Chudáci páni euro-poslanci, takových starostí a za pár šoufků. Vždyť oni se musejí starat nejenom o to, aby nám občanům někdo neomezoval naše práva, ale už se musejí starat i o slepice! Neboť nějaký chronický ochránce práv, který se necítil dosti využitý, se těch ubohých slepic ujal a donutil pány euro-poslance, aby pro ně také něco udělali. A tak se přišlo na to, že jejich chovné klece jsou malé a bez potřebného slepičího komfortu.

Takže honem honem byla zpracována a Bruselem vydána nová směrnice, stanovující, že v té kleci musí slípka mít hnízdo, bidýlko, podklad s materiálem na popelení, vybavení na obrušování drápů a celkový životní prostor na jednu nosnici nejméně 750 cm² pro každou jednu nosnici. A honem se to rozeslalo všem členským zemím, s upozorněním, že pokud některá země nezabezpečí slepicím tyto předepsané klece, přijdou z Bruselu sankce. A protože to co řekne Brusel je svaté, naši drůbežáři si museli opatřit klece nové …....

 A ty nové klece zatím naše drůbežáře přišly už na 1, 6 miliardy Kč ! Takže zřejmě brzo naše česká vejce podraží, protože někdo to přece zaplatit musí …....

   V letech devadesátých skandovali naši slovenští spoluobčané v Bratislavě při návštěvě prezidenta Československé republiky Václava Havla na Slovensku halasně slova „dosť bolo Havla“. Tuto dávnou situaci jsme si nemohli nepřipomenout, když koncem minulého roku veškerá media bez přestání kolem dokola, jakoby pro ně nic jiného neexistovalo, ohlašovala, že v neděli 18. prosince roku 2011 zemřel občan Václav Havel. 

   Skutečně máme demokracii a opravdovou svobodu? Nebo je to jen fata morgana? Jak jsme na tom dnes? Co se tu vlastně za těch 20 let odehrálo? Co způsobilo, že je naše ekonomika na dně a že těch, kteří žehrají na to jak to zde politici ke škodě naší země i nás všech vedou, valem přibývá?

   Takže ve stručnosti. 17. listopadu 1989 komunisté na Národní třídě šlápli vedle a Havel se svou partou disidentů rozjásal davy po náměstích natolik, že přestaly vnímat co se okolo nich vlastně děje. A mezitím se dala do díla promyšleně brigáda liberálních dlouhoprsťáků, domácích i ze zahraničí importovaných, která jak zástup termitů začala "transformovat" naši ekonomickou základnu natolik důkladně, že jsme dnes tam, kde jsme. 

Pokud si představujeme svobodu jenom jako možnost volného pohybu, vtom případě svobodu máme. Ale tu jsme však měli i v době komunistické totality koncem osmdesátých let! Kdo měl peníze a mohl si obstarat valuty, ten mohl vycestovat kamkoli chtěl. Dnes je to podobné, máte-li peníze, můžete cestovat rovněž. Když je ale nemáte, tak se vás tato možnost svobody až tak netýká.

   Kdyby nebylo „sametové revoluce“, asi bychom jezdili dnes stejně volně jako občané západu. Dnes ale je svoboda jednotlivce pro změnu pošlapávána v mnoha směrech jinak a dokonce více než v letech hluboké totality! Nevěříte? Jako příklad mohu uvést - v době komunistické totality mohli do vašeho domu nebo bytu vstoupit proti vůli vlastníka (nepočítám zloděje) jen policisté se soudním povolením. Přitom musel být přítomen buď vlastník sám, nebo alespoň příbuzní, ale vždy musel být přítomen také nezávislý svědek, většinou úředník obce. Odebrán mohl být majetek jen na základě soudního rozhodnutí v souvislosti se spáchaným trestným činem. Za komunistické totality však rodině musela být ponechána televize, rádio, pračka, kamna, lednice, nádobí, osobní ošacení a přikrývky. Především však rodině musela být zachována střecha nad hlavou! 

Nikdo není tak beznadějně zotročený, jako ti, kteří falešně věří, že jsou svobodní.

