VŠEHO MOC ŠKODÍ !

   Jak v přírodě, tak v životě platí, že určitá rovnováha a vyrovnanost jsou jistou zárukou stability. Bohužel v dnešní “moderní době”, zejména v oblasti vytváření společenských a státních systémů, většinou té vyrovnanosti nalézáme pramálo. Nerovnovážnosti se začaly výrazněji projevovat zejména v dobách přetváření feudálních, monarchistických, nebo diktátorských systémů na tzv. systémy demokratické. Tedy poté co lidé “začali uplatňovat svá přání” prostřednictvím vznikajících politických stran. V nichž se především do čela dostávali zejména jedinci  humanistického zaměření, vynikající “velkohubostí” a vyznačující se schopností propagandisticky manipulovat s lidmi.

   V oblasti zákonodárné nikdy nebude na škodu, budou-li tam  mít převahu jedinci humanistického zaměření, zejména právního, a stejně tak to platí i pro oblast moci výkonné. Ale v obou případech by tam také neměli chybět i jedinci zaměření systémově a technokraticky. A v oblasti výkonné moci by dokonce tito technokraticky zaměření jedinci měli mírně převažovat.

   Ale v té i oné oblasti by měla hlavní roli hrát především odbornost a organizační schopnosti. Bohužel dnes v obou oblastech politické strany, které tam delegují své zástupce, toto pravidlo ve své ideologické namyšlenosti přehlížejí a delegují tam mnohdy ne zrovna kvalifikované zástupce, ale často i doslovné “tupce”. Nu a zcela samostatnou kategorií jsou potom v obou zmiňovaných  oblastech různě fundovaní ekonomové, kteří rádi hrají “první housle”. Vynechat nemůžeme i ambiciózní jedince pocházející z uměleckých profesí, kterých by tam raději mělo být jako šafránu !

   Před listopadem1989 měli, jak v oblasti zákonodárné, tak v oblasti moci výkonné, na nejvyšších místech převahu jedinci obdaření důvěrou jediné vládnoucí strany, u nichž se na odbornost zas tak příliš nehledělo. A teprve na stupních  nižších se odbornost začínala prosazovat. Ale přitom byla určitá vyrovnanost přece jenom do jisté míry zachovávána. Tam kde něco “těm vyšším” uteklo, vždy to někdo dole stačil upravit.

   Zato “polistopadová sametovost” všemu dala totální ránu. Do pozice nejvyšší, na Hrad, se takticky nechal rozjařenými a nic nechápajícími davy aklamačně vystrkat typicky “absurdistický kumštýř”, který si za sebou přivlekl celou “amatérskou disidentskou smečku” a podle toho to pak dopadalo. Na následky jejich “péče” budeme ještě několik generací doplácet.

Co ale s tím ? Má-li se něčeho docílit, musejí se přestat při volbách dávat hlasy jednotlivým stranám, ale udělovat je napříč společnou kandidátkou jmenovitě jednotlivým osobnostem. Takže odpadnou jakékoliv možné přesuny v pořadí kandidátů jednotlivými stranickými sekretariáty. O tomto systému naše národně zaměřená strana psala už před více než deseti léty, ale nikdy se tomu nedostalo sluchu v Poslanecké sněmovně, která by jedině mohla volební zákon změnit. Ve sněmovně zastoupení straničtí velikáni si přece nepodřežou sami pod sebou větev, na které sedí !

NÁRODNÍ PROSPERITA