Podle Petra Hampla útok na rod, ať už mužský nebo ženský, je útokem na rodinu a v důsledku toho útokem na samu podstatu lidství, člověčenství, na moudrost, i na svobodu člověka. Říká „znovu jsem si uvědomil, jak se všichni navzájem potřebujeme. Pro muže je velmi těžké vyrůstat v odpovědné muže, pokud jim ženy nedávají najevo, že je potřebují a že si mužnosti hluboce váží. A život žen ve světě bez normálních chlapů to je ta samá kapitola.“

Projev Maďarského premiéra Viktora Orbána z října 2017:        

   Bude Evropa stále patřit Evropanům? Zůstane Maďarsko zemí Maďarů? Zůstane Německo zemí Němců? Zůstane Francie zemí Francouzů a Itálie zemí Italů? Kdo bude v Evropě žít?

   To je historická otázka, které čelíme. Muslimové, kteří momentálně přicházejí do Evropy, si myslí, že jejich kultura, jejich víra a jejich způsob života jsou silnější a nadřazenější tomu našemu. Tak nás vnímají. Proč by se někdo adaptoval na slabší kulturu namísto své silné? Neudělají to! Nikdy to neudělají. Převýchova a integrace v tomto smyslu nikdy nebude úspěšná.

Uprchlík Pavel Chrastina z Olympiku

Teď nepůjde jen o to, zda se budeme mít po volbách lépe, než jak se máme dnes. Půjde o to, zda jako národ vůbec přežijeme. A zda přežijeme ve zdraví.  Současná migrace je utajovanou hrozbou!                      

Také já mám za sebou zkušenost uprchlíka. Uprchl jsem kdysi z toho bývalého československého marxistického ráje. Jenže v té době byli uprchlíci ještě většinou slušní lidé. Žádní vrazi, žádní násilníci, žádní náboženští pomatenci, žádní notoričtí asociálové. Drtivá většina chtěla co nejdříve pracovat, naučit se jazyk a splynout s lidmi hostitelských zemí. Ale o tom jsem už jednou psal. Dnes chci napsat o něčem jiném. 

Není snad dne, aby v něm některý politik, novinář, či jiný rádoby vzdělanec, nepoužil jako projev své důležitosti nějaká cizí slova, ač je zřejmé, že velmi často vůbec neví, co znamenají a jak vznikla. Mezi tato slova patří také slovo populismus. Jako klackem šermují slovem populismus kolem sebe a označují jim každého kdo s nimi nesdílí jejich třeba sebehloupější názory. 

Díky velkorysému fušerskému přístupu houfu nových „demokratických vlád“, se naší zemi podařilo „vytvořit“ státní dluh, který zdědí řada nových generací našich národů Naše země se potom v průběhu toho všeho postupně dostávala do poddanství cizích západních států natolik, že dnes jsme téměř skoro bezprávnou jejich kolonií.

Text neznámého autora nalezený na Internetu, který hodně říká :

   Jako dítě jsem věřil všemu co nás učili. Byl  jsem  antikomunista po rodičích, rebel.. jako mnozí…. ale ne zas takový, abych vzbudil pozornost státu. Pak přišel rok 89. Zapojil jsem se do budování kapitalismu, do vytváření svobody, jako mladý otec jsem se snažil co to šlo.

Komunistický zásah na Národní třídě v roce 1989 byl pouhou "selankou“! To až nyní noví neomarxisté v Katalánsku odhalili svou pravou zrůdnou tvář a vyjevili všem, jak si představují v praxi lidská práva a "pravdu a lásku". Každý soudný člověk si mohl při zprávách o průběhu voleb v Katalánsku udělat obrázek o “evropské demokracii" sám. Všechno to žvanění o lidských právech a demokracii, které slyšíme od stávajících politiků a z médií, platí jen do té doby, dokud jim samým nehrozí, že budou odstaveni od přeplněných koryt. Aby se tak nestalo, jistí se preventivně náborem dalších a dalších policistů, nákupem nových zbraní a obrněných transportérů s větší schopností manévrů v ulicích měst proti případným občanským revoltám a demonstracím.

Toto je dopis rozhořčeného Čecha. Proč žaluje Evropu a proč žaluje Francii? Necháváme ho v plném znění. Již nyní text Víta Pokorného sdílelo více než 21 tisíc lidí. V čem je jeho síla? Posuďte sami!

Je suis France? Aneb mám si svou tvář na profilovce Facebooku zabalit do francouzské trikolóry? Ne, kamarádi, neudělám to. A to nikoliv proto, že bych snad nesoucítil s dětmi, které při náhlém útoku v Paříži přišly o své rodiče, nebo s mrtvou studentkou, která už nikdy nedopíše svou téměř hotovou bakalářskou práci. Předčasně a nedobrovolně odešlo více než 130 lidí, další stovka je v kritickém stavu v nemocnici, další tři stovky jsou „jen“ obyčejně zranění.

23. ZÁŘÍ 2017 - LUBOŠ ZÁLOM naCFP

Včera navštívil Prahu britský politik, europoslanec za UKIP, Nigel Farage. Připomněl ve svém projevu českým euroskeptikům, že snaha na znovuzískání suverenity na bruselském politickém molochu má smysl.
Nigel Farage je jednoznačně nejviditelnějším symbolem odporu svobodně smýšlejících lidí proti růstu eurobyrokratické moci nad našimi životy. A připomíná, že, i když by si to tak mnozí přáli, jednou vstoupit do EU rozhodně neznamená, že s ní musíme jít na věčné časy a nikdy jinak. A že, navzdory tomu, co se nám bruselskou politickou aristokracií financovaná propaganda snaží vtlouct do hlavy, politikům EU nejde o nějaký svobodný trh, svobodný pohyb osob, nebo snad dokonce o mír na evropském kontinentě. Protože EU je jednoznačně politický, mocenský projekt, nikoliv projekt postavený čistě na ekonomických základech, klíčovým modem operandy jeho prominentních exponentů je bezohledné používání moci, za každou cenu, bez ohledu na realitu, na lidi, a nakonec i bez ohledu na nevyhnutelné následky.

