Na ČT2 proběhl dokument o bojích proti „Islámskému státu“ v Mosulu. Kde dobře živení, fyzicky zdatní, na životě nelpící, odvážní a k boji vycvičení bojovníci, podobní migrantům přicházejícím do EU i ČR, bojovníci oboustranně dobře americkými zbraněmi vyzbrojení, sváděli proti sobě boj ve jménu Alláha, muslim proti muslimovi. V dokumentu pak bylo vidět město v rozvalinách a zdecimované civilní obyvatele Mosulu s různými střelnými ranami, které jim nikdo neošetřoval.

   V historii lidstva snad neexistoval “monarcha – diktátor – velký vůdce lidu – spasitel národa”, který by netrpěl nějakou “zvláštní fobií”, založenou na odporu vůči něčemu, či někomu. Takovou fobií trpěl i římský Gaius Julius Caesar [44 let před Kr.] který nepřítele své země viděl v každé jiné zemi, kterou si ještě Řím nedokázal podrobit. Jistou fobií trpěli i středověcí papežové [Martin II. fobií proti husitům; Pavel II. proti králi českému Jiříkovi z Poděbrad], které jejich fobie nutila k vyhlašování “křižáckých válek” proti naší zemi.  A v novověku to byli také A.Hitler a J.V.Stalin, u nichž byla fobií kontinentální mocenská rozpínavost. Ale jistými “fobiemi podobného druhu” jak se ukazuje trpí i dnes nejen někteří evropští mocenští magnáti, ale též různí čelní představitelé politických uskupení. A ve většině případů dopad působení jejich fobie ve svém důsledku přináší výrazné většině postižené společnosti jenom mnohé nežádoucí problémy.

   Zdálo se nám, že I v dnešní době, v níž se zejména příslušníci mladších generací neradi navracejí k časům minulým, neuškodí porozhlédneme-li se po odkazu našich předků, kde můžeme nalézt mnohá moudra, která si zachovávají svoji hodnotu i v tom našem dnešním zmodernizovaném světě. A myslíme si, že by nebylo na škodu zamyslet se nad nimi a vrátit ta moudra zpět do našeho života. Nás k tomuto názoru dovedl citát výroku velkého českého podnikatele Tomáše Bati, ze kterého by si měli vzít poučení zejména naši mladší spoluobčané. Takže jsme se jej rozhodli na naší stránce spolu s krátkým dovětkem zveřejnit. Zde jej máte:

„Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot.

Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že má docela pravdu.

Když mi bylo 40 let, tak jsem si myslel, že to byl celkem moudrý chlap.

A když jsem měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!"

                                                                         Tomáš Baťa

   Jednou se v supermarketu stalo cosi neobvyklého. U pokladny si starší dáma brala na nákup igelitovou tašku a mladistvá pokladní jí začala poučovat, že si má koupit tašku ekologickou: "Vaše generace nezná ekologické hnutí. My mladí lidé, budeme to plýtvání muset za vaši generaci jednou zaplatit!" Dáma se omlouvala: „Je mi to líto, ale za našich mladých let jsme vědu o ochraně životního prostředí neznali.“ Ale to pokladní ještě víc rozhořčilo a spustila: "Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala pro ochranu životního prostředí vůbec nic !" To ovšem již zjevně přehnala a dáma už to neunesla. Na vyslovenou výtku odpověděla naplno po svém:

   Kdo jen trochu sleduje dění v našem státu není překvapen, že se neustále krok za krokem přibližujeme dění v Orwellově románu z roku 1984. Kostrou každého státního útvaru musí být zákony a jejich spravedlivé uplatňování vůči všem lidem ve státě žijícím. Že by toto platilo v našem státě věří už asi jen málokdo.

   Kdysi v dobách "ošklivého socialismu" se zákon uplatňoval ve dvou rovinách. V politické a nepolitické. Pokud nebyly ohroženy zájmy KSČ platilo stejné právo pro pána i kmána. Dokonce i okresní tajemník KSČ mohl být postižen nebyl-li v právu a šikanoval "obyčejného člověka". Což lze doložit. Dnes je to však jiné a děsivější. Jinak se domáhá práva ten, kdo má peníze, a jinak běžný občan. Jsou ale i další lidé kteří jsou “jinak posuzováni” i ve jménu antirasismu a ochrany menšin. A také není kriminalizován trestný čin nedovoleného překročení hranice státu, i když je to trestným činem uvedeným v Trestním zákoníku.

   Přijdou chvíle, kdy si člověk chtě-nechtě vzpomene na naši armádu. A kupodivu ne na tu současnou, ale na tu “bývalou” z časů předlistopadových. Kdy, když přišel nějaký nečas [tedy ne ten s velkým ”N”, ale ten přírodní], tu byla armáda vždy připravená přiskočit a pomoci. Což nám právě letos, když konečně zase pořádně nasněžilo, postihl na Božím Daru, na Jablonecku, a ještě na mnoha místech obce doslova dopravní kolaps, na který obecní technika jednoduše nestačila.     

  To kdysi, v dobách už podle mladších generací archaických, byla jedna z neopomenutelných složek tehdejší armády při mimořádných situacích připravena vytáhnout ze svých “pohotovostních NZ skladů” uloženou potřebnou techniku, zmobilizovat potřebný počet záložáků k její obsluze, a vyrazit do boje proti sněžným závějím. A stejně tak i jindy, třeba při povodních. Což od naší současné armády dnes nemůžeme bohužel čekat, protože ta má své základní působiště docela jinde. V dalekém zahraničí. A z těch tehdejších “NZ skladů” po reorganizaci naší armády také asi mnoho nezbylo. A záložáci? Kde vzít na dlani chlup, když tam neroste …                                                                          

NÁRODNÍ PROSPERITA   

   Keňský ekonomický expert James Shikwati (35) tvrdí, že pomoc Africe více škodí, než pomáhá. V časopise “Der Spiegel” se postavil proti rozvojové pomoci Africe takto:  “Proboha, přestaňte prosím vás s tou pomocí!

