Virus, který změní svět - část 1.:

Bylo šíření nové infekční choroby vybráno jako dokonalý nástroj, jak restartovat celou světovou ekonomiku?

Mimořádné události mají tendenci nabalovat se jedna na druhou jako sněhová koule. Přesně den poté, co česká vláda 10. března rozhodla o uzavření všech základních, středních a vysokých škol a zákazu konání akcí, kde je více než sto lidí, kvůli epidemii údajně smrtícího koronaviru, se v médiích objevila dosud nejpřesnější a nejpronikavější analýza toho, co se vlastně kolem nás v těchto týdnech a měsících děje. Nevypustili ji z úst žádní slovutní komentátoři, ekonomové ani vědci, strašící lidi, ale dva hokejisté z extraligového Hradce Králové.

 „Chápu, že se nějakým způsobem omezuje seskupování lidí. Na druhou stranu – obchoďáky jsou otevřené a protočí se tam tisíce lidí. Přeženu to, ale kdybychom si udělali led v nákupáku v Praze, zahrát si můžeme,“ podivil se před novináři útočník Radek Smoleňák v narážce na zdánlivou nelogičnost vyhlášených opatření proti koronaviru, který se v prosinci loňského roku objevil v Číně a odtud se začal šířit do více než 80 zemí světa. Na jedné straně totiž nemohou jít dítka do školy a sportovní fanoušci na hokej, na straně druhé byla (až na uzavření tamních restaurací a kin) otevřená obrovská nákupní centra, kam chodí ještě víc lidí. A i když vláda nakonec obchodní centra přece jen uzavřela a nechala otevřené jen super – a hypermarkety, uzavřela obchůdky, kam chodí pár lidí, i malé provozovny, ale nechala běžet velké průmyslové podniky, kam chodí lidí stovky a tisíce.

Podle vědecké studie, která vycházela z pozorování 72 tisíc pacientů v Číně a která byla zveřejněna na stránkách China CDC Weekly, koronavirus, jenž způsobuje nemoc s názvem COVID-19, ze všeho nejvíc ohrožuje lidi starší či kardiaky. Ve více než 80 procentech případů jsou nakažení lidé starší 60 let a v polovině případů nad 70 roků, naopak dětem se jako zázrakem nákaza téměř úplně vyhýbá (jen asi 2 procenta nakažených); a u mladých a zdravých dospělých má pak celkově průběh podobný banálnímu nachlazení. „Normální koronaviry napadají děti i dospělé rovnoměrně, ale tenhle – ať už z jakéhokoliv důvodu – postihuje spíše dospělou populaci,“ říká americký pediatr a specialista na infekční nemoci z amerického Clevelandu Frank Esper. I přesto je jedním ze zásadních opatření proti koronaviru v Česku plošné uzavření základních, středních a vysokých škol. A to ve chvíli, kdy skončily jarní prázdniny a většina rodičů si nemůže jen tak vzít dovolenou. V těchto případech obvykle hlídají právě dědeček s babičkou, kteří mají být koronavirem ohroženi nejvíce. Na to konto přispěchal s radou vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity, známý epidemiolog Rastislav Maďar, který jen o několik dní dříve uklidňoval občany, že „léčba koronavirové infekce je podobná léčbě chřipky a mírné příznaky nepotřebují žádnou zásadní léčbu kromě domácí izolace a léčby příznaků“, přičemž chřipka je podle něj mnohem větší zabiják: „Nevím, zda bylo úplně dobré opatření zavírat základní školy, protože děti mohou mít bezpříznakový průběh, a přesto virus vylučovat. Za této situace nechceme, aby děti končily u prarodičů. Mám obavu, že velká část rodičů nemůže zůstat doma a že prarodiče budou sloužit jako hlídací alternativa, a to je směr putování viru, který nechceme.“ Maďar, aby se v tom vyznal… A tak raději dejme slovo druhému hokejistovi, spoluhráči Radka Smoleňáka v Hradci Králové Petru Koukalovi, který se po vyhnání diváků ze stadionů a zákazu veřejných akcí na věc podíval svým možná jednoduchým, ale zdravým selským rozumem: „Na chřipku umře více lidí než na koronavirus. Člověk, když kouká na zprávy, tak se musí smát. Všude jenom slyšíte, zákeřný virus‘ a vyvolávání paniky na všechny strany. Samozřejmě že to není sranda, zvlášť pro starší lidi, to si nebudeme nalhávat. Snad ale ti, co dělají tato rozhodnutí, vědí, co dělají.“ A právě u této poslední, nesmírně zajímavé věty, která padla pouhý den předtím, než Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila koronavirovou pandemii, stojí za to se zastavit. Jedním z nejviditelnějších důsledků koronaviru v Česku, na Slovensku, v Rakousku, v Itálii nebo v Číně je z mediální hysterie pramenící strach, který dokázal veřejnost v různých koutech světa vybudit k obrovským nákupním výkonům. Ty povzbudily světovou ekonomiku a nakoply velký byznys nebývalým způsobem; sotva dva měsíce od poslední nákupní horečky před Vánoci lidi neváhali utratit ještě daleko větší množství peněz v únoru a březnu, kdy jich obvykle po výdajích před koncem roku není nazbyt. S tím rozdílem, že to nebylo za elektroniku, hračky, kosmetiku či jiné dary k potěše těla i ducha, ale za špagety, konzervy a čističe, aby se předzásobili a připravili na očekávanou krizi, kterou má mít na svědomí jeden malý virus ve tvaru sluneční korony. Všímavý čtenář by si zde mohl položit jednu ještě důležitější a všetečnější otázku než obligátní „cui bono“ či „kdo na strachu druhých vydělal“, která ostatně provází každou podobnou událost. A sice: Jak je možné, když se ze dne na den mnohonásobně, a hlavně nečekaně zvýší poptávka po určitém druhu zboží, že super – a hypermarkety dokázaly tak rychle reagovat a neustále zásobovat, a tak prodat i čtrnáctkrát víc zboží než obvykle? Každý obchodník a výrobce vám řekne, že chce-li uspokojit výrazně zvýšenou poptávku, musí se na ni s dostatečným předstihem připravit. Neboli plánovat. Například před Vánoci. Když ale po rýži a konzervách začaly z obchodů ve velkém mizet i notebooky, aby mohli lidé, kteří po zavření škol musejí hlídat děti, pracovat aspoň z domova, mluvčí největšího internetového obchodu Alza.cz Patricie Šedivá (Alza stejně jako další eshopy nabízí například i poptávané respirátory na ochranu proti koronaviru FFP2, její konkurent Mall.cz vyprodal i respirátory nejvyšší ochranné kategorie FFP3 v ceně 4999 korun za 10 kusů) bezelstně přiznala: „Objednávky notebooků se sice výrazně zvedly, ale nemáme problém vyjít poptávce vstříc, protože jsme se předzásobili.“ Netřeba zdůrazňovat, že se notebooky stejně jako skoro všechno ostatní zboží vyrábí v Číně, kde byla koronavirem ochromena výroba nejcitelněji, a tím samozřejmě i dodávky zboží v čele s elektronikou do celého světa. Že by zázrak?

