Po několik měsíců jsme nezadržitelně, a především neobjektivně, medii informování o tom co se děje na Ukrajině. Bulvární media valí špínu na vedení ukrajinského státu, Evropská unie spolu s USA vyhrožuje sankcemi, ale kdo si vzpomene co se dělo v Afganistanu, Sýrii, Libyi, nebo v Iráku, tomu musí být jasné, že i na Ukrajině to dnes probíhá podle zcela stejného scénáře. Jehož jediným cílem je rozeštvat lidi, postavit je proti sobě a pak se ve jménu "demokratické pomoci" v rámci plánu pochybné globalizace světa daného státu zmocnit.

* došlo do naší pošty * 

   Pro nově vznikající vládu bych měl úkol. A to úkol přímo početní. Má to být vláda odborníků, tak snad budou umět počítat. Kalousek se neustále snažil přesvědčovat, že nejsou peníze na důchody. A proto že se musí udělat důchodová reforma a „další pilíř“ a lidé si mají ukládat peníze do soukromých důchodových fondů. Ty ovšem mohou zbankrotovat, protože za ně stát nepřebírá žádné záruky, ale to se nedá nic dělat. Risk je zisk ...         

Použiji zde pouze hrubá čísla a jednoduchý výpočet:

Pracujících je cca 5 milionů; průměrná mzda je cca 25 000.-  Kč; odvod na důchodové pojištění je 28 % (6,5 zaměstnanec + 21,5 zaměstnavatel). 

Jednoduchým výpočtem zjistíme, že měsíčně se vybere na důchodové pojištění přibližně 5 000 000 x 7 000 = 35 000 000 000.- Kč (třicetpět miliard). 

Důchodců je cca 2,5 milionu (starobní i invalidní); průměrný důchod je zhruba 10000.- Kč; měsíčně se tedy vyplatí cca 25 000 000 000.- Kč (dvacetpět miliard).

   Kam se tedy ztrácí každý měsíc kolem deseti miliard korun ? To by se také někdo mohl domnívat, že chemik Kalousek používá nějakou chemickou reakci, při níž část peněz sublimuje. Bylo by rozhodně zajímavé zjistit kam !

A. Lex

I nás by to moc zajímalo. "NP"

   Když si dnes člověk v TV pustí zpravodajství – jakékoliv, snad jen s výjimkou sportovního – nevyhne se spoustě poučných žvástů o tom, jak musíme na jedné straně tolerovat ve jménu pravdy a lásky a všeobjímajících svobod migrující příslušníky cizorodých etnik, s nimiž k nám povětšinou přicházejí jenom problémy a nesnáze, ale vzápětí mu do uší zabuší varování před nebezpečím islámské Al-Kaidy v Evropě i ve světě, před kterým se musí civilizované země bránit. Na jedné straně je nám připomínáno, že Islám je náboženství pokoje a že většina muslimů si přeje žít v míru a že se tedy sem k nám přicházejících muslimů bát nemusíme. Ale my, oproti tomu čím nás krmí „angažovaná media“, velice často dostáváme rozhořčené dopisy od našich čtenářů, ve kterých vyjadřují své obavy z právě z arabských islámských přistěhovalců. Vycházejí přitom z informací, které z medií také zaznívají a které ty obavy přímo vyvolávají. Dá se to shrnout asi takto. I kdyby jen menší část muslimů patřila mezi ty fanatiky, kteří systematicky masakrují křesťany či příslušníky domorodých kmenů v Africe, nebo kteří si pod oděv uvazují třaskaviny a tyto uprostřed nějakého davu nechávají se sebou samým vybuchnout, jen aby ve jménu své zdeformované víry pobili co nejvíce lidí, mohou být i pro nás hrozbou. Kdo nám může dát jistotu, že právě takový zfanatizovaný jedinec se mezi migranty nedostane? Vždyť již od přírody daná mentalita vede muslimy k šíření jejich víry jakýmikoliv prostředky. I to že tak přičinlivě stavějí své mešity i v křesťanských oblastech, o něčem vypovídá. To území, v němž si muslim postaví mešitu, od té chvíle začíná pokládat za své! A protože jejich víra i naturel je zároveň, v souladu s přírodními zákony vede k rozšiřování rodiny, vše naznačuje k tomu, že jim zánik nehrozí. Vědí, že život je věčný boj a že příčit se přírodním zákonům vede jen k zániku. Proto, na rozdíl od nás, plodí děti a rozšiřují svá teritoria. Ale kdybychom my začali stavět na muslimském území náš křesťanský kostel, to bychom asi zle dopadli …!  