   Rozvinuté země Západu potřebují odstranit hlad a chudobu. Ta globalizační pomoc ničí náš kontinent již 40 let. Chtějí-li průmyslové země Afričanům opravdu pomoci, pak by měli konečně zastavit tu příšernou pomoc. Země, do nichž plyne nejvíce rozvojové pomoci, jsou v současnosti v nejhorším stavu. Navzdory miliardám, které byly nality do Afriky, zůstává kontinent stále chudý.

   Státní bezpečnost “StB” - jako “stěžejní režimová organizace” - se už podle všeho definitivně ztratila v propadlišti dějin a zanechala nám tu jen hrstku odhalených “bývalých agentů”, kteří jsou nyní samozřejmě pro média nesmírně lákavým soustem. A k tomu navíc skrytý houfek “bývalých nomenklaturních kádrů”, kterým se v čase “sametového blouznění” prozíravě podařilo vybudovat solidní neprůstřelné krycí legendy pro další budoucnost, aby se mohli bezpečně a výhodně začlenit do ekonomické oblasti. Ale po “práskačích”, jaké jsme znali “z časů protektorátních i totalitních”, jako by se zem slehla. Vždyť co by ti také hledali v zemi kde “pravda a láska” vítězila nad všemi nešvary?

   Především díky novodobým ideovým tlakům Evropské unie, pro kterou jsou naše staré tradice překážkou “na cestě do lepší budoucnosti” natolik, že se už snaží působit podle své modernistické ideologie i na naše děcka. Pro které podle nich není už vhodný náš starý sv.Mikuláš s Andělem a čertem a samozřejmě hlavně Ježíšek [které chtěli už naši předlistopadoví komunisté nahradit “dědou Mrázem” a po roce´89 jejich nástupci amerikánským “Santou”]. Ale i na takové “podřadnější postavy”, jako je ze sněhu uplácaný sněhulák, by měly děti zapomenout. Teď přece by měly stavět rakety k východu mířící, anebo něco tomu podobného.

   K parafrázi známého “fučíkovského hesla” v titulku nás vyprovokovala mediální přestřelka mezi prezidentem a ředitelem “Bezpečnostní informační služby” (BIS), která se strhla poté co tato utajovaná služba v médiích zveřejnila část své roční zprávy, samozřejmě jen tu “veřejně přístupnou”. Pan prezident, v reakci na tuto zprávu, namísto toho aby našim civilním rozvědčíkům [neboť máme přece ještě lovce špiónů i v rámci armády] uznale v médiích poklepal na ramena za to jak se činí při odhalování nějakých ruských či čínských “James Bondů”, nad nimi pohrdavě nadzvedl obočí a přidal pár drsných slov. Což okamžitě vytočilo ředitele BIS natolik, že si musel “vypustit páru” důrazným mediálním prohlášením o tom jak si jeho služba i on sám zaslouží uznání nejen prezidenta, ale i celé veřejnosti, neboť přece už letos rozkryla nemalou špiónskou konspirační skupinu. A důrazně ujišťoval veřejnost, že se ale nemusí po této stránce ničeho obávat, neboť BIS bdí!                                               

   Dřevomorka odjakživa vyvolávala zlé sny muzejním restaurátorům historického mobiliáře, ale že se začne zažírat i do oblasti politické, je pro nás novinkou. Ale mnohé naznačuje, že i politická oblast je již jistým „specifickým druhem dřevomorky“ také skrytě infikována. Hned jakmile se do vlády prospěchářsky a promyšleně nastěhovali “experti” sociální demokracie, začaly se vyskytovat pochybnosti o jejich upřímné snaze státotvorně přispět k uklidnění rozhárané situace při „sestavování/nesestavování“ řádné vlády vedené vrcholným představitelem “Hnutí ANO”. 

   „Ale proč?“ ptá se jeden z našich čtenářů v dopise který doputoval do naší schránky. A dodává: „Přes veškeré úsilí v mediální válce, přes uvalené sankce a permanentní vyrábění Ruské hrozby, začíná varianta přímého vojenského střetu. Propaganda války dostatečně otupila vědomí populace a nyní už zbývá odhodit masky a burcovat ve jménu hodnot národy do boje.“ 

   V jednom dopise, který k nám doputoval, jsme našli množství otázek zabývajících se problematikou života naší země v tzv. “předlistopadovém období, bez odpovědí ! Už jsme to málem odložili, když jsme si vzpomněli, že nám před nějakým čase došel od kohosi textový nástin článku, který se zabýval právě těmi nezodpověděnými problémy, uvedenými v těch nezodpověděných  otázkách onoho dopisu. I napadlo nás, že spojením obou dopisů dvou neznámých autorů dostaneme text hodný zveřejnění, Tak jsme to zkusili a ono to vyšlo. Zde to máte.

   I když tomu v naší zemi asi málokdo bude věřit, ještě dnes v 21. století existuje na Zemi už po 165 let klasická kolonie závislá na jiném zcela vzdáleném území. Je jím “Nová Kaledonie”, ostrovní státeček v Tichém oceánu, který zabrali v roce 1853 na Napoleonův rozkaz francouzští dobyvatelé, aby na něm vytvořili trestaneckou kolonii. S chodem času pak na tato ostrovní území přicházeli ve velkých počtech francouzští kolonizátoři a po letech zcela početně převýšili původní obyvatelstvo melanéských Kanaků. A Nová Kaledonie se stala, i přes obrovskou vzdálenost, nedílnou součástí evropské Francie.