To, co praktikují západní političtí žongléři, opravdu nelze jinak nazvat. Jejich mocichtivost je dohání k tomu, že musejí za každou cenu vždy proti všem ostatním prosadit to, o čem rozhodli a také všem druhým zabránit v tom, aby se náhodou nevydali směrem, jenž těm žoldnéřům není po chuti. Z počátku svá rozhodnutí prosazovali vůči zotročovaným zemím Evropské unie, pokud jen to šlo, přesvědčovacími metodami. Ale posléze, jak lidé jednotlivých unijních “polostátních celků” postupně poznávali styl jejich “centrálního řízení”, začali se pokoušet o tvrdé uplatňování direktivní stylu, na který opravdu ten termín, který jsem použil v titulku tohoto článku, sedí jako ušitý na míru.

Autor: Nigel Farage | Publikováno 30.6.2016

Předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) vystoupil v Evropském parlamentu 28. 6. 2016, tedy den poté, co vyšlo najevo, že Britové v referendu rozhodli o odchodu z Evropské unie.

Citace :

"Není to zábavné? Když jsem sem před 17 lety přišel a řekl, že chci vést kampaň za odchod Velké Británie z EU, všichni jste se mi smáli – no musím říci, proč se mi nesmějete dnes? Důvod je zcela jasný, jste zmatení, jste vzteklí, cítím to ze všech slovních potyček dnes ráno. Jste i se svým politickým projektem odmítáni. Nemůžete popřít, že vaše měna padá. Jen se podívejte do Středozemí! Politiku zavlečení Řecka a Středozemí do bídy jste zvládli velice dobře.

   To vše na naše občany nyní chrlí po referendu o vystoupení  Velké Británie z EU média v ještě větší míře než obvykle.  Zděšení a strach z následování Británie  a možného  vyhlášení dalších referend o vystoupení i jiných států z EU provázelo a provází vystoupení všech předvolaných "hostů" v médiích. Ovšem jsou vybíráni jen takoví "hosté", kteří jsou prověřeni coby žvanilové hlásající ochotně jakékoliv bludy přesně tak, jak chtějí slyšet ti, kteří jsou právě u moci.

   Jejich argumenty se dají shrnout do nářku o tom, jak Britové na vystoupení z Unie doplatí, jak bude oslabena libra atd. Všechny další argumenty se točí jen kolem peněz, "modly zlatého telete". Jejich žvásty mají asi stejně velkou váhu, jako slova vysokoškolského pedagoga analytika Michala Romanceva, který po zavedení sankcí EU proti Rusku tvrdil, že Rusko pravděpodobně do týdne zkrachuje. 

   Zas jenom “podobnost ryze náhodná”. V letech šedesátých až sedmdesátých století minulého používali jedovatou látku “Agens Orange” Američané ve válce ve Vietnamu jako defoliant, kterým úspěšně ničili celá obrovská lesní území, v nichž se skrývali bojovníci “Vietkongu”, jen proto, aby bomby Američanů snadněji likvidovaly “nepřátelské cíle”.

   Dnes je však doba jiná. Někde se sice dál válčí, ale ty války již mají zcela jiný charakter. Jsou techničtější a to víc zákeřné. Již není zapotřebí užívat  zmíněné chemické defolianty, vždyť družicová technika “vidí” doslova i za roh. Ale defolianty zcela ze scény nezmizely. Jen si je lidé ještě víc “k obrazu svému” zpotvořili. Místo oněch chemických si vyvinuli defolianty, které bychom mohli nazvat “defolianty mediálními”. A ty jsou svým široko spektrálním  rozsahem ……. dokonalými  “vymývači mozků” !

Pravověrní Angličané se dokázali sjednotit a proti veškeré tamní přistěhovalecké nekultivované chásce prosadili svými hlasy dne 23. června 2016 svůj DEN NEZÁVISLOSTI na Evropském unijním molochu. 

Otevřete si nyní následující odkaz a položte si otázku zda i vy, občané našeho Národa českého, dokážete si vzít z Angličanů příklad, též se sjednotit, a otevřít si rovněž cestu k obnovení naší nezávislosti a suverenity !

Odkaz:          https://youtu.be/GJWzqJ-E1j4

                                                            NÁRODNÍ PROSPERITA

   Před listopadem 1989 byla kulturní oblast bez výjimky řízena a organizována na nejvyšších úrovních Ministerstvem, na nižších úrovních okresními a krajskými územními orgány a zcela dole úřady obecními. Zcela logicky na všech těchto  stupních měly rozhodující vliv příslušné orgány KSČ. Zkrátka kterákoliv kulturní aktivita musela být na odpovídajícím stupni oznamována a schvalována. Od  divadelního vystoupení místního amatérského ochotnického souboru, až po bál pořádaný místními dobrovolnými hasiči, nebo velký koncert Národní filharmonie. 

