TO JSME TO DOPRACOVALI

   O tom, že vlastenectví u nás umírá na úbytě a že se stává nežádoucím jevem který už dávno odsoudila nejenom Evropská unie, ale i značná část naší politické reprezentace, si již tak říkajíc štěbetají i vrabci po střechách. A ti, kterým vlastenectví tolik leží v žaludku, se už bohužel prodrali i do lavic našeho Parlamentu. Dokladem toho může být nečekaný šok jehož se dočkal pan senátor Jaroslav Doubrava když otevřel obálku ze své korespondence. O to na co tam narazil se s vámi chceme zde dál podělit.

   Pan senátor říká : “Nestačil jsem se divit, když jsem uviděl pozvánku a četl jsem tam: **** jménem Pirátů Ústeckého kraje bych Vás rád pozval na otevření SUPICE, tedy Sudetského Pirátského centra, které naleznete v ulici Pařížská v centru Ústí n/L. ****.

   Jenže už název centra je vizitkou jejich pirátské hlouposti. Sudety neexistují. Byla to jenom účelová konstrukce německých nacionalistů v Čechách a na Moravě, pokračuje pan senátor. Původní význam Sudet je geografický, jako název horstva táhnoucího se na severovýchodě Čech směrem k Moravské bráně.

   Němečtí nacionalisté označili Sudetlandem v roce 1918 samozvanou německou provincii severní Moravy, Opavska, Orlických hor. Prostě, vzhledem k tam probíhajícímu pohoří použili jeho název pro název separatistické německé provincie. Je snad sudetská kancelář Pirátů v Ústí n. L. výsledkem nějaké družby s piráty ze Sudetlandu v Moravko- polském příhraničí?

   Němečtí nacionalisté začali však název Sudety užívat i jako označení německy osídlených a národnostně smíšených územích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V roce 1938 se tímto pojmem často označuje násilně odtržené a k Německu připojené československé území, po roce 1939 ale pouze do Německé říše začleněné území tzv. sudetoněmecké župy (Sudetengau), což se zdaleka nevztahovalo na území tehdy běžně v češtině označované jako Sudety,“ píše známa respektovaná česko-německá historička Eva Hahnová v knize „Sudetoněmecký problém: obtížné loučení s minulostí (strana 61 a 62) vydané shodou okolností v 2. vydání v Ústí n. L.

   Připomeňme si ještě jeden zajímavý detail: Od 15. dubna 1939 vstoupila v život oficiálně Říšská župa Sudety, což byl komediální slepenec území v oblasti Chebska, Karlovarska, Ústecka a Liberecka a východu Čech a do župy patřil i osamocený ostrov na Moravě, kde vládní obvod sídlil v Opavě. Jednalo se v Čechách i na Moravě o území při hranicích s Německem. Slova „Sudety“ nebo „sudetoněmecký“ jsou výrazy používané v lidové hantýrce nebo v politických projevech. Např. od označení „sudetoněmecký“ se ale distancovalo v Německu i předsednictvo katolického sdružení Ackermann-Gemeinde už v roce 1981.

   Shrnu-li vše, pak ze strany Pirátů se jedná o vizitku jejich hlouposti, nebo, a tomu bych věřit nechtěl, o službu někomu, o kom hovořil ve svých poválečných projevech prezident Beneš. Proto, když dnes někdo zve na otevření Sudetského Pirátského centra v Ústí n. L., je hloupý negramot. Co máme od těchto nositelů světlé budoucnosti a pokroku představovaného „Piráty“ čekat, když sami ukazují, že v honbě za originalitou udělají cokoliv. Viz třeba účast šéfa Pirátů na vítání imigrantů, přestože tvrdil, že tam nebyl. Fotografie ho usvědčí, končí svůj komentář Jaroslav Doubrava.”

……………..

Dovětek NP: Strana Pirátů, která se prodrala do Parlamentu vyrostla z “anarchistického podhoubí” a k úspěchu ve volbách do PS jí dopomohla především politická i společenská negramotnost určité části nevyspělých mladých lidí a postpubertálních prvovoličů. Nyní se její poslanci ve sněmovně sice velice rádi předvádějí jako tvůrčí katalyzátory, kterým záleží jen na  prospěchu celé naší společnosti , ale to vše jsou jen falešné uměle vytvářené obrazy, které jim mají populisticky získat další mladé současné i budoucí voliče pro příští volby. Ale ve skutečnosti se jen za výhodných materiálních  podmínek vezou a k přímé konkrétní parlamentní práci se příliš nehrnou.