Dřevomorka odjakživa vyvolávala zlé sny muzejním restaurátorům historického mobiliáře, ale že se začne zažírat i do oblasti politické, je pro nás novinkou. Ale mnohé naznačuje, že i politická oblast je již jistým „specifickým druhem dřevomorky“ také skrytě infikována. Hned jakmile se do vlády prospěchářsky a promyšleně nastěhovali “experti” sociální demokracie, začaly se vyskytovat pochybnosti o jejich upřímné snaze státotvorně přispět k uklidnění rozhárané situace při „sestavování/nesestavování“ řádné vlády vedené vrcholným představitelem “Hnutí ANO”. 

   „Ale proč?“ ptá se jeden z našich čtenářů v dopise který doputoval do naší schránky. A dodává: „Přes veškeré úsilí v mediální válce, přes uvalené sankce a permanentní vyrábění Ruské hrozby, začíná varianta přímého vojenského střetu. Propaganda války dostatečně otupila vědomí populace a nyní už zbývá odhodit masky a burcovat ve jménu hodnot národy do boje.“ 

   V jednom dopise, který k nám doputoval, jsme našli množství otázek zabývajících se problematikou života naší země v tzv. “předlistopadovém období, bez odpovědí ! Už jsme to málem odložili, když jsme si vzpomněli, že nám před nějakým čase došel od kohosi textový nástin článku, který se zabýval právě těmi nezodpověděnými problémy, uvedenými v těch nezodpověděných  otázkách onoho dopisu. I napadlo nás, že spojením obou dopisů dvou neznámých autorů dostaneme text hodný zveřejnění, Tak jsme to zkusili a ono to vyšlo. Zde to máte.

   I když tomu v naší zemi asi málokdo bude věřit, ještě dnes v 21. století existuje na Zemi už po 165 let klasická kolonie závislá na jiném zcela vzdáleném území. Je jím “Nová Kaledonie”, ostrovní státeček v Tichém oceánu, který zabrali v roce 1853 na Napoleonův rozkaz francouzští dobyvatelé, aby na něm vytvořili trestaneckou kolonii. S chodem času pak na tato ostrovní území přicházeli ve velkých počtech francouzští kolonizátoři a po letech zcela početně převýšili původní obyvatelstvo melanéských Kanaků. A Nová Kaledonie se stala, i přes obrovskou vzdálenost, nedílnou součástí evropské Francie.

5. 11. 2018 18:57:20

   Pod uvedeným titulkem vám předkládáme na naší stránce zamyšlení pana Mgr. Petra Hanniga, předsedy “Rozumných” nad posláním a působností OSN, která je prakticky nejvyšším světovým orgánem sdružujícím významné zástupce 193 zemí světa. Ve svém blogu pan Petr Hannig napsal:

   “Včera jsem se na veřejném slyšení analytika Zdeňka Chytry, žijícího v Německu, seznámil s dvěma pakty z dílny OSN. Bylo mi z nich špatně. Jsem někdy “vlasteneckou frontou” označován, pokud jde o vystoupení z EU, za příliš umírněného. Pokládám se totiž nejenom za vlastence – zemského patriota ČR, ale též za Evropana. Myslím si, že EU, zvláště v této době kdy ve Francii vítězí “Národní sdružení” (Rassemblement national) Marine Le Pen nad “La République en Marche” Emannuela Macrona, kdy v Itálii preference Legy Matea Salviniho strmě rostou, kdy v Polsku “PiS” neztrácí ani v dalších volbách své voliče, kdy v Německu rostou preference “AfD”, kdy se Rakousko Sebastiana Kurze probudilo a razantně vystoupilo proti globálním paktům OSN, kdy Viktor Orbán proti všem, zachraňuje to, co je pro Evropu posledních staletí signifikantní, prostě v této době vystupovat z EU by nebylo šťastné. I my musíme se svou troškou do mlýna posílit návrat zdravého rozumu do Evropy, aby nezhynula šílenými nápady globalistů.

   Díky internetu k nám doputovala ze sítí informace, která nás nejen překvapila, ale především zaujala. Takže, i když se později zjistí, že to byl „hoax“, text přece jen zveřejňujeme. A každý ať si to přebere sám. NÁRODNÍ PROSPERITA

*  *  *

PŘEVZATÁ INFORMACE: Teprve před několika lety se mohla širší veřejnost ve veřejných sdělovacích prostředcích dozvědět, že existuje něco, co je nazýváno “Kalergiho plánem” jehož základem je prapodivná vizionářská “pan-evropská” idea, mířící ke genocidě evropských národů pomocí míšení ras. Že je to zhoubně nakažlivá pa-filosofie, kterou začínají šířit některá ultrapravicová extremistická uskupení. Ale v širší veřejnosti jen málokdo dodnes vůbec ví, kdo byl nějaký Kalergi. Že to byl člověk, který plánoval a programoval “zničující genocidu všech evropských národů”. A stejně tak je pramálo těch, kteří vědí, co je podstatou uvedeného “Plánu”.

Nejen komunistický režim byl příšerný, ale i doba německé okupace.

Ivan David - 3.11.2018 - jak to zveřejnily “První zprávy”.

