V době kdy začínal migrační zátah afrických utečenců na evropský kontinent, přihlíželi tomu západoevropští budovatelé sjednocované Evropy téměř s netajeným nadšením. V přílivu afričanů z počátku viděli levné vyřešení evropského nedostatku  manuálních pracovníků, a později k tomu přidali doslova zhovadilou myšlenku, podle níž přímísení “africké krve” zdárně “omladí evropskou krev” a zastaví v Evropě hrozivý pokles porodnosti. Něco vskutku tak zhovadilého mohly opravdu vymyslet jen chorobné mozky.

   Před **HADEM ´89** [čti: Havlovo demokracií ´89] se o demokracii veřejně příliš nemluvilo. Vládly nám zde již víc než 40 let **komunistické nomenklaturní kádry**      a lidé si už za ta léta zvykli na **socialistické soužití**. Vlády **nomenklaturních kádrů** tehdy prakticky oficiálně podporovala celá společnost, jak poslušnými aktivitami  **registrovaných komunistů**, tak i **mlčením nestraníků**. Demokracie žila jenom v myslích malé části přežívajících pamětníků první republiky, nebo ve filosofických slovnících. A ke slovu se dostala až s nástupem **Velkého Havla**.

   Vlastenecký bojovný duch Jana Žižky z Trocnova přežíval v našem národě přes pět století. Ještě za druhé světové války dokazovali naši českoslovenští vojáci v zahraničních armádách, jak východních, tak západních, že v nich ten duch stále ještě přetrvával. Teprve, až po válce, v souladu se “socializací” naší armády podle sovětského vzoru, kdy se dostal ke slovu stereotypní dril podbarvený navíc levičáckou demagogií “hrozby smrtelně nebezpečného západu”, začal v myslích mladých lidí ten duch Jana Žižky upadat do zapomnění.

   Baldur Von Schirach, vůdce Hitlerovy německé mládeže, po nástupu Hitlera k moci prohlásil: “Svěřte mi vaši mládež a já vám zničím během jedné generace váš národ”.  Zdá se, že EU se toho výroku chytila a nyní nám jej předvádí v praxi. Což zjevně potvrzuje zavádění dalších a dalších reforem do našeho školství, směřujících k naprosté devastaci vzdělanosti naší mládeže a potažmo tím pádem celého národa. Vzdělanost v naší zemi, která mívávala světovou úroveň, se po roce 1989 začala propadat do bezvýchodnosti, což může mít, jak se domníváme, značný podíl na probíhajícím rozvratu národa, který v budoucnu může vést až k jeho zániku. 

   Do "devastačního anti-národního plánu" tvůrců “Velké Evropy” se během času  zapojili i rozmanití podnikavci, kteří prodávali v 90-tých letech maturitní vysvědčení a vysokoškolské diplomy jak housky na krámě po tisících, a prodávají je tak dodnes. Byly také otevřeny mnohé zcela nadbytečné soukromé střední a vysoké školy všemožného zaměření, o jejichž odborné úrovni by se dalo s úspěchem pochybovat, a zároveň rušeny zcela nesmyslně tradiční všeobecně prospěšné školy průmyslové a odborné.  V republice nyní máme celkem 92 vysokých škol a díky tomu se finanční prostředky, vytvářené hrstkou tvořivých lidí vytvářejících reálné hodnoty, dotováním oněch pochybných VŠ rozmělňují natolik, že nakonec chybějí u těch škol, které jsou potřebné. Což vlastně také přispívá k sebezničování národa.

   Buď Evropanem a ne zapr.ěným čecháčkem. Uč se hlavně anglicky, abys rozuměl svým zahraničním pánům, kteří co by kolonizátoři ti budou poroučet, v tvé zemi, v tvém domě. Ano, takto se vymývají hlavy mladých lidí, s cílem zotročit je a spolu s nimi i jejich národ. Mladý člověk až jednou zjistí, bude-li toho vůbec schopen, že po “jásavém dnešku” přichází obvykle i “nejásající zítřek a pozítří”, dostane drogy dovlečené z Afganistanu, Kolumbie, nebo dodané našimi Vietnamskými pěstiteli marihuany, a bude vystaráno. To ale bude konec normálního lidského života, konec národa i vlasti. Záleží nyní na každém z nás pro co se rozhodneme. Pokrčení ramen a věta “co s tím já mohu dělat” není řešením. Nebuďme jako tupé ovce, které vědí, že jdou na porážku, ale přesto se tlačí jedna  druhou kupředu, k porážce.

   Nad tou titulní otázkou se dnes málokdo zamyslí. Lidé i politici všeho druhu si jenom, upozorněni včas veřejnými sdělovacími prostředky, připomenou výročí té hrůzné nacistické válečné genocidy, položí k památníkům věnce a květiny, a tím to končí. O to, aby se něco o tom, co se tehdy odehrálo v čase protektorátním v uvedených obcích, s vysvětlením příčin, také dozvěděli žáci ve školách, na to nikdo z politiků raději ani nepomyslí. Vždyť probouzet v našich dětech nějaké vlastenecké myšlenky se k dnešní době nehodí. Vždyť by to mohlo navíc ještě hodit také špatné světlo na naše “německé přátele”, a to by byl teprve průšvih …

   „Pro Němce jsme za Protektorátu my Češi byli svině! Samozřejmě, že ne 100 %ně pro všechny. Ale většina, až na ojedinělé výjimky, horovala pro Adolfa Hitlera, a konec konců nám tehdy skoro do jednoho přáli budoucnost vyslovenou hrdlořezy Himmlerem, Heydrichem, Frankem. Chtěli nás do posledního vymazat z mapy Evropy.

