Když jsem si tak přemýšlel o problémech, které se na tu naši ubohou zemi valí v souvislosti s globalizací, vzpomněl jsem si, že někde musím mít starou knížku Ivana Svitáka, v níž se autor mimo jiného zabývá právě těmito otázkami. Než jsem ji ze své dosti rozsáhlé knihovny vyhrabal, dalo mi to dost práce, ale stálo to zato. Když jsem se do ní začetl, napadlo mne, že neuškodí, podělím-li se o ty v ní uvedené poznatky pana Svitáka s čtenáři naší webové stránky. Protože opravdu stojí zato. A než se k nim dostanu, musím předeslat, že budu citovat z úsporných důvodů jen některé části z přednášky, kterou pan Sviták přednesl v USA na universitě v Princetonu v roce 1968, krátce poté co po srpnovém vpádu "spřátelených vojsk Varšavské smlouvy" opustil svoji rodnou zemi, to jest emigroval ...

     Když státní moc je v pytli s rozumem, tak sahá po represi. Pamatuji si, jak jsem v roce 1989 cinkal s ostatními, jako blbec, klíči a stejně tak stádovitě jsem volal „Nejsme jako oni“, zatímco kousek ode mne se řechtali příslušníci STB . Myslím si, že už dnes téměř každý ví, že jsme naletěli odpadu, který odpadl z KSČ. Komunistům se ulevilo, když se zbavili prospěchářů-odpadlíků, kteří škodí dodnes, ale ve stranách, kde to víc vynáší. Dnes je to zřejmé i na Šluknovsku. Státní moc vyslala do Šluknovska na oprávněně nespokojené občany těžkooděnce. Kdo si pamatuje děj ze 17. listopadu 1989 a porovnal si to s tím, co se dělo na Šluknovsku nyní, tak mu musí být zřejmé, že dřívější esenbáci nebyli ani tak brutální jako nynější policie, která koňmi najížděla stejně jako panstvo ve středověku do bezbranných občanů. Viděl jsem policistu na helmě s číslem K 626, jak mlátí do davu pendrekem hlava nehlava stejně jako esenbáci na Národní třídě. Ani vodní dělo nechybělo. Jen co bylo jiné, je zatím, počet občanů, kteří se protestů zúčastnili. V Praze bylo tenkrát na "Václaváku" na 100 000 protestujících. Na Šluknovsku jich zatím bylo jen několik tisíc. ZATÍM!

NP       

   Datum vyvolávající chmurné vzpomínky. Pro ty starší je připomínkou demonstrace studentů proti nacistické okupaci dne 28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, při níž byl smrtelně postřelen student medicíny Jan Opletal, který následně přes veškeré snahy lékařů dne 11. listopadu zemřel. Jeho pohřbu se dne 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů. Stal se z něho další demonstrační projev proti nacistické okupaci, na který nacisté na pokyn Adolfa Hitlera tvrdě zareagovali. Okamžitě uzavřeli všechny české vysoké školy, přední představitele vysokoškoláků pozatýkali a 9 z nich dne 17. listopadu 1939 popravili. Dalších 1200 českých studentů pak odvlekli do koncentračních táborů. Na paměť těchto nacistických zvěrstev byl v Londýně roku 1941 den 17. listopadu prohlášen za „Mezinárodním dnem studentstva“. 

   Tenkrát na pražském Václavském náměstí lidé oslavovali první chvíle svobodného Československého státu. Lidé jásali a věřili, že ti, kteří se postavili do čela vznikajícího státu, všem se svobodou přinesou i rozkvět našich národů. Zde doma pánové Švehla, Rašín, Kramář, Stříbrný a další, v zahraničí pak T.G. Masaryk a gen. R. Štefánik, se stali zárukou naší lepší budoucnosti.

