To, co zahájil Václav Havel po svém nástupu na Hrad omluvami Němcům, a co vyústilo v roce 1997 vydáním „českoněmecké deklarace o smíření“, která byla nepochopitelně zjevně naší jednostrannou omluvou německým obyvatelům A přistěhovalcům na území Sudet, zabraného naší republice německými nacisty, za jejich poválečný transfer do Německa, o němž rozhodly v roce 1945 vítězné mocnosti na jednání v Postupimi, dokázal nyní při své oficiální návštěvě Bavorska dokonale „přetrumfnout“ náš premiér Petr Nečas! 

   Ač oficiálně i právně byl vítěznými mocnostmi schválený „transfer“ plně důsledkem mnichovského diktátu a okupace naší vlasti nacistickým Německem, po rozpuku naší „sametové revoluce“ se z „transferu“, který byl jen velice humánním trestem za všechny nacistické zrůdnosti a vraždy spáchané v průběhu války na našich českých občanech, nenápadně stalo „vyhnání“. Čehož okamžitě některé „sudetoněmecké spolky“ NSR využily při svých snahách po zrušení tzv. „Benešových dekretů“, dle kterých byl v prvé fázi oficiálně „transfer“ organizován.

   Ale jak se ukázalo to přejmenování „transferu“ na „vyhnání“ bylo asi premiéru Nečasovi málo a tak si při své návštěvě bavorského zemského sněmu ve svém projevu k tomu „vyhnání“ přidal ještě slova „a nucenému vysídlení sudetských Němců“. Od mluvčího „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ Berndta Posselta a také předsedy daného spolku Franze Pany, samozřejmě sklidil potlesk. A při následném osobním setkání našeho premiéra s těmi dvěma sklidil od nich poděkování i pochvalu. Herr Posselt řekl: Chtěl bych vám velice, velice poděkovat za skutečně velkolepou řeč. Z malého kroku, který byl oznámen, se stal velký krok."

Díky pane premiére, ukázal jste nám za jaký team kopete. Naše země to ale není !

Ing. J. Thuma

   Co se to s tou naší zemí stalo? Místo vzestupu se rok od roku víc a víc propadáme. Z čeho ten strašný morální i hospodářský úpadek pramení? Chceme-li z toho marastu vybřednout, musíme jít po příčinách tohoto stavu. Můj otec mi jednou vyprávěl, co prý kdysi prohlásil A. Hitler. Že národ, který se bez boje vzdá svému nepříteli, se stává zbabělým a směřuje k zániku. Že národ, který se vzdá bez boje upadá, rozkládá se a podléhá pocitu malosti, který jej ubíjí. 

   Hle, zase to asi platí. Připadá mi, jako kdybych se vrátil do doby komunismu. Tak na mne zapůsobila předvolební masáž ze strany Schwarzenberkových sympatizantů na jeho podporu. Myslím, že to nebyli ti tolerantní demokraté a vzdělanci, za které se příznivci TOP-09 tak rádi v mediích vydávají. Což o to, takzvaných osobností se na různých místech republiky k podpoře této strany hlásí nemálo, ale opravdových osobností je mezi nimi zjevně poskrovnu. A navíc, jak se později ukázalo, pár opravdových osobností kdosi k různým výzvám na podporu kandidáta TOP-09  připsal ….... bez jejich vědomí. To, že mnozí pracovníci "kulturní fronty" se snažili terorizovat své kolegy, mne nepřekvapuje. Většina z těchto bojovníků za Schwarzenberkovo vítězství se přece ráda pokládá za celebrity, ač k tomu mají hodně daleko. A jejich představa, že může na Hrad přijít někdo kdo uvede v tomto státě řadu věcí na pravou míru, musila být pro ně přímo děsivá.

