“DEMOKRATICKÁ ZHOVADILOST”

   To, co praktikují západní političtí žongléři, opravdu nelze jinak nazvat. Jejich mocichtivost je dohání k tomu, že musejí za každou cenu vždy proti všem ostatním prosadit to, o čem rozhodli a také všem druhým zabránit v tom, aby se náhodou nevydali směrem, jenž těm žoldnéřům není po chuti. Z počátku svá rozhodnutí prosazovali vůči zotročovaným zemím Evropské unie, pokud jen to šlo, přesvědčovacími metodami. Ale posléze, jak lidé jednotlivých unijních “polostátních celků” postupně poznávali styl jejich “centrálního řízení”, začali se pokoušet o tvrdé uplatňování direktivní stylu, na který opravdu ten termín, který jsem použil v titulku tohoto článku, sedí jako ušitý na míru.

   Rozhodlo-li se “evropské panstvo”, že nějaká “členská země” má přijmout “nějaké zásadní rozhodnutí”, a obyvatelstvo této “zdánlivě suverénní země” nějak projevilo protichůdné názory, které byly pro místně příslušné zákonodárné orgány “nežádoucí”, následoval politický i silný mediální nátlak zacílený na opakování “hlasovacího kolotoče” tak dlouho, dokud se rozhodnutí nedočkalo u orgánů EU požadovaného výsledku.

   Něco takového prodělal například Island a v době nedávné jisté politické tlaky a pikle vyústily při volbě nového prezidenta v Rakousku k nepochybné porážce kandidáta zaměřeného proti některým unijním nařízením, souvisejícími s probíhající migrací. Unie zajásala, ale předčasně. Zásahem rakouského Ústavního soudu byly volby prohlášeny za neplatné a budou se opakovat.

   Následně pak, poté co Britové v oficiálním referendu právoplatně rozhodli o svém odchodu ze svazku EU, spustila Unie v tamních i všech světových mediích mohutnou kampaň ke znevážení výsledku referenda.

   Kdejaký pisálek najednou věděl, že Britové na odchod z Unie brzo zle doplatí, že je čekají jen problémy a bída. A všichni vypočítávali, kolik by naopak mohli Britové vydělat, kdyby se rozhodli v Unii dále setrvat. Pro evropský mediální desintegrátor to najednou již nebyli hrdí Britové, ale rovnou hlupáci.

   Takže by se zdálo, že současní “Evropané” vidí svoji světlou budoucnost jen v tom, že se všechny evropské státy spojí v jeden centrálně řízený a promyšleně  ovládaný celek se společnými pravidly, zákony, i kulturou. Ale je tomu opravdu tak? Zřejmě není! Vždyť vzápětí po vítězném britském plebiscitu o odchodu z Unie se z Holandska ozval pan Wilders s tím, že podává vládě návrh na vyhlášení obdobného referenda u nich v Nizozemském království, a podobně se vyjádřila také paní Le Pen za Francii. Jisté podobné úvahy vyvolal odchod Velké Británie z EU též ve Švédsku, Rakousku i u nás! Což vše vyvolalo mohutnou opoziční kampaň z Bruselu.

   Ovšem poté, co náš pan prezident Zeman prohlásil, že vůči referendu za odchod naší ČR by nebyl, i když možná by sám pro odchod z EU nehlasoval, tak náš “přemoudrý Pán” premiér Sobotka na to bez velkého přemýšlení ostře zareagoval s tím, že vyhlášení takového referenda nedopustí! Inu nedivte se, přemýšlení bolí …

© JTh