   Vši? Co je to za pitomost? My jsme přece kulturní zemí, do které dnes vši mohou zanést akorát ti nekultivovaní migranti, kterými by Evropská unie tak ráda zaplavila naši zemi stejně, jako to udělala Francie s Británií.

   Ano, pokud se pamatuji, ani za války se u nás vši nějak moc u dětí nevyskytovaly. I když mýdlo tenkrát patřilo mezi nedostatkové prostředky, naše děti do školy chodily čisté, v čistém oblečení, a to i ti nejchudší! A podle slabě ostré vůně z nich bylo cítit, že u nich doma se  prádlo vyváří a pere ve vodě se sodou. 

Zpráva z tisku: “16 června 2016 byla na ulicI anglického městečka Bristall zavražděna jednačtyřicetiletá Mrs. Jo Coxová, matka dvou dětí, poslankyně za levicovou Labour Party, která byla zastáncem přílivu imigrantů a setrvání Británie v Evropské unii. Útočníkem byl padesáti dvouletý Thomas Mair, který na ni vypálil tři rány z pistole a poté svůj útok ještě dokonal nožem. Mrs. Jo Coxová poraněním po převozu do nemocnice podlehla.”

   V roce 1920, krátce po konci 1. světové války, píše Karel Čapek na základě zkušeností s Německem v dobách války své varovné drama “RUR” (Rossum’s Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti). Jako kdyby předvídal další vývoj situace v tom největším středo-evropském militantním státě, varuje lidstvo před tamním postupným vyhrocováním situace, které by mohlo vést k dalšímu válečnému konfliktu. To, že se slovo “robot” dostalo do všech světových slovníků, není důležité. Stěžejní je to jak autor popisuje vznik a vývoj totalitní nadvlády robotů nad lidmi !

   Všechny režimy, které staví na poslušnosti “vymytých mozků”, včetně toho našeho současného, k úspěšnému výkonu své moci odjakživa  potřebují nejenom nějaký ten “zářný idol”, ale k němu také nějaký snadno zasažitelný terč, na němž by si mohly davy poslušných občánků vybíjet svoji cíleně “naočkovanou nenávist”. Na nějaké “ideály”, jako je třeba “vlastenectví”, si tyto režimy ovšem nepotrpí. V tomto směru jsou ochotny nanejvýše připustit jen nějaká bezzubá, ale zvučná “jalová hesla”. A to platí zcela obecně, celosvětově.

   Jak v přírodě, tak v životě platí, že určitá rovnováha a vyrovnanost jsou jistou zárukou stability. Bohužel v dnešní “moderní době”, zejména v oblasti vytváření společenských a státních systémů, většinou té vyrovnanosti nalézáme pramálo. Nerovnovážnosti se začaly výrazněji projevovat zejména v dobách přetváření feudálních, monarchistických, nebo diktátorských systémů na tzv. systémy demokratické. Tedy poté co lidé “začali uplatňovat svá přání” prostřednictvím vznikajících politických stran. V nichž se především do čela dostávali zejména jedinci  humanistického zaměření, vynikající “velkohubostí” a vyznačující se schopností propagandisticky manipulovat s lidmi.

   Tak zahájil náš současný premiér svoji budoucí kariéru. Vědom si skutečnosti, že nad ním bude stát silný prezident jemuž asi nebude po chuti, postaral se především za pomoci uměle vytvořeného  “komplotu” o zlikvidováni možných soupeřů, jimž by naopak mohly prezidentovy názory ladit a zároveň si tím zajistil oddaného nohsleda, který se na ministerské křeslo, které mu bylo odměnou, jen třásl.

   Ovšem to na úplné vítězství ještě nestačilo. Potřeboval stvořit koalici v níž by mohl hrát “první housle”. A to nebylo tak lehké. Jeden potenciální partner tu byl a přeskočit jej nešlo. Vždyť jeho strana dostala pomalu skoro stejně hlasů, jako ta premiérova vítězná. A dalo se očekávat, že dík svým svérázným názorům bude v jakékoliv koalici premiérovi “koukat na prsty”. Ale na sestavení vládní většiny jen takové společenství bohužel nestačilo. Ještě potřeboval někoho třetího. A vsadil na “mini-stranu”, která i za “předlistopadové totality” s vládnoucí stranou v rámci Národní fronty “táhla basu”. Vyšlo mu to. Nový předseda dané straničky, v politice sotva dostudovaný nováček, který už se viděl ve vládě v “teplém křesílku” po tom ochotně skočil. A co ani tehdy premiér ani netušil, měl za sebou silnou oporu v jisté zaoceánské moci.