Část prvá, základní:   Lidé země naší, tolikrát už opakovaně zaprodávané a rozkrádané. Ti, kteří nám vládli a vládnou, předešlí i současní, si hledí jen prospěchu svého a mocenských pozic svých stran. Odvolávají se na mandát, který jsme jim ve volbách dali, ale to, co před volbami velkoryse naslibovali, hned po volbách vždy odhodili za hlavu. Kážou nám o svobodách, které pro nás vydobyli, ale z každého, kdo si dovolí kriticky vystoupit proti současnému stylu vládnutí této naší tzv. pravice, prohlásí hned neodvolatelně za nežádoucího extrémistu, s nímž je třeba okamžitě tvrdě zatočit. 

   Onen tak zvaný „předlistopadový režim“ dle dnešních politiků v naší zemi vytvořil totalitní systém, opírající se především o policejní síly. A svůj „demokratický systém“ oproti tomu opěvují jako vzor spravedlnosti a práva, v němž se nikdo nemusí bát svobodně říci svůj názor. Ale přitom, když někdo vysloví něco, co vládnoucí klice nevoní, ženou jej před soud. A jde-li o nějakou zákonem dovolenou demonstraci, při níž mohou zaznít slova vůči vládnoucí moci kritická, ti kteří by si takový projev chtěli poslechnout, naleznou celé místo konání demonstrace obklopeno kordony policistů a v bočních ulicích k zásahu připravené policejní těžkooděnce. Což vskutku nemálo připomíná to, co jsme zažívali za onoho dnešními pány politiky neustále kritizovaného předlistopadového totalitního režimu!

ŽÁDNÁ ZODPOVĚDNOST A JEŠTĚ SI MYSLÍ, JAK HO NÁROD POCHVÁLÍ. ALE ZA CO? ŽE NÁS JEŠTĚ VÍCE ZADLUŽÍ?

  To se to rozdává, když sám nic nevytvořím. To bylo první, co mě napadlo, když jsem slyšel předsedu ČSSD Sobotku v nedělních "Otázkách Václava Moravce". Horlil za to, abychom "půjčili" 90 miliard Kč na záchranu eurozóny. Tvrdil, že tyto peníze dostaneme do dvou let zpět ve formě dotací. Údajně posíláme do EU ročně asi 30 miliard Kč a zpět nám údajně EU posílá poslední dva roky asi 70 miliard Kč. EU opravdu od roku 2004 zasíláme asi 30 miliard Kč ročně, dosud jsme už tedy poslali asi 250 miliard Kč, ale zpět k nám od roku 2004 doputovalo jen asi 150 miliard Kč. Kolik přesně, to je asi státní tajemství. Možná proto, aby to s lidmi neseklo.

   Vysoký představitel EU Barroso prohlásil, že pokud se Evropská unie rozpadne, stane se Evropa bezvýznamnou. Národní Prosperita je přesvědčena na rozdíl od pana Barrose a tisíce dalších unijních úředníků, kteří by se po pádu Evropy a odstavení od přeplněných koryt  stali naprosto zbytečnými, že Evropa bude mít i nadále důležitou roli. Ale ta bude muset mít zcela jiné základy. Postavené na rovnoprávné spolupráci jednotlivých suverénních států! Ne tedy tak jako teď na statutech diktátu!

   Nyní jsme si v novinách přečetli, že letos musíme EU zaplatit 37 miliard Kč ročního poplatku, tedy o zhruba 5 miliard více než bylo původně Bruselem stanoveno! Již před vstupem do EU jsme poukazovali na nebezpečí, které pro náš národ začleněním do EU vzniká. Náš stát honem honem vydal skoro půl miliardy na přesvědčování občanů před referendem, aby pro náš vstup do EU hlasovali. Odpůrci našeho vstupu oproti tomu nedostali nic a i přístup k médiím měli jen omezený. 