Elmar Chmel (+ 9.7.1994) 

   Za vlády českých králů dokázaly české ruce postavit Svatovítskou katedrálu i mnoho dalších pamětihodností. Z našich národů vzešly takové osobnosti, jakými byli třeba Jan Ámos Komenský či  Karel Čapek. Nespočet je jmen, která naše národy a jejich kulturnost  proslavila po celém světě. Z moudrosti takových politiků, jakými byli pánové Kramář, Rašín, Švehla, Štefánik a další, se tvořilo Československo ! 

   Když v minulém roce propukly ve Švédsku vlny násilí - kdy tisíce přistěhovalců vypalovaly domy, úřady, auta, drancovaly obchody a útočily na policii, tak naše média to hodila na přistěhovaleckou mládež a i když běsnění přistěhovalců pokračovalo, naše media na to rychle zapomenula! Kdyby se něco takového odehrálo u nás, to by se naše  media ještě hodně dlouho mezi sebou přičinlivě předháněla, které dřív z těch protestujících nadělá neonacisty a extrémisty !

   A jak nás dnes naše media zaplavují informacemi o dění na Ukrajině? Kde zločinné síly "Nového Světového Řádu" (NSŘ) podněcují zmatený lid k násilnému svrhnutí demokraticky zvolené vlády Ukrajiny a záměrně rozdmychávají požár občanské války?  Ejhle, podle našich médií jsou tito lidé - házející zápalné láhve do oken domů a úřadů i na policisty, zapalující auta , stavějící barikády a útočící na policisty a stoupence řádné vlády řetězy a železnými tyčemi - pokládáni za opozičníky, za opozicí ! Mezi extrémisty a neonacisty ….... jako to dělají média u nás u těch kteří  protestují proti  zvůli, bezpráví a zejména proti zvýhodňování některých menšin ….... je nezařazují!

   Tak konečně skončilo dva a půl měsíce tiátru kolem sestavování a jmenování vlády. Vláda odcházející se bila v prsa, jak znamenitě vládla, nový premiér děkoval jednotlivým odcházejícím ministrům. Ale dá se očekávat, že nebude moc dlouho trvat a nová vláda jako jeden muž budou tvrdit, že republiku převzali ve špatné kondici a všechny svoje neúspěchy budou svalovat na vlády předešlé a přitom tolerovat bezostyšně skutečnost, že ti minulí, co tedy všechno zavinili, sedí v nových funkcích na různých ministerstvech dál. A to především proto, že i tito noví členové vlády až skončí, jejich mandát budou též chtít teplé místečko. Nic nového. Tak to jde od roku 1989 stále dokola. Proto se nemůžeme divit, že mnohé politické tváře z 90-tých let najdeme na významných a především dobře placených místech. Zejména na ministerstvu zahraničí! A to i přes to, že jsou spoluviníky marasmu, v němž musíme žít. Obáváme se jen, že bude nutno přistavět další rezidence, aby se tam všichni vešli. 

   Byly časy, kdy hlavním nástrojem „vládnoucí moci“ bývávali „POLITRUCI“. Jak ti armádní, tak ti civilně utajení v osobnostech tajemníků jistých stranických institucí. Ti vždy měli větší slovo než kdokoli jiný. I pro řadové členstvo tehdejší vládnoucí strany vždy byli „živoucím zákonem“! Dnes už sice upadli v zapomenutí, ale „nová moc“ se velice rychle o jejich nahrazení postarala. Protože takový „nástroj“ je přece dobré vždy mít po ruce ! A tak se v naší společnosti odkudsi vyrojily spousty „POLITILOGŮ“, STEJNĚ AKTIVNÍCH, JAKO BÝVALI JEJICH PŘEDCHŮDCI. A někteří se nám, stejně jako kdysi ti různí „tajemníci“, skrývají se dnes ve funkcích mediálních komentátorů a podobných manipulátorů veřejného mínění. Tudíž lze říci, že ona dvě označení „politruk“ a „politolog“ zjevně v rámci jazyka českého patří mezi „slova souznačná“, neboli „synonyma“.

