VĚČNÝ ALIBISMUS FALEŠNÝCH ZACHRÁNCŮ LIDSTVA !

   Ze všeho, co se za celou historii lidstva odehrálo a čím se předvedli věční zachránci lidstva, ať už si říkají jakkoliv (dnes si třeba osvojují titul „politik“) vychází jediné poznání. Že jsou nejspíš nějakými lidskými mutanty, jejichž hlavními charakterovými znaky jsou mocichtivost, chamtivost a nesnášenlivost vůči všem lidem jiných názorů. Že jsou to individua, která se strašně ráda vydávají za zachránce lidstva a ochránce druhých, i když ve skutečnosti jsou ochotni pěstovat si jen ty, kteří se jim poslušně koří a pomáhají jim ve vzestupu ke společenským a zejména také k materiálním výšinám!   

   Z řad takových se již v historii lidstva vyklubaly spousty dobyvatelů říší, uchvatitelů moci a spolu s nimi také haldy různých všehoschopných pohůnků a udavačů, urovnávajících jim za jidášský groš lokajsky cestu vzhůru. Takovým byl nejen Napoleon, ale také stejní byli Lenin se Stalinem a také Adolf Hitler! A z našeho „regionálního hlediska“ Středoevropanů K. Gottwald, A. Zápotocký, A. Novotný, L. Svoboda, G. Husák a spolu s nimi celá smečka jejich ideologických žoldáků.

   A ač se po listopadu 1989 zdálo, že i v tomto směru se věci zásadně změní, nestalo se tak. Nový prezident V. Havel nás zachraňoval před bývalými nomenklaturními kádry předlistopadového komunistického režimu a zároveň přitom těmto kádrům i jejich přežívající straně šalamounsky zajišťoval další poklidnou existenci, v zájmu zachování politické plurality! A „cestu k výšinám“ otevřel také V. Klausovi, který se ochotně ujal reorganizace naší ekonomiky. Tedy oblasti, která prezidenta Havla zajímala jen tehdy, když šlo o „restituování majetků“, o které jeho rodina v dobách předešlých nějakým způsobem přišla. A pan prezident se tím pádem mohl nerušeně věnovat své zálibě v hromadění různých medailí a čestných titulů, které mu byly ochotně udělovány různými organizacemi z celého světa.

   S odchodem Václava Havla z Hradu a příchodem Václava Klause na Hrad, se do popředí prodrali různí exponenti politických „velkých stran“, kteří jistou „apolitičnost“ nového prezidenta ochotně využili k prospěchu svému. Jak ti modří, tak ti růžoví, zelení i jinak zabarvení. Ale po pravdě všichni se záhy „pěkně vybarvili“. Z těch pravicových, často pocházejících z levicového prostředí, rychle vyrostli pod vedením bývalých předlistopadových „chartistů“ přímo avantgardní „ochránci lidských práv“ a zastánci zliberalizovaných „vyznavačů moci zlatého telete“ a ihned se začali ostře vymezovat proti těm středně levicovým, kteří se zas jmenovali „ochránci a zachránci lidských práv a potřeb“ pravicovými silami utlačovaných davů z řad zaměstnanců, zdravotně postižených, rodin s dětmi a samozřejmě i důchodců.

   Jenomže myslí-li si někdo, že ti i oni, tedy ti pravicoví i ti levicoví, šli na věc s nějakou ideou, která by našim národům a obyvatelstvu naší země obecně přinesla nějakou lepší budoucnost, hluboce se mýlí. Mysleli-li někdy (zas ti i oni) na něco, ve všech případech se jejich životem jako ta zlatá nit vinula myšlenka jak prostřednictvím svých stran získat co možná největší osobní komfort a tučné „rezervy na horší časy“ pro sebe a své blízké. Takže názor většiny lidí, že politikům jde především „o koryta“ a že se svých pomocí zblblého davu voličů ukořistěných funkcí budou držet jako „vši košile“, není jen nějaké vágní klišé, ale hrubá realita! Konečně to už dokázali za těch 20 let, co tu u nás vládnou, nebo spíše řádí, několikrát. A i ti, kteří se s nějakou téměř zanedbatelnou stranou na nějaký čas prodrali díky své populistické virtuální předvolební propagandě do sněmovny, se krátce po získání mandátu okamžitě začali zajímat především o to co jim to vynese. V tom se od oněch „velkých“ v ničem nelišili.

   A to co v současnosti předvedla svorně nesvorná trojkoalice, jejíž nejmenší, ale nejdrzejší prvek všem ukázal, že demokracie může být po čertech flexibilní, už není jen nějakou špinavou skvrnkou, ale důkladným flekem! Její nejmenší koaliční strana, která byla "vybudována" uměle a v níž její zakladatel byl (a stále je!) mocí nejvyšší, zcela bezostyšně dala všem na vědomí, že mluvit o nějaké politické kultuře je hrubá zaostalost. A jejím dalším dvěma vládním koaličním partnerům, zřejmě nevadí, že mají, díky tomu co v koalici ta její nejmenší strana předvádí, z ostudy kabát a že už je proklíná víc než tříčtvrtinová většina národa. Nerozhodila je ani skutečnost, že čelní představitel jedné koaliční strany stanul před soudem s obviněním pro úplatky. Po vyslovení soudního verdiktu „vinen“, zatím jen nepravomocným, protože souzený se ihned proti verdiktu odvolal, sice pan premiér prohlásil, že v takových případech sami odcházejí z politiky. Ale to bylo zjevně jen nejapný výrok pana premiéra, který asi uvnitř přes všechna fakta nejspíš počítal s tím, že vše nějak vyšumí a hrozící rozpad vlády zůstane jen zbožným přáním opozice. A ejhle, ono mu to vyšlo.  Z medií okamžitě zmizela veškerá problematika udržitelnosti vládnoucí koalice a nahradila to různá „mediální vata“.

   A inkriminovaný politik? Ten již třetí den po vynesení rozsudku (i když stále ještě zatím nepravomocného), přes všechny výzvy k odstoupení a odchodu z vysoké politiky (což sám ještě před zahájením soudního projednávání uvedl jako své rozhodnutí pro případ, že bude odsouzen), které zazněly od představitelů druhých koaličních stran, opozice i naší veřejnosti, oznámil, že nejenže se nehodlá vzdát poslaneckého mandátu, ale že navíc je rozhodnut kandidovat v krajských volbách a ucházet se o post budoucího západočeského krajského hejtmana! K tomu už opravdu není co dodat.

   Zkrátka pravdivost všeho, co je uvedeno v prvém odstavci této statě, se prokázala v celé svojí nahotě. Existovali-li v historii našich národů politici, pro které služba národu byla prvořadým hlediskem a čest základním charakterovým prvkem, dnes už bohužel nám naši politickou scénu zcela ovládla individua, která spíše než do politických křesel patří někam na pranýř! A je jen na lidech jak dlouho je budou tolerovat! Nebo budou mlčet a tupě zírat jak s nimi politici bezostyšně orají? Mutanty nechme pro románová sci-fi a pro život si hledejme čestné a poctivé lidi. 

/drk/