   Globalizace. Jen obyčejné slovo, jehož význam většina lidí nechápe. Ale kterým jsou lidé dnes a denně různými medii krmeni. Podle naší Národní Prosperity globalizace je jen pouhou záminkou pro upevňování mocenských pozic nadnárodního kapitálu, který vytváří obrovské kumulované majetky, soustředěné v rukách několika rodinných klanů a jednotlivců. Ale pozor, tito globální magnáti dnes ovládají většinu politiků evropských států! Tato majetková koncentrace, ve spojení s vrcholnými mocenskými vlivy, v sobě skrývá víc než nebezpečnou hrozbu!

   Hrozí především nekontrolované zneužití moci pro omezování lidských práv i svobod. Již nyní se, pod záminkou prohlubování efektivity světového obchodu, přesouvají výrobní kapacity po zeměkouli sem a tam, bez ohledu na problémy, které to lidem přináší. Ve většině případů to sebou nese chudobu! Velkokapitál, který jde bezohledně za nejlevnější pracovní silou, mnohdy nutí dělníky i další zaměstnance pracovat za minimální plat a začasto doslova za katastrofálních podmínek. Jako novodobé otroky!

   Zamysleme se nad schopností přežití našeho národa a státu v případě přírodní a podobné pohromy anebo ve válce. Všechny státy světa se na takovou eventualitu připravují. Podívejme se například na Ukrajinu. Zmiňovaná Ukrajina má například uskladněno na 500 parních lokomotiv pro případ nedostatku pohonných hmot anebo elektrické energie v důsledku války nebo živelné pohromy. V takovém případě budou schopni přepravovat materiál, vojsko i občany. Jak jsme ale připraveni my? Jak je náš stát připraven chránit a bránit své občany?

   Je zřejmé, že stoupajícím závodem ve zbrojení, rozkolísáním finančních trhů, přelidněním planety a jejím ničením lidskou činností, je přinášeno zvýšené nebezpečí války anebo katastrof velkého rozsahu. Také k tomu přispívá soustředění světového bohatství v rukou asi 1% světové populace. 

Žijeme v tunelu beznaděje, u něhož i to světélko na konci chybí.

    I ten nejhloupější sedlák věděl to, co dnes dnešním manažerům, či spíše vládcům tohoto státu, zřejmě zůstává utajeno. Zdá se, že vůbec nevědí, nebo možná ani nechtějí vědět, že pokud někdo chce krávu dojit, musí jí dát do žlabu. Však se také říkávalo "dej krávě do držky, ona ti dá do dížky"! Ale dnešní mocní se vůbec nezajímají, jak lidé žijí. Zda mají z čeho žít. Jaké mají problémy. Naši mocipáni projevují zájem především o sebe a své příjmy a nanejvýš se starají ještě také o to, aby byl dostatek finančních prostředků pro lidi nepřizpůsobivé. Pro ty se finance najdou vždy! 

   Je tomu již více jak deset let, co jsem hovořil se dvěma asi 25letými mladíky v Německu, kteří poté, co se dozvěděli, že jsme s kamarádem Češi, označili náš národ za národ zlodějský, lokajský, lezoucí do zadnic jiných silnějších národů. V té chvíli, asi proto, že pro pravdu se člověk zlobí, udělili jsme oněm mladíkům fyzickou lekci. Tehdy jsme se s kamarádem poplácali po ramenech, neboť v té době jsme oba byli starší 50 let. S chutí jsme si zazpívali – Češi jsou slavní junáci. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl, že p. Babiš chce vstoupit do politiky a údajně se seřazují tzv. celebrity, které ho chtějí podpořit. Český národ jako jeden z mála se nechává oblbnout „Goebbelsovskou“, rozuměj propracovanou mediální masáží, uplatňovanou na našem národu již od nástupu komunistů v roce 1948.

