Virus, který změní svět – část 2.: Domeček z karet

V předchozích článcích o koronaviru, dvou, které vyšly v březnovém vydání, jsem se věnoval uměle vyvolané a živené panice kolem koronaviru a jejímu potenciálu ovlivnit lokální i globální ekonomiku. Obraty řetězců či lékáren kvůli obavám z koronaviru v Česku vyletěly o desítky, stovky i tisíce procent nahoru – například lékárnám BENU vyrostl pouze v e-shopu obrat o 800 procent. Mnozí obchodníci slavili krátce po sobě dokonce druhé Vánoce. Například co se týče dezinfekčních prostředků, tolik, kolik se jich nakoupilo od ledna do března, se obvykle vyprodá třeba za osm let, přičemž ceny takových antibakteriálních gelů na ruce vzrostly až trojnásobně.

 Znásobily se i prodané objemy mouky, těstovin, rýže či papírových kapesníčků, o respirátorech či rouškách ani nemluvě. To, že jde pro mnoho obchodníků o velmi výhodný byznys, je jedna věc, avšak zdaleka ne ta nejdůležitější. Jiní, menší obchodníci, například z cestovního ruchu nebo provozovatelé restaurací či drobní živnostníci, kteří nevlastní nadnárodní řetězce, naopak kvůli drakonickým zákazům shromažďování a cestování spláčou nad výdělkem. Jak ale ukázaly následující události od uzavření Itálie do karantény či drastická opatření v dalších zemích, koronavirus měl způsobit a způsobí mnohem hlubší, strukturálnější dopady na světovou ekonomiku, jejichž poslední fáze právě vrcholí. Gigantickými nákupy sice vystrašení lidé získali hodně základních surovin, ze kterých můžou několik týdnů vařit jednoduché večeře, ale také toho hodně ztratili. Někdo jim totiž z peněženek vyloudil pomocí sofistikovaných manipulačních metod desítky miliard korun, které jim teď, aniž by o tom mnozí věděli, budou bolestně chybět. Je to jako když vylákáte před stanicí metra od pár tisícovek lidí příspěvek na postižené děti, a místo pomoci dětem si koupíte mercedes. Všechny ty obrovské sumy peněz, které lidi nesmyslně utratili, samozřejmě nikam nezmizely a do kanálu neodtekly. Jen se přesunuly do poněkud povolanějších a chytřejších kapes, které s penězi dovedou zacházet mnohem rozumněji. Z toho, co se děje kolem nás, začíná být totiž zřejmé, že právě zprvu nenápadný koronavirus se stal oním dokonalým nástrojem, který poslouží k tomu, že se bude moci současný kapitalistický systém transformovat. Tak, aby mohl i nadále fungovat. Aby se nezhroutil jako domeček z karet, musí se zkrátka posunout do nové, v moderní době dosud nepoznané fáze, která připomíná dávné, z historie dobře známé rozdělení společnosti na feudály a jejich nevolníky. Nejdůležitější podmínkou její realizace je totiž úplný a konečný přesun peněz od jedné, chudší části lidí směrem k té druhé, bohatší. Průběh „koronavirové krize“ nasvědčuje tomu, že se zde hraje mnohem vyšší a sofistikovanější hra s nedozírnými následky pro budoucnost lidstva a zejména té části světa, která byla až dosud považována za svobodnou. Pokud se laskavý čtenář stále domnívá, že jsou všechny ty manévry, které na planetě probíhají kvůli koronaviru v Číně, Rakousku, Itálii, na Slovensku, v Německu či v Česku, důsledkem strachu vlád jednotlivých zemí o zdraví jejich občanů, přičemž školy a země se uzavírají kvůli tomu, aby byli lidi v bezpečí, a poznamená něco ve smyslu, co jsou utracené miliardy oproti lidským životům, namítl bych mu, že naděje a optimismus jsou sice hezké věci, ale, při vší úctě, o lidské životy ani zdraví tady nikdy nešlo. A nejde o ně ani tentokrát. Položme si tak trochu řečnickou otázku: Jaká je šance, aby se lidé, kteří dění na této planetě řídí tak, jak ho řídí, dlouhé desítky let systematicky pracují proti občanům, zadlužují je lichvářskými úroky až po uši, házejí jim klacky pod nohy, schvalují nesmyslné zákony, vyvolávají válečné konflikty na Blízkém východě či v Africe, kde umírají miliony lidí, jen kvůli drancování nerostného bohatství, vyrábějí a prodávají otrávené chemické jídlo i léky, které neléčí, a zavádějí elektromobily a papírové tašky, které ničí planetu ještě víc než normální auta a igelitky, se najednou proměnili v ochránce lidu a dbali o jeho zdraví tak, že kvůli pár nemocným pozavírají školy i továrny a obětují celou (svoji) ekonomiku? Místo romantických představ o hrdinných vládcích, kteří nemají na srdci nic jiného než zdraví svých poddaných, bych se v následujících řádcích poohlédl trochu jiným směrem a popřemýšlel spíše o hlubších souvislostech současného dění. Ty sice zůstávaly až dosud skryty pod koronavirovým povrchem, ale s každým dalším a dalším opatřením nesměle vyvěrají na povrch.