POZDĚ LIDI, UŽ JSOU ZA VODOU…

   Doslova zvyklostí se u nás stávalo, že naše "hlavy moudré", když ve vládních úřadech sesmolili spolu se sněmovnou nějaký zákon, zpravidla jaksi k němu opomenuli připojit nějaký nepřekroutitelný paragraf stanovující sankce za nedodržování daného zákona. A ti, kterým zákony chronicky nevoněly, měli cestu k podvodům otevřenu, aniž by se museli obávat, že nějaký státní úředník si na ně došlápne. A aby to měli ještě jednodušší, dostalo se některým státním úředníkům výsady omilostňovat přestupníky, kteří byli přistiženi při nějaké té lumpárničce, která státní pokladnu ošidila o nějaké ty stamiliony.

   Připomeňme si na jednom konkrétním případu, jak to probíhalo. Až do ledna 2011 u nás platilo, že ministr financí má neomezené právo odpouštět provinivším se právnickým osobám i jednotlivcům různé nesplacené daně či penále. A že se na tom pan ministr dokázal pěkně vyřádit, to dokazují následující fakta:

   Za čtyři roky, od 2006 do 2009, vyměřily finanční úřady za nesplnění zákonných podmínek vrácení různých dotací a penále v celkové hodnotě 34,5 miliardy korun. A ministerstvo financí podpisem pana ministra hříšníkům prominulo 31 miliard korun, dvě miliardy úředníci museli odepsat pro "nedostupnost" a k tomu nutné výdaje na správu odvodů činily 1,2 miliardy korun. Inu, říkává se, kde hlava omezená, tam ruka bývá otevřená. A ta "naše ruka" byla pořádně otevřena.

   Ovšem také se říká, že na každého lumpa jednou oko zákona padne. I stalo se to kupodivu i u nás, kde spíše bývá zvykem, že to oko zákona bývává často přivřené. Zkrátka na ministerstvo financí se rozhodl také podívat Nejvyšší kontrolní úřad. A zjistil mnohé, co do nebe volalo a samozřejmě si to prozíravě nenechal pro sebe a svá zjištění, zejména ta negativní, omeldoval poslanecké sněmovně.

   Kde zpráva o tom, že ministerstvo financí odpustilo řadě firem vrácení některých dotací, vyvolal poplach. A sněmovna se začala ministerstva financí ptát, komu to pan ministr podepsal tak tučné odpustky. Jenže ouha, páně ministrův úřad odmítl sněmovně seznam takových případů vydat.

   Hospodářským novinám, které se v prosinci 2010 chtěly věci podívat na zoubek, tenkrát ředitel České daňové správy Jan Knížek na otázku zda předá sněmovně nějaký seznam těch omilostněných: „Mám pocit, že jim to nemůžeme dát." Na místopředsedkyni kontrolního výboru Hanu Orgoníkovou (ČSSD), když to v HN 20. 12. 2010 četla, to zapůsobilo jako výsměch a začala se ptát: „Kdo je Knížek? Pokud nám to nechtějí dát, ať to napíše ministr, ne nějaký úředník."  

   To právo vydávat takové "odpustky" totiž pan ministr skutečně měl a nikomu svá rozhodnutí nebyl povinen vysvětlovat. Jeho "carský ukaz" zkrátka měl nedotknutelnost. Ale protože Boží mlýny sice melou pomalu, ale přece jen melou a někdy se to našim zákonodárcům přece jen v hlavách rozsvítí, tak od ledna 2011 už pan ministr financí tu svoji moc promíjet placení daní apod. ztratil. Ale co se stalo, už se nedalo odestát. Co bylo prominuto, už nikdo nevrátí. A pana ministra financí také za to nikdo nemůže popotahovat. Měl přece takové právo!

   To byl jen jeden případ ze stovek a možná dokonce z tisícú ! Začínalo to absencí zákonných ustanovení při první privatizační vlně v devadesátých letech století předešlého a jako červená nit se to vine svazky našich zákonů podnes. A pak se naivně ptejte, kam našemu státu unikají miliardy a proč! Od našich současných i minulých vrcholových politiků však upřímnou odpověď nečekejte. Jen těžko se mezi nimi hledá jedinec, který nemá máslo na hlavě. A někdy to máslo už bývá hodně prožluklé !

/drk/