ZRAZENÝ ŽIŽKŮV ODKAZ

   Vlastenecký bojovný duch Jana Žižky z Trocnova přežíval v našem národě přes pět století. Ještě za druhé světové války dokazovali naši českoslovenští vojáci v zahraničních armádách, jak východních, tak západních, že v nich ten duch stále ještě přetrvával. Teprve, až po válce, v souladu se “socializací” naší armády podle sovětského vzoru, kdy se dostal ke slovu stereotypní dril podbarvený navíc levičáckou demagogií “hrozby smrtelně nebezpečného západu”, začal v myslích mladých lidí ten duch Jana Žižky upadat do zapomnění.

   Pro mladé muže se tehdy platná základní vojenská služba, lidově “vojna”, stala nežádoucí nic nepřinášející ztrátou dvou roků života, a pro mnohé z nich se nějakým podvodným fíglem získaná “modrá knížka”, zprošťující majitele povinnosti absolvovat základní vojenský výcvik, stala dokladem jejich osobní nadřazenosti nad těmi, kteří vojnu absolvovali.   Na to, že ta tehdejší povinná dvouletá vojenská služba přece jen těm mladým ještě nevyzrálým mužům něco dala, i když třeba jen to že je naučila pořádku a kázni, a přidala jim také trochu fyzické vyspělosti, nikdo z majitelů “modrých knížek” nepřistoupil. Vždy se tou “modrou” před ostatními vychloubali, jak na vojnu vyzráli …….

   Po listopadu 1989 a “sametové revoluci” byla povinná vojenská základní služba postupně v několika krocích zkracována a naplno vymírajícího “ducha Jana Žižky” vymetlo v roce 2004 vládní rozhodnutí o zrušení povinné základní vojenské služby, iniciované rok po rozpadu Československa prvním prezidentem České republiky V. Havlem. Když byla spuštěna “profesionalizace armády”.

   A ještě za prezidenta Havla se pak naše útlá republika, operující s jakýmsi vznikajícím “armádním novotvarem”, začlenila v roce 1999 do NATO, západoevropské transatlantické vojenské aliance, která v celé Evropě po zrušení “Varšavské smlouvy” přebrala vedoucí roli. A protože “západní spojenci” si dobře uvědomovali kvality našich vojáků podle toho, jak je znali z časů druhé světové, okamžitě si pro náš “kontingent” našli ostré uplatnění ve svých různých zahraničních misích. Naši noví vojáci se tím pádem stali dobře využitelnými žoldnéři v zájmových oblastech „západoevropských jestřábů”. A území naší republiky se posléze stalo „pouhým cvičištěm”, zabezpečujícím především výcvik a přípravu dalších kontingentů pro doplňování již provozovaných misí NATO, i odložištěm pro opotřebované misijní navrátilce. To byl celý důsledek zavedené “strategie EU a NATO“. Vždyť pro případ potřeby řešení nějakých mimořádných situací, ohrožujících naše území, podle EU nepotřebujeme vlastní vojáky, na to nám přece stačí hasiči, záchranáři a spolu s nimi k svépomoci ochotní občané.

   A jak se k tomu staví naši vrcholoví funkcionáři MNO? 28.6.2018 na Žofínském fóru prohlásil náčelník našeho generálního štábu Aleš Opata – citujeme: “... že Česká armáda by v žádném bezpečnostním problému nesvedla ubránit území republiky bez pomoci koaličních partnerů.  Podle něho k tomu tuzemské vojsko nemá početní ani schopnostní dispozice už od roku 1938. Armádu ve stávající podobě je proto podle něho zapotřebí odbyrokratizovat a přeorganizovat.” A dále uváděl, jak zkráceně citujeme: “... že dnes potřebujeme univerzální víceúčelovou armádu, která by se mohla nasadit za rozličných situací či hrozeb, ale která by se neměla úzce specializovat jedním směrem, ale měla flexibilně vybavené jednotky, od lehkých, až po ty těžké.” - konec citace.

   Velmi šalamounské sdělení NGŠ, že? Konstatuje, zřejmě pravdivě, neschopnost naší současné armády ubránit zemi bez pomoci koaličních partnerů, ale myslí přitom “ryze zeleně” zjevně jen na situace nějakého vojenského násilného napadení EU. Myslí tedy po vojensku, plně v jen intencích NATO. Ale to, že též existují i jiné velké hrozby při kterých by země potřebovala pomoc armády, například velké živelní pohromy a rozsáhlé průmyslové havárie, ohrožující svým účinkem velká území, pana náčelníka zřejmě ani nenapadlo.

   Co k tomu všemu ještě říci? Nikdo nemůže popřít, že v jakýchkoliv případech ohrožení potřebuje každá země svoji vycvičenou a potřebným způsobem vybavenou vlastní armádu, schopnou alespoň v prvých fázích jakéhokoliv ohrožení zachytit “prvý náraz” dřív, než další širší pomoc poskytnou nějací smluvně vázaní koaliční partneři. A je jasné, že na to nestačí nějaká malá profesionální “armádička”, jakou v současnosti máme, jejíž nejhodnotnější jednotky budou rozstrkány v nějakých misích po celém světě. Že to musí být armáda “opravdu vlastní”, pohotová k zásahu doma, která bude mít zmobilizovatelné vycvičené zálohy. Což ovšem předpokládá mimo jiné také zavedení vhodně nastaveného povinného vojenského výcviku a vytvoření aktivních záloh, jako to má např. Švýcarsko! Tedy armáda připravená nejenom na nějakou “válku”, nebo na „uzávěru hranic“ v případě potřeby, ale také připravená na okamžitou součinnost se záchranným systémem a dalšími složkami při živelních pohromách, velkých provozních haváriích a katastrofách. Což by mohlo v naší společnosti iniciovat i národní aktivitu, a mimoto by to jistě prospělo i v oblasti výchovy mladých generací, odvedlo je od drog, nezřízeného života, i od sklonů k anarchisticky nihilistickým přístupům k vlastnímu životu.

   Ale to by se asi EU a velení NATO moc nelíbilo. Ale byl-li by to prioritní zájem občanů země …? V tom musí rozhodnout sami občané co udělat! Řešení existuje!

NÁRODNÍ PROSPERITA