   Rozloha České republiky je 78864 km², z čehož území bývalých Sudet zabírá podstatnou část našeho státu /28680 km²/. Území Sudet je prostor, ze kterého byli po druhé světové válce na základě dekretů prezidenta Beneše odsunuti Němci, podílející se na zločinech proti českému obyvatelstvu a pro podporu nacismu. Tito Němci anebo jejich potomci, sdružující se v krajanském spolku Sudetoněmeckém Landsmannschaftu, se ale usilovně snaží do České republiky vrátit a získat zpět své majetky, které jim byly před odsunem zkonfiskovány, především jako odškodnění československého lidu za útrapy způsobené válkou, válkou, kterou drtivá většina sudetských Němců podporovala. Sudetoněmecký Landsmannschaft má již dnes roztažená chapadla po celé České republice, často pod krytím jiných organizací a v jejich hlavním sídle v Praze pořádá různé akce, na kterých jsou viděni i naši volení zástupci, často nejvyšší politici z parlamentních stran. 

   V roce 1938 se nad Evropou stahovaly nejen šeré mraky hospodářské krize, ale i mnohem nebezpečnější krize politických systémů kontinentu. Epicentrum budoucího konfliktu vřelo ve středu Evropy, v silně nacionalisticky laděné německé Říši, kde hordy fašizujících stoupenců Adolfa Hitlera volaly po expansi do sousedních zemí.

   I naší země se tato situace dotkla. Naším premiérem a současně ministrem obrany byl pan generál Jan Syrový, za kterým pevně stála nejen většina naší politické reprezentace, ale zejména naše armáda a občané. Armáda byla na tu dobu nejenom dobře vybavena a vycvičena, ale především prodchnuta duchem českého národního vlastenectví a odhodlána bránit naši zemi před každým kdo by nám chtěl urvat naši suverenitu. Po vyhlášení mobilizace ale naší zemi dali zrádnou ránu politici! Naši, ale především pak ti evropští, kteří se sklonili před Adolfem Hitlerem a jeho narůstající vojenskou mocí a podpisem tzv. „mnichovské dohody“ naši zemi zaprodali německým nacistům. Naše armáda, její velení a naši občané naši zemi nezradili. Bylo to především dílo politiků, vycházejících povětšinou z kruhů ideologicky potrefených, pro které národní vlastenectví bylo překážkou v mocenském rozletu.

   Dnešní střední a zejména pak mladé generace o těch letech časů první republiky, které předcházely německými nacisty vyvolané II. Světové válce, vědí už pramálo. Poválečná doba, za které naši zemi ovládaly prosovětské komunistické kádry, pomocí své levicové internacionální propagandy dělala vše pro to, aby starší lidé na ty předešlé časy zapomněli a ti mladší se o nich raději nic konkrétního nedozvídali. A dnešní naše politická reprezentace, rovněž potrefená „světovostí“, postupuje zcela stejně. Dnešní politici velice rádi ty tak zvané předlistopadové totalitní komunistické kádry kritizují, ale v zásadě jsou, až na to ideologické zabarvení, naprosto stejní !

                        JTh.

(Z obsahu dopisu, který NP obdržela od svého příznivce.) 

Hlava státu (s celou svou kanceláří), která si své nemalé příjmy pro jistotu vylepšuje kradením protokolárních per -zhruba 329 258 000 Kč.

Poslanci, kteří dokážou schválit roční schodek státního rozpočtu ve výši 100 miliard - 1 068 069 000 Kč.

Senát, který nemá žádné pravomoci a je jen odkladištěm vysloužilých politiků - 519 070 000 Kč.

Úřad vlády, kde se za dva roky vymění deset neschopných nebo zkorumpovaných ministrů a nestydí se stále nazývat vládou rozpočtově odpovědnou- 676 364 000 Kč.

Bezpečnostní informační služba BIS, jejímiž závěry se nikdo neřídí, i když její zprávy upozorňují na prorůstání mafie do státních struktur- 1 105 028 000 Kč.

Ministerstvo zahraničí, v čele s ministrem, který trpí spavou nemocí a spí téměř vždy a všude - 5 690 938 000 Kč.

Ministerstvo obrany se všemi těmi Pandury, transportními letadly CASA, Gripeny, modernizovanými tanky, kulomety, nefunkčními padáky, válkou v Afganistánu atd., až to podle výdajů to vypadá na to, že se ČR chystá na třetí světovou válku - 42 041 500 000 Kč.

