasií. S tím, že kompletní „žebříčky úspěšnosti i neúspěšnosti budou následně v krátké době zveřejněny na Internetu. A jen tak nenápadně upozornil, že se z průběhu letošních maturit poučil a že příští rok budou maturity probíhat v trochu pozměněné podobě.

   Kdo náhodou sledoval delší dobu rozporuplné diskuse, které se kolem těchto ministerstvem prosazených a organizovaných „státních maturit“ rozvinuly, ten z té „ódy na úspěšnost ministerského díla“ musí být úplně vedle. A musí se v duchu ptát proč tedy tolik odborníků tak rozhořčeně přípravu a skladbu maturit kritizovalo. Mimochodem včetně ředitele soukromého gymnasia, syna našeho pana presidenta, jehož škola se dostala na první místo žebříčku úspěšnosti! Ta diskusní „předehra“ a závěrečná „děkovačka“ pana ministra, spolu nějak nehrály. A nezasvěcený posluchač se teď musí ptát, tak jak to tedy s těmi „státními maturitami“ a naším školstvím obecně vůbec je. Zkuste si s námi trochu prosvětlit stíny, do kterých se naše školství díky různým „reformám“ zahalilo. 

   … nejen naděje na objasnění otázky kam (a hlavně ke komu…?) odtekly různé stamiliony, které dnes chybějí v našem zdravotnictví. Ale vytrácí se při tom shonu i některá rozumná opatření, jejichž negaci nelze nazvat jinak než porušováním zásad "Mezinárodní úmluvy o právech dítěte“! Kde je v článku 3, v bodě 1. psáno (cituji) : "Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány." 

motto

Když chleba dochází, hry na řadu přichází !              

   Už za vlády římských císařů se stávalo, že lid římský začal výrazněji projevovat nespokojenost se svým životem. Pro takové situace ale římští vládcové měli pohotově heslo "Panem cirnenses", které jsem v českém překladu z latiny použil jako titulek. A bylo to, jak historici zjišťují, heslo všestranně využitelné. Pokud na tom právě stát byl dobře, mezi ty, kteří byli schopni vyvolat nějakou lidovou bouři, rozdal chleba. Což vznětlivé plebejce zpravidla na čas uklidnilo. Ale taková situace nebyla moc častá. Státu, který vysílal své legie i daleko mimo teritorium Říma, což znamenalo nemalé výdaje, častěji peníze na ten chléb jednoduše chyběly. Nu a pak přišla na řadu ta druhá část hesla - hry ! Mnohem jednodušší a hlavně levnější, než nakrmit mnohatisícové davy plebejců, bylo přece nasnadě. Stačilo zainteresovat slibem daru svobody pár gladiátorů, kterých vždy bylo několik k dispozici, pustit je spolu s nějakou dravou zvěří do arény, vyhlásit velké hry a to většinou senzacechtivému davu stačilo k uspokojení. 

   Doslova zvyklostí se u nás stávalo, že naše "hlavy moudré", když ve vládních úřadech sesmolili spolu se sněmovnou nějaký zákon, zpravidla jaksi k němu opomenuli připojit nějaký nepřekroutitelný paragraf stanovující sankce za nedodržování daného zákona. A ti, kterým zákony chronicky nevoněly, měli cestu k podvodům otevřenu, aniž by se museli obávat, že nějaký státní úředník si na ně došlápne. A aby to měli ještě jednodušší, dostalo se některým státním úředníkům výsady omilostňovat přestupníky, kteří byli přistiženi při nějaké té lumpárničce, která státní pokladnu ošidila o nějaké ty stamiliony.

   Když našim politikům tak říkajíc "teče do bot", to jest, když se vyvalí před veřejnost něco neblahého, co bude mít nepříjemný dopad téměř na všechny občany - vrcholových politiků a vybrané elity se to samozřejmě netkne, ti už jsou dávno "za vodou" - okamžitě naši politici pohotově prostřednictvím "přizpůsobivých medií" vyletí s všeobjímajícími zaklínadly. Která zní: „To vše je neblahé dědictví po komunistické minulosti!“ Nebo v modernější podobě: „Za to vše jsou na vině komunisti a socani!“

   Co je to zase za nesmysl? Jací " kdybové „? Ale, ale, vy je neznáte? Vždyť určitě se s nimi dost často setkáváte. To jsou přece ti naši spoluobčané, kteří jsou ke všemu skeptičtí, ať se děje co se děje. Poznáte je snadno. Hrozně rád ke všemu říkají, "ale co kdyby ..." ! A zelená je barva  jejich  ... !

   Co se událo, že evropským "kdybům" náhle najednou tak narostl hřebínek? Jen to, že Japonsko mělo tu smůlu, že je potkaly najednou hned dvě přírodní katastrofy. Mimořádně silné zemětřesení a k tomu ještě tsunami a odnesla to jaderná elektrárna. Že to byla a je pro Japonce tragická událost, to nikdo nemůže přehlédnout. Ale to jak si to pohotově ryze populisticky "přeložili" západoevropští " kdybové ", to je otřesné. Ihned začali srovnávat nesrovnatelné a evropská politická reprezentace, která také příliš neoplývá moudrostí, jim to, jak se lidově říká "zbaštili i s plechovkou". 

Bakterie E-coli řádí Evropou!

Kdo ji roznáší? Okurky ze Španěl? Nebo německé klíčky?

   V Německu několik lidí onemocnělo a 83letá žena z Diepholze u Hannoveru první obětí. Anamnesa - krvácivé průjmy vyvolané enterohemorhagickou bakterií Escherichia coli (EHEC). A počty nakažených narůstají. V Hamburku zachytila media zprávu, že nositelem nákazy jsou okurky ze Španělska. Zpráva se rozletí Evropou a španělským pěstitelům zeleniny hrozí krach. 

   Že jejich předvoj, tedy KSČ, si dal do znaku hvězdu s nářadím, to jsem chápal. Vycházelo to z jejich vazby na Moskvu a její stěžejní marx-leninskou ideologii. Ale proč si jejich následnická KSČM do znaku dala třešničky, to mi moc jasné nebylo. A přišel jsem na to teď, když se v tržnici tak lákavě začervenaly kupky třešní, že jsem neodolal a tašku jich přinesl domů. S chutí na třešňové kynuté knedlíky, posypané hezky tvarohem, práškovým cukrem a polité rozpuštěným máslem. A knedlíky byly, ale trochu jsem to přehnal a tak manželka usoudila, že bych měl nějaké třešně do foroty zavařit.