   Prezidentu Zemanovi politici i novináři vytýkali, že nepřinesl  ve svém vánočním projevu žádnou pořádnou vizi. Na rozdíl od novinářů, politologů a politiků se mu vůbec nedivíme. Dnes je doba, která dovoluje jen tzv. „požehnané vize EU“ a ty možná panu prezidentovi neladí a proto se jim tedy raději vyhnul. Ale pozor, ony jsou vize …  a vize. Některé, ty které vycházejí z rozumných úvah, se mohou po čase stát realitou. Ale jsou i vize z nichž se povětšinou po čase vyklube „fata morgána“. Těmi nás velmi často „obdarovávají“ páni politici ! 

   Měl by to být čas klidu a míru, měl by lidi sbližovat. Vést k rozjímání a k lásce. Měli bychom tedy také vzpomenout bezdomovců i dětí z dětských domovů. Tyto děti v dětských domovech většinou prožívají Vánoce jen v kolektivu stejně osamocených dětí a dárky dostávají z rukou "tet", vychovatelek. Věříme, že některým takovým sirotkům z dětských domovů se přece jen oči rozzáří u vánočního stromečku v některé z rodin, pro kterou děti jsou tím pravým bohatstvím člověka a které si rády vezmou takové osamělé dítě o Vánocích do své rodiny a poskytnou mu trochu toho tepla lidské lásky. Takových lidí si musíme vážit a podporovat je. Jsou to lidé, kteří mají opravdovou lásku v srdci a nežvaní jenom planě o lásce a porozumění, jako ti, kteří pod záštitou v různých agentur a organizací žijí ze státních peněz. 

   Naše poplatná média neustále roztáčí hystericky celý ten šrumec kolem sestavování koalice, licitace s otázkou „bude-nebude“, političtí paňácové pořádají jednu tiskovou konferenci za druhou a samozřejmě z minulých neúspěchů obviňují jeden druhého. Je až neuvěřitelné jak snadno lidé naletí na všechny ty politické bláboly a vůbec si přitom neuvědomí, že právě teď se jedná o naši budoucnost.

   Kdyby vám zalhal někdo blízký, asi byste mu těžko odpouštěli. Ale politikům lidé odpouštějí až moc snadně. V naději, že nyní se už budou politici, poučeni svými předešlými nezdary, konečně víc věnovat národu, nežli sami sobě. I my jsme takové hledali, ale zatím nenašli. Politici se nemění! Spoléhají na to, že rychle zapomínáme a že dokážeme odpouštět. A pro jistotu nás občany pomocí médií krmí dalšími a dalšími pochybnými informacemi a politickými hesly, v přesvědčení, že lidé opět na všechny ty bláboly a politická hesla naletí. 

   Na naši mailovou adresu nám přišel od jednoho z našich příznivců, ekonoma v důchodu, e-mail, který nás natolik svým obsahem zaujal, že jsme se rozhodli podělit se o něj na naší stránce i s vámi. Autor mailu píše: „Výsledek dvacetiletého hospodaření našich politiků a rodohospodářských ekonomických elit a expertů při transformaci socialismu na kapitalismus je víc než hrůzný. Co vy na to, páni ekonomové? Co dokázali ti, kteří se tak iniciativně ujali úkolu vytvořit pro nás novou a lepší budoucnost? Jen to, že „prodali grunt“, peníze z prodeje promrhali bůh ví kam, a nás všechny děsivě zadlužili. To by dobrý hospodář nikdy neudělá!

   Pro dopisovatele i členy redakce stránek naší NÁRODNÍ PROSPERITY při zveřejňování myšlenek a názorů je slušnost slova i myšlenek nepřekročitelnou zásadou! Vulgarity, osobní urážky a laciné posměšky nejsou naší parketou. Držíme se zásady, že i kritiku někoho, či něčeho s čím věcně nesouhlasíme, lze vždy podat slušnou formou. Což je příkladně něčím co dnes oficiální veřejná media zjevně pokládají za přežitek a raději se přizpůsobují světové vulgarizaci společnosti. Ale tento trend nezasáhl u nás jenom mediální sféru. Pronikl již i do oblasti vysoké politiky ! Ale nakolik se po roce 1990 noví politici samovolně povýšili na elitu společnosti, tak nějak přehlédli, že k elitnosti patří i charakter a slušné vychování. 

