PRO OSVĚŽENÍ PAMĚTI

Text z došlé pošty NP

Zaradovali jsme se, když nám z naší pošty vypadl text inženýra Ondřeje Sýkory, v němž se autor vrací k nedávné minulosti a tak zvaně “klepe hřebíček přesně na hlavičku”. A protože jde o velmi hodnotný text, obsahující málo známá fakta, rozhodli jsme, že si jej nenecháme jenom pro sebe, ale se souhlasem autora jej poskytneme na naší stránce i dalším čtenářům. V textu se jedná o roli tolik mediálně kritizovaného “Agrofertu”, kterou tento koncern hrál a hraje v českém zemědělství ve vztahu k premiéru Andreji Babišovi. Autor dále uvedeného textu říká, že v kauzách souvisejících s “Agrofertem” je třeba připomenout souvislosti, které již lidé zapomenuli, nebo které ani nepostřehli. Napsal k tomu:

     “Situace s protesty proti Andreji Babišovi, a tím pádem i proti “Agrofertu”, v ČR neustávají a je již zcela jasné, že pěkné počasí odstartovalo v ČR letní “Majdan” s cílem svržení vlády Andreje Babiše i pádu jeho podnikatelských aktivit. Při těchto demonstracích dochází k neuvěřitelným scénám, které stojí opravdu za pozornost a musíme si je rozebrat. “Agrofert” totiž hrál klíčovou úlohu pro přežití těch zemědělců, kteří ještě ustáli rozvrat zemědělských družstev počátkem 90. let. Dnes je načase pochopit procesy řízení, které zůstávají utajeny.

     České zemědělství se po roce 1989 dostalo do stavu naprostého chaosu. Celé to začalo rozpady zemědělských družstev od roku 1990, které kvůli restitučnímu zákonu, zákonu o půdě č. 229/1991 Sb. a zákonu o transformaci družstev č.42/1992 začaly ze dne na den hospodařit na cizích pozemcích, v cizích budovách, za komerční nájemní ceny, které 99% družstev nebylo schopno uspokojit, protože družstva si na nájmy nedokázala svojí produkcí vydělat. Do konce roku 1993 zanikla prakticky všechna jednotná zemědělská družstva. Tradiční JZD organizace zmizely, desítky tisíc lidí přišly o práci.

     Družstva JZD provozovala nejen rostlinnou výrobu a sklizeň pícnin z polí a luk, ale měla i výrobu živočišnou. Ta byla vitálně a přímo napojena na rostlinnou výrobu, protože skot v kravínech a telata v teletnících potřebovala siláž, prasata potřebovala brambory a krmné směsi, a když byl přijat restituční zákon v roce 1990, družstva zanikla a spolu s nimi rostlinná výroba. Kravíny a teletníky neměly z čeho krmit krávy, z čeho vyrobit siláž na zimu ….. kruh se uzavřel. V roce 1990 bylo proto zahájeno v ČR největší masové vybíjení krav, dojnic a plemenných býků v celé historii Evropy. To probíhalo v polistopadovém “Česku” od roku 1990 do roku 2007, kdy bylo vybito přes 2 miliony dojnic a plemenných býků. Protože zvířata by trpěla hladem, protože je nebylo čím krmit a protože družstva nemohla platit komerční ceny za pronájem půdy.

     Havlova zločinná garda po roce 1989 úplně zničila českou prvo i druhovýrobu. “Restituční zákon” uplatněný na pozemky na nichž hospodařila zemědělská družstva, měl být spravedlivým aktem pro narovnání křivd z minulosti, ale byl zločinem objednaným tehdejší skupinou členů tzv. “transformační komise vlády”, připravující “malou a velkou privatizaci”. Zájem na likvidaci zemědělských družstev v ČSFR měla především německá “Asociace výrobců potravin” a francouzská “Asociace pracovníků v zemědělství”.

     Likvidace zemědělství byla dokonána v roce 1993. Od tohoto roku přestalo české zemědělství existovat a transformovalo se do něčeho, co se ani nedá popsat. Část zemědělců začala podnikat na vlastní triko za pomoci bankovních úvěrů v roli soukromých farmářů, tedy rodinných farem, které ale nemají se zemědělskými družstvy nic společného. Ministerstvo zemědělství začalo poskytovat dotace různého typu, např. “zelenou naftu” ze které se neplatí spotřební daň, různé “garanční úvěry” apod. Jenže už v polovině 90. let bylo jasné, že Česká republika vstoupí do Evropské unie, a proto začal maraton nekonečných vyjednávání tzv. kapitol o přístupu ČR do EU. Šéfem vyjednavačů českých podmínek vstupu do EU byl Pavel Telička. A tady se začíná roztáčet hlavní osa zločinu.

     Čeští zemědělci se stali obětí neschopnosti českých vyjednavačů pro přístup ČR do EU. Zatímco Poláci si vymohli v přístupových rozhovorech skvělé podmínky pro zemědělce včetně povolení subvencí a dumpingu pro polské zemědělce, Teličkova vyjednávací skupina odkývala Bruselu prakticky úplně všechno a pro české zemědělce nevymohla naprosto nic, ale vůbec nic. Dokonce se Brusel podivoval nad tím, že z Prahy přišlo od Teličkova týmu ke kapitole zemědělství pouze strohé stanovisko, že Praha nebude uplatňovat v kapitole zemědělství žádné ochrany, limity, státní subvence, prostě nic. Díky tomu se podařilo kapitolu rychle uzavřít a Teličkův tým hlásil, že Česko má splněno a brzy bude členem EU. Po vstupu ČR do EU 1. května 2004 již nebylo možné českým zemědělcům poskytovat státní subvence – na rozdíl od Polska, které si vymohlo výjimky na 10 a dokonce i 15 let.

     Čeští zemědělci v té době byli na pokraji bankrotu. A tady si to musíme vysvětlit. Destrukcí živočišné a rostlinné výroby v ČR po spuštění restitucí byl nastartován proces, kdy najednou už čeští zemědělci nemohli vyrábět jídlo, tedy potraviny na polích. Supermarkety byly v 90. letech zaplaveny francouzskými a německými zemědělskými produkty, od mléka, přes pečivo, až po maso. A nejen z Německa a Francie, ale také z Polska, a to paradoxně právě kvůli silné ochraně zemědělců v Polsku. Z této ochrany polští zemědělci profitují dodnes. Výsledkem bylo, že katastrofálně klesly výkupní ceny potravinových plodin.

     Bez dotací dnes zemědělské podniky a farmy nepřežijí. Organizátoři demonstrací si možná ani neuvědomují, že mimo jiné dnes jde asi o to, jak i posledním českým zemědělcům zakroutit krkem.

Ing. Ondřej Sýkora 30. 6. 2019