Dostala se mi do rukou pozoruhodná kniha Stanislava Motla, která ve svém podtitulu má napsáno: O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Tenhle podtitul mne zaujal, a proto jsem se dal do jejího čtení. A aby bylo jasno, kniha nebyla napsána za dob cenzury před rokem 1989, ale v roce 2003. Z knihy jsem si odnesl vedle mnoha poznatků i ten, že jsme byli nejen pro Sovětský svaz nevyčerpatelnou studnicí, ale že i Ti, ke kterým se vždy shlíželo jako k našim spojencům a vzorům, nebyli až zase takovými přáteli, jak by se na první pohled zdálo.

K rukám vážené paní Marie Benešové, ministryně spravedlnosti

Ministerstvo spravedlnosti ČR, Praha

v Plzni dne 16.9.2019

Věc: žádost o výklad předsudečné nenávisti a zásadní otázky k jejímu obsahu

Vážená paní ministryně,

dovoluji si tímto obrátit se na Vás se žádostí o pomoc ve věci výkladu zcela nového pojmu předsudečná nenávist, případně s ní souvisejících podpojmů nálepkování a politická korektnost. Neboť ony pojmy stále drastičtěji zasahují do životů statisíců občanů ČR, aniž by věděli, co přesně z hlediska zákona tyto novodobé právní kategorie znamenají.

Jaroslav Tichý

Mnozí z nás shlédli v posledních několika dnech zprávy o rezoluci přijaté Evropským parlamentem k zahájení 2. světové války. Shlédli též video s incidentem s vlaječkami členských států v EP v Bruselu, jakož i scénku na rozloučenou s britskými europoslanci v souvislosti s odchodem Velké Británie z EU. Stejně jako další konflikt místopředsedkyně Evropského parlamentu Dity Charanzové s europoslanci. Též kvůli vlaječkám členských států. Tato videa bez výjimky potvrdila to, co je pro skutečné cíle EU zcela signifikantní a co je naší veřejnosti vesměs známo. Již dávno, ač zdaleka ne všichni si to náležitě uvědomovali, ač ne všichni to chtěli slyšet či tomu uvěřit. A asi nejsem sám, kdo si přitom klade alespoň následující otázky:

Z naší pošty.

   Lidé, nebo přeludy? To je otázka tak říkajíc “do pranice”. Na tuto otázku jsem narazil při poslechu čs. rozhlasové stanice “rádio plus”, kde paní redaktorka tahala z jednoho politologa názory na zvolení pana Křečka novým ombudsmanem. Předtím jsem se už s tímto “problémem” seznámil na sociálních sítích, kde různí lidé proti panu Křečkovi přímo běsnili a nenechali na něm ani “nit suchou”, a jiní, kterých však bylo pomálu, jeho zvolení naopak pochvalovali. Takže jsem byl zvědav, co se k tomu dozvím z veřejnoprávního “rádia plus”. A tam to bylo velice zajímavé.

ROZHOVOR Poslanec Jaroslav Foldyna, výrazná tvář sociální demokracie, nedávno oznámil, že uvažuje o odchodu ze strany. Členem ČSSD je Foldyna od prosince 1989. Poslanec se pro ParlamentníListy.cz podrobně rozmluvil, co mu na současné straně vadí. Důrazně pak odmítá, že by kritikou Člověka v tísni útočil na dobročinnost a mluví o „vykořisťování a genocidě“. Pane poslanče, na plénu Sněmovny jste nedávno řekl, že šéf Člověka v tísni Šimon Pánek rozesílal předsedům politických stran SMS zprávy, v nichž de facto vyhrožoval, že nemají dopustit zvolení pana Křečka ombudsmanem. Jak Pánek, tak předsedové stran to odmítli s tím, že je to lež. Omluvíte se?

Z naší redakční pošty,

   Některé “polistopadové svobody”, jako je třeba “svoboda podnikání”, již svojí podivnou “neomezitelností” překračují všechny meze slušnosti. Příkladem může být situace, která se udála v Praze, kde taxikář, provozující tuto činnost individuálně v rámci alternativní přepravní firmy “Bolt”, vyhodil z auta brutálně nevidomou paní s jejím vodícím psem na vozovku ulice a ujel. Kolem napadené nevidomé staré paní, ležící bezmocně na vozovce, s vodícím psem pobíhajícím bezradně kolem, projelo několik aut a ani jedno nezastavilo. Jen nějaká náhodná svědkyně tu událost děj natočila a zavolala policii.