   Ale poklidný život ve svobodě zřejmě nebyl a není osudem naší země. V říjnu roku 1938, za mlčenlivého přihlížení západních mocností nás prohitlerovští henleinovci připravili o naše pohraniční oblasti, dne 14. března 1939 se odtrhlo Slovensko spolu s Podkarpatskou Rusí. A den nato zbývající území Čech a Moravy okupovala vojska nacistického Německa. 15. březen 1939 se stal jedním z nejčernějších dnů novodobé české historie i státnosti. Stali jsme se nacisty okupovaným Protektorátem Čechy a Morava. 

   V těch „časech minulých“, kdysi v letech padesátých, se jedna hádanka tázala, jaký je rozdíl mezi naší Československou republikou a Tatrami. A správná odpověď říkala, že žádný. Protože obojí je samý sjezd a samá bouda. Na tu hádanku jsem si vzpomenul, když jsem se v sobotu díval na zpravodajský kanál ČT 24, který po celý den sledoval střídavě sjezdy dvou stran naší vládní koalice. Jen jsem si ty Tatry pro formu zaměnil za Krkonoše a Československo za Českou republiku. A odpověď zůstala stejná. 

   Na těch "sjezdech" se vrcholoví představitelé ODS i představitelé TOP 09, bezostyšně předváděli divákům jako velcí zachránci naší českomoravské civilizace, bez nichž bychom už dávno byli na tom hůř než Řecko. Nic nového pod sluncem. Kandidáti obou stran jen přednesli stejný souhrn budovatelských frází, jakými kdysi veřejnost častoval komunistický generální tajemník Gustáv Husák. A i výslednost hlasování při volbách předsedů bylo téměř na úrovni bývalého ÚV KSČ!

   Mgr. Ing. Bc. Ladislav Bátora, Ph.D., člověk, ze kterého současná mocenské kruhy v očích veřejnosti vytvořili zločince, zvláště nebezpečného ultranacionalistického extrémistu a rasistu, kulminujícího k antisemitickému fašismu. Člověk, kterému na základě své mocenské nenávisti ke každému kdo má jiné názory a smýšlení, naše "elita", která mu nesahá vzdělanostně i morálně ani po kotníky, za pomoci zmanipulovaných a zaprodaných medií tak říkajíc "nasadila psí hlavu". S cílem zkompromitovat jej před lidmi a zničit natolik, aby mu byl znemožněn každý další pokus o vstup do politického boje za spravedlivější a vlastenecky naladěnou demokracii. 

   Stalo se nečekané, stalo se nepochopitelné. V zemi, jejíž političtí představitelé do celého světa vytrubují, že jsme se stali zemí demokracie, společností respektující lidská práva v níž každý má právo svobodně vyjadřovat své názory, se její představitelé vůči jedinci uchylují k ryze totalitním způsobům likvidace nežádoucího oponenta, jaké praktikovaly komunistické nomenklatury v letech padesátých minulého století!

   Pan Ladislav Bátora má jedinou chybu. Že důvěřoval v naši demokracii. Že si myslel, že naši politici dokáží jít v rámci politického názorového soupeření zpříma, bez lživých podrazů. V tom se ale šeredně mýlil. Naší současné politické reprezentaci, veškeré od listopadu 1989 až po dnešek, naprosto chybí rovný charakter a civilizované chování.

   Pro naši NÁRODNÍ PROSPERITU je pan Bátora především poctivým člověkem, který se nestydí za svoji vlast a který chce aktivně něčím přispět k jejímu rozkvětu a ochraňovat ji před všemi, kteří ji ponižují a zaprodávají!  

   Cosi takového asi proletělo premiéru Nečasovi hlavou, když na jednom zasedání špiček ODS pan ministr přes pole, louky a lesy udělal tu nesmírnou chybu, že se nesouhlasně vyjádřil k návrhu pana premiéra na prodloužení mandátní období předsedy ODS. Právě v době kdy si pan premiér trápil hlavu otázkou jak to zaonačit, aby se mu do cesty k osobní hvězdné budoucnosti nikdo nepletl. Vypočítal si totiž, že na té vratké cestě k božským výšinám to díky opozici nepůjde tak rychle jak předpokládal a že by bylo vhodné délku stranického předsednictví trochu natáhnout a také se rychle zbavit všech vnitrostranických šťouralů. Co kdyby po nějakém takovém dalším „šťouchnutí“ spadl do propasti zapomenutí? Takže ministrův nesouhlasný postoj pana premiéra v té chvíli značně naprudil. Na věčně rozzářené tváři ztvrdly rysy, zastřel ji temný stín a pan ministr to měl sečteno. 

