Většina čtenářů si nyní asi řekne … za moc nestála, není jí škoda. Ale to neplatí paušálně, je to pravdou jen v jednotlivostech. Kupte si dnes rohlík, jakými nás dnes krmí EU, a zakousněte se do toho rohlíku jen náhodou podobného výtvoru. A vsaďte se, že vám, zejména těm starším, proletí vzpomínka na doby, kdy rohlíky bývávaly křupavou pochoutkou a ne gumovým roubíkem.  Ovšem rohlíky, housky, chléb a mnohé další tržní výrobky naší nové doby, nad nimiž člověka jímá vztek, to jsou jenom “ztracené banality”.

Existují ztracené hodnoty, které jdou mimo nás a které si už ani neuvědomujeme. Například taková poctivost, skromnost, uvážlivost, nebo vzájemná mezilidská vstřícnost. Ale nezůstávejme tak při zemi. Pohleďme k hodnotám vyšším. Jako je vlastenectví, pravda a láska.

NÁRODNÍ PROSPERITA : Z portálu "PRVNÍ ZPRÁVY.cz" jsme pro vás vážení přátelé vybrali unikátní text pana doc. Petra Saka,vědeckého pracovníka KU, s titulkem "Hloupý národ nemá právo rozhodovat". Co odstavec, to perla !

Text článku :                                                      

   "V návaznosti na výsledky britského referenda jsme mohli v médiích vidět, slyšet a číst vyjádření řady českých politiků proti institutu referenda, a to bez ohledu na to, zda se považují za pravicové či levicové. Mohli jsme slyšet překvapivé a poměrně tvrdé výroky o hlouposti, neschopnosti a nekompetentnosti české populace zaujmout kvalifikovaný postoj, kompetentní názor na rozdíl od politiků.

   Za každé éry vždy někdo býval “tam nahoře” a ten zbytek “tam dole”. A platívalo, že kdo na vrcholu stál, většinou tam stál i dál, i když se něco v celém systému od základů změnilo. Za feudalismu těmi “tam nahoře” bývali císařové, králové, knížata, “urození pánové”, kteří byli za svá rozhodnutí odpovědni svým majetkem, ale svým způsobem k nim patřila také vybraná část jejich ”oddaných služebníků. A “těmi tam dole”, to byl “lid obecný”.

   To s pádem feudalismu a vznikem demokracií skončilo, “tam nahoře” se ocitli především “profesionální žvanilové = politici”, kteří rozhodovali o všem, ale nenesli za svá rozhodnutí žádnou odpovědnost. A spolu s nimi i mnozí “bývalí” služebníci moci. 

   NATO, původně založené jako prvořadý prostředek Západu v rámci “studené války” proti východnímu bloku Sovětů a jeho států satelitních. Ale zároveň také “vystrkovalo drábky” i v jiných okrajových oblastech, které sousedily s cizími zájmovými prostory USA !

   NATO bylo založeno 4.4.1949 podpisem Severoatlantické smlouvy jako mezinárodní euroatlantický vojenský pakt se sídlem Paříži. Podle prvního generálního tajemníka NATO Hastingse Ismaye tenkrát bylo jeho úkolem „udržet Ameriku v Evropě”, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi. Jeden ze skupiny “zakladatelů” Francie z vojenských struktur NATO odešla, vzhledem ke své snaze o udržení si vojenské nezávislosti na USA. Kvůli tomu se sídlo přesunulo z Paříže do Bruselu.

   Kdo pozorně sleduje systematické omezování demokracie a osobní svobody občanů v zemích EU, tomu jistě neuniklo, že u všech muslimských atentátníků, kteří zaútočili na původní evropské obyvatelstvo, se mocenský etablissement  a jeho zaprodaní sluhové prolhaná media usilovně snaží přesvědčit veřejnost, že muslimové nevraždili pro svou víry nepřátelskou vůči nevěřícím, ale že to byli psychicky nemocní šílenci, kteří se už v minulosti s psychickými poruchami již někdy léčili. 

 https://www.youtube.com/watch?v=sd_s5z-_8c4

   To, co praktikují západní političtí žongléři, opravdu nelze jinak nazvat. Jejich mocichtivost je dohání k tomu, že musejí za každou cenu vždy proti všem ostatním prosadit to, o čem rozhodli a také všem druhým zabránit v tom, aby se náhodou nevydali směrem, jenž těm žoldnéřům není po chuti. Z počátku svá rozhodnutí prosazovali vůči zotročovaným zemím Evropské unie, pokud jen to šlo, přesvědčovacími metodami. Ale posléze, jak lidé jednotlivých unijních “polostátních celků” postupně poznávali styl jejich “centrálního řízení”, začali se pokoušet o tvrdé uplatňování direktivní stylu, na který opravdu ten termín, který jsem použil v titulku tohoto článku, sedí jako ušitý na míru.

Autor: Nigel Farage | Publikováno 30.6.2016

Předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) vystoupil v Evropském parlamentu 28. 6. 2016, tedy den poté, co vyšlo najevo, že Britové v referendu rozhodli o odchodu z Evropské unie.