Dne 31.1.2020 ukončila Anglie své členství v EU.  Dle různých průzkumů veřejného mínění občanů ČR, je asi 60% občanů taktéž pro ukončení našeho členství v EU. Podobné to je i v dalších státech EU. Výsledky průzkumů v jiných zemích stejně jako u nás záleží na serióznosti průzkumných agentur a zadání od politiků. Má-li v současnosti EU po odchodu V. Británie přibližně 420 mil. občanů, dá se předpokládat, že až několik set mil. občanů by si přálo vyprostit se z okovů EU. Proti jejich přání stojí byrokratický aparát EU složený z několika nikým nevolených politiků stojících v čele EU, kteří rozhodují a 60 000 byrokratů včetně europoslanců z jednotlivých států, kteří je často slepě poslouchají. Ti všichni až na několik výjimek brání rozpadu EU. Aby také ne. V Bruselu si žijí a jsou placeni jako šlechta z peněz všech občanů EU. Ti občané jednotlivých států, kteří si přejí ať z jakýchkoliv důvodů v EU zůstat a odmítají rozpad EU, jsou bohužel jakýmsi Trojským koněm nadnárodních korporací pracujících pro Nový světový řád, jehož zájmem není dle našeho názoru prosperující Evropa. Závidíme a blahopřejeme občanům Anglie k opětovnému získání suverenity a nezávislosti na EU. I my si přejeme svobodnou a nezávislou ČR. 

     Národní Prosperita

V pořadu 90 minut tam měl Roberta Š l a c h t u.

K údivu redaktora potvrdil i tu skutečnost, že v mnohých vyšetřovaných kauzách bylo možné si objednat trestní stíhání na nepohodlné politiky a tlaky na to, aby ÚHOZ zametal pod koberec darebáctví politiků byly běžné.

Nikdy jim nepodlehl, a proto byl jeho útvar tehdejším policejním prezidentem v rámci reorganizace rozpuštěn.  Potvrdil tím slova současné ministryně spravedlnosti Benešové o snahách tehdejších politiků ovlivňovat vyšetřování jednotlivých případů.

Došlo do redakce:

Dnes se mi stala taková trošku nemilá věc, ale jelikož to tu sdílím také veřejně a ne v uzavřené skupině, musím si dát pozor na korektnost, abych nebyl napaden ještě zde. Ve tři ráno v Belgii jsem dělal s kamionem na plném parkovišti Aire du Bois du Gard povinnou hoďku bezpečnostní přestávky. Mezi návěsy chodili ve dvojce čtyři asi dvacetiletí jinoši, na pohled jasně patřící k náboženství míru a lásky, kteří už svou pouhou přítomností v Evropě tuto nezpochybnitelně povznášejí a obohacují.

Po přečtení tohoto textu možná lépe pochopíte, jak se to dnes dělá

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.

Z rozhovoru v Parlamentních listech.

Parlamentní listy se ptaly, prof. Ing. Jaroslav Šesták, DrSc, dr.h.c., fyzikální chemik, emeritní vědec Akademie věd ČR odpovídal.

PL: Krátce po začátku nového roku svět s obavami a napětím sledoval, zda nevraživost Íránu a Spojených států nepřeroste ve válečný konflikt. Co si myslíte o způsobu, jakým Američané vyřešili svůj problém s druhým mužem Íránu generálem Kásimem Sulejmáním? Jak pohlížet na zabití Sulejmáního a provedení akce z pohledu mezinárodního práva?

   Toto je omluva Milana Kundery, žijícího ve Francii. Myslím, že je k zamyšlení. Za přicházející globální kolaps životního prostředí bychom měli v prvé řadě vinit bohaté lidi a jimi podporovaný kapitalistický kult bohatství. Bohatí lidé horečnatým a sobeckým hromaděním bohatství vytvářejí největší uhlíkovou stopu způsobující globální oteplování. Dnes lituji, že jsem se jako aktivista v disentu podílel na kolapsu bývalých socialistických hospodářských a politických systémů ve východní Evropě.

Není rozdíl mezi výkřiky, že za všechno mohou Židé, a mezi nazýváním babiček ekosviněmi. Už schází jen výzva, aby ti starší nesměli volit, a byli deportováni do uzavřených domovů důchodců. Píše na svém blogu advokátka Jana Zwyrtek Hamplová. Bůh ví, že jsem nechtěla. Zejména v čase vánočním. Ale musím. Možná jsem totiž taky ekosvině. Neb už jsem babička. Pro levné maso nejezdím, ale k doktorovi ano....Je to skandální důkaz cílené výchovy k mezigenerační nenávisti v Evropě.

Ladislav Petráš (BOS): 14.01.2020 

 Autor se zamýšlí nad poslední zákonodárnou iniciativou z MV ČR, zejména ve k dopadům "předsudečné nenávisti" a předlohy Zákona o nakládání se zbraněmi na rozvoj demokracie a výchovu k vlastenectví.

Dnes, v době kybernetické, v době, kdy inteligentní robotické stroje pomalu, ale jistě nahrazují lidskou pracovní sílu již asi málo občanů, zejména těch mladších ví, co je to chomout. Tak tedy pro připomenutí: chomout byl součástí koňského (volského, atd.) postroje. Nasazoval se na krk koním, případně volům či kravám předurčeným k těžké práci. Například k tažení vozů či pluhů při orbě. Kočí s pomocí tohoto chomoutu a opratí podstatně lépe a efektivněji ovládal toto spřežení. K tomu mu kromě chomoutu pomáhal ještě bič, kterým občas neposlušné spřežení „umravnil“ tak, aby táhlo tím správným směrem.