   V době 2. světové války jsme tu měli Moravce hned dva, Františka a Emanuela. Oba bývalí legionáři, oba dva pak až do obsazení naší republiky vysocí důstojníci GŠ naší armády. Pplk. GŠ František Moravec byl přednostou zpravodajské služby GŠ; plk. Emanuel Moravec byl velitelem pražského 28. pěšího pluku. Ale charakterově k sobě měli ti dva hodně daleko. Podplukovník F. Moravec byl svědomitým vlasteneckým důstojníkem, kdežto plukovník E. Moravec byl kariéristicky založený pedant. A u obou dvou jejich charakterové vlastnosti později ovlivnily závažně jejich další osudy.

   Na internetu jsme zachytili následující zprávu: “Skandál za bílého dne. Frau Angela Merkel zakázala Andreji Babišovi koalici s Okamurovou SPD, napsal německý mainstreamový list. Takže “Protektorát Böhmen und Mähren” je znovu zpátky a naší armádní brigádě ze Žatce opět velí Wehrmacht.  A Babiš je v roli pouhého zemského zastupitele před německou státní mocí! Jawohl !”.  Nedivte se, že to nám doslova vyrazila dech.

   Mnozí z nás ten “Protektorát” i s jeho nacistickým koloritem v dětství zažili. I tu tupou německou nadřazenost tehdejších okupantů. A při současné unijní evropské ideologii se už ničemu takovému nedivíme. Pokud pak ta zpráva byla záměrně někým zmanipulovanou informací, promiňte. Ale po mnoha předešlých vyjádřeních uvedené dámy k naší zemi máme pocit, že to nebyla někým překroucená slova …

NÁRODNÍ PROSPERITA

   V poslední době se ze strany mnohých politiků Evropské unie množí kritiky označující nás za xenofoby a rasisty. Jen proto, že jak náš prezident Miloš Zeman, tak i premiér Andrej Babiš odsuzují snahy Evropské unie (EU) diktovat unijním státům, mezi které patří i naše republika, přijímat jakési cizorodé migranty podle nějakých bruselskými úředníky stanovených kvót? Nebo snad proto, že podle Bruselu ne dosti výrazně vystupujeme na mezinárodním poli proti Ruské federaci a jejímu prezidentu Putinovi ? Či třeba pro to, že jsme si dovolili navazovat vstřícné ekonomické vztahy s Čínou, aniž bychom si to nechali Bruselem předem schválit?

   K událostem u nás doma, které se dotkly tzv. „Usmíření mezi národy Němců a Čechů“, a akcím k tomuto tématu proběhnuvších o první červnové sobotě na Moravě a v Praze, vydali naši komunisté „Prohlášení KSČM“ ve kterém protestují proti neustálému přepisování naší historie. Nejsou sice v tomto směru prvními, proti onomu u nás tak častému „přepisování a přemalovávání dějin a historických faktů“ již vystoupila řada významných osobností, ale povětšinou jen v obecné rovině. A autoři se přitom zpravidla snažili jisté konfliktní situace tzv. „sametově učesat“. Ale naši komunisté kolem tématu nechodili jak kolem horké kaše, ale tak říkajíc „řízli do živého“.

   Zamyslí-li se někdy člověk nad nedávnou minulostí, velmi často se stává, že mu se ta minulost nezdá zas tak moc špatná, jak ji vykreslují pro veřejnost politiky usměrňovaná media. Tak už to bývá, když člověk začne přemýšlet a zapne ten tak zvaný “zdravý rozum”. Ale za dnešního stavu naší společnosti lidé mají povětšinou více jiných starostí než zamýšlení nad nějakou minulostí, vždyť to za ně “nezištně” přece dělají media, takže k nějakému přemýšlení nad minulostí lidé přistupují jen tehdy, když je z medií něco nečekaně hodně “trkne”. 

   Za mého mládí byl slogan “stojí si na kabelu” běžným konstatováním, že ten k němuž mířil, to má asi v hlavě důkladně “vybrakováno”. Vybavil se mi znovu teď po létech, když jsem zaznamenával v TV a na různých internetových portálech zprávy o vysloveně hulvátských demonstracích, “zorganizovaných kýmsi” na protest proti příjezdu party ruských motoristů, “Nočních vlků”, do naší republiky, kteří tu jen chtěli položit pietně květiny ke hrobům svých předků Rudoarmějců, kteří u nás obětovali na konci “druhé světové” své životy i za nás.

   O tom, že vlastenectví u nás umírá na úbytě a že se stává nežádoucím jevem který už dávno odsoudila nejenom Evropská unie, ale i značná část naší politické reprezentace, si již tak říkajíc štěbetají i vrabci po střechách. A ti, kterým vlastenectví tolik leží v žaludku, se už bohužel prodrali i do lavic našeho Parlamentu. Dokladem toho může být nečekaný šok jehož se dočkal pan senátor Jaroslav Doubrava když otevřel obálku ze své korespondence. O to na co tam narazil se s vámi chceme zde dál podělit.