To jste možná ani netušili. ČSSD ve svém programu podporuje imigraci, multietnickou a multikulturní společnost, globální vládnutí a nový světový řád. (31. 5. 2016 15:48 - Parlamentní listy)

ČSSD má ve svém programu podporu imigrace i multietnické a multikulturní společnosti. Sociální demokraté se též zasazují o politické sjednocení Evropy (tedy jinými slovy jeden evropský stát), globální vládnutí a nový světový řád.

Uvádí to" Dlouhodobý (základní) program ČSSD". Procesy globalizace a evropské integrace, spjaté s volným pohybem osob a kapitálu, povedou podle ČSSD v nadcházejícím období k jevu, „se kterým česká populace nemá dostatečné zkušenosti, neboť se v posledním dějinném období vyvíjela jako národnostně homogenní a v podstatě uzavřená před příslušníky jiných národností i jiných kultur. Bude se proto muset začít vyrovnávat s výzvami a vlivy rostoucí mezinárodní migrace, s koexistencí více národností i více kultur. Lze očekávat, že v příštích letech bude vývoj naší společnosti v tomto směru daleko rychlejší než dosud. Nevyhnutelně se bude zvyšovat podíl příslušníků jiných národností žijících na našem území, a naopak čeští občané budou častěji žít v jiných zemích integrované Evropy.“

   Dotazy na F.R.Čecha : Co jste si pomyslel, když byl na nedávném sjezdu ANO Andrej Babiš znovuzvolen do funkce předsedy sto procenty hlasů?

F.R.Č.: Nesledoval jsem to. Nicméně to vidím jako poučení pro lídry ostatních stran, kde chybí stranická kázeň. Když se stranou nesouhlasím, tak z ní vystoupím a je to. Tak to udělal Winston Churchill. Čestně vystoupil z konzervativní strany.

   Opravdu vám není divné, že je předseda zvolen jednohlasně ? Vždyť to nebývalo ani za bývalého režimu...

   F.R.Č.: Je v tom logika. Jde o výsledek politiky pevné ruky. Drží stranu pevně v rukou a členům to imponuje. Když není bordel nahoře, dává to pocit jistoty.

Putinova výzva k občanům EU... Moc na výběr teda nemáme!

 Vladimír Vladimirovič P U T I N prezident Ruské Federace: Výzva za mír!

   Evropané, opravdu chceme III. světovou válku? Evropští spoluobčané! "Vaši" politici chtějí dokázat, jak jsou užiteční pro EU, NATO a USA. Očekávají, že jejich "tvrdý postoj"vůči Rusku je vynese v kariérách výše, na ještě lépe placené posty, než mají dnes, proto se předhánějí v návrzích sankcí, vysílání bojových jednotek a v jiných projevech nekontrolované agrese proti Rusku, čímž se ze dne na den zvyšuje riziko 3. světové války. Jsou tak zaslepeni svou vlastní nekontrolovatelnou mocí a vidinou jejího dalšího růstu, že počítají s tím, že Rusko ustoupí na poslední chvíli tlaku NATO a k válce nedojde. Ale v čemž má Rusko ustoupit? Co má Rusko udělat, aby byli spokojeni? Má se vzdát svých území a podstoupit je dobrovolně každému, kdo o ně projeví zájem? PRAVÝM CÍLEM všech těch,ať už jsou z Evropy, nebo zpoza oceánu, kteří chtějí vyvolat válku, je bohatství Ruska. Má Rusko rozdat své bohatství, aby se vyhnulo válce? Má nechat likvidovat své vlastní obyvatelstvo na Ukrajině? Všichni, co uvažují střízlivě, vědí, že se to nikdy nestane! Rusko nikdy nepodlehne tlaku, jako nikdy nepodlehlo v minulosti, tak tomu nebude ani v budoucnosti. Dnes je již jasné, že válka v plánech její strůjců nemá skončit na Ukrajině. Hlavním cílem je Rusko, ale válka zachvátí celou Evropu. Co pro USA zajistí vyšší zisk a co USA rychleji vytrhne z dluhové krize než válečná výroba? Co účinněji zlikviduje konkurenci USA v podobě EU a Ruska, než vzájemné vyvraždění celých národů v Evropě? Co USA pomůže více rozšířit sféru svého vlivu, než poválečné půjčky, přesně podle odzkoušeného scénáře použitého po 2.světové válce?