Anebo snad tahle událost nebyla tak nečekaná, jak se všichni tváří, a řetězce i výrobci se na něco podobného stihli připravit, ještě předtím, než to vypuklo? Tedy, slovy hokejistovými, vědí opravdu ti, kteří podobná rozhodnutí činí, co dělají? Nebo dokonce co kdy udělat mají? Shodou okolností jsem se nedávno bavil s kamarádem Robertem, úspěšným byznysmenem a výjimečně inteligentním a schopným chlapíkem, který mi říkal, že do měsíce očekává jisté rozhřešení zdánlivě podivných událostí, jež se na nás od začátku roku valí v nečekané intenzitě. Přemýšlel o tom, co se stane onou pověstnou černou labutí, tedy zdánlivě nepředvídaným jevem a událostí s významným dopadem na život jedince či celé společnosti. Zdánlivě nepředvídatelným píši proto, že jsou obvykle tyto jevy nečekané pouze pro veřejnost, méně však pro ty, kteří stojí v pozadí světové politiky a ekonomiky a příchod těchto labutí usměrňují či přímo designují. Lhostejno, zda jde o 11. září 2001 (zde si můžete přečíst zdarma celý můj seriál o pozadí údajných teroristických útoků na USA), kdy se týden před útoky sázelo na pokles akcií aerolinií či výrobců letadel, nebo finanční krizi v roce 2008, na které spousta velkých hráčů taktéž obrovsky vydělala.

Ať tak či onak, privilegovanější skupiny lidí dokážou „nečekané“ události perfektně využít, finančně, sociálně i politicky. „Do konce března bude jasno,“ kýval Robert znepokojeně hlavou, „ale už je to v běhu a bude to stát za to.“ Také jsem tušil, že něco přijde, ale nečekal jsem, že to bude tak rychlé. A především tak velké.