   "Po skončení slavnostního udílení státních vyznamenání prezidentem ČR u příležitosti 100. výročí vzniku Československa vysílala ČT předtočený rozhovor s prezidentem a premiérem ČR. Dávno jsem neviděl nic tak trapného," svěřil se svým poznatkem Ivan David. "Asi se málo otužuji koupáním v mainstreamu", pokračoval. Pořad moderovala Světlana Vitovská. Otázky, které oběma kladla měly demonstrovat její loajalitu k bojovníkům proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. Měly je dostat do defenzivy, aby přiznali, že jsou nedostatečně protiruští a antikomunističtí. O obou je všeobecně známo, že mají k Rusku nikoli nenávistný, ale racionální postoj, oba byli v KSČ, Miloš Zeman byl v roce 1969 vyloučen, protože se neohnul, a Andrej Babiš zahodil po roce 1989 legitimaci, která mu byla přítěží," konstatoval David v komentáři nazvaném “Koncentrovaná trapnost”. 

   Tak opět tu budeme mít Vánoce. Ale Západ bdí a už to jede. Nový vítr, proudící k nám z mocenského centra Evropské unie, již nepřináší jenom “politické a ekonomické instrukce EU” jako doposud, ale už se snaží, za aktivní pomoci tuzemských  mediálních pletichářů, teď rozehnat a vytěsnit z našich myslí i naše staré “společenské a národní tradice”. A pro to je čas předvánoční obzvláště výhodný. Je to čas v kterém se právě staré vžité “tradice klidu a míru” v lidech po celoročním shonu probouzejí, což jsou přece chvíle kdy se dá proti tradicím nejúčelněji zasáhnout.

   Názory disidentky a chartistky, spisovatelky Lenky Procházkové na současnost nechávají oficiální média většinou bez povšimnutí, i když v nich často zaznívají tvrdé pravdy, které mnohým politikům příliš nevoní. Ale podle našeho názoru její slova velmi výstižně ukazují naši současnost bez přikrašlování reality a proto jsme se rozhodli z nich nejdůležitější pasáže zveřejnit na naší stránce,

   Kdysi se o neodbytných lidech říkávalo „drží se jak lejno košile“, nebo také „dveřmi jej vyhodíš, oknem vleze zpátky.“ Dnes, v návaznosti na šrumec, který nám po nějaký čas poznamenával jmenování nového koaličního kandidáta pro funkci ministra zahraničí, se nám potvrdilo, že ta přísloví platí dodnes. Jen nám ta nová doba to první přísloví trochu zmodernizovala, takže dnes by po inovaci mohlo lidem, v návaznosti na reálnou situaci, sdělovat „Drží se toho jako Poche koryta“.

   Jen pár slov k oslavám 28. října. Po celém století od vzniku Československa se totiž chystá veliká sláva. Panstvo se bude, jak je zvykem, zadarmo ládovat u stolů přeplněných všemožnými evropskými pochoutkami, a pro kmány, aby z toho také něco měli, uspořádá se "vojenská přehlídka". Zúčastní se jí kde kdo.

   Pan Václav Klaus mladší v Novinkách 15.10.tr. v reakci na proběhlé komunální volby napsal: “Definice *lepšolidí* je složitá. Sami sebe považují za vzdělané, i když realita často není tak růžová. Oni naopak lidi jiných názorů nepovažují za lidi jiných názorů, ale za nevzdělance, hlupáky, burany, měšťáky, konzervativní fosilie minulého století, kteří by už neměli v 21. století tady zaclánět, nácky a bolševiky, sluhy kapitálu neekologických firem, a zejména za tohle všechno dohromady.”

   Pokládat naše veřejnoprávní média za důvěryhodný zdroj informací už mohou jen jedinci omezeného ducha, a samozřejmě ovšem také jisté redakční “tvůrčí týmy” spolu s tzv. “kavárenskou elitou”. Řadu jejich informací normální člověk přejde takřka bez povšimnutí, nanejvýš si pomyslí o našich novinářích a redaktorech něco co se nesmí vyslovovat před dvaadvacátou hodinou večerní, ale někdy se člověk nad některými informacemi přece jen zastaví, když jej doslova “trknou” svou amorálností, hraničící s přímo nelidským hulvátstvím. A bohužel to se dnes stává častěji a častěji …….

   Říkává se “hlas lidu, hlas boží”. A celá řada politiků se tímto příslovím před veřejností velice ráda ohání. Ale platí to přísloví ještě? Když tak zaznamenáváme v médiích výsledky komunálních voleb a všechna ta probíhající povolební jednání o obsazování křesel primátorů nebo starostů, nestačíme se divit, protože nás napadá něco zcela jiného, co to uvedené přísloví zcela popírá. Protože kdo v těch debatách rozhoduje to nejsou výsledky voleb, podle kterých by kandidáti strany, již podpořilo největší procento voličů, mělo mít v městských nebo obecních orgánech, pokud by ještě platilo že “hlas lidu je hlasem božím”, nejvyšší zastoupení, což ovšem v naší zemi už zřejmě neplatí. Protože, jakmile jsou známy výsledky voleb ihned se strany, kterým ten “hlas lidu” naznačil že nepatří mezi prvořadé, pohotově semknou a vytvoří různorodě splácanou koalici, která vítěze zažene do pozadí.

   V posledním desetiletí začaly otravovat politické ovzduší USA zvláštní “mýty”, které nechutným způsobem zasahovaly destruktivně do politického dění. Ty mýty, které šířila především média, a proti kterým byla a je jen velice obtížná obrana, rychle zaplavily celou tamní společnost. A všechny měly jedno společné. Témata, jejichž základem byla obvinění nějakého úspěšného a významného politika ze sexuálního obtěžování, nebo dokonce znásilnění, vznesené nějakou veřejnosti známější Američankou. Cílem přitom vždy bylo před veřejnosti zneuctění obviněného jedince a jeho zbrzdění v politickém vzestupu. A při tamní “společenské nevycválanosti” mnohobarevného amerického lidu, bažícího po mediálních senzacích, to “skrytým iniciátorům mýtů” celkem vycházelo