   Umělé navýšení kurzu eura Českou národní bankou na 27.- Kč za 1.- € má prý pozitivní vliv na vývoz zboží z České republiky. Jeďte přes ČR od západu k východu a od severu k jihu a co spatříte. ČR je jedním velkým velkoprostorovým skladištěm a výrobcem především nefinálních výrobků s výjimkou montovny automobilů Škoda a jiných montoven. Do ČR se dováží téměř vše a to od zemědělských produktů, potravin, až po textil atd. Kolik máme ryze českých vývozců ? Pro další budoucnost našeho národa velmi málo.

   K čemu je pak vůbec dobré živit armády různých politických funkcionářů pro spoustu krajů a roztříštěné a nekvalitní řízení měst a obcí ? Krmit tu  naši finančně drahou územní samosprávu ? Vždyť ČR má sotva tolik obyvatel jako jedno velké světové město. Skutečností je, že náš stát se hroutí po všech stránkách a že je třeba už konečně začít hledat viníky tohoto stavu. Ale pak jsou tu jiní, které jak se zdá stát a naši politici potřebují … jen někdy ! Například obyčejní občané a jejich rodiny, a také důchodci. Které stát potřebuje jen jako voliče, jako občany, kteří nakupují  a které potřebuje jen řada institucí a ministerstvo práce a sociálních věcí, aby se tam mohla uživit spousta úředníků a statistiků. Ale jinak jsou zřejmě zbyteční. Co by si bez nich počali politici, kteří se dík  osobní neschopnosti uchýlili do politiky, aby "konali dobro" pro všechen lid. To, co mohou předvádět na mršině EU a korupčních unijních zákonech, je již jen trapné divadlo pro vyplnění prázdných míst ve vysílacích časech medií.

   Ale kdepak naděje, vše zůstává při starém ! Vzpomeňte si jak jsme svým příznivcům před volbami na této stránce předpovídali, že nějaké pozitivní  změny ve směřování našeho státu a v oblasti života jeho obyvatelstva nelze očekávat ani náhodou. Bohužel naši spoluobčané, pod vlivem mediální masáže a velkolepých reklam, naditých mnohými aparátnickými bludy, dali opět své hlasy těm, kterým v období mezi volbami nemohli přijít na jméno.

   A tak to jde stále dokola ! Jenže jaká to může být lepší budoucnost, když ve všech důležitých státních funkcích sedí odchovanci bývalé KSČ. A je jedno zda odhodili rudou stranickou knížku již po roce 1968 a rekvalifikovali se na disidenty,  nebo jestli tak učinili až po konci roku 1989. A ještě horší na tom všem je, že se derou nahoru do mnoha vlivných funkcí již i jejich potomci. Ale pozor ! Stejně tak jako si hrdinové z druhé světové války dodnes v sobě uchovávají čisté vlastenectví, tak komunisté v sobě vždy skrytě ponesou své marxistické levičáctví ! I když dnes jsou pro změnu třeba nadějnými kapitalistickými podnikateli. Mají to tak říkajíc „zažráno pod kůží". Na to bychom neměli zapomínat.

   Ti naši spoluobčané, kteří očekávali, že předčasné volby vrátí do naší země tolik očekávané demokratické pořádky, se dnes asi nestačí divit. Jaké pak uklidnění a návrat k pořádku. Stará politická garnitura usilovně dokazuje každým slovem a činem svoji nepoučitelnost a ti, kteří se do tohoto „klanu“ s využitím politické nevyzrálosti naší společnosti nově prodrali, nyní usilovně dokazují, že jsou rozhodnuti se těm „starým“ ve všem vyrovnat a v mnohém ještě je i předčit.

    Mluvit dnes o nějaké „pravici“, nebo „levici“, to už nesedí. A ani ten „střed“ už není jasný. Spíše to vše spolu dohromady připomíná nějaký čarodějnický lektvar, z něhož nám může být hodně zle. A mezi stranami, které se chystají na nadcházející „vládní komplot“, to začalo vřít ještě dříve, než spolu zasedly k jednacímu stolu. A to, co nyní prosakuje na veřejnost prostřednictvím medií, naději na „lepší časy“ opravdu nedává. Podívejme se, jak se vyvíjí situace a vztahy mezi stranami, které tentokrát ve volbách získaly převahu. To jest mezi ČSSD a hnutím „ANO“ pana Babiše. Mezi těmi, kteří by v budoucnu měli být při řízení našeho státu nejbližšími partnery.