Dnešní datum: 27. 05. 2019   
Stát a hospodářství státu musí sloužit národu. Dnes slouží národ státu a hospo-
dářství. My chceme změnu. My chceme národní stát.
A co Vy ?

******
Strana Národní Prosperita nezodpovídá za obsah příspěvků čtenářů. Vulgární příspěvky, nebo příspěvky, které mohou být v rozporu se zákonem, budou vymazány.
Přihlásit se

Uživatelské jméno:

Heslo:




Založit nový účet!

Informace

Navštivte nás také na Facebooku !

Připojte se k nám na facebooku !

Národní prosperita, © 2009

POOHLÉDNUTÍ DISIDENTKY

12. 03. 2019

   Po internetu k nám zabloudil starší textový pohled bývalé disidentky a chartistky, paní spisovatelky Lenky Procházkové, který dál zkráceně uvádíme přestože ne se vším můžeme souhlasit. Proto také na závěr přidáváme k uvedenému textu svoji poznámku. Paní Lenka Procházková ve svém textu říká: „Zrovna ode mě to asi zní divně, ale musím říct, že život v normalizaci nebyl zas tak šedivý, stísněný a uniformní, jak se dnes píše v učebnicích. Byl v něm i prostor pro soudržnost a lidskou slušnost. Lidem, kteří v dětství či mládí prožili rozčarování z “Mnichovské zrady západních spojenců”, a pak válku, i “Heydrichiádu”, nelze vyčítat to, že po osvobození vstupovali do KSČ, protože cítili vděčnost k vojákům Rudé armády, kterých u nás padlo víc než sto třicet tisíc. Proto v roce 1946 dostali v Čechách komunisté tolik hlasů. Komunismus byl v té poválečné době opravdu vnímán jako nadějný směr, plný energie.



   Ale v roce 1989 si zase většina lidí nepředstavovala, že změna režimu se zvrhne do kapitalismu, který notabene nebude dodržovat ani vlastní pravidla. Mnozí doufali, že navážeme na ideály obrodného procesu. Že bude svoboda tisku, že se otevřou možnosti drobného podnikání a soukromého zemědělství, ale také že velké podniky zůstanou státu. Jistě si nepředstavovali, že budou muset žít v dalším područí, tentokrát západním.

   Možná, kdyby se v prosinci 1989 stal prezidentem Dubček, mohla ta naděje a semknutí mít delší trvání. Tím by se zpomalil a snad ani neprosadil historický návrat ke kapitalismu a republika by se asi nerozpadla. Jenže Dubček se kandidatury na naléhání Havla vzdal. Bylo mu totiž vysvětleno, že pouze osobnost V. Havla může být zárukou, že se stát udrží celistvý. A Dubček se nesměl stát ani prezidentem Slovenska. Byl symbolem něčeho co mělo být pohřbeno, protože mocní tohoto světa měli jiné plány.

   Jakou roli v těch plánech sehrál Havel, to můžeme pouze odhadovat. Z jeho skutků je ale zřejmé, že se necítil být hercem, ale tvůrcem ! Myslím, že tato iluze mu vydržela až do smrti. Jako spisovatelce mi Dubčekova postava připadá tragičtější. A tak dnes máme, co jsme nechtěli. Žijeme ze dne na den, ve strachu, co bude zítra. A zítra může být i válka. Ekonomové se obávají, že je neodvratná. Zbrojařské koncerny v to doufají. Tentokrát už Rusko ale nebude Evropu zachraňovat. Tak se probuďme, je za minutu dvanáct !“

Lenka Procházková

…....................................................................................................................

Poznámka NP :

   S pohledem na normalizační minulost, tak jak paní spisovatelka uvádí v prvním odstavci svého textu, v hrubých rysech lze souhlasit. Protože reálně vystihuje realitu prvních poválečných let. Byla to doba nadšení pro obnovu válkou narušeného hospodářství při které stále ještě přetrvávalo vlastenecké cítění většiny obyvatelstva, které zprvu nepřebila komunistická agitace směřující k přetočení státního kormidla z přímého směru na východ. To se soudruhům podařilo až v únorových dnech krizového roku 1948.

   A stejně tak je možno souhlasit s tím co autorka textu uvádí v odstavcích dalších, které míří na období po roce 1989 až k současnosti. I tam nám velkou roli sehrál pád nomenklaturní totality, který v široké veřejnosti vyvolal hromadné nadšení, po němý za nějaký čas postupně přicházelo rozčarování, které začalo naši společnost prorůstat jako dřevokazná houba. A z polistopadové „jásající většiny“ se stávala postupně další „mlčící většina“, podobná té protektorátní. Svou pravdu má nejspíš také spisovatelčin názor na Dubčeka a Havlův odpor k jeho osobnosti. Podle nás to prýštilo ze samotného charakteru Václava Havla, který jako typický samolibý ješita, toužící především po osobní reprezentaci, který zároveň nesnesl nikoho kdo by mu stál v cestě “předurčené” mocnými kruhy západu, se neuměl jinak projevit. Ale na závěr se plně musíme připojit k posledním slovům paní spisovatelky, uvedeným v poslední větě citovaného textu !

NÁRODNÍ PROSPERITA


Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek

Kalendář
<<  Květen  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31   
Kontakty
Anketa
Jste pro znárodnění strategických firem (např. energetika, plynárny, vodárny,..) ?

Zásadně Ano (2779 hl.)
 
Spíše Ano (1679 hl.)
 
Pouze vybraná odvětví (1575 hl.)
 
Spíše Ne (1908 hl.)
 
Zásadaně Ne  (1693 hl.)
 
Neumím posoudit (1760 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 11394
Česká nezávislá televize

Sledujte s námi !

http://ubunturadio.cz/

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
na začátek stránky

 PHP Powered Získejte Thunderbird!