PŘÍKLADY TÁHNOU ! ! !

   V situaci kdy se Evropa i Spojené státy americké zapotácely pod úderem finanční krize, potkal Evropskou unii jako blesk další úder. Nejprve se zablesklo v Norsku jakoby na časy díky fanatické pomatenosti zvrhlého jednotlivce a ještě ani ohlasy na tento úder nezapadly v mediích do pozadí a přišlo bouřlivé běsnění těžko zvladatelných necivilizovaně zvrhlých davů přistěhovalecké chátry v Anglii. Které dohnalo britské politické představitele k pro Anglii těžko představitelnému kroku. K rozhodnutí, že policie, která v Anglii tradičně mezi lidi chodila beze zbraně a která nikdy, s výjimkou severního Irska, nepoužívala takové zásahové prostředky, jako jsou vodní děla apod., že změna je nevyhnutelná. Stačila jedna bouřlivá noc, za níž vzplály mnohé ulice Londýna a rozhodnutí premiéra Camerona dát policii nová práva i pravidla bylo na světě. 

   Položíme-li si otázku co vyvolalo finanční krizi v EU a budeme-li se v podotázce ptát kdo je na vině, na to se již dnes nemusíme bát odpovědět opravdu upřímně. Ještě před rokem bychom se asi odpovědi pro jistotu nějak vyhnuli. Aby nás někdo uvědomělý z našeho okolí neoznačil za zpátečníka a nepřipomenul, že uděláme lépe, budeme-li zticha. Pokud jste se nyní zarazili nad použitím termínu „uvědomělý“ tak vězte, že stejně jako bylo mnoho téměř nebezpečně uvědomělých mezi námi, samozřejmě jinak vybarvených, je jich i dnes mezi námi nemálo, zas jen trochu jinak zabarvených, ale stejně nepříjemných.

   U té finanční krize, která postihla Evropskou unii a tím pádem okrajově i nás, byla prapříčinou všeho zla pochybná strategie a taktika bankovního sektoru, postavené na přehnaně liberálních zásadách „všemocného volného trhu“, které strhly Evropu skoro ke dnu. A pochybili bychom, kdybychom k těm bankéřským viníkům nepřidali také dvěma „-ismy“ posedlé politiky, pro které se liberalismus a multikulturalismus zřejmě staly novověkým náboženstvím. Nebo už spíše kultem?

   Položíme-li si pak druhou otázku, proč vzplanulo to londýnské běsnění, které se záhy rychle rozrostlo i do dalších anglických měst, je už hledání odpovědi složitější. To, co se teď na počátku srpna 2011 v Anglii vyvalilo na povrch, zřejmě již dlouho někde v hloubi anglické společnosti kvasilo. A bez dlouhého rozmýšlení lze říci, že podstatný díl viny padá na hlavy politiků. Především těch bývalých, i když i ti současní také v tomto směru mají nějaké to máslo na hlavě. A svoji roli přitom sehrál i „všeobjímající liberalismus“ Evropské unie a její směrování k beztvaré „multikulturní společnosti“, v níž se ztrácejí nejen jednotlivá národní uskupení, ale která vytváří prostředí „bezpečné anonymity“, které je výhodou především pro ty jimž jsou zákony a nějaká tradicionalistická pravidla jenom na obtíž !

   Problémem všech, kteří se řadí mezi ty jimž u nás říkáme „pravdoláskaři“, to jest lidí posedlých přílišnou sociální přecitlivělostí, je jejich neschopnost rozlišovat mezi skutečně potřebnými a jedinci kteří rádi prohnaně systémy sociální pomoci neoprávněně zneužívají.Díky tomu se pak často stává, že díky omezenému množství prostředků poskytovaných státem na sociální pomoc se této pomoci nedostává těm, kteří ji nejenom skutečně potřebují, ale také zaslouží. Na této situaci se podepsali především politici, kteří prospěchářsky z populistických důvodů nastavili pravidla sociální pomoci tak, že zneužívání vysloveně přímo podporují. A není to stav zavedený jenom u nás, ale platí to obecně v celé Evropě!