24. ZÁŘÍ 2017 NA CFP – autor P.C.ROBERTS  | 

Sdílím obavu, že pýcha a arogance, sídlící dnes ve Washingtonu, jsou dostatečně silné na to, aby se světem skoncovaly. A že konflikt, který by tu zkázu mohl zažehnout, by mohla dodat nezodpovědná vláda Izraele. Kdyby byla prezidentkou USA zvolena Hillary, byli bychom pravděpodobně už dnes všichni mrtví. A Trump, který se stal zajatcem vojenskobezpečnostního komplexu, je ke konfliktu, který Hillary navrhovala, krok za krokem tlačen. Čímž se nebezpečí vypuknutí války nebezpečně přibližuje. Aspoň na chvíli, která by mu umožnila vzpomenout si co pýcha a arogance způsobily mocným vojenským silám Napoleona a Hitlera, by měl Washington odložit svou aroganci stranou. A povšimnout si válečné teorie, jak ji zveřejnil web Larchmonter: Její hlavní dvě zásady znějí takto: Za prvé Nikdy nepochoduj na Moskvu A za druhé: Nikdy nepochoduj na Moskvu !

-------------------

Poznámka NP: Historie již mnohokrát dokázala, že každý kdo si na Moskvu vyrazil, zle na to vždy doplatil.

23. ZÁŘÍ 2017 - LADISLAV KAŠUKA na CFP

Je to tak přátelé, kolo dějin se již netočí vpřed, jak tomu bylo po celá dlouhá tisíciletí, nýbrž nabralo neúprosný zpětný chod a lidstvo se vrací do temných časů rozpínajících se impérií a náboženských a etnických válek !!! Ještě před pár desetiletími se mohlo zdát, že je vše úplně v pořádku, lidstvo se sice pomalu, ale jistě ubíralo vpřed, otrokářství a teokracii vystřídal postupně feudalismus a absolutistické monarchie se měnili na konstituční. Pak přišla buržoasie a kapitalismus, kterou začal střídat socialismus vedoucí ke komunismu, až se to najednou všechno zvrtlo, něco zaskřípalo, kolo času se zastavilo a začalo se nejdříve pomalu, plíživě a nenápadně točit zpět...

23. ZÁŘÍ 2017 - DANIEL SOLIS v CFP

Jen málokdo si v této zemi ještě dělá iluze o tom, co je demokracie a co jsou vlastně svobodné volby. Demokracie je název zřízení, ve kterém si dělají ti, kteří jsou u moci, co se jim zlíbí jak s veřejným míněním, tak i s politickou reprezentací, kterou naučili, aby jim zobala z ruky. Kdokoliv tančí z řady, bude okamžitě zmizen v propadlišti dějin. Svobodu voleb můžeme vidět prakticky ve všech demokratických zemích jako svobodu, nakládat s hlasy voličů podle vlastní potřeby, či politické objednávky.

 V průběhu XVIII. a XIX. století začala řada evropských zemí expandovat na africký kontinent a tam uplatňovat svrchovanost svých národů nad tamním obyvatelstvem, tj. vytvářet svoje kolonie, především s cílem uchvátit tamější bohaté přírodní zdroje, které jim na vlastním evropském území chyběly. Svůj mocenský vliv v Africe začaly takto uplatňovat zejména západní evropské země, Británie, Dánsko, Francie, Itálie, Německo, Portugalsko [řazeno abecedně]. Jejich kolonizační úsilí v Africe udělala konec až II. světová válka. A v Africe se vytvořily nové státní celky, v nichž se vlády ujaly nové místní elity, které již během doby získaly v evropských zemích potřebné vzdělání.

Paní Lenka Procházková říká: Historička paní Marie Neudorflová ve svém skvělém projevu mluvila o demokracii, která není. Po čtvrt století „usilovného budování“ opravdu z naší demokracie zbývá už jen viněta na vypité láhvi. Ti, kdož si z ní po léta přihýbali, pořád krouží jako vinné mušky kolem hrdla té láhve, aby vysáli i poslední hlt, co ještě zbyl na dně. Pak prázdnou láhev zahodí do kontejneru na tříděný odpad a zařadí se do fronty, aby od bruselských komisařů vyfasovali novou flašku s novým obsahem. I ona bude mít na skle přilepenou etiketu DEMOKRACIE, ale tekutina uvnitř bude smrdět jak ocet. Takových lahví mají v ústředním supermarketu, o kterém nedávno mluvil příručí pan Macron, připravené plné sklady. A song "totalita přešlapuje za našimi dveřmi" si zpívá o právech člověka. 

Jiří Svoboda – 14. 05. 2017

   Poslanecká Sněmovna ohrožuje základní principy demokratického státu a svobodu občanské společnosti tím, že si v záchvatech strachu a zuřivosti přisvojuje moc, která Poslanecké sněmovně nepřísluší. Měla by být rozpuštěna dříve, než voličům zhnusí politiku víc, než jak se jí to úspěšně daří!