Citace :

"Není to zábavné? Když jsem sem před 17 lety přišel a řekl, že chci vést kampaň za odchod Velké Británie z EU, všichni jste se mi smáli – no musím říci, proč se mi nesmějete dnes? Důvod je zcela jasný, jste zmatení, jste vzteklí, cítím to ze všech slovních potyček dnes ráno. Jste i se svým politickým projektem odmítáni. Nemůžete popřít, že vaše měna padá. Jen se podívejte do Středozemí! Politiku zavlečení Řecka a Středozemí do bídy jste zvládli velice dobře.

   To vše na naše občany nyní chrlí po referendu o vystoupení  Velké Británie z EU média v ještě větší míře než obvykle.  Zděšení a strach z následování Británie  a možného  vyhlášení dalších referend o vystoupení i jiných států z EU provázelo a provází vystoupení všech předvolaných "hostů" v médiích. Ovšem jsou vybíráni jen takoví "hosté", kteří jsou prověřeni coby žvanilové hlásající ochotně jakékoliv bludy přesně tak, jak chtějí slyšet ti, kteří jsou právě u moci.

   Jejich argumenty se dají shrnout do nářku o tom, jak Britové na vystoupení z Unie doplatí, jak bude oslabena libra atd. Všechny další argumenty se točí jen kolem peněz, "modly zlatého telete". Jejich žvásty mají asi stejně velkou váhu, jako slova vysokoškolského pedagoga analytika Michala Romanceva, který po zavedení sankcí EU proti Rusku tvrdil, že Rusko pravděpodobně do týdne zkrachuje. 

   Zas jenom “podobnost ryze náhodná”. V letech šedesátých až sedmdesátých století minulého používali jedovatou látku “Agens Orange” Američané ve válce ve Vietnamu jako defoliant, kterým úspěšně ničili celá obrovská lesní území, v nichž se skrývali bojovníci “Vietkongu”, jen proto, aby bomby Američanů snadněji likvidovaly “nepřátelské cíle”.

   Dnes je však doba jiná. Někde se sice dál válčí, ale ty války již mají zcela jiný charakter. Jsou techničtější a to víc zákeřné. Již není zapotřebí užívat  zmíněné chemické defolianty, vždyť družicová technika “vidí” doslova i za roh. Ale defolianty zcela ze scény nezmizely. Jen si je lidé ještě víc “k obrazu svému” zpotvořili. Místo oněch chemických si vyvinuli defolianty, které bychom mohli nazvat “defolianty mediálními”. A ty jsou svým široko spektrálním  rozsahem ……. dokonalými  “vymývači mozků” !

Pravověrní Angličané se dokázali sjednotit a proti veškeré tamní přistěhovalecké nekultivované chásce prosadili svými hlasy dne 23. června 2016 svůj DEN NEZÁVISLOSTI na Evropském unijním molochu. 

Otevřete si nyní následující odkaz a položte si otázku zda i vy, občané našeho Národa českého, dokážete si vzít z Angličanů příklad, též se sjednotit, a otevřít si rovněž cestu k obnovení naší nezávislosti a suverenity !

Odkaz:          https://youtu.be/GJWzqJ-E1j4

                                                            NÁRODNÍ PROSPERITA

   Před listopadem 1989 byla kulturní oblast bez výjimky řízena a organizována na nejvyšších úrovních Ministerstvem, na nižších úrovních okresními a krajskými územními orgány a zcela dole úřady obecními. Zcela logicky na všech těchto  stupních měly rozhodující vliv příslušné orgány KSČ. Zkrátka kterákoliv kulturní aktivita musela být na odpovídajícím stupni oznamována a schvalována. Od  divadelního vystoupení místního amatérského ochotnického souboru, až po bál pořádaný místními dobrovolnými hasiči, nebo velký koncert Národní filharmonie. 

   Vši? Co je to za pitomost? My jsme přece kulturní zemí, do které dnes vši mohou zanést akorát ti nekultivovaní migranti, kterými by Evropská unie tak ráda zaplavila naši zemi stejně, jako to udělala Francie s Británií.

   Ano, pokud se pamatuji, ani za války se u nás vši nějak moc u dětí nevyskytovaly. I když mýdlo tenkrát patřilo mezi nedostatkové prostředky, naše děti do školy chodily čisté, v čistém oblečení, a to i ti nejchudší! A podle slabě ostré vůně z nich bylo cítit, že u nich doma se  prádlo vyváří a pere ve vodě se sodou. 

Zpráva z tisku: “16 června 2016 byla na ulicI anglického městečka Bristall zavražděna jednačtyřicetiletá Mrs. Jo Coxová, matka dvou dětí, poslankyně za levicovou Labour Party, která byla zastáncem přílivu imigrantů a setrvání Británie v Evropské unii. Útočníkem byl padesáti dvouletý Thomas Mair, který na ni vypálil tři rány z pistole a poté svůj útok ještě dokonal nožem. Mrs. Jo Coxová poraněním po převozu do nemocnice podlehla.”

   V roce 1920, krátce po konci 1. světové války, píše Karel Čapek na základě zkušeností s Německem v dobách války své varovné drama “RUR” (Rossum’s Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti). Jako kdyby předvídal další vývoj situace v tom největším středo-evropském militantním státě, varuje lidstvo před tamním postupným vyhrocováním situace, které by mohlo vést k dalšímu válečnému konfliktu. To, že se slovo “robot” dostalo do všech světových slovníků, není důležité. Stěžejní je to jak autor popisuje vznik a vývoj totalitní nadvlády robotů nad lidmi !