V  § 259 našeho trestního zákoníku je psáno : Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou, nebo náboženskou skupinu - 

• odst. a - uvede příslušníky takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení;     
• odst. b - provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;    
• odst. c - násilně převádí děti z jedné takové skupiny do druhé, nebo;   
• odst. d - způsobí příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu na zdraví nebo smrt;

   Na tento paragraf, vymezující tzv. "genocidum", si vždy vzpomenu, když se dozvídám o řadě vyslovených zločinů, arogantně schvalovaných naši státní mocí. Nemyslím si, že lidé sedící v parlamentu a ve vládě, kteří řídí tento stát mnohdy již od 90-tých let, mohou být tak hloupí, aby nevěděli, co činí. Že by v tom byl úmysl? 

   Mnozí si jistě vzpomenou na aféry s lehkým topným olejem (LTO). Odhady daňových úniků z  LTO tehdy narostly až do miliard. Celá dlouhá léta sice všichni o tomto zločinném okrádání národa věděli, ale státní moc hrála mrtvého brouka. Proč asi ?  Nabízí se jediná odpověď. Že ti, kteří mohli  změnit zákony tak, aby zajistily urychlené provedení opatření nutných pro zastavení těchto daňových úniků, to jest vlády a vládnoucí politické strany, byli asi v těch nekalostech také nemočeni. Ale pozor, obdobné to v naši republice asi bude i v případě zde žijící vietnamské  komunity. Podle statistik nyní v naší republice legálně žije zhruba 65.000 Vietnamců. Nikdo však ani netuší kolik jich zde žije nelegálně. Odhaduje se to na  5 až 10 tisíc. Jak jsem se však nedávno z médií dozvěděl tak je prý v dělnické profesi zaregistrováno jen 829 Vietnamců. Takže co ti ostatní ? Vím, že Vietnamci se živí především obchodováním se vším možným. Na jedné s.r.o. firmě  bývá navázáno až 50 společníků vietnamské národnosti. Tito lidé samozřejmě jako "podnikatelé" mají  povolený pobyt v naši republice, zahrnující i jejich rodinné příslušníky. A naše školy jejich dětem poskytují vzdělání bezplatně, stejně jako našim. Po všech zkušenostech, které s příslušníky vietnamské komunity  mám a i na základě  zpráv z medií se musím ptát jakým přínosem jsou tito "vyslanci" komunistického Vietnamu dnes pro náš národ! 

      Že nám v Bruselu z tamních paláců pod značkou EU vládnou  různá individua, o tom již dnes není pochyb. Například bývalý aktivní činitel „Portugalské komunistické strany pracujících - Revolučního hnutí proletariátu“, napoleonským komplexem postižený vyznavač maoistické ideologie pan José Barrossa a spolu s ním „prezident Evropské unie“ Belgičan pan Herman Van Rompuy,  jehož charisma přirovnal jeden anglický poslanec k hadru na podlahu a spolu s nimi těmto uvedeným "expertům" podobní nikým nevolení a mnohdy s korupcí propojení jedinci, rozhodují o životech i budoucnosti  půlce miliardy Evropanů.  Tito pak, spolu s dalšími taky odborníky z řad evropských poslanců jednotlivých evropských zemí, každoročně stojí Evropany, a tedy i nás, kupy miliard. Když si vzpomenu na všeznalého experta Špidlu a některé další naše evropské poslance, tak dnes, kdy již mohu vidět a posoudit výsledky jejich činnosti, je mi jasné, že podobní lidé našemu národu nikdy prosperitu nepřinesou. A hrozím se, když si představím kam nás asi  tito lidé vedou !

