ZLOČINCI? NEBO HRDINOVÉ?

Dne 26. 10. 2010 do naší České republiky z daleké Kuby přicestoval propuštěný kubánský politický vězeň s rodinou, kterého tamní režim z vězení propustil pod podmínkou, že odejde i s rodinou do nějaké jiné země. Po tomto verdiktu se naše republika přihlásila a nabídla propuštěnci pobyt v naší zemi. Dostane zde pro začátek od nás tlumočníka, zařízený byt i další pomoc, aby se mohl zapojit do života mezi námi. Přejme mu to, ale zamysleme se nad tím hlouběji.

     Hle, jak vstřícný přístup dokáže náš stát projevit vůči propuštěnému odsouzenci, který byl doma vězněn za vylepování plakátů a letáků, které se tamnímu vládnoucímu režimu natolik nelíbily, že jej za to nechal sedět zhruba 7 let za mřížemi. Což naši novináři i někteří politici hodnotili jako příšerné omezování svobody slova a lidských práv. 

     Ale pozor, ti kteří tak halasně odsuzují kubánský režim by raději měli zůstat hezky zticha. Jinak by museli začít stejně halasně odsuzovat naši vlastní zemi, protože i u nás máme takové nežádoucí "lepiče" nálepek a letáků, které náš vládnoucí režim posadil za mříže! Jeden už "sedí" víc než rok a to pořád ještě bez řádného rozsudku ! Také za vylepování nálepek a plakátů ! A podle zpráv z medií mu hrozí až 5 let vězení ! V době kdy jedinec podezřelý ze skutečného zločinu je den po zadržení soudcem propuštěn na svobodu ještě dřív než mohl být policií pořádně vyslechnut, protože pan soudce nebyl dostatečně přesvědčen o nutnosti uvalit na podezřelého vyšetřovací vazbu !

     Na stránkách vaší "Národní prosperity" jste v minulosti zveřejnili řadu článků, ve kterých jste upozorňovali na to, že podle určitých příznaků nebezpečí toho, že bychom mohli opětovně spadnout do času persekucí a politických procesů, pořád ještě není definitivně zažehnáno. Že pořád ještě tato naše společnost natolik nedozrála na to, aby se proti něčemu takovému dokázala svorně postavit! Stejně jako to nedokázala v těch letech padesátých století minulého. Teď se ukazuje, že tento váš varovný hlas byl udušen novými liberálními maniaky skutečně dokonale. A že jste měli pravdu. Že už tu zas máme nové politické vězně, to již nikdo nemůže popřít.

     A kdo dnes rozhoduje o tom za co lze u nás nyní člověka stíhat jen proto, že vyjádří nějakým způsobem svůj názor na nasměrování našeho politického prostředí ? Naše nová politická elita ! Ta rozhoduje kdo je nežádoucím extrémistou a media  se, spolu s nástupci bývalých politruků z éry vlády jedné strany dnes se pyšnících titulem "politolog",  podlézavě postarají o to, aby to lidé přijali jako nevyvratitelný fakt.

     O čem to vypovídá ? Je to důsledek toho, že po zorané "sametové revoluci" v důsledku všeho co se odehrálo, ať už to byly prapodivné privatizace, při nichž se kamsi do neznáma vypařovaly miliardy, nebo skutečnost, že nová politická elita, která tolik veřejně odsuzovala předlistopadové komunistické nomenklatury a jejich "papalášství", se začala chovat stejně, ne-li ještě hůř. Což lidi dovedlo jen k otupělosti a lhostejnosti.

     Naše státní moc může namítat, že u nás se nejedná o politické vězně, ale o jedince porušující naše zákony. Tedy zákona, který nám vytváří naše politická elita k obrazu svému. Aby umožnily stíhat každého, kdo si dovolí tu naši elitu kritizovat, nebo negovat nějaká ta její rozhodnutí. Což není nic jiného než klasický postup všech státních složek v režimech nesvobodných, diktátorských. I když u nás to zatím probíhá jen ve stadiu pokusu. Ale varovným signál to je!

     Mezi oním propuštěným a naší republikou přijatým kubánským politickým vězněm a těmi našimi, kteří se provinili stejným způsobem, není rozdílu. V obou případech podstatným bylo to, že šlo a jde o nedemokratické omezování svobody slova! A to je dnes na pováženou!

     Těch, kteří dokáží otevřeně vystoupit proti režimu, s nímž nesouhlasí, nikdy nebývalo moc. Již za 2. světové války u nás existovali lidé, kteří se dokázali postavit nějakým způsobem proti okupačním silám. A většina z nich bohužel na své čisté vlastenectví krutě doplatila vlastními života. Podobní hrdinové existovali i po válce. Kdy se také mnozí dokázali postavit proti zrůdám komunistické moci a ta je nakonec pohltila. I ti končili za mřížemi a v různých režimních otrokárnách.

     Ocenění svého hrdinství se ti, kteří to přežili, dočkali až po pádu totalitního režimu. A bohužel většinou se o jejich hrdinství a životních osudech toho lidé moc nedozvěděli. Media to většinou přešla jen nějakým tím sloupkem někde na předposlední stránce či v nepříliš sledovaném vysílacím čase. A osudy těch současných politických vězňů lidi zajímají ještě méně. Vždyť jsou to podle medií jen extrémističtí nacionalisté, kteří si trest zaslouží. Proč by tedy lidi měli přemýšlet o tom, zda je tomu skutečně tak. Media to řekla a to je dnes svaté.

     Dnes jsou odsuzováni. Státní mocí a mnohdy i mnohými spoluobčany. Ale tomu tak bylo i u těch, kteří se stali obětí nacistické či komunistické zvůle. A možná že i o oněch dnešních "politických" se jednou bude mluvit jako o hrdinech. To, že si nedokážeme činů a osobností vážit v čase kdy jsou mezi námi, je důsledek lhostejnosti, kterou v nás vypěstovaly předešlé režimy a kterou v nás utvrdil režim současný. A trochu je v tom naše občanská zbabělost. Která nás dohání k tomu, že za zvonění klíčů umíme vystoupit jen tehdy, když už je po všem.

Příznivec Národní prosperity z Ostravska.