URÁŽKA NÁRODA SE NEDÁ PŘEHLÉDNOUT

© Jiří Baťa - 28. 12. 2017 na CFP

   Jen houšť a větší kapky říkává se je-li potřeba něčeho, co čeho se dostává jen zřídka kdy. Přečetl jsem si v Parlamentních listech.cz „vzkaz“ jistého pana Milana Janči, adresovaný Pomocnému biskupovi pražskému, Václavu Malému, známé osobě z dob před revoluční Havlovy slávy a také jeho blízkého osobního přítele.

   Pana Milana Janču blíže neznám, vlastně jej neznám vůbec, o jeho osobě se jen ve stručnosti dozvídám z článku, nicméně je zřejmé, že je to člověk, který se svým způsobem také příčil komunistické vládě, za což se mu také dostalo patřičné odměny. Pan Janča pak koncem osmdesátých let odešel z republiky, dnes, jak píše, žije své „deja vu“ v Mnichově. To jen na úvod k článku, o kterém chci psát.

   Přiznávám, že jsem kritizované vyjádření pana Malého v Parlamentních Listech.cz nečetl, ale nepochybuji, že má pan Janča pravdu. Protože citovaná slova, které řekl Pomocný biskup pražský V. Malý: "Bohužel musím říci, že naivita, nezodpovědnost a duševní lenost části našich spoluobčanů jsou zarážející...Pokud budeme pokračovat po této cestě, po které kráčejí především lidé z venkova a lidé méně vzdělaní, může být naše demokracie ohrožena", zasluhují kromě kritiky i veřejné odsouzení.

   Těchto několik slov, aniž znám další obsah Malého poučování, mi hodně připomínají slova jiného přemoudřelého preláta, katolického liberála, kněze a falešného profesora Tomáše Halíka. Nepochybně mají hodně společného, také plná ústa demokracie, ale skutek utek. Nehodlám se zde kriticky vyjadřovat a sdělovat své skutečné rozhořčení nad slovy biskupa Malého, protože to velmi otevřeně pravdivě a výstižně činí M. Janča ve svém vzkazu k jeho osobě (viz odkaz na zdroj). Věřím, že pan Janča si to může dovolit, protože to, jak se o biskupu Malém vyjadřuje, popisuje nejen charakter a morálku p. Malého, ale jako by současně mluvil o dalších, listopadem „postižených“ havloidech a sluníčkářích, kteří svými projevy, názory a rétorikou rádi dávají na odiv příslušnost k GEN, postavení, ego, myšlení a svou domnělou nadřazenost nad ostatními občany.

   Většími kapkami je myšlena potřeba, ne-li nutnost, více a častěji se vyjadřovat se stejnou otevřeností o lidech, kteří si myslí, že „absorbovali“ všechen rozum, že jsou něco víc a že mají, stejně jako si to myslí V. Malý, právo lidi kárat a poučovat. A že jich není málo. Otevřenost a bezskrupolóznost, s jakou pan Janča dává svou nevoli panu Malému najevo, je obdivuhodná. Že mu tyká je zřejmé, že se s ním zná natolik, že si může takovou kritiku dovolit a proto jej ve své kritice nikterak nešetří.

            Škoda, že se podobně veřejně, otevřeně a přímočaře také nemluví o těch dalších, např. M. Žantovském, S. Vondrovi, J. Rumlovi, Bendovi, Uhlovi, Urbanovi, Kroupovi, ale i Šiklové, Kubišové, Štěpánové a dalších kamarádů a přátel Venci „Hejvla“. Jejich minulost, ale i přítomnost vyvolává potřebu znát a vědět, nejen co dříve snad i záslužného dělali, ale také, co dělají a jaké názory a postoje zaujímají dnes k současnosti. Ne vždy jsou to věci, které jim jdou či jsou ke cti. Výroky, slova, názory, kterými nás „oblažují“, se často rozcházejí s realitou dnešních dnů, nebo jdou proti nám, občanům. Jako příklad toho mohou sloužit výše uvedené „moudra“ biskupa Václava Malého.

   Pozornost zasluhuje i osobnost PhDr. Šiklové, která je případem (pro pana Chocholouška) přímo exemplárním, o kterém by se mělo mluvit stejně přímo a otevřeně, jako mluví M. Janča o Václavu Malém. Tím ovšem nechci říct, že by nebylo od věci se stejně interně bavit o dalších jmenovaných (B. Štěpánové, M. Kubišové, D. Kroupovi j.), kteří se kasají svým egem, chtějí být Čechy, elitou národa a svou údajnou výjimečností se snaží odlišovat od obyčejných, hloupých občanů, Čecháčků. Čecháčkem je podle nich člověk mdlého rozumu, nízkého původu a vkusu, buran, živící se manuální prací, myslící je na sebe a blízké okolí, zatímco Čech je velkorysý, má mít podle nich všeobjímající přehled, také rozumu (za úplatu) na rozdávání, tvoří dějiny národa a myslí eurohujersky, neřkuli přímo světově.

   Z uvedeného je patrné, jaké mají pan Malý a jemu podobní lidé mínění lidech, o svých spoluobčanech. Pan Janča s tím ovšem nesouhlasí a říká, že: To nejsou hloupí a nevzdělaní lidé ale ti, kteří si ještě uchovali zdravý a kritický (já bych řekl selský) rozum, který se u tebe (V. Malého) kamsi vytratil,“ čímž myslím, řekl o Václavu Malém (event. těch ostatních) vše podstatné. Vážit si takového člověka, jakkoli je to i představitel církve, nemůže žádný slušný člověk, ba ani ten „hloupý a nevzdělaný buran, “Čecháček“.

Jiří B a ť a 

Dovětek NP: Co k tomu dodat ? Jen to, že každá špína jednou vyleze na světlo boží ...