   S tou přišel Václav Havel „a měl na tom lví podíl“ zakrátko po svém nástupu na Hrad, když už vyčichla sametová euforie a lidé začínali brblat nad tím jak se různí „zasloužilí jedinci“ pakují na úkor všech ostatních. Zkrátka když lidé začínali chápat, že ta slibovaná demokracie, v níž si budou všichni navzájem rovni a kde také budou mít všichni stejná práva, je jen pouhou ilusí, pomocí které nově vznikající politická elita zakrývá své skutečné cíle. Jimiž bylo, jak posléze všemi svými činy a postoji tato nová politická reprezentace prokázala, jenom získání pevného postavení na nejvyšších příčkách společenského žebříčku, z něhož už je nikdo a nikdy poklidnou cestou nedostane ... a které budou především také nevyčerpatelným zdrojem osobního blahobytu těch, kteří se na ně vyšplhají. Hodně dlouho trvalo, než se většině našich spoluobčanů v hlavách rozsvítilo. Ty, kteří nové moci poslušně sloužili, si tato moc vychytrale korumpovala různými sliby budoucích výhod a veškerou ostatní společnost zastrašovala nebezpečím pramenícím z přežívající strany našich komunistů. A ono to zabíralo a stále ještě zabírá. 

   Historie nám připomíná mnohé události. Často ve své podstatě věcně velmi podobné, za nimiž vždy stáli nějací významní lidé. A soudí a posuzují je zase lidé. Ovšem v jiné době a na základě jiných společenských hledisek. Takže se často stává, že jedna historiky připomenutá situace vychází jako zavrženíhodná a druhá situace, probíhající v přítomnosti téměř stejně, je hodnocena jako proces, který je zapotřebí podpořit. To je ta prapodivná realita pohledu.

   Nejen pro celý svět, ale díky naší současnosti i pro nás zejména. Ale vraťme se nejprve k tomu prvotnímu datu. Když za podzimního času roku 1917 v carském Rusku vyvolal bolševický revolucionářský vůdce V. I. Lenin, důkladně finančně podpořený při svém návratu ze Švýcarského exilu tamními bankami, spolu se socialistickým intelektuálem Trockým výstřelem z křižníku Aurora a útokem bolševických hord na Zimní palác revoluci, která přerostla v rozbití carského samoděržaví, byl u nás tehdy již listopad. Ale v Rusku, kde se čas počítal podle juliánského kalendáře, byl ještě říjen. A tak si to, co se tam odehrálo, připomínáme jako „Velkou říjnovou revoluci“.  Ale to není tak podstatné. Rozhodující je to, že to byl to začátek hrůzné éry teroru, který zasáhl podstatnou část Evropy a ovlivnil do jisté míry i ostatní svět.

KORUPCE, KORUPCE A STÁLE KORUPCE

     Mentalita běžných lidí často nestačí s prudkými změnami držet krok. Jsou uzavřeni ve svých každodenních starostech – komunisté předali moc postkomunistům, privatizace, korupce, hospodářská krize, znovu korupce – lidé nevěří, nechápou, nerozumí. Nechápou, že se jejich životy dostaly do rukou polistopadových zločinců. 

   "Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."

   Nedávno jsem se šel trochu projít do přírody, abych si z hlavy vyhnal všechny ty provokativní provládní bláboly, kterými nás bez ustání krmí naše televize. A tu jsem na cestě u lesíka nečekaně potkal neznámého dědečka. Z okolí to nikdo nebyl, takového dědu jsem tu ještě neviděl. Byl to někdo neznámý, a jak jsem se na něho díval, náhle mi svým vzhledem připomenul kouzelného dědečka z pohádek. Alespoň tak opravdu vypadal. A jako dobře vychovaný člověk jsem neznámého dědu slušně pozdravil a chystal se jít dál. Ale dědovi se asi zachtělo řeči a hned se mne začal vyptávat, co říkám počasí a pak najednou zaměřil na dnes tak obvyklé téma otázkou co říkám současné době. Tak mi nezbylo nežli odpovědět, alespoň ze slušnosti. Ale vrátil jsem dědovi otázku zase otázkou. Zeptal jsem se jej co si myslí on o této době a zda myslí, že už někdy v té naší zemi konečně bude líp. A myslel jsem si, že děda raději půjde dál a já budu mít klid. Ale ouha, dědu ta má otázka nevyvedlo z míry ...