   To, že se k prostředkům sociální pomoci někteří dostávají neoprávněně, by ještě nemohlo vést k tomu, co se událo v Anglii. Ale vedlo to k tomu, že právě tato část společnosti postupně ztrácela společenskou spoluodpovědnost a naopak se utvrzovala v přesvědčení, že může vše a že ostatní část společnosti je povinna poskytovat veškeré potřeby, aniž by za to od něco požadovala. A kdo tvoří jádro této části společnosti? Především různí přistěhovalci o nízké kulturní i společenské úrovni, kterým mimo vzdělanosti chybí i schopnosti zapojit se nějak i do toho nejméně náročného výrobního procesu, nehledě k tomu, že navíc k nějaké práci ani moc netíhnou! A toto neplatí jen pro Anglii, ale zase pro celou naši Evropu!

   Pan premiér Cameron po pravdě výstižně základní faktory, které vedly k tomu co se stalo, popsal. Jako výsledek pomýlené evropské strategie široce založeného, ale přehnaného a nedomyšleného, humanismu. A stejně jasně vyslovil, že proti takovým výstřelkům, jaké postihly Londýn i další města, je stát povinen tvrdě zasáhnout a viníky potrestat. Anglická opozice k tomu sice vyslovila svůj souhlas, ale zároveň od ní zazněly i kritické hlasy, obviňující jej z toho, že neučinil včas potřebná opatření, která by preventivně takové excesy vyloučila. Inu takoví už jsou lidé. Po boji je i každý blbeček generálem ...

   Ale co se stalo v Anglii, to už se odestálo a teď je otázkou dokáží-li evropští politici, tedy i naši, udělat něco pro to, aby se podobné situace neopakovaly. A na tuto otázku, i když se jedná o nějakou neurčitou budoucnost, můžeme si odpovědět hned a zcela bez zaváhání.

Odpověď zní, nedokáží! Protože to by museli zavrhnou vše, o co se už dlouhé roky snaží a také zapnout zdravý rozum. Ale to poslední je právě u politiků, jak se ukazuje, silně nedostatkovým zbožím. A protože stále ještě platí příslovečná pravda, že komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, dá se očekávat, že ty pavučiny přehnaného liberalismu, ani kal multikulturalismu současná politická elita nedokáže odhodit. I dá se tedy očekávat, že anglické řádění společensky nevyrovnaných tlup za čas propukne i jinde.

   Jisté signály, že ani naší zemi by se to nemuselo vyhnout, již přece zazněly. A ty společensky nevyrovnané tu také máme a už několikrát, sice jen v jednotlivostech, prokázali, že těm anglickým se vyrovnají. Posledním takovým případem může být to, co se odehrálo v Novém Boru před několika dny. Kde asi pětičlenná skupina tady mačetami a obušky napadla mačetami a bejsbólovými pálkami z ryze malicherných důvodů hosty nonstop baru v centru města. Výsledkem je 33letý muž, ležící na jednotce intenzivní péče českolipské nemocnice a další dva zranění hosté baru. A jak k tomu došlo?

   Podle informací medií stalo se toto: „Incident údajně spustil spor obsluhy baru se dvěma mladíky kvůli hraní automatů. Barmanka po nich chtěla předložit občanské průkazy, což mladíci neučinili a ženu začali urážet. Následnou šarvátku nakrátko ukončili hosté baru, kteří se barmanky zastali a mladíky vyvedli. Ti se za několik minut vrátili s posilami a vyzbrojeni a hosty baru surově napadli.“ 

   A na serveru „Romea.cz“ předseda rómského novoborského sdružení přiznal, že incident vyvolalo chování  rómských mladíků. Událost u občanů Nového Boru vyvolala nemalé rozhořčení. A lidé začínají zvažovat svolání veřejné demonstrace, upozorňující na skryté nebezpečí vzniku podobných dalších situací.

                                                                               * * *

   A závěr? Vznik takových situací, jaké začátkem tohoto měsíce postihly Anglii, nelze pro budoucnost vyloučit prakticky nikde po Evropě. Tedy pokud Evropa i její státy nezredukují svůj přehnaný liberalismus a pokud nepřestanou hystericky prosazovat vytváření jednotné celoevropské „multikulturní melanže“ jako jediného řešení evropské budoucnosti.

   Díky strategii současných evropských politiků se z Evropy stává jen snop nahnívající slámy, která už se pomalu nehodí ani na podestýlku. A přitom byly časy, kdy Evropa byla různobarevnou kyticí národních států, které se sice občas mezi sebou poškorpily, ale které zachovávaly určitou solidní kulturnost svých společností.

/drk/