Proslov Mons. Piťhy k svatováclavským oslavám nás zaujal natolik, že jsme se vydali po sítích za jeho dalšími proslovy k naší současnosti. A nalezli jsme video jeho proslovu, plného tvrdých pravd, poctivého vlasteneckého ducha a nezlomné víry v náš národ, který formou odkazu posíláme. Stačí kliknout na odkaz a pak se pozorně zaposlouchat do slov, která veřejná média příliš neakceptují.

Odkaz: https://youtu.be/MwRYpmWolWQ 

   Při příležitosti svátku svatého Václava promluvil 28.9.2018 v katedrále sv. Víta probošt kapituly pražské prof. PhDr. Profesor Piťha CSc. 28. září 2018 v katedrále pražské nejenom k oslavě sv. Václava, ale velice příkladně i k současnosti kterou dnes prožíváme. Nastínil tu dnešní dobu, připomínající podle některých úkazů snahy jistých evropských elit po ovládnutí našeho kontinentu podle tzv. Kalergiho plánu, natolik výstižně a bez překrucování reality, že jsme se rozhodli text pana profesora, který veřejná média přešla skoro bez povšimnutí, zavěsit na naši stránku. Zde máte text:

   Když člověk při čtení nějakého textu narazí na termín “politický náměstek”, tak to většinou přejde bez povšimnutí. Těm starším, kteří ještě pamatují tzv. “ předlistopadové časy”, to možná trochu připomene tehdejší “referenty zvláštních úkolů”, kteří bývávali v každé fabrice či instituci jakousi “šedou eminencí”, které se neodvážil oponovat ani ředitel. Ale dnes, když už dávno skončila éra “vlády jedné strany”? 

   Lidská práva se v poslední době stala doslova tantrou, tedy posvátným souslovím méně úspěšných, nebo přímo neúspěšných politiků, ale zároveň jsou také zrádnou útočnou zbraní menšinových uskupení a různých občanských společenství při prosazování jejich ne vždy zdůvodnitelných práv ve sporech s většinovými soupeři. A třebaže je to nelogické, většinou v takových sporech ta lidská práva působí jednosměrně, obvykle ve prospěch menšinových účastníků sporu. Například ve sporech týkajících se lidských práv občanských menšin to dokonce je reflektováno veřejně jako přijatelná “oprávněná pozitivní diskriminace”. Což je stejný nesmysl, jako ta švýcarská modrá kráva z reklam na čokoládu …

   Od “mnichovské zrady” již uplynulo dlouhých 80 let. Valné většině našich občanů však už pojmy “mnichovská dohoda”, nebo “mnichovská zrada” mnoho neříkají. Dnes lidé mají jiné starosti než vracet se někam do pro ně už dávné historie. Což se samozřejmě hodí do krámu některým politikům, a samozřejmě též zdejším “mediálním expertům”, zejména těm, kteří dík své vlastní neznalosti dějin světových, rádi uplatní před veřejností svoji neexistující historickou vzdělanost plejádami vhodně upravených historických vzpomínek podle toho ke kterému politickému směru patří. A vyskytne-li se jedinec, který si dá práci a z historických pramenů vytáhne k danému tématu nějaká fakta, jen málokdy se mu podaří s nimi vyjít před veřejnost. Vždy někomu budou vadit …

   S otázkami těžko pochopitelné migrace Afričanů do Evropy se už dnes patlá kdejaký pokoutní novinář, a za experty přes migraci se samozřejmě pokládají již i takoví politici a političky, kteří migrujícího Afričana viděli nanejvýš v internetu, na videu. Mezi takové “experty” se samozřejmě nechceme řadit, ale ta otázka nám přece jen také vrtá hlavou, jako ostatně asi každému normálnímu občanu, kterého naše vševědoucí média utvrzují v přesvědčení, že “nás se taková migrace přece nikdy nedotkne”. A tak jsme se prošli internetem, s cílem dozvědět se k tomu něco konkrétního. A toto je výsledek našeho “putování po internetu” o který se nyní chceme s vámi, našimi čtenáři, podělit.

   … a utrhne ti celou ruku, říká staré české přísloví. Ale kdo ještě dnes zná nějaká stará přísloví. Z těch přece nic nekouká. Dneska mají lidé jiné zájmy. Někteří se motají ve starostech jak neztratit zaměstnání a při neustálém zdražování základních životních potřeb zajistit rodinu, značná část důchodců se věnuje turistice po supermarketech vyhledávajíc cenově dostupné a v akci zlevněné základní potraviny a další potřeby, ale jiné ovšem takové starosti netíží, protože o to se jim přece postará sociálka, a ti další, kteří si za sametového boomu dobře dík své šikovnosti zabezpečili už předem svoji budoucnost, a politici myslí jen na to jak se udržet u vesla - tedy pardon u koryta.