   V těch časech byl v naší tehdejší vševládné komunistické straně typickým jevem, stejně jako v sovětech za časů V. I. Lenina, vnitrostranický boj, ve kterém začasto také padaly hlavy. U nás to byl například Rudolf Slánský (český komunistický politik, dlouholetý člen ÚV KSČ a po válce až do roku 1951 generální tajemník KSČ, který byl po Klementu Gottwaldovi nejmocnějším mužem strany, byl 23. listopadu 1951 zatčen a po zinscenovaném procesu dne 3. prosince 1952 v pankrácké věznici spolu s 11- ti dalšími odsouzenci popraven) a jeho jedenáct kompliců, jimž se soudruzi odvděčili šibenicí. Ale mnoho dalších soudruhů skončilo také v lágrech u uranových dolů a tam též nechali život! 

   Přesně tak jako ti tetřevi hlušci se chovali všichni (!) polistopadoví politici a jejich strany, když se protlačili na parlamentní a vládní hřiště. Byli hluší ke všemu, co říkali lidé ke způsobům jejich řízení naší společnosti a státu. Jenže, na rozdíl od těch tetřevů, které ta "hluchota" postihuje jen na krátký čas v době svých svatebních námluv - tj. toku, u našich politiků se to stalo chronickým stavem! Ti, kteří zrovna "měli navrch" slyšeli jen sami sebe a na vše, co říkali jiní, "zvysoka kašlali".

Vážené dámy a pánové,

strana Národní Prosperita reaguje na zhoršující se situaci mezi národem českým a národem cikánským. Navrhujeme řešení, které by mělo pomoci oběma stranám. Situace v České republice ve vztazích mezi českým národem - většinovou společností a Cikány nás vedla k rozhodnutí zřídit nadační fond s názvem „Národe, pomoz si sám“.

   Dovolte nám, prosím, odůvodnit naše rozhodnutí. Prvopočátek dnešních problémů je, že od roku 1948 se komunisté snažili, aby měli přehled o každém občanovi Československa, ale u Cikánů, žijících kočovným způsobem života, to nebylo možné. Proto se komunisté rozhodli násilným způsobem vykořenit Cikány z tohoto způsobu života a začali je umísťovat do zděných budov v bláhové naději, že Cikáni toto uvítají a začlení se do většinové společnosti. Tím byla duše Cikánů znásilňována, jejich zvyky, získávané po stovky let byly přerušeny. Nelze se divit, že se do dnešní doby nebyli schopni ve většině případů do majoritní společnosti zařadit. Je to podobné, jako u Indiánů v Americe. Ani ti se dodnes zcela nezačlenili do americké společnosti, kromě využívání sociálních a jiných výhod. I naši Cikáni se velice dobře orientují v různých sociálních dávkách, nárocích a právech.

   Taková je podle všech ukazatelů situace v naší zemi. Vše ukazuje na to, že volby, a nejenom volby do sněmovny, ale i volby do nižších stupňů naší zastupitelské demokracie, jsou jen velkou šaškárnou, kterou bychom si mohli klidně odpustit. Hodně peněz by se tím uspořilo! A jak jsme k takovému závěru došli? Na základě toho co se už docela běžně u nás po volbách odehrává. Jak to probíhá? Jednoduše! Strany se nejprve v předvolební kampani navzájem trumfují mnohými lákavými sliby lepší budoucnosti, kterou společnosti přinesou ....... a pak přijdou volby ...... ty proběhnou ....... komise spočítají výsledky ....... a pak duch bratrstva kočičí pracky zasáhne. I když některá ze stran získala důvěru největšího počtu voličů, do čela se nedostane. Mezi představiteli méně úspěšných stran se vždy najde nějaké to „Dlouhé bidlo a Štětináč či Bohoušek“, ti se seskupí a s velkým halasem vyhlásí „vítěznou koalici“. To, že voliči upřednostnili početně někoho jiného, prohlásí za omyl voličů, vyplývající z jejich nedostatečné informovanosti. A svoji "koalici" prohlásí za toho správného zachránce, který je jedinou zárukou lepší budoucnosti. A na tom, že představitelé nové koalice jsou mnohdy zcela odlišných názorů a zásad, přitom vůbec nezáleží. Nejde přece o nějaký tvůrčí názorový soulad, ale jen a jen o osobní a stranická koryta! Jak se u nás stalo zvykem ......