V poslední době se ze strany mnohých politiků Evropské unie množí kritiky označující nás za xenofoby a rasisty. Jen proto, že jak náš prezident Miloš Zeman, tak i premiér Andrej Babiš odsuzují snahy Evropské unie (EU) diktovat unijním státům, mezi které patří i naše republika, přijímat jakési cizorodé migranty podle nějakých bruselskými úředníky stanovených kvót? Nebo snad proto, že podle Bruselu ne dosti výrazně vystupujeme na mezinárodním poli proti Ruské federaci a jejímu prezidentu Putinovi ? Či třeba pro to, že jsme si dovolili navazovat vstřícné ekonomické vztahy s Čínou, aniž bychom si to nechali Bruselem předem schválit?

   K událostem u nás doma, které se dotkly tzv. „Usmíření mezi národy Němců a Čechů“, a akcím k tomuto tématu proběhnuvších o první červnové sobotě na Moravě a v Praze, vydali naši komunisté „Prohlášení KSČM“ ve kterém protestují proti neustálému přepisování naší historie. Nejsou sice v tomto směru prvními, proti onomu u nás tak častému „přepisování a přemalovávání dějin a historických faktů“ již vystoupila řada významných osobností, ale povětšinou jen v obecné rovině. A autoři se přitom zpravidla snažili jisté konfliktní situace tzv. „sametově učesat“. Ale naši komunisté kolem tématu nechodili jak kolem horké kaše, ale tak říkajíc „řízli do živého“.

   Zamyslí-li se někdy člověk nad nedávnou minulostí, velmi často se stává, že mu se ta minulost nezdá zas tak moc špatná, jak ji vykreslují pro veřejnost politiky usměrňovaná media. Tak už to bývá, když člověk začne přemýšlet a zapne ten tak zvaný “zdravý rozum”. Ale za dnešního stavu naší společnosti lidé mají povětšinou více jiných starostí než zamýšlení nad nějakou minulostí, vždyť to za ně “nezištně” přece dělají media, takže k nějakému přemýšlení nad minulostí lidé přistupují jen tehdy, když je z medií něco nečekaně hodně “trkne”. 

   Za mého mládí byl slogan “stojí si na kabelu” běžným konstatováním, že ten k němuž mířil, to má asi v hlavě důkladně “vybrakováno”. Vybavil se mi znovu teď po létech, když jsem zaznamenával v TV a na různých internetových portálech zprávy o vysloveně hulvátských demonstracích, “zorganizovaných kýmsi” na protest proti příjezdu party ruských motoristů, “Nočních vlků”, do naší republiky, kteří tu jen chtěli položit pietně květiny ke hrobům svých předků Rudoarmějců, kteří u nás obětovali na konci “druhé světové” své životy i za nás.

   O tom, že vlastenectví u nás umírá na úbytě a že se stává nežádoucím jevem který už dávno odsoudila nejenom Evropská unie, ale i značná část naší politické reprezentace, si již tak říkajíc štěbetají i vrabci po střechách. A ti, kterým vlastenectví tolik leží v žaludku, se už bohužel prodrali i do lavic našeho Parlamentu. Dokladem toho může být nečekaný šok jehož se dočkal pan senátor Jaroslav Doubrava když otevřel obálku ze své korespondence. O to na co tam narazil se s vámi chceme zde dál podělit.

    Ta slova z titulku se na nás valí ze všech stran. Je- li vůbec za co, říkáme my, a vy si udělejte obrázek sami podle historických událostí, pro mladé lidi většinou neznámých. O těchto událostech jsme už psali v jiném článku.  Ale nyní zpět k současnosti. V Plzni se i letos konala velkolepá oslava konce války a odhalení památníku 73. výročí vstupu amerických vojsk do Plzně v roce 1945.  A v médiích se dokonce přitom sem tam i utrousilo, že proti Německým hordám bojovala ve II světové válce i Sovětská armáda.  

Ing. Jiří Krutina, z archivu Českých národních listů zkráceno.

   Není pravdou, že II. světovou válku rozpoutali nějací neurčití dospělí, jak se občas v mediích ozývá, ale byly to Němci, kteří si do svého čela zvolili A. Hitlera a zcela většinově jej podporovali v jeho agresivní státní politice vycházející po staletí udržované německé filozofii pangermanismu a z ní plynoucího oprávnění zotročit a ovládnout méněcenné Slovany, Romy, Židy a zabrat jejich území. Války se nedějí nějakou náhodou ...

   “Chcete-li znát pravdu, dejte sluchu těm, kterým zakazují mluvit,” radí jedna ze starých moudrostí. A velice se to hodí právě pro naši současnost, v níž někteří hysteričtí pomatenci útočí na pana prezidenta Zemana za to, že ve věci kolem nebezpečné otravné látky “Novičok” se odvážil veřejně pronést pravdu. Dávají mu za zlé nejen to, že si v rámci svých pravomocí nechal prošetřit zda je pravdou že Česká republika měla ten “Novičok”na svém území, jak tvrdí Rusové, ale především to, že na základě neutajované zprávy armádní výzvědné služby nahlas všem oznámil, že “Novičok”, nebo látka tomuto velice podobná, se skutečně na území České republiky nacházel, ale jen v miligramovém množství, a že s ním byly prováděny jenom laboratorní zkoušky.

