STANDARD kontra NADSTANDARD

   Ach ty reformy. Čert aby se v tom vyznal. Ale pan ministr zdravotnictví to je kofr. Vysvětlil nám to stručně a jasně! Dle něho standardem bude obvyklé ošetření a léčení, které každému, kdo se pro něj rozhodne, pojišťovna uhradí. A nadstandardem pak takové ošetření a léčení, při kterém se využívá složitá a drahá technika, ale které v konečném výsledku je stejně účinné, jako to tradiční. Ale na to bude pojišťovna přispívat jen z části a ostatní si bude muset doplatit pacient! 

   A jak by to mohlo vypadat v reálu? Zkuste si představit návštěvu postaršího pacienta u obvodního lékaře, kde by to mohlo probíhat podle následujícího virtuálního scénáře:

·                 Pacient: „Pane doktore, občas se začnu strašně motat, zatmívá se mi před očima a buší mi v hlavě. A nemám to z nějakého pití", brání se preventivně pacient a dodává: „Já jsem přece takřka abstinent. Nanejvýš malá desítka, když máme doma něco tučnějšího."

·               Doktor především  nejdříve pro jistou pacienta skásne o uzákoněných 30. - Kč, pak mu změří tlak a konstatuje: „Máte moc vysoký tlak, s tím budeme muset něco udělat." A hned se ptá:  „Jak to chcete řešit? Jako standard na pokladnu, nebo jako nadstandard, na který si připlatíte z vlastní kapsy?“

·                Pacientovi se z toho zamotá hlava a ptá se: „Jaký je v tom rozdíl?“

·        A od pana doktora dostane následující vysvětlení: „Budete-li si chtít připlatit na nadstandard, tak to vám napíši recept na jedny výtečné zahraniční tablety, půjdete si s ním do lékárny, tam zaplatíte 30. - Kč a nějaký ten doplatek na léky a budete  2x denně, ráno a večer, po jídle brát po tabletě."           

·                 "No a to standardní by mi vyšlo levněji?“ ptá se pacient.

·             Doktor: „Pokud se rozhodnete jen pro ten standard, tak to si budete muset zajít k nějakému rybníku a nachytat si tam pijavice. Ty si dáte do sklenice s vodou za okno a každé ráno a večer si je budete přikládat na zápěstí. Necháte je tam pořádně nasát krve a bude po vysokém tlaku. Nebo byste také mohl zajít k nějaké té bábě léčitelce, k takové, která umí pouštět žilou. Ale to bych vám neradil, ony ty báby nejsou moc na hygienu a mohl byste tam ještě chytit něco dalšího. Nehledě k tomu, že ty drzé báby hamižné už také chtějí po každém 30 korun, i když jim to nenáleží ... "

* * *

   Takže lidi, uvědomte si už konečně, že žijeme v době pokroku a pochopte, že všechno něco stojí. Chceme-li žít jak na západě, musíme si to také zaplatit!  Ano, to nám do nekonečna opakuje naše vrcholová politická reprezentace. Která ani v nejmenším zřejmě nehodlá akceptovat skutečnost, že občanů, spadajících do tak zvané nízko a středně příjmové kategorie, z roku na rok neustále přibývá a že tito lidé už mají ty své "opasky" natolik přitažené, že na nějaký placený nadstandard nemohou ani pomyslet.

   Má-li se vůbec úspěšně zrealizovat nějaká reforma zdravotnictví, musí v ní být výchozími podmínkami to, že do té doby dosažený stav preventivní i léčebné péče musí být při nejmenším zachován a že na ni budou mít stejný nárok všichni řádní občané naší země bez rozdílů!

   Nějaký nadstandard, na který by si lidé dobrovolně u některé z pojišťoven připláceli, se může týkat jen toho, že pacientovi bude např. zajištěn samostatný pokoj s mimořádným vybavením, nebo soukromá ošetřovatelka, která se bude starat jen o něho a podobně. A mimořádně by se takový nadstandard mohl týkat také možnosti připlatit si na nějaký speciální zahraniční materiál, který není u nás běžně používán. Ale v žádném případě, nechceme-li vrátit všeobecnou zdravotnickou péči o desetiletí zpět, nemůžeme připustit, aby o tom jaká bude použita léčba rozhodovaly majetkové poměry pacienta! 

/Ir o Nik/