   Gestapo ..... Sbor národní bezpečnosti ..... Policie ..... Mocenské složky zdánlivě vzdálené. Jsem člověk, perzekuovaný komunistickým režimem pro svůj odpor k tomuto režimu a se znepokojením sleduji zvůli a brutalitu České policie a zvůli a kriminalitu mnohých státních úředníků a politiků. Ač jsem byl v dobách komunismu sám zatčen a komunisty pronásledován, musím zodpovědně prohlásit, že jsem nikdy nezažil takovou policejní brutalitu, jakou sleduji u nynější České policie v posledních letech. V současnosti je vidět na televizních obrazovkách, jak policisté zasahují proti protestujícím lidem, kteří svými těly brání kácení stromů na Šumavě. Proti těmto lidem je zasahováno nepřiměřeně.          

 Pro který by různí vykukové a zbabělci byli ochotni nejen simulovat stav rovnající se téměř invaliditě i duševní onemocnění, která jim v žádném případě neumožní absolvovat základní vojenskou službu. Samozřejmě vyskytovali se i takoví, kteří na to šli tak říkajíc „od lesa“ pomocí tvrzení, že víra náboženské sekty, jíž jsou členy, jim nedovoluje styk se zbraněmi. Ano, zatímco většina mladých mužů rukovala a prodělávala základní dvouletý vojenský výcvik, ti kteří jakýmkoliv způsobem získali „modrou knížku“ si naprostém klidu prohlubovali svoje vzdělání, nebo si častěji jen tak žili svůj způsob života, založený na odporu proti všemu a všem.

 . . .  že naše země začíná znovu prožívat to, co se tu dělo na počátku padesátých let minulého století, jen dnes v jiném kabátě. Ale způsoby těch, kteří se svévolně povýšili na nedotknutelná mocenská božstva a pro které se všichni ostatní lidé stali jen stádem ovcí, které existují jen na to, aby vládnoucímu klanu dodávaly svoji stříž, si proti těm ze století minulého v ničem nezadají. A ti, kteří se proti božstvům vzepřou a nějak to veřejně projeví, jsou přímo a bez soudu posíláni na porážku.

   Okupace nebo "bratrská pomoc“? Když 21. srpna 1968 na základě údajného "zvacího dopisu" vstoupila do Československa vojska Varšavské smlouvy, byl tento vojenský zásah označován státy tvořícími vojenské uskupení Varšavská smlouva, které jsme byli členy, jako bratrská pomoc československému lidu. Vojska Sovětského svazu, Maďarska, Polska a Bulharska vstoupila v noci na území našeho státu a chovala se stejně barbarsky, jako kterýkoliv jiný nepřítel. Většina lidí v Československu však tuto "bratrskou pomoc" nazývala OKUPACÍ! 

   V situaci kdy se Evropa i Spojené státy americké zapotácely pod úderem finanční krize, potkal Evropskou unii jako blesk další úder. Nejprve se zablesklo v Norsku jakoby na časy díky fanatické pomatenosti zvrhlého jednotlivce a ještě ani ohlasy na tento úder nezapadly v mediích do pozadí a přišlo bouřlivé běsnění těžko zvladatelných necivilizovaně zvrhlých davů přistěhovalecké chátry v Anglii. Které dohnalo britské politické představitele k pro Anglii těžko představitelnému kroku. K rozhodnutí, že policie, která v Anglii tradičně mezi lidi chodila beze zbraně a která nikdy, s výjimkou severního Irska, nepoužívala takové zásahové prostředky, jako jsou vodní děla apod., že změna je nevyhnutelná. Stačila jedna bouřlivá noc, za níž vzplály mnohé ulice Londýna a rozhodnutí premiéra Camerona dát policii nová práva i pravidla bylo na světě.