   Mnozí naši politici, a tedy lidé všeho schopní, to jsou prý samí “odborníci”. Již od roku 1989 přece v širokém rozsahu zvládali odborně korupci, zlodějny, podvody a lži všeho druhu, lokajsky se pevně vinuli k EU, NATO i k Americe a pilně nám všem "házeli písek očí". Poslední takovou přímo exklusivní ukázkou "metáním písku" je právě nyní probíhající jednání o sestavování vlády ČR.

   Zcela náhodou, právě v čase, kdy celá země s napětím sleduje zatím pořád ještě marné pokusy premiéra o sestavení plnohodnotné vlády, střetly se ve stejném čase dvě významné události, což zadalo příčinu k pobouření určitých částí naší rozhárané společnosti. V Praze se uskutečnila poslední fáze pietního převozu ostatků českého kardinála Josefa Berana z Říma, zakončená slavnostní mší v pražské “katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha”, kterou celebroval současný náš kardinál Dominik Duka. A v Nymburce se zároveň konal sjezd KSČM.

   Pro většinu kulturního světa jsme se stali jen směšným státečkem, který se nechal “opít rohlíkem” a vpustil do země nekontrolovatelnou hordu novodobých conquistadorů, nemálo podobných španělským dobyvatelům zemí jižní Ameriky v XVI. století. (Cortéz, Pizzaro a další). Také těm novodobým především šlo o osobní obohacení, stejně jako těm středověkým! A my jsme jim ten vpád nejen nezatrhli, ale dovolili jsme novému “velikánovi našich dějin” V. Havlovi a jeho partě, aby je k nám s otevřenou náručí pozvali.

   Málokdo si dnes uvědomuje, že mezi vzděláním a vzdělaností je velký rozdíl. Že dosažený stupeň vzdělání, a na něj navázané tituly, jsou jen povšechným ukazatelem, kdežto vzdělanost člověka závisí na tom, jak člověk dokáže své vzdělání vylepšovat a potom dál uplatňovat v praktickém životě.

   Bohužel po živelně rozjásaném “listopadu 1989” se oblast vzdělávání, to jest školství, dočkala ne vždy zcela uvážlivých změn. Ve snaze dosáhnout rychle vyšších počtů absolventů středních škol schopných pokračování na školách vysokých, byl novými reformátory iniciován lavinovitý nárůst počtů středních škol gymnasiálního typu a zároveň byly do pozadí zatlačovány klasické průmyslovky a učňovské školství rychle zanikalo.

   Po vypuknutí “sametové revoluce” se začal razit novodobý trend nastavený Václavem Havlem, podle něhož vše co existovalo před jeho nástupem k moci bylo nedostatečné a špatné natolik, že se to muselo rozmetat a založit nově, podle evropských hledisek. Ale starší pedagogičtí odborníci, které ještě nový trend nenakazil, byli v té době přesvědčeni, že situace tak hrozná zs není, že naše školství má v Evropě stále ještě vysokou úroveň, a že tedy stačí jej zbavit ideologických nánosů minulosti. Bohužel nedostalo se jim sluchu.

   Ona údajná nízká úroveň vzdělanosti celé naší společnosti byla totiž také jedním z problémů, které po listopadu 1989 Václava Havla tížily. Zdá se, že pro něho to byl problém mimořádně, protože i do této oblasti důkladně zašťoural, jak měl ve zvyku. A to stačilo na to, aby se zmíněného problému chopila partička jeho nejbližších nohsledů, která se ochotně problému ujala a nastartovala základní všestrannou reformu našeho školského systému.

   Švýcarsko – země se sedmi milionovou populací – má armádu o síle 1.365.220 vojáků (údaj z roku 2010). Profesionálních je z nich však pouze 3.600 příslušníků letectva, speciálních jednotek a výcvikových instruktorů. Ostatní jsou příslušníky milice. Každý dospělý muž při dosažení věku 19 let „vyfasuje“ od státu erární automatickou útočnou pušku SiG-550, nebo SiG-751 a pistoli Glock-21, a k nim tisíc nábojů. A k tomu kompletní výstroj. Od uniforem, bot, stanu, lopaty až po kolo. Toto vše má doma každý voják, který absolvuje podle druhu zbraně základní výcvik v délce 18 až 21 týdnů.

   Když jsme 23.2.1015 na tuto naši stránku zavěšovali článek „Jenom idiot si může přát válku s Ruskem“, tak už tehdy nám bylo jasné, že v USA i evropském západě jsou síly, které mají na rozpoutání války s Ruskem eminentní zájem. A bylo nám jasné, že jejich snahy se budou dále stupňovat. Vždyť Spojené státy americké po své „válce severu proti jihu“ vstoupily do dnešního dne do války, nebo ji rozpoutaly, asi ve 279 případech. Ale to už vždy Američané válčili jenom na cizím území!