PODIVNÝ HON NA EXTRÉMISTY

Právě dnes zas pokračoval u obvodního soudu v Praze 1. proces s několika údajnými extrémisty, obžalovanými z propagace a podpory neonacistických myšlenek. Jeden z nich, řádný student filosofické fakulty KU, který je držen ve věznici na Pankráci již víc než rok [dnes je to už 369 dnů] aniž by byl vynesen nějaký pravomocný rozsudek, je viněn z převelice nebezpečného trestného činu, jehož se údajně měl dopustit tím, že vylepoval po ulicích samolepky s nápisem „Nacionalismus místo globalizace“. Což je v zemi, jejíž političtí  představitelé se každou chvíli bijí v hruď a zaklínají plamennými hesly o svobodě slova, rovnosti a lidských  právech, jak se zdá zločinem toho druhu, za které se ve středověku upalovalo na hranici !

     O skutečné podstatě zločinnosti daného studenta i dalších souzených toho veřejnost mnoho neví. Té musí stačit medii uváděná skutečnost, že je jakýsi "uvědomělý policejní expert" ocejchoval jako neonacisty, před nimiž se musí naše země chránit. A to, že ten mladík byl členem bývalé "Dělnické strany", kterou nedávno nejvyšší správní soud rozpustil, jej okamžitě vyneslo mezi naše nejnebezpečnější neonacisty.  

     Ale mnozí lidé dnes říkají, že ono rozpuštění zmíněné strany přišlo na řadu jen proto, že si dovolila kritizovat vládnoucí politickou elitu za "pozitivní diskriminaci" vůči některým našim nedostatečně civilizovaným etnickým menšinám, tj. za jejich neopodstatněné protěžování. A v neposlední řadě asi také pro její záporný vztah k Evropské unii, která dle názoru této strany nežádoucím způsobem zasahuje do naší legislativy a svými různými příkazy negativně ovlivňuje život našich občanů. Toto se ale lidé nedozvídají z medií, to si jen domýšlejí. A co říkají media k té zmiňované cause? Žádná konkrétní a podložená fakta, jen obavy, předpoklady, dojmy a "mlhavá moudra" expertů, kteří si své teze o neonacismu formulují především tak, aby byly po chuti zadavatelům.

     Právě dnes jsem si v televizi vyslechl studiový rozhovor k uvedené cause, ve kterém paní redaktorka diskutovala s jedním takovým "uvědomělým expertem". A přešel mi mráz po zádech. Jak z toho co říkal, tak z toho jak se tvářil a mluvil. Každému posluchači muselo být okamžitě jasno, že na těch souzených nenechá nitku suchou. Z jeho tváře doslova čišela nelidská nenávist. Přesně taková, jaká kdysi sálávala v letech padesátých minulého století z tváří svazáckých agitátorů, bojovníků proti buržoasním přežitkům.

     Za necelý půlrok mi bude 77 a velmi dobře si na ty svazácké agitátory v modrých košilích pamatuji. Jak na jejich vystupování, tak na jejich demagogické přesvědčovací způsoby! Stejně jako si dobře pamatuji na to, co dokázali nacisté. Zažil jsem to na vlastní kůži.

     Když začátkem roku 1942 zatklo gestapo mého otce, který byl aktivně zapojen v protinacistické odbojové skupině "Obrana národa", prodělal jsem spolu s mou maminkou řadu výslechů v pečkárně, při nichž, když jsme neodpovídali, padaly od gestapáků nejen facky, ale i kopance. Otec po půlroce mučení na Pankráci skončil v "cele smrti" na IV. dvoře terezínské Malé pevnosti. Sice se 10. května 1945 přece jen vrátil s podlomeným zdravím domů, ale žil sotva dva týdny. Zemřel v nemocnici nejen na následky mučení, ale především na skvrnitý tyf, kterým vězně na poslední chvíli nacisté naočkovali.

     Po otci mi zůstal jenom "čs. válečný kříž 1939 in memoriam" a nesmazatelné vzpomínky. V každém případě o nacistické zrůdnosti vím stokrát víc než onen výše zmíněný pan "expert". Stejně jako o tom co předvádělo v těch letech padesátých "Gottwaldovo mládí" vůči těm, kteří nechtěli beze slova šlapat tak jak si soudruzi svazáci představovali.

     A co v tom studiovém rozhovoru úplně odrovnalo? Když onen "expert" prohlásil, že i v těch zdánlivých maličkostech, za jaké jsou ti extrémističtí neonacisté souzeni, je skryto víc nebezpečnosti, než si lidé dokáží představit. Kdy vzápětí hned dodal, že proti takovémuto extremismu je nutno bojovat především preventivně. Tím, že s extremismem, jako s čímsi zvláště nebezpečným, budou seznamovány už děti ve školách a důsledně také přesvědčovány, že takové postoje zaslouží ty nejpřísnější tresty. Což byla slova, která jsem v téměř doslovném  podání jako gymnasista slýchával v těch zmíněných letech padesátých od tehdejších svazáků ! Slova která  zazněla i při procesu s paní Dr. Horákovou ! Která sice přežila nacistický koncentrační tábor, ale nepřežila  bolševickou zvůli a nenávist !

     I musím se ptát, kam jsme to došli? Známý klasik, římský státník a filosof Cicero [ 106–43 př. n. l. ], kdysi řekl, že historie je učitelkou života. Po listopadu 1989 jsme si mysleli, že po letech "totalitního usměrňování života lidí" se vydáme hezky rovně, novou cestou. Ale jak se zdá naše nová politická elita nám nastražila nějakou „objížďku" a po ní nás zavádí zpět do prostředí oněch let padesátých. Jsme opravdu tak nepoučitelní, nebo už životními osudy tak zpitomělí, že již nemáme vlastní soudnost a necháme se hnát prostřednictvím medií naší  současnou politickou elitou jak to tupé stádo tam kde nás chtějí mít ?

--------------------------------------

Poznámka pod čarou: Rozhodnutí opět u soudu nepadlo. Bylo to odročeno na 1. listopad 2010. A souzení opět putovali zas za mříže. A media na povel zatleskala .......

© J. Thuma