Moto: Byli jsme před Unií, budeme i po ní !

   Každou chvíli nás v médiích někdo přesvědčuje o tom jak je pro nás prospěšné členství v Evropské unii, až se člověk nestačí divit. Takovou dobročinností se nemohou chlubit ani sv. Mikuláš se Santa Clausem dohromady. A navíc, ti dva už tradičně unavují svými pořád stejnými nadílkami, kdežto Evropská unie pro nás vždy má něco nového, něco o čem se nám zatím ani nezdálo. Jako to překvapivé sdělení, že už se konečně dočkáme toho, že velkoryse poskytnete volební právo cizincům kteří jsou občany EU a mají od nás povolení k trvalému nebo přechodného pobytu v ČR. Neboť k tomu nás prý zavazují protokoly o našem vstupu do EU. Což zřejmě nám naši politici nějak zapomněli ve spěchu sdělit. Nebo že by tomu bylo jinak … ?   

   I takové “nástroje” dnes patří mezi zbraně pomocí kterých se někdy snaží nějaká nově se vytvářející elita dopracovat k uchopení moci nad společností. Začíná to organizováním větších “veřejných mejdanů”, schopných zaujmout i rozvášnit davy, a pak strhnout významnější části obyvatelstva na stranu organizátorů. A pak už je k “majdanu” jen krůček.

   Karel Čapek nebyl jen tak ledajaký novinář, ale opravdu někdo ! A jak si pamětníci pamatují tak říkával: “Titulek článku musí do čtenáře šťouchnout a přivést jeho pozornost k tématu jímž se článek zabývá”. Ale stejně tak prý připomínal, že titulek v žádném případě nesmí být urážlivý, natož vulgární. A takoví novináři, jako byl třeba Ivan Medek, následovali jeho příkladu.          

   Když se po předešlých parlamentních volbách mezi úspěšnými stranami objevila Pirátská strana, mnozí starší občané to pokládali za vtip a věštili, že ta strana dopadne stejně, jako dopadla Unie svobody paní Hany Marvanové i několika podobných straniček. Ale jen málokdo ví čím na sebe v předvolební kampani Piráti dokázali strhnout pozornost nepřehlédnutelné části společnosti natolik, aby se to projevilo ve volebních výsledcích. A stejně tak málokdo ví, že pirátské strany začaly vznikat v Evropě již před rokem 2010 a od tohoto roku jsou spojeny v jakési Pirátské internacionále !

   Když jsme bývávali ještě školáčci, za “druhé světové”, i když něco takového bylo nám okupantskými nacisty zakázáno, vedli nás naši rodičové, a ve škole učitelé, k poznávání slavné minulosti našich národů, a vážili si těch našich předků kteří naši zemi doma i ve světě něčím významným proslavili.

   Válka sotva skončila, domů se navrátila v Moskvě vytvořená vláda s Košickým vládním programem a celou zemí už od května 1948 čeští komunisté masírovali v tisku i rozhlase veřejnost heslem “Kdo nejde s námi, jde proti nám”! Zároveň jim samozřejmě nahrávala skutečnost, že podstatnou část naší republiky zbavila nacistů Rudá armáda, takže nebylo ničím divné, když v roce 1946 v prvních poválečných volbách zvítězila s převahou Komunistická strana československá. Zvítězila, protože lidu dávala lepší naději budoucnosti.

   Kdejaký novinářský a nebo politický služebníček cizích zájmů nás hloupé občany přesvědčuje o nebezpečí plynoucí z jednoduchých řešení, a z nich údajně pramenícího "populismu".  Přitom mnohdy nevědí, že populismus je směr v literatuře soustřeďující pozornost na život lidových vrstev bez třídního pohledu.  Ano, dnes komplikovanost mnohým vyhovuje, lépe se v ni ztrácí korupce, neschopnost, špinavost a zlodějiny. Ale ti velcí, “světoví hráči" jsou si vědomi, že v jednoduchosti je genialita a proto na jednoduchost, peníze a hloupost lidí sázejí.             

   O tom co se ve světě děje, a jak to v které zemi vypadá, se většina z nás dozvídá jen z médií, nebo vzácně od přátel, kteří do toho ostatního světa vycestovali buď za prací, nebo v rámci turistiky. Pokud jde o ten svět na západ od nás, tak o tom slýcháme z médií samé chvály, ale o tom světě východním jen odsuzující kritiky plné opovržení. Tak jsme se rozhodli poskytnout vám reálnější pohled k tomu směru východnímu, a vybrali jsme k tomu konkrétně Moskvu, a jako informátora solidního Martina Kollera, který Moskvu již několikrát navštívil, a který nemá nejmenší důvod nějak zkreslovat pravdu kterou viděl na vlastní oči. A z jeho šestistránkové reportáže jsme pro vás vybrali to nejpodstatnější.